Cafeteria

[Victoria]

No, o práci skutečně nouze není. A člověk se přitom rozhodně nenudí +přikývne+ V podstatě jen díky tomu jsem procestovala tak velkou část světa +usměje se+ Jo, čas člověku priority srovná. Já na sobě vidím moc dobře i ten rozdíl nějakejch pěti let, jak to potom musí vypadat po pár stoletích. +pousměje se chápavě+ Jak se přitom zvládneš... nenudit? +rozhodí ruce+ Po tisíciletí už přece nemůže bejt vůbec nic, co bys nevyzkoušela. +zajímá se+ Určitě je všechno hrozně zrychlený. +souhlasí+ Lidi se točí v kruzích frustrace, nic není dost rychlý, dost nový, dost moderní, dost top +ušklíbne se+ Chtěla bych se jednou, až budu stará a ošklivá, moct otočit a říct si, že ničeho nelituju. Nemuset se ten život, kterej budu mít za sebou, stydět. +pokrčí rameny+ Myslím, že člověk nikdy nezačne doopravdy žít, dokud se tváří v tvář nestřetne se smrtí. S tou pomíjivostí. +zamyslí se+ Já? No, nemyslím, že bych dokázala přežít v nějaký jiný době, než v týhle. +zasměje se+ Ale je pár míst, kam bych se ráda na chvilku podívala. Jak se stavěly pyramidy, do antického Říma v době jeho největší slávy, na nějaký pořádný středověký turnaj, poznat Shakespeara, podívat se, jestli byl Napoleon vážně tak maličkej, jak se o něm říká, nasát viktoriánskou Anglii a zajít do hospody s Prokletými básníky +vyjmenovává+ A pak do Německa třicátých let, a pořádně bych kopla Hitlera do holeně +zasměje se+ Nemělas někdy chuť se do něčeho takovýho vmísit? Mám zkušenost, že s nadpřirozenou podstatou taky přichází nadpřirozený schopností +zaculí se na ni+ takže si troufám odhadnout, že třeba Hitlera bys mohla sejmout mávnutím ruky. +zasměje se+

[Astrai]

No pokud žiješ tak dlouho, musíš mít hlavně otevřenou mysl a schopnost se přizpůsobovat. Pokud bych to nedokázala, buď se zblázním, nebo zemřu. Ušklíbne se. I nesmrtelnost má své limity. Ale tím, jak se lidstvo vyvíjelo, stále přibývaly nové věci, které jsem si musela osvojit. Takže pravděpodobně jsem nejvšestranněji vzdělaný člověk, jaký kdy žil. I když člověk...o tom by jistě spousta skutečných lidí ráda polemizovala. Zasměje se trochu hořce. To máš pravdu, uvědomění si přítomnosti smrti člověka většinou hodně změní. Buď ho to citově otupí a stane se cynikem a nebo, jak jsi řekla, teprve pak začne skutečně žít. Usměje se. No popravdě, Napoleon byl vážně mrňous, ale okouzlující, to mu upřít nemůžu. Zajiskří jí v očích uličnicky. A středověké turnaje byly úžasné, ta atmosféra, úžasný. A kdyby se lidé tehdy trochu víc věnovali hygieně, bylo by to ještě o polovinu úžasnější. Zasměje se. Ale o nějaké vměšování se, nebo ovlivňování důležitých osob, jsem nikdy neusilovala. Hlavně proto, že jsem musela být dost opatrná, například by nebylo moudré nechat se malovat. Co by si pak pomysleli, kdyby našli dva obrazy, se stejnou ženštinou, ale které vznikly stovky let po sobě? Zavrtí se smíchem hlavou. A nadpřirozený schopnosti? Záleží, co si pod tím představíš. Já ty svoje pokládám spíš za prokletí, než za nějakou výhru, či dar. Ale co se týče Hitlera, toho bych mohla vcelku snadno odstranit. Ale ve třicátých letech a vůbec za II.světové války jsem nejen nebyla v Německu, ale ani v Evropě. Pokrčí rameny.

[Victoria]

+přikyvuje+ Jo, to je asi dobrý způsob, jak na to nazírat +usměje se+ Ale není to někdy frustrující, sledovat všechny dohady a výmysly co a jak bylo, a přitom vědět pravdu? Já bych se snad ukousala. +směje se+ Já myslím, že důležitý je, jak se vnímáš ty. +pokrčí rameny+ Vnímáš sama sebe jako člověka? +zatají dech. když si uvědomí, že vážně sedí naproti někomu, kdo se potkal s lidma jako Napoleon+ To asi umíš spoustu jazyků, co? +napadne ji nesouvisle+ To je pravda +napadne ji k tomu malování+To by mě nenapadlo a hnedka by na mě přišli. +směje se+ Jak se to vůbec řeší? Nestárneš, toho si přece lidi museli všímat +zajímá ji+ Já myslím, že každý schopnosti se dají změnit v něco pozitivního, ať už mluvíme o těch nadpřirozených nebo jenom obyčejných lidských schopnostech +usměje se+ Když přijdeš jak na to, můžeš s nima udělat spoustu dobrýho.+mudruje+

[Astrai]

No, zpočátku mě to dost štvalo, ale teď už se tomu usmívám. A na druhou stranu musím lidi obdivovat, protože spousta toho, co objevili díky vykopávkám a výzkumům, je pravda. Chybí jen detaily, které přirozeně znát nemůžou, ale to stejně není podstatné. Usměje se. Ano, vnímám se jako člověk. Zakládám si na tom, že lidé většinou nepoznají, co jsem. Většinou to poznají jen ti, co mají sami podobné tajemství jako já. Vždyť ani ty jsi neměla tušení, že nemluvíš s obyčejnou, o pár let starší ženskou, ne? Vyculí se vesele. No já to řešila většinou tak, že jsem se na jednom místě mohla zdržet maximálně patnáct let. Přinejhorším dvacet, ale to už jsem byla předmětem podezíravých pohledů, přestože jsem mistr v používání make-upu i s opačným účinkem, než na jaký se většinou užívá. Zasměje se. Teda, tys měla být psycholog nebo psychiatr, docela ti to jde. Zavrtí s úsměvem hlavou. Ne vážně, jsou vyjímky, který potvrzují pravidlo a právě tam patří ty moje schopnosti. Proto je téměř nepoužívám. Pouze v případě životní nutnosti.

[Victoria]

To je fakt, věda šla neskutečným způsobem nahoru, i ta historická. +přikývne+ Jsem ráda, že historiografický trendy konečně dosáhly toho, že je třeba pokoušet se historii vykládat objektivně a ne jenom politizovaně a ideologizovaně, jak se to komu hodí. (to je náhodou teďka fakt velká diskuze na fakultě, o morálním oprávnění ideologizovaýho výkladu dějin. no nic. ) Tak pak člověk jsi. +pokrčí rameny+ To máš pravdu, kdyby ses mi neprozradila, neměla bych ani tušení, že ji trošku starší. +zasměje se+ To je na jednu stranu smutný, nemoct nikde zapustit kořeny. Máš nějaký místo jako opravdickej domov? +zajímá ji+ Takže ty se ráno vzbudíš a namaluješ si vrásky, jo? +směje se té představě+ Jé, to ale muselo být super, zažít všechny ty období módy! +rozjaří se+ Co bylo nejlepší? +očička jí svítí+ Já bych hrozně chtěla nosit šaty z dvacátejch let. Pěkně nízký pasy, cigaretová špička, vlasy do vlnek a rudou rtěnku. +zasní se+ No děkuju. +zakření se na ni+ Ale já spíš hlavně hodně čtu a hodně si toho pak pamatuju. +směje se. Zvědavost ji hryže zevnitř, ale podle hesla "Neptej se na to, co nechceš vědět" se jí na ty schopnosti teda nezeptá.+

[Astrai]

Usměje se na ni, když tak samozřejmě prohlásí, že je člověk. Díky, jsi vážně moc fajn. Přestože nevíš, co vlastně jsem, je fajn setkat se s někým bez nějakých extrémních předsudků. Potřese hlavou. No...vlastně asi skutečný domov nemám. Mám několik míst, na která se ráda vracím a kde se cítím víc "doma" než jinde. Opravdový domov to ale není, to vím, ale už mě to nijak netrápí. Mávne nad tím s úsměvem rukou. No, teď nemusím, můžu tvrdit, že mi je právě tolik,na kolik vypadám. Zasměje se. Ale pokud jsem musela předstírat i stárnutí, tak ano, to jsem dělala. Přikývne a zajiskří jí pobaveně v očích. No asi to bude tím, že jsem Indka, ale sárí jsou opravdu moc fajn, vypadají elegantně, jsou lehká, vzdušná a skvěle se nosí. A to jak ta z dávné minulosti, tak ta modernější. Pak jsem neměla moc radost z korzetů a těžkých šatů, vážně se v tom nedalo dýchat. Obrátí oči ke stropu. Jsem si jistá, že to vymyslel chlap. Sdělí jí s jistotou svůj názor a uculí se. To je skvělá schopnost, snadno se učit. Zvlášť kdybys uvažovala o nesmrtelnosti. Zazubí se a dopije své kafčo. Já asi pomalu půjdu domů..teda do hotelu, samozřejmě. Uculí se. Nějak na mě doléhá přesun z L.A. Povzdechne si. Časový pásma..to JE skutečný zlo. Potřese vážně hlavou a zasměje se.

[Victoria]

+usměje se+ No kecala bych, kdybych tvrdila, že se trošičku nebojím. To je prostě pud sebezáchovy +zasměje se+ Ale působíš na mě dostatečně zodpovědně, takže si myslím, že kdybys věděla, že pro mě můžeš bejt nebezpečná, takhle by ses se mnou nevybavovala. +pokrčí rameny+ Akorát +zaváhá a nakloní se k ní blíž+ se fakt děsně bojím pavouků. +sdělí jí smrtelně vážně+ Takže jestli se proměňuješ v pavouka, tak to prosím tě nikdy nedělej přede mnou. +zaculí se+ to mě mrzí +usměje se soucitně+ Ale já chci věřit, že domov jsou lidi, a ne místo. Takže si domov můžem vzít s sebou kam chceme.+zapřemýšlí+ Sárí jsem na sobě nikdy neměla, ale jednou jsem si v Saudský Arábii musela vzít ten jejich hábit. A popravdě to bylo docela pohodlný. +zasměje se+ A vysokánský jehly +zašklebí se+ To je fakt bezva, že v tom chlapům připadá, že máme delší nohy. Ale kdo na tom má vydržet +směje se a klapne svýma vysokýma šněrovacíma botama o podlahu+ no to by byla skvělá schopnost, kdybych si pamatovala to důležitý, a ne jenom kraviny. +protočí s úsměvem oči+ Ano, dokážu si fotograficky zapamatovat rodokmeny elfích rodů ze Silmarillionu, ale biologie kočky nebo chemický tabulky jdou mimo mně +povzdychne si+ Hmm, nesmrtelnost. +zauvažuje nad tím+ Já bych asi byla opatrná. Protože s tím vždycky jde ruku v ruce spousta věcí, která by se mi líbila daleko míň. +usměje se+ A navíc si nejsem jistá, jestli bych na to měla koule. +zvedne pravý koutek+ Jasný, já taky musím běžet, potřebuju ještě dooběhnout nějaký nákupy. +dopije totálně vystydlý kafe+ Poslyš, co bys tomu říkala, kdybych tě zítra vyzvedla a skočily bychom na tu masáž? +navrhne a doufá, že se moc nevnucuje+ Třeba po obědě, a po salónu bychom mohly třeba na véču, když se nám bude chtít. +koukne po ní+

[Tony Dolohov]

+dojde si do obchodu na kávu, mezitím si vybírá něco dobrého a pak si to nechá zabalit, dopije, zaplatí a přemístí se domů+

[Remus Lupin]

*něco po čtvrté se tam objeví...chvíli kouká...no jak vlk v cukrárně, pak si sedne k jednomu z bočních stolků s anglickým čajem s mlíkem a vezme si nějaké noviny, at je trochu v obraze dění*

[Beatrix]

+Přiběhne tam trochu rozevlátá a rozhlíží se, jestli tam Remus je, páč de tak o deset minut pozdě+ Ahoj! +usměje se na něho a rovnou ho olíbe na přivítanou+ Omlouvám se, musela sem ještě něco vyřídit v práci...+zatváří se, že někdo otravoval a sedne si naproti němu.
Obsluha se hned přihrne, tak koukne co má Remus+ Dám si to samý, a k tomu minerálku aaa...čokoládovej dortík a jahodovej řez s tou želatinou nahoře, díky...