od Vanessa » 27 lis 2013 21:13
To se ti lehce řekne... koho? Neznám nikoho, komu bych mohla věřit +pokrčí rameny, ale pak trochu zpomalí a pohlédne zamyšleně na něj. Nakonec se úplně zastaví a chvíli mu hledí zkoumavě do tváře, jakoby ho odhadovala, nakolik mu může věřit+ Ty... bys mi nechtěl pomoct? +pronese naoko lhostejně, ale uvnitř ní se všechno bouří napětím a zároveň obavou, co jí odpoví+ Jo... říkala jsem, že jsem se se svojí sestrou – jedinou rodinou, kterou mám – nepohodla. Je to ale jenom moje chyba +skloní hlavu a prohlíží si špičky svých motorkářských bot+ To silně pochybuji... že se to vyřeší. Ale díky za podporu +jeho povzbudivá slova ji příjemně zahřejí+ Milá holka? +usměje se, napůl potěšeně a napůl nesouhlasně+ Nic o mně nevíš, Jacobe.
Všechno dobře skončí.
A když ne, tak to znamená, že ještě není konec.