Pokoj pro hosty - Vanessin

[Vanessa]

To se ti lehce řekne... koho? Neznám nikoho, komu bych mohla věřit +pokrčí rameny, ale pak trochu zpomalí a pohlédne zamyšleně na něj. Nakonec se úplně zastaví a chvíli mu hledí zkoumavě do tváře, jakoby ho odhadovala, nakolik mu může věřit+ Ty... bys mi nechtěl pomoct? +pronese naoko lhostejně, ale uvnitř ní se všechno bouří napětím a zároveň obavou, co jí odpoví+ Jo... říkala jsem, že jsem se se svojí sestrou – jedinou rodinou, kterou mám – nepohodla. Je to ale jenom moje chyba +skloní hlavu a prohlíží si špičky svých motorkářských bot+ To silně pochybuji... že se to vyřeší. Ale díky za podporu +jeho povzbudivá slova ji příjemně zahřejí+ Milá holka? +usměje se, napůl potěšeně a napůl nesouhlasně+ Nic o mně nevíš, Jacobe.

[Jacob Downly]

Chtěl. Ale ty chtít asi nebudeš. +pokrčí rameny a zas se vydá po cestě+ Nevím, no a co? +řekne trochu ostře, pokrčí rameny a rozpřáhne u toho ruce+ Ty mě snad znáš? A stejně se tu se mnou vybavuješ. Co když ti říkám jenom samé výmysli a nesmysly? Chceš pomoct, nebo politovat? Hm? +koukne se na ni zkoumavě+

[Vanessa]

+stáhne se podvědomě, když Jacob zareaguje trochu ostřeji, než bývá jeho zvykem. Chvíli ho sleduje, jak se vydal dál po cestě a pak se za ním prudce rozeběhne+ Jacobe... počkej +když ho dožene, postaví se mu do cesty a zvedne k němu tvář+ Nechci politovat +oči jí na drobný okamžik potemní, ale hned nato se opět rozjasni jako dva smaragdy, jako pokaždé, když je s ním a objeví se v nich záblesk naděje, a snad i pokory+ Pomoz mi vypořádat se se svým životem... prosím...

[Jacob Downly]

+on tam jenom stál a tázavě na ni hleděl, sleduje ji a noakonec přikývne+ Pomůžu ti. +souhlasí+ Rád ti pomůžu, jen nevím pořádně s čím. Jestli... mi to někdy budeš chtít říct, tak můžeš. Budu čekat. +kývne na ni povzbudivě a pomalu se vydá zpátky k domu+

[Vanessa]

+tvář se jí zase rozjasní, když má najednou motivaci změnit svůj dosavadní život+ Řeknu ti to... ale dej mi čas. Nebude to pro mne vůbec jednoduché. Ale díky, Jacobe +usměje se na něj a pak zanechá vážné debaty a udělá mu pár fotek, dokud má Jacob ve tváři ten hloubavý výraz+ Doufám, že mi nějakou z těch fotek pak věnuješ... abych měla na památku, jak jsem poprvé fotila +dodá rychle a se širokým úsměvem mu vrátí foťák+

[Jacob Downly]

Dám. +přikývne a usměje se na ni+ Určitě ti některou věnuju, to se neboj. +mrkne na ni a vezme si od ní foťák a koukne na ty fotky+ No vidíš... není to tak špatný. +usměje se na ni a přikývne+ A co máš v plánu teď? Projedem se na motorce?

[Vanessa]

Dám si ji zarámovat. Jako památku na moje první focení, až budu tou slavnou fotografkou +rozesměje se vesele, dobrá nálada se jí opět vrací+ Projet se? To zní naprosto úžasně! +pronese nadšeně a pak ho chytne za ruku a běží s ním do stájí, kde mají zaparkované své stroje+

[Jacob Downly]

Tak jo. +přikývne s úsměvem a když ho chytne za ruku a rozběhne se s ním, tak ho to docela překvapí, ale musí se začít jejímu nadšení vesele smát. Stoupne si ke svý motorce a pečlivě schová foťák, načež si nasadí helmu a vyvede motorku ze stáje+ Můžem? +koukne zázavě na Vanessu+

[Vanessa]

Já jsem připravená. Dáme si závod? +mrkne na něj s úsměvem a nasadí si helmu+ Kdo bude u strážného domku dole v údolí jako druhý, ten pak vyleští obě motorky? +široce se usměje, sklapne sklo na helmě, nasedne, nastartuje a pak se s Jacobem rozjedou dolů serpentinami+

[Jacob Downly]

+usměje se na ni, poněkud soutěživě+ Nemáš šanci. +mrkne na ni, a nastartuje a společně vyjedou dolů. Jede s větrem o závod a pořád se jí drží, jsou zhruba tak na stejné úrovni, jako by ji chtěl nechat vyhrát, ale nechtěl jí dát úplnou jistotu. Nicméně se soustředí jen na tu jízdu a ke konci začne zrychlovat opravdu dost+