Pokoj č. 2

[Jacob Downly]

Chci tě. +šeptá jí do rtů+ Miluji tě, nádherná... +hladí ji po těle, až prsty vklouzne pod hlaenku,m rozepne ji a stáhne jí ji z ramen, chvíli pohledem spočine na tom dokonalém těle a pohladí ho, přitiskne ji k sobě, když v tom ho upoutá něco na zádech, spíš něco co tam není, než je a to tetování, zmateně se na ni podívá, hledí jí do očí, když v tom mu to dojde+ Ty jsi... ty nejsi... kdo? +vykoktá ze sebe, pustí ji a odesne si od ní+ Kdo jsi? +zeptá se jí prudce a zpříma, protože už je přesvědčen, že Styx to určitě není+

[Vanessa]

+líbá ho divoce a vášnivě+ Taky tě chci, Jacobe... ani nevíš jak +přivírá oči vzrušením, když ji svléká a přitiskne svá ňadra na jeho hruď+ Musíš být můj +šeptá mu toužebně do rtů a nemůže se dočkat, až si ji vezme. Najednou se zarazí, když od ní Jacob prudce odstoupí a podle jeho šokovaného výrazu jí okamžitě dojde, že právě poznal, že ona není Styx. Netuší sice, podle čeho, ale nehodlá se ho jen tak vzdát+ Jsem... její sestra... Vanessa +přizná popravdě a přistoupí opět k němu+ Ona tě nechce... jak jsem pochopila... ale já ano, Jacobe +položí mu ruce na ramena a pohlédne mu do očí+ Můžeš mě mít... můžeš být se mnou... jsem stejná jako ona...

[Jacob Downly]

+chytne ji za ruce a tak se sundal že svých ramen+ Ne to nejde. +zavrti hlavou a pustí její ruce+ Ani nevíš jak buchal chtěl ale nemuzu. Už teď je mi jasné že bych selhal. +poněkud zahambene sklopi hlavu+ Neznam tě Vanesso ale ty nejsi Styx neber to prosím jako urážku. +natáhne si zase triko+ Kdybys... Kdybys byla tak hodná a odešla. +požádá ji+

[Vanessa]

( )
+s němou prosbou mu hledí do očí a uvědomuje si, že ho ztrácí+ Jacobe... prosím +pokusí se ještě naposled získat si ho. Když ji ale požádá, aby odešla, pochopí, že ji nechce. Ji ne, přestože vypadá úplně jako Styx. Cítí se zklamaná a ponížená jeho odmítnutím. Sehne se k halence, beze slova se oblékne a opustí jeho pokoj+

[Jacob Downly]

+chvíli přechází sem a tam a neví, co má dělat, nakonec lapne bundu a vydá se na Orlík za Styx+

[Styx Lupin]

+zaklepe na dveře Jacobova hotelového pokoje+

[Jacob Downly]

Dál! +zavolá+ Je otevřeno! +stojí u postele, na které má tašku a spoustu věcí a pokouší si zabalit, i když mu to moc nejde, kromě foťáku, který už má vzorně zabalený a uložený+

[Styx Lupin]

+otevře a zůstane stát mezi dveřmi, dál nejde+ Ahoj, Jacobe +koukne na ten nepořádek+ Vidím, že už balíš... Než odejdeš, chci se ti omluvit.

[Jacob Downly]

+otočí se k ní a usměje se+ Nemusíš. +zavrtí hlavou+ Mám pro tebe něco... no, fotku. +usměje se na ni a podá jí zarámovanou fotku+ Abys na mě úplně nezapomněla. +usměje se+

[Styx Lupin]

Já ale musím, protože jsem zneužila tvoji lásku. Odpusť mi to, jestli můžeš +překvapeně si vezme od něj dárek+ Och, díky, je to krásné +hledí na tu fotku dojatě+ Ne, nezapomenu na tebe, Jacobe... Co ti za to dám na památku já? +bez váhání sundá z krku stříbrný řetízek s hádkem a podá mu jej+ Abys taky nezapomněl ty na mně. Měj se v životě moc hezky +naposled se na něj usměje a radši zmizí v chodbě, toto loučení nese hodně špatně+