Únos Styx

[Vanessa]

+ráno ji přinese jídlo a vodu+ Dobré ráno. Vyspala ses dobře? +uculí se nevinně a bez mrknutí oka vyhodí včerejší jídlo+ Hladovkou si nepomůžeš. Stejně jednou budeš muset začít jíst, když jsi tady na doživotí, tak proč si tím nesmyslně kazit pobyt? +poznamená až skoro starostlivě+ Přijdu zase až večer. Pokud mi budeš chtít něco říct dřív, stačí zavolat. Jsem hned vedle, nacvičuji si tvoji chůzi, mimiku, gesta, abych byla co nejpřirozenější +usměje se a při odchodu úmyslně napodobí Styxin ladný pohyb při chůzi+

[Styx Lupin]

+zvedne hlavu, jak ji slyší přicházet a nenávistně na ni koukne+ Stejně mě dřív nebo později zabiješ, tak si aspoň vyberu smrt sama +ušklíbne se a pozoruje ji, když odchází. Přemýšlí, podle čeho se Vanessa učí jejím gestům, když se skoro nevidí. Polije ji studený pot. Ona ji pozoruje! Rychle se rozhlédne a hledá něco, kudy by ji mohla z druhé strany sledovat. Nic nenajde a tak dojde k závěru, že pokud tam vůbec něco je, je to dobře maskované. Napadne ji s hrůzou, jestli ji neviděla, jak v noci tajně vyhazuje zprávu z okna. Ale pak to zavrhne, Vanessa přece taky potřebuje někdy spát, nehledě na to, že kdyby se jí to dostalo do rukou, určitě by jí to se zvráceným potěšením řekla, aby si vychutnala její beznaděj. Napije se vody, jídlo opět odsune a lehne si na zem, aby se trochu vyspala, když v noci téměř nezamhouřila oko+

[Styx Lupin]

Ocitne se přímo uprostřed pekla a přestože to sama nechce, udělá krok. Propadne se do ohnivého jezera, bažiny ji stahují ke dnu, plácá sebou z posledních sil, jak se snaží dostat nad hladinu, přestože ví, že nahoře ji sežehnou pekelné plameny. Drápe se na břeh, hoří přitom jako papír, popálená kůže se jí sdírá o ostré kameny a než vyleze nahoru, z jejího těla jsou jen krvavé cáry. Nesnesitelná bolest... výkřiky zoufalství a bezmoci... slzy beznaděje...

+prudce se probudí a vytřeští oči do stropu, hruď se jí rychle zvedá a klesá přerývaným dechem. Leží strnule, dokud se jí nezklidní tep a srdce přestane bušit zevnitř na hrudní kost. Posadí se a utře si do dlaní zpocenou tvář. Následující reakce je nečekaná. Místo strachu, který ji měl přimět k poslušnosti přijde opravdový vztek. Styx začne házet kolem sebe vším, co jí přijde pod ruku. Miska, letící vzduchem se zastaví o mříž a jídlo se rozteče po ocelových trubkách, hrnek se rozprskne na tisíc kousků o protilehlou zeď+ Už mám dost těch tvých úchylných manipulací! Nedostaneš mě na kolena, můžeš mě mučit sebevíc! +její vzteklý hlas se rozléhá po celém sklepení a je jí už úplně jedno, co jí za to Vanessa tentokrát provede+ Ničím mě nepřinutíš, abych udělala, co chceš! To mě radši zabij! +oči má podlité krví a chřípí se jí chvěje zlostí, když čeká na svoji sestru, aby to už jednou provždy skončily+

[Vanessa]

+dá si načas, ale nakonec se tam objeví... a není sama. Tentokrát je v plné asasínské zbroji, jakoby se zrovna vrátila z bojové mise a přivedla si sebou zajatce, se kterým se moc nemazlí. Vězeň má ruce spoutané železnými okovy a přes hlavu přehozený černý pytel+ Tebe si nezabiju, potřebuji tě. Jsi nevyčerpatelný zdroj informací +zasměje se vlastnímu vtipu+ Ale nemohu zaručit, jestli dnes nezemře někdo jiný +ne moc ohleduplně přinutí vězně kleknout si na zem+ Vážně si myslíš, Styx, že není způsob, jak tě přinutit k poslušnosti? +tváří se záhadně jako sfinga, očividně skrývá nějaké eso v rukávu+ Jsem zvědavá, jestli jsi stejná jako naši drazí rodiče a obětuješ to, co je pro tebe v životě nejdražší +obřadně a s velkým zadostiučiněním sundá zajatci z hlavy pytel+ http://nd06.jxs.cz/578/203/5384ef06ba_93615619_u.jpg

[Styx Lupin]

+ani to, že je Vanessa po zuby ozbrojená jí nenažene strach, nemůže už nic ztratit, když se odsud stejně živá nedostane. Je tak rozzuřená, že si ubohého vězně ani moc nevšimne+ Skonči to, nic se ode mě stejně nedozvíš. Nikdy nebudeš já, můžeš se mi stokrát k nerozeznání podobat. Spousta mých přátel tě okamžitě prokoukne +myslí na všechny ty vlkodlaky a upíry s jejich specifickým jemným čichem, ale nahlas jí nepřizná, v jakých kruzích má přátele. Až když Vanessa před sebe postrčí svého vězně, konečně ho zaregistruje. Čeká, jaké divadlo jí připravila, ale to, co následuje, by nečekala ani ve své nejhorší noční můře. Vrhne se zoufale k mřížím+ Och, bože, Remusi! +vykřikne zděšeně a hlas se jí zlomí jako suchá větev. Hledí na něj vytřeštěnýma očima, sálá z nich hrůza tak děsivá, jakou nepoznala, ani když v boji hleděla smrti do tváře. Všechno její hrdinství je rázem pryč, celá otřesená odkrývá Vanesse svoji nejslabší stránku+ To přece nemůžeš... prosím +zašeptá k sestře pokorně+

[Vanessa]

+jak uvidí ten její výraz, zatváří se vítězoslavně, že se jí přece jen nakonec povedlo pokořit ji+ Nejsi v pozici, abys mi říkala, co mám dělat +sykne s nelibostí, ale přenese se přes to a pokračuje ve svém plánu+ Ale že jsme jedna krev, dávám ti šanci, abys nad tímto mužem sama vynesla rozsudek. Buď jeho soudcem nebo katem +přistoupí až k ní a naléhá na ni+ Zachraň mu život. Tím, že mi prozradíš, co chci vědět. Anebo ho pošli na smrt a já mu s chutí podříznu hrdlo. A ty se budeš jen bezmocně dívat, jak umírá pomalou smrtí přímo před tvýma očima a nebudeš mu moct nijak pomoci.

[Styx Lupin]

+hledí na Remuse, plná zoufalství a beznaděje, jakoby se jí právě zhroutil celý svět+ Jak ti mohu věřit, že ho ušetříš, když teď bude vědět o tvém plánu? +ani na chvíli nezaváhá nad tím, jaký soud vynese. Remus je pro ni to nejcennější, co má a udělá cokoliv, aby vykoupila jeho život+ Chci záruku, že se mu nic nestane. Pak udělám, co ode mě chceš. Můj život za jeho +podlehne nakonec tlaku v této hře kočky s myší+

[Vanessa]

Vymažu mu paměť. Nebude si pamatovat, co se tady událo +vysvětlí jí svůj dokonalý plán+ Záruku? To ti nestačí, že ho chci pro sebe? +pozvedne udiveně obočí a pak se zatváří navýsost spokojeně+ Máš mé slovo, že tvému příteli neublížím. A teď začni. Chci vědět o tobě i ten nejmenší detail +kuje železo, dokud je žhavé, aby si to Styx náhodou ještě nerozmyslela+

[Styx Lupin]

+bodne ji u srdce, když slyší, jak si už Vanessa Remuse přivlastňuje a jenom naděje, že Remus včas odhalí, že to není jeho Karkulka ji dává sílu udělat to, k čemu ji Vanessa nutí+ Nezbývá mi, než ti věřit +poznamená zachmuřeně+ Ale jestli se mu něco stane, zabiju tě! +varuje ji hlasem, hlubokým jako noc a stejně tak hrozivým. Pak skloní hlavu, zavře oči a chvíli sbírá sílu vyrovnat se s největší prohrou svého života. Poté se ztěžka a zhluboka nadechne a pak odhalí Vanesse celé své nitro až na kost. V tuto chvíli je opravdu ráda, že má Remus pásku přes ústa, protože podle toho, jak se jí zoufale snaží něco říct Styx soudí, že s tím nesouhlasí a radši by se obětoval, než by jí dovolil, aby kvůli němu vyzradila své tajemství+

[Vanessa]

+pozorně si vyslechne celý její životopis; co má ráda, co nesnáší, kdo je její přítel, kdo nepřítel, občas položí doplňkovou otázku, chce vědět o každém jejím mateřském znaménku či tetování, s kým se kdy vyspala, ale nejvíc se zajímá o jejího přítele. Nezapomene na jediný detail, nechce nechat nic náhodě, protože když oklame Remuse, oklame už každého+