Únos Styx

[Styx Lupin]

+pořád má divný pocit, že to hrůzu nahánějící zvíře jí nechce ublížit, nechová se tak, že by ji chtělo napadnout poté, co mu jiná kořist unikne jen o vlásek. I když jsou jeho ostré zuby potřísněné muslimskou krví, ty oči, které ji za mřížemi pozorují, to nejsou oči krvelačné šelmy. Přesto o kus couvne od mříží, když k nim vlkodlak přiběhne, cítí respekt k té velké šelmě. Hluk a křik zvenku dolehne až k jejím uším a ví, že je to jen otázka času, než ho tady najdou asasíni, ženoucí se jako smečka loveckých psů po stopách nepřítele, který vyhladil půlku jejich pevnosti. A protože Styx nemá asasíny ráda, cítí k vlkodlakovi jisté sympatie. Zničehonic si uvědomí, že nechce, aby ho saracéni ulovili+ Uteč rychle! Běž! Zachraň se! +začne divoce máchat rukama a odhánět ho pryč, i když jí ten tvor nejspíš vůbec nerozumí+

[Remus Lupin]

*otočí hlavu k rozbitým dveřím, taky je slyší a pak se znovu zadívá na mříže. Pak pohlédne na Styx, odfrkne si, o krok dva zacouvá a skočí, dopadne na silné mříže, které se pod náporem zatřesou, ale drží. Sklouzne po nich a zkusí to znovu...když vidí, že takhle to nepůjde, zapře se mezi jednotlivé tyče skrčenýma nohama a hřbetem a snaží se je alespoň vyhnout. Skřípe přitom zuby, svaly se pod kožichem třesou napětím a již uzavřené rány pod dýce se znovu otevírají...přesto se mu nakonec povede dvě tyče od sebe odtáhnout. Ustoupí od mříží a dřepne si, aby byl menší a vyčkávavě se na Styx zadívá*

[Styx Lupin]

+jak zvíře prudce skočí na mříže, vykřikne leknutím a couvá před ním, dokud ji nezastaví zeď. S vytřeštěnýma očima pozoruje vlkodlaka, jak se snaží rozbít mříže a v duchu se modlí k Merlinovi, aby vydržely. Jeho nečekaný útok ji překvapí, skutečně měla předtím dojem, že jí nechce ublížit. S hrůzou v očích sleduje, jak zvíře roztahuje mříže, srdce jí divoce tluče, tiskne se do zdi, jakoby přes ni chtěla projít na druhou stranu. Když vlkodlak částečně odtáhne tyče od sebe, odevzdaně čeká, že otvor ještě víc rozšíří, aby se za ní dostal, ale překvapí ji, že nejenom v tom nepokračuje, ale stáhne se a vyčkává. Pár okamžiků se jen navzájem pozorují a pak jí dojde, co jí chce naznačit. On nechce jít za ní do cely, on chce, aby se z té cely dostala na svobodu! Je zmatená jako včela, tohle je schopen udělat pouze myslící tvor, ne divoké zvíře. Není čas na přemýšlení, sebere všechnu odvahu, riskne to a protáhne se otvorem v mříži a opatrně vstoupí do prostoru mimo bezpečí své cely. Proklouzne kolem vlkodlaka, pomalu, aby ho nevydráždila prudším pohybem, nespustí z něj zrak a tak se pomalu dostane až ke dveřím+

[Remus Lupin]

*když ji tak ze země pozoruje, chtěl by jí nějak naznačit, kým je, ale není čas, už slyší blížící se nepřátele. Vyskočí a prolétne dveřmi kolem Styx, běží chodbou až ke schodišti, kde se kříží další chodby. Rozhlédne se, pozdává se mu ta nalevo. Otočí hlavu, jestli ho Styx následuje, zadívá se kýženým směrem, víc ani nemusí, po schodišti už je jasně slyšet dusot mnoha nohou. On však zůstane stát na místě, hlavu skloněnou, uši přitisknuté k lebce a bezhlesně cení zuby ke schodům, připraven bojovat*

[Styx Lupin]

+jak kolem ní zvíře proběhne a neublíží jí, teď už si je jistá, že je to její spojenec. Myšlenky odloží na později, pokud se tedy z tohoto srabu dostane. Vyběhne za ním a následuje ho, protože pochopila, že ji chce odsud vyvést ven. Vběhne do chodby, kterou vybral, důvěřuje jeho sluchu a čichu a tak nějak tuší, že tato chodba je vyvede zadem ven. Nejspíš budou u vchodu stráže, ale co je to pár mužů proti té hordě, která se na ně valí seshora, soudě podle dupotu na schodech. V běhu se otočí a když vidí, že vlkodlak čeká pod schody na nepřátele, zastaví se+ Utíkej! Ještě to stihneme +zavolá na něj a vrací se pomalu k němu, odhodlaná nenechat ho v tom boji samotného, pokud už nestihnou utéct+

[Remus Lupin]

*počká, dokud Styx neproběhne kolem, když na něj zavolá, otočí hlavu a protože se vrací, místo aby utíkala, vydá se za ní, hlavním úkolem je zmizet, ačkoliv mu vlčí část říká, že by měl počkat na nepřátele... ignoruje to, doběhne ke Styx a pokračuje chodbou, v běhu se ohlíží, jestli stíhá, zahne za roh a pak další, po schodech nahoru a ocitne se na další křižovatce. Nespokojeně si poštěkne, že to teda je labyrint a nasává vzduch, kudy proudí lepší vzduch. Pronásledovatelé jsou nyní trochu pozadu, jak zřejmě poběží nejdřív k cele, ale určitě se nějací oddělili a snaží se pokrýt všechny východy. Váhavě vybere užší chodbu, ale není si jistý...pokračuje rychlým klusem dál, v místnosti, která následuje a z které se opět dá odejít dvěma vchody, ztratí stopu. Rozhlédne se, proskočil by oknem, ale to je tak cesta pro vlkodlaka. Nepřátelé se opět blíží, tak nervozně vykročí k východům, po cestě se marně snaží rozhodnout, kam...nakonec v jedné z nich zahlédne pohyb, v první vteřině se připraví ke skoku, pak zaostří a uvědomí si tlumené světlo a za chvíli se skutečně vyloupne drobná dračí hlava, kopýtka se absolutně neslyšně dotýkají podlahy, takže Kirin vypadá spíš jako zjevení, než tvor z masa a kostí. Pohlédne na ně vědoucím okem, otočí se a rozeběhne se pryč. Vlk vyrazí za ním, doběhne na konec právě včas, aby zahlédl ocas zářivých žíňí mizet na schodišti...pokračuje dál za bájným tvorem dál, ven, ven z pevnosti, už jasně cítí čerstvý vzduch proudit proti čenichu...když znovu chytne stopu, Kirin zmizí a před nimi se vzápětí objeví východ, střežený strážemi. Vlk uskočí do stínu a měří si je svítícíma očima*

[Styx Lupin]

+je ráda, že se vlk rozhodne jít za ní, utíkají spolu, snaží se mu v běhu stačit, i když je to pro ni docela náročné, na jeden jeho skok jich ona udělá deset. Pořád ale stíhá alespoň tak, že na každé další křižovatce zahlédne jeho ocas, než vlk odbočí do další chodby. Když se tam najednou objeví Kirin, nevěřícně zamrká očima, jestli nemá z hladu a vyčerpání halucinace, ale když se vlkodlak za ním rozeběhne, pochopí, že se jí to nezdá a že jim Kirin ukazuje cestu ven. Běží za nimi, aby se jí neztratili z dohledu a v tu chvíli ji napadne něco, z čeho se jí málem podlomí kolena. Jak je možné, že vlkodlak Kirinovi tak důvěřuje, že se nebojí ho následovat, jakoby ho znal? Prudce se zastaví, stejně jako její srdce+ Remusi...? +zavolá potichu na vlka, musí, musí si ověřit své podezření. Vtom si všimne stráží na konci chodby, přitiskne se rychle ke zdi do stínu, pevně sevře v ruce hůlku, ale nespustí oči z vlka, ten je pro ni teď nejdůležitejší+

[Remus Lupin]

*odvrátí hlavu od stráží, když na něj zavolá jménem a mrkne na ni vlčíma očima, víc si netroufne v dané chvíli udělat, když je dělí chodba a od svobody už jen takový kousek. Zadívá se na stráž, která je na Styxině straně chodby, pak na její ruku s hůlkou, ve tmě ji vidí, že ji neztratila, pak se začne plížit po své straně. Když si je jistý, že mu stačí jeden dlouhý skok, nečeká a vznese se do vzduchu, dopadne asasínovi na záda, který překvapený tou vahou a silou zákonitě musí padnou tváří k zemi*

[Styx Lupin]

+srdce se jí rozbuší jako zvon, když vlkodlak zareaguje na Remusovo jméno. Nemůže tomu uvěřit a lituje, že nemá více času. Teď se ale musí soustředit jen na to, aby se dostali odsud pryč, vše ostatní musí počkat. Přimhouřenýma očima plnýma nenávisti pozoruje z tmy po zuby ozbrojeného asasína, hlídajícího zadní vchod. Jak po něm vlkodlak skočí, Styx přiběhne k nim+ Je tvůj +naznačí, že jí vůbec nebude vadit, když ho zakousne jako králíka. Zatímco si vlkodlak podává strážného, Styx rychle otevře ven bránu na svobodu. V tu chvíli ji ze tmy napadne druhý strážce, hlídkující venku před bránou, zapomněla na zásadu asasínů, že nikdy nehlídá jenom jeden. Styx po něm bleskově šlehne kletbu, ale k jejímu zděšení hůlka pořád nereaguje. Zdá se, že se kouzlit nedá v celé této mudlovské pevnosti. Styx odrazí první útok vojáka, ale to už se na ni vrhá zase a v ruce se mu blýskne čepel. Povalí Styx na zem, ale ta s ním bojuje jako lvice, svírá mu zápěstí, aby si držela dýku dál od těla. Její hrot se ale centimetr po centimetru přibližuje k jejímu krku a ona cítí, jak pomalu ztrácí sílu v rukou, muž nad ní je podstatně silnější a v lepší kondici+

[Remus Lupin]

*zbaví prvního asasína života, je to kdo s koho a on nehodlá teď kvůli dalšímu člověku zahodit šanci. Odstoupí od těla a otočí se po zvuku boje, když se objeví druhý protivník. To, že hůlka nefunguje ho na chvíli rozhodí, spoléhal na to. Pak už neváhá a skokem se vrhne po druhém muži, v skoku ho chytne za ruku s dýkou, aby Styx neprobodl a strhne ho z ní se zuřivou silou. Muž se brání, ví, že bojuje o život, tak se snaží zvíře držet pod sebou a z dosahu ostrých zubů. Remus se ocitne pod ním, chňape po něm a drásá ho drápy tlap. Chlap už řve arabské nadávky, ale nehodlá se vzdát.*