Knihovna

[Wenai Lafayette]

To pochybuju, Tvrz postavili v roce 1274. +zavrtí nad tím hlavou+ Tohle bude mladší. +pohlédne na ducha+ Vy jste Brogan Patric Lafayette, že? +zeptá se ho+ Slyšela jsem o vás, četla v kronice. +ukáže bradou k mohutné knize na podstavci+ Víte, potřebovali by sme pomoct... co je tohle? +ukáže mu papír+
To tedy jsem, a ty jsi kdo? +zamračí se na ni a chvilku si ji podezřívavě prohlíží+ Mám pocit, že jsi jedna z těch, co mě tady vyvolali, co? +prskne na ni+ Dcera našeho rodu, ale lajdácká a nedbalá, když ani nezná Coiméadský rituál! Každý muž na prahu dospělosti se ho musel naučit, aby nebyl zapomenut. Tak činil už děd mého děda a jeho děd taktéž... +koukne na Lockeho+ A ty jsi kdo?

[Locke Lamora]

+poslouchá a drží se vzadu, ale když je osloven, nasadí přiměřeně pokornej, ale urozenej výraz, a vysekne hlubokou poklonu+ Locke Lamora k Vašim službám, snoubenec zde přítomné dcery Vašeho rodu. Je mi ctí Vás poznat, Vznešenosti. +kývne na něj+ Rádi bychom tuto slavnou tradici obnovili, ale nejsme si jisti, jestli správně chápeme instrukce. +vysvětluje+ Třeba to o buku a jilmu.

[Wenai Lafayette]

+koukne se na ně a zavrtí hlavou+ To nejsou žádné instrukce. Je to rituál. Něco, co se předává, povznáší a přemění chlapce v muže. Tak to vždycky bylo. A jsem pobouřen, že tomu tak už není. +zamrmlá+ Tak snoubenec... Vybral ti ho tvůj starší bratr, předpokládám... +koukne na Wenai+ A kdo je tvůj otec, mladý muži? Z jakého jsi rodu?

[Locke Lamora]

+chápavě přikyvuje a vypadá nesmírně zaujatě+ A v čem přesně onen rituál spočívá? +vyzvídá a snaží se nevypadat moc dychtivě+ Jistě, jistě, dvoření a ohlášky proběhly přesně podle pravidel etikety. +lže jako když tiskne a ani nemrkne+ Můj ctný otec, budiž mu země lehká, byl hrabě Lamora, vládce staroslavného města Camorru. +vymejšlí si honem+ Zanechal mi dostatek hmotných prostředků a hrdé jméno. +zamlží se mu oči smutkem+

[Wenai Lafayette]

+poslouchá ducha a je na to taky zvědavá+ No chtěli by jsme vzkřísit starou historii rodiny tak by jsme o tom chtěli vědět co nejvic. +prikyvne+
+duch si je měří a pak koukne na Lockeho+ Mladíků to tě necili že se nelze... Tak mizerne? +zazubi se na něj+ Zvlášť někomu kdo si často povídá s tvým nejlepším přítelem. Vím že jsi zloděj a podle všeho hodně dobrý... Takže proti sňatku nemuzu nic namítnout. Lafayettove si vždycky brali pochybné existence. Ale žádný povlak aby bylo jasno. Ten rituál.. Se odehrával venku. Pod dubem. +ptejde k oknu a ukáže na mohutný parez u lesa+ Ale vy už ste ho pokaceli.

[Locke Lamora]

+Locke nestačí koukat, co Jean duchovi všechno vyklopil, ale pak se uculí+ Učili mě, že lhát se má, a to květnatě a bez ostychu. +zazubí se, a když vidí, že drámo nebude, sedne si na gauč+ Já taky žádnej póvl nejsem. +zamračí se trochu+ Jsem výkvět ulice, garrista nejlepšího gangu v celým Camorru a vysvěcenej kněz samotnýho třináctýho. +dodá skromně+ A může proběhnout, i když už je ten strom pryč? +zajímá se+

[Wenai Lafayette]

+duch pokrčil rameny+ To jde. Akorát už tam ten strom není. Já bych v tom problém neviděl jen tam nebude. +dch se zahledi z okna a povzdechne si+ Nás rod velmi upadl od dob mého života.
+Wenai taky kouknez okna+ Já vím... Ale snažíme se ho zase pozvednout.
+duch se na ni zahledi+ Neměla by ses vdavat. Wenai se nikdy nevda. O Hildegarde nemluvě. Ta má být ochrankyni rodu. Ale ty si stejně udeláš co chceš. +pousmeje se na ně+ Ten strom byl tam. Pod ním se poslední den šestého měsíce sešla rodina a provedl se rituál. Nejstarší muž pokládal otázky zasvecenci. To je celé.

[Locke Lamora]

+mlčí a neetese jji do jejich nostalgický rodinný chvilky, ale jk začne kázat o svatbě, tak se ozve+ Já si teda myslím, že by se určitě vdávat měla. +sdělí jim svůj názor a chytne ji za ruku, jakože jemu do toho žádnej duch keccat nnebude+ A co když je nejstarší muž zároveň zasvěcenec? +optá se se zájmem+ A pak se něco stane? Roztrhne se obloha a začne pršet síra, otevře se zem a vydá ssvůj poklad? +navrne a oči mu svítěj+

[Wenai Lafayette]

Pak úlohu obradnika přebírá nejstarší žena. +řekne po krátkém zamyšlení+ Klidně se vezměte. +mávne nad tím rukou+ Já se stejně nedostanú z knihovny.
To jako já? +zvedne zvědavě obočí+ Tak jo. No... Tady už se asi nic nedozvíme. Pojď. +lapne Lockeho za ruku a táhne ho ven z knihovny+ Teď akorát potřebujeme vědět jak vysokej ten strom byl aby sme mohli vypočítat stimuluje a řídit se podle toho. Ne?

[Locke Lamora]

Týjo. To abysme ti pořídili obřadní roucho. +zazubí se na ni+ Jo. +přikývne+ A jak to zjistíme? Asi jste ho nepokáceli včera, co? +uculí se+ asi podle... průměru pařezu? +poškrábe se nejistě vzadu ve vlasech, sice s Okovem nějaký základy fyziky měli, ale slavný to moc není, a Jeanovi to s počítadlem vždycky šlo líp+ A co s tím jilmem? +vzpomene si ještě+ Nashle, vznešenosti. +zamává na ducha, než vylezou z knihovny+