Zákulisí

[Jean-Claude]

Právě...nerad bych hostům pocuchal účesy poněkud..víc.*cukne koutky* Hm..jak co..podle toho, s čím a kdy porovnáváš...*usměje se a je na odchodu, ale ještě se otočí* No, neměl jsem v plánu nikoho dalšího, jen, kdybys to nevzala. Musel bych najít někoho jiného na přitápění léta.*mrkne na ni a vytratí se, jako by tam nikdy nebyl*

[Rebecca Altamirano]

+povytáhne se zájmem obočí.+ Takže soukromá párty, jo? +zablýskne jí v očích.+ Proti tomu snad ani nejde nic namítnout. +zasměje se tiše a na chvíli se zamyslí, koho na to přitápění měl v záloze. Nakonec jen ale s úsměve potřese hlavou a ponoří se zpátky mezi faktury, dodavatele a plynule to prokládá nějakým tím alkoholem:D+

[Styx Lupin]

(jj, PM to jistí, at šmírací nevědí, o co půjde )

(tss, prý šmíráci... si to nechte no )

[Rebecca Altamirano]

(jojo, to necháme..prozatím )

+Venku právě začíná svítat, když konečně doúřaduje, zaklapne noťas a důkladně se proáthne. V zádech jí uspokojivě kuřpne a pak sebou trochu škubne, když ji zabolí stále citlivé rány na rukách. Zlehka se dotkne zjizvené kůže bříšky prstů, kopíruje je po celé délce předloktí až téměř k rameni. Nejsou tak hrozné, jaké by zůstaly obyčejnému člověku po popálení třetího stupně, přesto jsou ale jasně patrné. S povzdechem spustí ruku do klína. Pak znovu otevře notebook, najde jednu písničku, na kterou si právě vzpomněla a stočí se na gauči do klubíčka a se zavřenýma očima se soustředí jen hudbu a text. Po chvíli usne hlubokým a víceméně klidným spánkem, jen párkrát sebou trochu trhne, v zajetí nějakého snu, ale neprobudí se.+

[Rebecca Altamirano]

+prospí celý den, její tělo už očišťující spánek nejspíš opravdu potřebovalo. Těsně před tím, než se probudí se jí zdá zvláštní sen. Sen o někom, koho už téměř dvěstě let neviděla a z celého srdce doufala, že už ani neuvidí... Když se ale probudí, okamžitě zapomene na to, co se jí zdálo, zůstane jen zvláštní pocit neklidu a možná i ohrožení. Pomalu se posadí, o dost opatrněji než jindy, zdá se že si začíná konečně zvykat, že by ji mohlo něco docela zabolet:P Ještě trochu zmatená se rozhlédne kolem, rychle se ale zorientuje a spokojeně se usměje. Cítí se o dost lépe, než v předchozích dnech a taky velmi hladově. Tak vstane, prohrábne si narychlo vlasy a zamíří k ledničce, že tedy nasnídá. Zároveň instinktivně cítí, že za chvíli zapadne slunce.+ Ochrapo, prospat celý Boží den, styď se. +zašklebí se pobaveně do skleněné výplně jedné ze skříněk a otevře lednici.+

[Aubrey]

*a když zapadne slunce, netrvá dlouho a Slasti "ožijou". Začnou se trousit noční zaměstnanci na svou směnu...*

*vyhrabe se ze svého doupěte a celý rozježený a nabručený si to zamíří taky k lednici, že by něco posnídal, po cestě nenatrefí na nikoho s oběhem a ochotným nekřičet při "dárcovství", nechce se mu hned po ránu naprdnout šéfa, tak vezme zavděk studeným. Skoro si tak nevšimne Beccs, až když se s ní srazí u otevřené lednice, tak překvapeně zamrká, pak ji zamžourá na přes rameno do lednice* Je tam něco poživatelného, z čeho jeden nenatáhne podruhý brka?

[Rebecca Altamirano]

+Je nanejvýš soustředěná na zírán do útrob ledničky, takže jí přítomnost někoho dalšího dojde, až když jí dotyčný dýchne za krk.+ Kur..va! +vyjekne trochu a jak se moc rychle otočí, praští se do čela o dveře lednice.+ Jauvajs! +dodá ještě a tře si místo, kam se praštila.+ No dobrý ráno. Jo, něco poživatelnýho tam bylo, ale nevím jestli se to po tom leknutí nezdrclo. +zaxichtí se na něj pobaveně a zatřepe jednou lahví specialitky+ A klika, že se mi nedělají boule, bych byla jak jednorožec. +cuknou jí koutky, když si to představí. Proklouzne obratně kolem něj a nalije jim do dvou broušených skleniček snídani, jednu mu podá a opře se o linku a zadívá se na Aubreyho.+ Nevypadáš "po ránu" moc společensky, špatně ses vyhajal? +uculí se a upije ze skleničky. Spokojeně přivře oči, napije se víc a přes okraj sklenky ho zkoumavě pozoruje.+

[Aubrey]

*cukají mu koutky a chytne láhev, která se tím nárazem poroučela z nejvyššího šuplete na zem* Ale néé, co by se to zdrcávalo. To bych se na to podíval....a pak by se to zdrclo určitě. *dodá a vrazí láhev zpátky do lednice* Mlíko?! Co to tady...*zavrtí s nakrčeným nosem hlavou a zabouchne lednici* Ale takový jednorožec, to se hned tak nevidí.*přimhouří oči, jak si to představuje* Ale asi by tě to trochu...převažovalo, dopředu.*uzná nakonec a vezme si sklenku* Mercys...*poděkuje jí za sklenku jak je furt poloprobuzený normandsky a upije* Pff...vyhajal...*loupne po ní okem* celou noc mi nějaký zkurvený hřebík rýpal do žeber.*vrátí ji to* Ještě že se mi nic nezdá, to by byly divoké sny...*promne si levou stranu hrudníku a polkne velký doušek* Ale koukám, že ty ses taky moc nevyhajala, obtisklo se na tebe povlečení?*všimne si rukou*

[Rebecca Altamirano]

+uchechtne se, když se podiví na přítomností mlíka+ co se divíš, žijí tu mezi námi i jedinci, co mají podstatně pestřejší jídelníček než my. +zamrká na něj vesele.+ To nevidí, to máš pravdu. Ale že by mě bavilo nechat se očumovat kvůli rohu...a vůbec, ještě bych tím někoho zranila. +naznačí, že by jako někoho napíchla a koutky jí cukají smíchy.+ Áa, no jo, rakvičky. Kdepak, postel je postel. +pokýve moudře hlavou a v očích jí uličnicky jiskří.+ Já? Já se náhodou vyhajala do růžova. +nesouhlasí a pak si všimne, kam kouká.+ Aha, tohle...Ne, to je jen nová móda. Tak jsem si řekla, že budu in a prubnu to. +rozhodne se zůstat u žertovného tónu. Zvyknout si na tuhle "ozdobu" musí, tak proč si z toho nedělat trochu srandu.+ Uvidíš, za pár let to bude chtít každý. +zašklebí se, dopije skleničku a nalije si další. Po chvilce váhání znovu otevře ledničku, vyndá láhev Jacka a důkladně si specialitku naředí+

[Jason]

*dotlape tam taky,*Nazdar šéfová...*koukne na Beccy, Aubreyho obejde, s mohutným zíváním rázně otevře lednici a čumííí, jak do televize* Kdo mi sežral mlíko?!*zahučí vyčítavě*