Akce Jade

[Victoria]

+plíží se tam nahoru po schodech, jak nejvíc potichu dovedou, což není nijak ultra potichu, takže ve třetím patře osmipatrový budovy na ně přijdou a strhne se mela, Vicky se snaží aspoň držet trochu jejich skupinku pohromadě,aby si navzájem kryli záda, a taky proto, že jakmile je rozdělí, budou pěkně v hajzlu. Stačí chvilička a kolem začnou létat i zelený paprsky Avady, Vicky se teda nikoho zabíjet nepokouší, ale ostatním ohledně toho žádný pokyny nedala, tak tuhle starost odloží na později a snaží se nenechat trefit, podvědomě se posouvá blíž k Byronovi a u druhýho boku slyší oddechovat Chrise, na žádný strategie není kdy, prostě po sobě švihaj kletbama a honem zvedají štíty proti těm cizím kletbám, a chvilku to je skoro jako by se čas zastavil, slyšet je jen dupání nohou, svištění kleteb a bolestné sténání, když se někdo náhodou trefí, a tak se jeden schodpo druhým pomalu probojovávájí nahoru, a nechávají za sebou cestičku bezvládně ležících těl. Když se takhle dohrabou do nejvyššího patra, ze dveří se jako mávnutím hůlky přestanou sypat hajzlíci, takže boj najednou utichne, a ta změna je skoro ohlušující+ Už o nás ví. Je zvědavej. +zašeptá skoro vyděšeně Vicky a honem počítá svoje lidi, všichni se tam tak potácejí víc či míň zranění, dvě holky a jeden kluk jsou v bezvědomí, a jedna z nich vypadá hodně špatně, tak jim kolem krku uvážou přemisťovací přívěsky, co si vyrobili do zásoby přesně pro takový případy, a pošlou je na Winter house Jeefesovi+ Dobrý? +koukne opatrně po Byronovi, sama má po obličeji a po těle drobný oděrky a krvácí jí spodní ret, jak dostala v zápalu boje loktem do zubů, na paži má celkem hlubokou řeznou ránu a kulhá na levej kotník; a Chris si nějak podezřele tiskne paži k pravému boku, tak mu tam sáhne a když ruku oddálí, prsty má od krve+ Škrábnutí. +zakření se na ni brácha a zavrtí hlavou, ale obličej mu trochu zbledne+ Dobře. +odkašle si Vicky a na chviličku se opře o zeď, aby se vydýchala, a pak vyrazí dveřmi do dlouhý chodby s měkkým kobercem, plný úplně identických dřevěných dveří.Plíží se podél stěny až se u jedněch zastaví, i když na první pohled ničím nevybočují, položí ruku na kliku, a se srdcem až v krku vleze dovnitř+

[Jade]

+vlezou do velké místnosti, co podle vybavení slouží napůl jako pracovna, napůl jako takový obývák a napůl jako knihovna, na první pohled je vybavená luxusně, ale účelně, a čistě, žádný přebytečný kudrlinky; před krbem v tureckém sedu na zemi sedí štíhlá, šlachovitá postava. Když tam takhle sedí a mírně pobaveně se usmívá, vypadá skoro křehce, sám v příliš velikým pokoji+ Přivedla sis na mě posily, pétite? +usměje se trochu blahosklonně a očima hned najde Vicky, ostatní jako by ignoroval+ To je poměrně hrubé, miláčku. +pomazlí se s tím slovem tónem, který jí kdysi zvedal chloupky podél páteře, a zvedne na ni pobaveně obočí + Ale jsem rád, že ses vrátila. +přikývne spokojeně a zvedne se ze svého místa+ Copak nám spolu nebylo hezky? +pokračuje tiše a pomalu se přibližuje k té jejich mírně nesourodé, krvácející skupince, ovšem vzápětí na něj míří les hůlek, tak zvedne ruce a zastaví se+ Ještě to můžeme spravit, pétite. Já tě miluju. +usměje se, natáhne k ní ruku, a dívá se na ni tak měkce a vřele, že se zdá skoro neuvěřitelný, že by někdo jako on mohl vůbec pomyslet na zabíjení lidí holýma rukama+

[Wenai Lafayette]

+postupujou pomalu, ale jistě. Byron moc nestřílí, jenom dvakrát, třikrát vystřelí, když není zbytí a spíš doufá, že doopravdy nikoho nezabije, než že jo. Párkrát ho zasáhne nějaký kouzlo, takže ani on nevyvázne bez zranění, vypadá zrovna, jako by dostal nakládačku v hospodě, ale nic vážnýho to není.
Wenai s Touhou, která je napůl hmotná a napůl ne, takže jí se zranění netýkají vůbec, jistí konec skupinky. Wenai omračuje každýho, kdo se vynoří za nima. Nepoužívá Avadu, ani kletby, co se nepromíjej, jenom omračovací kouzla. Když se konečně dostanou do hlavní místnosti, tak se rozhlídne kolem a nakonec jí pohled padne na Jadea+ To sou ale kydy. +zvedne oči k nebi. Byron se jenom mračí a má se co držet, aby po něm neskočil a nezakroutil mu krkem+

[Victoria]

+Vicky na něj chvilku jen tak kouká, a pak si olízne rty a musí se pro sebe uculit+Ale prosím tě, jdi do prdele. +zavrtí hlavou s poněkud skeptickým úsměvem+ Víš, znám tě trochu moc dobře na to, abych na tohle skočila i podruhý. +pokrčí lehce rameny, ale pořád na něj míří hůlkou, a vyklopí ze sebe to, kvůli čemu jsou tady+ Mohl bys už konečně krucinál akceptovat, že do mýho života už nepatříš? Nech mě, moji rodinu a moje kamarády na pokoji, jednou provždy. +zamračí se na něj a snaží se tvářit tvrdě a nekompromisně+

[Jade]

+Jadeovi zatím skapává ten sladce něžný úsměv z obličeje, a oči mu ztvrdnou+ Máš ze mě srandu, miláčku? +protáhne s poněkud zlověstným podtónem+ Pobavila ses, fajn, tomu já rozumím. Ale zapomínáš u toho, kde je tvoje místo. +zavrčí a čelist mu pod kůží vystoupne+ Patříš mně. +sykne na ni ostře a poněkud autoritativně, a do očí se mu dostává poněkud divoký lesk+ Asi je na čase tě to znovu... naučit. +nakloní hlavu na stranu a koutek se mu zvedne v křivém, zlověstném úsměvu+
Kristepane. +protočí oči Christian + To jsme v blbým filmu, nebo už konečně zavřeš hubu? +zvedne znuděně obočí, ovšem v zápětí má co dělat, aby se kryl+
Teď. Mluvím. Já! +zařve na něj naprosto nepříčetně Jade, obličej se mu zkroutí do grimasy šílenýho vzteku a každý slovo doplní paprskem ostře rudýho světla; Vicky podvědomě o krok ustoupí, aby se dostala z palebný zóny+ A už mě kurva nepřerušuj. +dodá ještě konverzačně, už zase úplně klidný, jako by celý ten jeho minivýbuch nikdy neproběhl, ale oči mu blýskají, a už jsou zase upřené na Vicky, a na Byrona vedle ní+ Takže to je ta tvá nová hračka? +zvedne se zájmem obočí a prohlíží si Byrona těma predátoříma očima+ Roztomilé. +roztáhne potom rty do širokýho úsměvu+ Řekni, jaký to je, být v ní, a vědět, že myslí na mě? +nakloní hlavu na stranu a nepřestává se usmívat+ Vědět, že ať uděláš cokoliv, vždycky budu otisknutý v ní, její součást, protože já jsem ji udělal takovou, jaká je? +zajímá se konverzačním tónem+

[Wenai Lafayette]

+Wenai si stoupne do řady vedle Chrise a Vici a uculuje se na Byrona+ Jak to jde, hračko? +šeptne mu, prostě si to neodpustí. Od Byrona za to sklidí úšklebek, ale pobavený+ Já jsem lepší než vibrátor, abys věděla. +a zazubí se rovnou i na Jadea+ Chlape, ty máš problém uvědomit si současnej stav věcí. To co je teď je teď. Já a ona. Možná bych ti mohl nakreslit nějakej diagram, kdyby jsi mi sehnal tabuli. +zazubí se na něj+

[Victoria]

Jo, vibrátor mi neuvaří snídani a nepoškrábe záda. +šeptne mu bokem pobaveně, a pak vyprskne smíchy, nedovede to zadržet i když se kouše do tváře, a dokonce i Chrisovi trochu cukaj koutky, ale trochu jí zatrne, aby je to nepřišlo draho+ No tak jo, po dobrým to teda asi nepůjde. +přikývne, jakože to bere na vědomí+ Kasáš se, jak mě dobře znáš, ale taky mě podceňuješ, víš? Docela dost jsem se toho od tebe naučila. +usměje se a koukne na Chrise, ať se připraví+ Třeba jak někomu vzít to, na čem mu záleží nejvíc. +máchne hůlkou a začne zaříkávat ve zvláštním hrdelním jazyce, bratr vedle ní zrcadlově opakuje její pohyby a zaříkává s ní. Ostatní se zatím rozestaví podle plánu, dva lidi vedle nich, aby je zaštiťovali, až se je Jade rozhodně sejmout, a ostatní na něj zatím pálí kletby, aby ho zaměstnali+

[Jade]

Humor. +přikývne chápavě a usměje se s nimi+ Přejde. +ujistí je blahosklonně+ Myslíš si, že ji znáš, že jí rozumíš? +zavrtí pobaveně hlavou+ Je to jen polámaná hračka, prázdná vosková figurka, a když přijdeš na to, jaký mince do ní vhazovat, točí se a tancuje jak si jenom přeješ. +rozpřáhne ruce, jako by odhalil podstatu triku+ Říkáš jí to často? Že ji miluješ? +nakloní hlavu na stranu, a na rtech se mu usadí ten vědoucně zlomyslný úsměv+ Šla by s každým, kdo to řekne. +pokrčí rameny, a shovívavě se na ně pousměje. Když začne Vicky se zaříkáváním, trvá to asi dvě vteřiny, než mu dojde, o co se snaží, a jeho výraz se okamžitě promění+ Ty malá děvko... +vydechne a poprvé vypadá alespoň trochu vyvedený z míry, v ruce se mu jako zázrakem objeví hůlka, a střídavě bleskově odráží kletby a vysílá své vlastní, a je znát, že na takový druh tance je zvyklý, ale s postupujícím zaříkáváním je pro něj pořád těžší uchopit vlastní magii, jakoby mu někam klouzala, utíkala mezi prsty, a nakonec ho jedno kouzlo zasáhne a on se po zádech zhroutí na koberec a vzápětí ho svážou kouzelné provazy+ Asi ses neučila moc dobře, protože jinak bys věděla, že tohle kouzlo je jenom dočasný, a že jakmile pomine, všechny si je osobně najdu a jednoho po druhým zabiju, jeho stáhnu z kůže a tebe, miláčku, zničím způsobem, jaký si absolutně nedovedeš představit. +sykne na ni nebezpečně tichým tónem, šlachy na krku se mu napínají potlačovaným vztekem a oči mu bouří nenávistí, ale pak se donutí uklidnit a nasadí svůj křivý úsměv+ Tak dobře, uděláme to podle tebe. +přikývne+ Nemůžu popřít, že nejsem trochu pyšný. +zasměje se tiše+ Ale proč ne, vyhrála jsi férově. Nechám tě jít, když mě rozvážeš. +navrhne+
Jo, abys mi mohl vysát magii jen co se tě dotknu. Naser si, miláčku. +ušklíbne se na něj Vicky, které očividně otrnulo, když ho má svázanýho na zemi + Teď jseš na řadě ty. +koukne na Touhu+

[Wenai Lafayette]

Kamaráde... +povzdychne si Byron+ Tak si myslím, že jedinej, kdo se tady točí a je opravdu v piči seš ty. +ušklíbne se na něj a pustí dopředu Wenai s Touhou. Wenai na ni dává evidentně pozor, jako by si nebyla jistá, co přesně Touha udělá, ta ale přijde ke kouzelníkovi ležícímu na zemi+ Dobrý večer. +pozdraví ho s úsměvem+ Tak se vidíme, pamatuješ si mě?... Ne asi ne. +usměje se zase v krátkém záblesku+ Jsem Touha. Jsem všechno, co chceš bez ohledu na to, kdo jsi nebo co vlastníš. Všechno... I to, co nechceš. +pomalu se k němu natáhne a dotkne se ho na místě, kde má srdce+ A ty už nechceš. +vypadá to, že konečky jejích prstů se vnoří několik milimetrů pod jeho kůži+

[Jade]

+Vicky se na Byrona usměje, a je ráda, že si z toho nic nedělá, a když se Touha skloní k Jadovi na zemi, chytne Byrona mimoděk za ruku, protože si vůbec není jistá, jestli tohle bude fungovat tak, jak má, skousne si ret, a sleduje to dění+
+Jade ani moc neposlouchá, co mu Touha říká, soustředí se hlavně na to, že za chviličku dostane to, co chce, a sotva se ho dotkne, napře všechnu svojí sílu proti ní, hladově hmátne po jejím magickém jádru a pokusí se vtáhnout ho do sebe, jako už to udělal mockrát. Že je něco špatně mu dojde během několika vteřin, když na místě, kde by měla její magie být, najde něco úplně jiného, zvláštně přitažlivého, ale rozhodně nežádoucího, tak se rychle stáhne, ale to spojení se mu nedaří přerušit, něco intenzivního a nepředstavitelně mocného proudí z ní do něj, koncentruje se to v jeho těle a naplňuje ho to, až má pocit, že musí explodovat zevnitř, a na moment mu obličejem škubne záblesk paniky, a zároveň s tím pocitem, že získává něco, co nedovede ovládnout, mu na prchavou chviličku přijde, že taky něco ztrácí, nějakou moc důležitou myšlenku, nějakou hodně intenzivní touhu, ale v tom víru to nedokáže pořádně uchopit. Vzduch kolem těch dvou se chvěje jako při hodně horkém dni, a kromě Jadova prudkého oddychování je ticho jak v hrobě, Vicky a ostatní napětím ani nedýchají; a pak Jade zvrátí hlavu dozadu a vykřikne bolestí, obličej zkroucený v grimase strachu, jak ho ta neznámá síla naplňuje až po konečky prstů a trhá zevnitř, ale nedokáže se to v něm udržet, má pocit, jako by chytal vodu do cedníku, svíjí se na zemi a veškeré mentální síly upírá do snahy přerušit spojení mezi ním a touhou; a pak jeho tělo zničehonic povolí, zhroutí se na zem jako hadrová panenka, oči se mu protočí dozadu a zůstane ležet na zemi v bezvědomí+