No jistě, že chtěla. +zazubí se na něj vesele a dychtivě se k němu nakloní jako by jí to měl hned za čerstva vyklopit+ No nejsem si jistá v čem je masový vrah lepší než upír. +usměje se křivě, i když to vtipný není v tuhle chvíli jí to tak připadá+ To už je na tobě. Věřím, že se o ten medailonek postaráš. +pousměje se a potlačí nutkání ho pohladit po paži aby po něm omylem nevrhla tu světelnou kouli energie to by se mu asi moc nelíbilo
sedí naprosto tiše a vyčkává jak se rozhodne. nenaléhá na něj, nechce na něj tlačit+ Už jsem nad tím párkrát přemýšlela. +přikývne naprosto vážně+ Není to nic nevratnýho, vždycky si to můžeš rozmyslet a já si jí vezmu zpět. +dodá, aby si nemyslel že si ho snaží natrvalo zavázat a někam přivázat
+ Já si jistá jsem. +přikývne vážně hlavou a sevře mezi prsty řetízek medailonku. zvedne ruku do výšky dokud medailonek nekrouží nad koulí energie v její dlani a pomalu ho spustí do jejího středu, jako by se medailonek propadal velmi hustou kapalinou. zhluboka se nadechne a ruce se jí roztřesou námahou, jak se nutí zůstat soustředěná a klidná, i když cítí jak se od ní samotné odděluje část její magické podstaty, což je poměrně nezvyklý a nepříjemný pocit. dech se jí zrychlí a stane se mělčím, tak jakoby namáhavějším. upře pohled na medailon a chvíli to vypadá že sebou buď sekne nebo že něco bouchne, než se povrch koule zachvěje a začne se stahovat do sebe, do svého středu, do medailonu. netrvá to příliš dlouho, jen pár vteřin, než energie zmizí v medailonu, vsákne se do jeho povrchu, který se zeleně zaleskne a pak není po energii stopy+ Uf... +vydechne těžce. ruce, ramena a hlava jí poklesnou téměř do klína prožitou námahou, jako by se chtěla schoulit do sebe bolestí. prudce oddechuje a chvěje se, jak se vyrovnává s takovou vnitřní ztrátou+