Cizí země

[Wenai Lafayette]

+koukne na něj a v očích už má zase jiskřičky šibalství+ Ne, protože o tom nechci mluvit. +vyjde před chrám a pohled jí padne na údolí+ Pro všechny bohy... +vydechne+ Myslíš, že tohle může být na zemi? +začne sestupovat do údolí+ Nechci o tom mluvit, protože... není to nějak tajný, vlastně je, +dojde jí+ Ale to je jedno. Je to trapný. +dokončí královna souvislého vyjadřování myšlenku a povzdechne si+ Ale asi bys to měl vědět, když už jsme tady. Wenai. To jméno v naší rodině mělo jen pár žen. A vždycky to znamenalo to samé, že je jim svět malý a že se jednoho dne prostě ztratí a už je jejich rodina neuvidí. Protože ony můžou cestovat mezi světy, nebo mezi dimenzemi, jakkoliv to chceš nazývat. Takže je nepravděpodobné, i když ne vyloučené, že by tohle bylo v našem známém světě.

[Tony Dolohov]

+rozhlédne se po údolí+ Nevím... je to tak nadpozemsky krásné, že bych přísahal, že je to v nějakém jiném světě. Takhle nějak si představuji ráj. Který já ovšem nikdy neuvidím +ušklíbne se a sestoupí za ní po příkré cestičce+ Tak to by možná i vysvětlovalo, proč jsi taková neproniknutelná a pokud mě zrak neklame, i nespokojená s tímto světem +odpoví na to, co mu prozradila o nositelkách jejího jména+ Nemáš pocit, že ten osudový okamžik, kdy se prostě ztratíš, právě dovršil? Možná to byl opravdu osud, abys našla tu tajnou laboratoř a vchod do jiné dimenze +přemýšlí nahlas+ Pokud ano... jak s tím naložíš?

[Wenai Lafayette]

+zasměje se+ Já nejsem neproniknutelná, Tony. +rozhlédne se kolem+ A vřele doufám, že se ještě dostaneme zpátky, tohle není nic pro mě. Já jsem obvykle... +najednou se jí zamotá hlava a sníží se jí tlak, tak začne zhluboka dýchat, protože se jí to stává, ale teď to nepomáhá a ona omdlí. A vidí, jak na zem dopadne kulatý předmět a rozbije se a z něj vypadne něco důležitého a ona skončí ve vodě... jako v tom snu, a pak se probere+ To bude tím řídkým vzduchem. +zamumlá+

[Okolí]

+zpoza mohyl vyjde muž ve středních letech a když vidí, jak tam Wenai omdlývá, tak si k ní pospíší aby jí pomohl+ Jste v pořádku? Napijte se. +dá jí napít+

[Tony Dolohov]

V to taky doufám. Ať je tady jakkoli krásně, v nebi zůstat nehodlám +uculí se a než řekne cokoliv dalšího, všimne si Wenainy indispozice+ Wenai... jsi v pořádku? +přiběhne k ní zrovna ve chvíli, kdy se skácí a Tony ji pohotově zachytí do náruče. Opatrně ji položí na zem+ Jsi v pořádku? +zopakuje otázku, když se Wenai probere a pak blýskne pohledem po příchozím, ale nechá ho, aby jí dal napít+ Kdo jste?

[Wenai Lafayette]

Já jsem úplně v pořádku. +zamumlá a zamrká, vezme si vodu+ Děkuju. +napije se pořádně a dá si nahoru nohy+ Děkuju. +usměje se na Tonyho+

[Okolí]

+prohlédne si Wenai a pak se podívá na Tonyho+ Říkají mi Tichý oheň. Jsem hrobař, starám se o mohyly. +kývne hlavou k mohylám+ Přišli jste pro ni, že? To je dobře. +pokýve hlavou+ To je dobře.

[Tony Dolohov]

Wenai: To jsem rád. Už jsem měl strach +stiskne jí povzbudivě ruku+

Hrobař: +prohlédne si ho zkoumavě, jako každého cizince+ Co je to za mohyly? +postaví se, aby na ně lépe viděl+ Pro koho... koho máte na mysli?

[Okolí]

Tichý oheň: Jsou to hroby. +přisvědčí potichu a pokýve hlavou+ Pro rudovlasou ženu, samožřejmě, samozřejmě... +znovu pokývá hlavou+ Znal jsem ji dobře. Musím se vrátit k práci jen... +vytáhne z hábytu nějaký kruhovitý předmět+ tohle si vezmi. +vtiskne to Wenai do ruky a odejde+

[Wenai Lafayette]

+podívá se na mohyly, co jim ukazuje ten muž+ Aha... to je zajímavé. Co? Co to je? +podívá se do dlaně a vidí ten předmět, co je přesně ta věc z jejího snu a tak na to jenom vejrá. Je to plochý kruhovitý předmět, velký jako její dlaň+ Vevnitř něco je. +řekne s naprostou jistotou+