+po dlouhé chůzi, která ji ovšem vůbec neunaví, jakoby se v lese cítila jako doma, dorazí k cíli, polorozbořenému opuštěnému domu uprostřed hlubokého lesa, jako vystřiženému z hororu. Proleze si ho, zvenku i zevnitř a když spokojeně uzná, že se jí perfektně hodí k jejím záměrům, začne si jej přizpůsobovat svým potřebám. Trvá jí to déle, než by chtěla, protože levou ruku nemá ještě zcela v pořádku, ale čas ji netlačí. Když se začne v lese lehce stmívat, má už téměř hotovo. Ukryje stavení matoucím kouzlem mezi stromy a pak se vydá zpátky, jde najisto, orientace jí nedělá vůbec žádný problém, přestože je už skoro tma+