Zákulisí

[Rebecca Altamirano]

Já vím...+přikývne a povzdechne si.+ Ale to neznamená, že se mi to musí líbit. Asi mi to vadí proto, že u nás je to úplně stejný. S tím rozdílem, že na vyšší příčky se šplháme podstatně pomaleji. +ušklíbne se před očima jí na okamžik vytane Sethova tvář. Potlačí zachvění a usměje se na Jasona.+ Správně, zatím...+prohlásí, jakoby o jeho postupu v hierarchii vůbec nepochybovala.+ No jo, kocourek...+pousměje se. Když náhle ucítí, jak se změnila energie, která je obklopovala, trochu ztuhne a když pak koukne na Jasona, dojde jí co to bylo.+ Je mi to jasný...+zavrčí trochu+ ..tak o co jde? Máme jít za nima? Nebo jen já? +trochu neochotně kousek ustoupí a nechá mezi nimi pár centimetrů volného prostoru. Přesto Jason stále může cítit její nezvyklou, hřejivou moc, teď ještě o kousek intenzivnější, jakoby vlastním způsobem reagovala na vpád té chladné. Vezme si skleničku, kterou postavila vedle sebe a kopne do sebe zbytek Jacka.+

[Jason]

No, jeden z toho nemusí být odvařený, ale co naděláš...*pokrčí rameny a ušklíbne se* jen ty...J-C evidentně touží pouze po tvé společnosti. *poznamená s úculem* já mám smůlu, prozatím...nebo možná štěstí, jak se to vezme.*pokrčí rameny, že možná lepší nevědět všechno a trochu nakloní hlavu na stranu nad vším tím gulášem energií. pak zatřepe hlavou, že co se tady ještě diví* čekají na tebe. *dodá a protáhne se* kdyby na tebe byli zlí, křič...*poznamená ještě na odchodu*

[Rebecca Altamirano]

Jo, nezbývá, než držet hubu a krok. +protočí oči+ Chmm...přemýšlím, jestli je to dobře, nebo ne. +ušklíbne se.+ No jo, však už chvátám. +cukne koutky a ve dveřích se ještě ohlédne.+ Jasně, mám vlkodlaka a neváhám ho použít? +uculí se a vydá se ke kanclíku.+

[Jason]

No jasně! *houkne za ní a pak si de po svých*

[Rebecca Altamirano]

+nechá se Man prakticky vytáhnout z kanclu a jen se na J-C zazubí a pokrčí rameny.+ No jak...tak normálně jsem ji koupila. +prohlásí stylem, jakoby ji koupila někde na trhu za stovku:D a zatím dojde do zákulisí, kde zlehka přejede prsty po hladkém, lakovaném saya. Chvilku se baví Manoriným výrazem, ale nakonec se slituje.+ Ne vážně, koupila jsem ji, to jo, ale v soukromý on-line aukci. +uvede ty nákupy na pravou míru. Odtrhne se od katany a sedne si na gauč, kam si zas přivolá něco k tomu pití/jídlu.+ Dáš si taky? +zatřepe specialitkou.+ A jestli se chceš pokochat, tak jen do toho. Tobě ji klidně půjčím. +mrkne na ni, jak tuší, jakým směrem se jí asi myšlenky ubírají.+

[Manori]

Jo..koupila...*převrátí oči a jde se na ni podívat blíž* hm..tak v aukci? Tos měla štěstí v přihazování, co?*usměje se* Hm, proč ne...*přikývne, aniž by vzhlédla od katany* Vážně? Můžu?*s povyvaleným zrakem uchopí katanu, chvíli ji převrací v rukou* Hádám, že napitá krve už je?*zvedne od meče oči na okamžik*

[Rebecca Altamirano]

Jo štěstí jsem měla přímo hromadu. +uculí se+ Sice jsem málem přišla o nervy, ale pro tuhle krásku bych obětovala mnohem víc, než nějaký nervy. +zajiskří jí v očích.+ Jo, hádáš správně. +kývne souhlasně.+ Něco už má, holka, za sebou. +s úsměvem Man pozoruje, jak se s katanou skoro mazlí a úplně chápe, co asi tak cítí.+

[Manori]

Mno, to věřím....výborně, tak to už můžu...*obřadně vytáhne meč, fascinovaně poslouchá zvuk, který vydá a prohlíží si čepel* úžasné....tahle nádhera se myslím si vyrovná speciálkám vyrobeným na míru...i Šedý had by měl asi práci...to je...Tobiášův.*vysvětlí a zase meč schová a vrátí ho Beccy*

[Rebecca Altamirano]

+s nepatrným úsměvem ji pozoruje a pak přikývne.+ Taky jsem si říkala, že by docela směle mohla konkurovat. +pousměje se.+ Šedý had? +pozvedne se zájmem obočí.+ Pěkný jméno..+uculí se a položí katanu před ně na stolek. Vezme si skleničku a jednu podá Man.+ Tak na co si připijem? Na krásnou, smrtící ocel? +zajiskří jí v očích.+

[Manori]

No...určitě jim bude směle konkurovat, o tom žádná...mistrovský kousek se nezapře...*vezme si sklenku* proč ne...na ušlechtilou ocel.*přiťukne si s ní* Hm...jo, Šedý had je taky..speciální katana...je Tobiášův.*napije se*