Klan Hashimoto, Japonsko

[Noční Klub]

*i zbytek se sune do haly, kde už na ně čekají dva Japonci v kvádrech, podle postoje jasný živočišný druh i povolání. Mezi nimi stojí drobnější vyfiknutý Japonec v exkluzivním obleku. Když je vidí jít, tak se pohne kupředu a jeho dva stíny za ním. Japonec se ukloní a přivítá je nejřív japonsky a pak přejde do angličtiny* Vítejte zpátky v Japonsku...*kývne na členy Klubu a pak se zadívá na Beccy* vy musíte být slečna Altamirano. Jmenuji se pan Kitagawa *hm..kontrola na první stránku - jo dobrý * Pan Hashimoto mě poslal, abych vás přivítal a s dovolením odvezl na místo.

[Postrach]

*oplatí Japonci lehkou zdvořilostní úklonu* Myslím, že to bude nejlepší. *přikývne* čím dříve se tohle celé vysvětlí, tím lépe. *pokyne Japonci, aby je vedl*

[Rebecca Altamirano]

Hmm, taky pravda. +ušklíbne se a vyjde s ostatními do haly. Jak stojí mezi Man, Tobiášem a Postrachem, dojde jí, že jí všichni skoro o hlavu převyšují. Chlapi i o víc. Za to s vyfiknutým Japoncem v kvádru si hledí hezky z očí do očí a dost možná je i o facku vyšší. Spokojeně se usměje a když dojdou až k nim, opětuje zdvořilostní úklonu a přestože japonsky rozumí docela dobře, počká až přejde do angličtiny. Tuší, že by se jí to mohlo v budoucnu hodit.+ Ano, to jsem já. +přikývne souhlasně a hned je jí jasné, že pan Kitagawa je jen člověk.+ Jo, taky si myslím. +podívá se krátce na Postracha a pomyslí si, že jí fakt mluví z duše. S tichým povzdechem si hodí tašku na rameno a jde vstříc jámě lvové:D+

[Noční Klub]

*Kitakawa přikývne a vede je halou před letiště, kde na ně čekají dvě velké černé SUVčka, jak jinak než japonské značky. Tam se výprava rozdělí na 2 části. Kitagawa s Beccy a Tobiášem v jednom a zbytek v druhém autě. cesta trvá docela dlouho, přece jen musí poodejet za město do hor, ale řidiči, kteří se vyklubali z ochrany, jedou rychle a přesně. Proplétají se hustým provozem a pak i zatáčkami horské cesty, až zabrzdí před bránou, která chrání celý areál. Nemusí ani zastavovat úplně, očividně jsou očekávání, jelikož brána se otevře a pustí auta dovnitř. Ty zastaví na plácku za ní.*No, tady jsem to dlouho neviděl...*poznamená Tobiáš a vystoupí z auta. Z auta za nimi vyskáčou Man s Postrachem a Karolínou a jejich skupinka je kompletní* Následujte mě...*vybídne je znovu Kitagawa a vede je do komplexu. Cestou potkávají jakoby náhodou rozmístěné muže, kteří různě něco dělají, baví se mezi sebou...ti co jsou ve zdvořilostí vzdálenosti se uklání procházejícím hostům. občas se nese prostranstvím uctivé Karolína-san nebo Tobiáš -san nebo jiný -san, podle toho, koho zrovna kdo ze skupiny míjel*

[Rebecca Altamirano]

+černý SUVčka před halou ji potěší, na jednu pořádně děsivou chvíli ji napadlo, že by třeba mohli letět vrtulníkem:D Ponořená do vlastních myšlenek a úvah pozoruje ten neskutenčý městský mumraj a v duchu složí řidičům poklonu, protože ona by se ztratila během pěti minut. Zrovna přemítá nad tím, jestli má být ráda, že netrvali na žádném utajení cesty k jejich sídlu a nebo je to spíš znamení s červeným vykřičníke (:D) když se před nimi objeví mohutná brána a oni vjedou dovnitř. Vystoupí z auta a koukne na Tobiáše pohledem "O tom bych někdy docela ráda slyšela". Pousměje se a cestou se se zájmem rozhlíží. Když se k ní donesou uctivé pozdravy směřující k jejím přátelům, zvedne zvědavě obočí, ale mlčí. Hlavně proto, že začíná být mírně nervózní a v duchu si skládá zdvořilou, ale neústupnou řeč, jakou hodlá předložit:D+

[Noční Klub]

(lach, no to by ji po tom letadle už nemohli udělat:D)

*Tobiáš opětuje Beccyin pohled že "třeba bude chvilka klidu na to". Po cestě opětuje pár úklon, ale to už je Kitagawa dovede před největší dům na prostranství, kde se na trávníku líně roztahují velcí psi a pozorují příchozí* Pan Hashimoto vás očekává...*praví malý Japonec, ukloní se u dveří a nechá je vejít. V místnosti zařízené v klasickém japonském stylu na ně čeká hlava klanu, když vejdou, otočí se od výhledu z okna, kupodivu nekrmí drozda* Je dobré vás opět vidět, pane Tobiáši, slečno Karolíno* pozdraví nejprve své vlastní členy. tvář se mu více rozzáří, když na blondýnu pohlédne* Pane Postrachu, Paní Manori...*kývne i jim, ti mu pokývnutí opětují*

Pane Hashimoto...slečna Rebecca Altamirano.*představí ji Tobiáš Japonci, který se na ni zdvořile pousměje* Konečně vás poznávám osobně...*zadívá se na ni a ačkoliv jinak vypadá jako "obyčejný upír" jeho pohled jasně mluví o opaku a o staletích, tisíciletí, která je už na světě* Měli jste dobrou cestu? *otáže se*

[Rebecca Altamirano]

(to je od nich moc milý )

+zvedne koutek rtů v náznaku úsměvu a zadívá se zase před sebe. Když vejdou, rychlým pohledem se rozhlédne a neujde jí vkusné zařízení, ani drozd (:D). Položí tašku na zem a zadívá se na drobného muže před sebou a když je Tobiáš představí, zdvořile se ukloní. Opětuje jeho pohled neutrálně, přestože nad jeho první větou málem překvapeně pozvedne obočí. Cítí v jeho pohledu tíhu staletí a na okamžik jí bleskne hlavou myšlenka na to, že se těch starých, mocných upírů kolem ní rojí víc, než je zdrávo:D+ Pane Hashimoto... je mi ctí vás poznat. Cesta byla...+na okamžik zaváhá, jak to vlastně popsat+ ...dobrá. Děkuji. +dodá nakonec zdvořile a za nic na světě by se teď na nikoho nepodívala, protože by se určitě rozesmála.+

[Noční Klub]

Tak dobrá...to jsem rád. Nerad bych pilotům strhl...prémie.*dodá, jako by měl původně na mysli jiné slovo* Naši společní přátelé vám již jistě během cesty řekli, proč jsem tuto schůzku zorganizoval. *pohladí drozda po hlavičce(:D) a pokyne jim k nízkým polštářům* Prosím, posaďte se.*vybídne je*

*Tobiáš se tváří přísně neutrálně, když se Hashimoto ptá na cestu, raději vezme místo stejně jako ostatní. Napětí ve vzduchu by se dalo krájet, přesto je každý zdvořilý a neudělá jediný pohyb, který by mohl být brán špatně*

[Postrach]

*usadí se tak, aby měl Beccy po pravici a Tobiáš byl po její levici. Man mu usedne po boku na kraj z druhé strany a na opačné straně se posadí vedle Tobiáše Karolína, která občas oblaží pana Hashimoto drobným úsměvem. Beccy tak sedí uprostřed, jelikož jde o její katanu a zároveň je po obou stranách chráněna dvěma členy Klubu. Hlavě japonského klanu to jistě neujde.*

[Rebecca Altamirano]

(týý jo, takovou ochranku teda beru, šéfe )

To ano, řekli. +přikývne souhlasně+ Vlastně už před cestou, protože pro nic za nic by mě do žádnýho letadla nedostali. +dodá jen tak na okraj a stejně jako ostatní drží tak neutrální výraz, že by i Švýcarsko puklo závistí. Když se všichni usadí, ani jí neujde rozmístění její "ochranky" a přestože by hrozně ráda, nedovolí si ani nepatrný úsměv. Taška s předmětem doličným leží přímo před ní.+ Myslím, že byste se pro začátek rád přesvědčil, že šlo opravdu o meč Hattori Hanza. +začne nakonec sama, protože čím dýl tam tak sedí, tím víc si připadá jako neposlušná školačka v ředitelně:D. Krátce pohlédne na pana Hashimota, pak rozepne tašku a vyndá katanu na světlo. Podrží ji vodorovně před sebou ve výši prsou a přes lesk lakovaného saya se znovu zadívá na mocného upíra. Prozatím katanu nevytahuje ven, je si vědoma toho dusivého napětí a z toho důvodu by asi nebyl dobrý nápad tasit meč:D+