Kuchyně

[Remus Lupin]

Hm...proč ne, sluší ti to sice i tak...*zadívá se jí přes rameno do zrcadla s úsměvem* jsem rád, že se ti líbí. *políbí ji na holé rameno*Hodíte se k sobě...oba ohniví..*zasměje se*

[Remus Lupin]

(já bych tady klidně nechala rozpůlený, akce stejně už je rozjetá dávno...ať mají taky nějaký ten "obyčejný život" )

Nic, asi bychom se opravdu měli obléct, ať tady nepobíháme v nočním úboru....*nádobí nechá ve dřezu se mýt samo, Styx nechá se v klidu převléct a sám si dojde aspoň natáhnout nějaké kalhoty a triko*

[Styx Lupin]

(já nadšeně souhlasím )

Líbí... jsem z něj úplně unešená +usměje se na něj do zrcadla+ Tak ohniví, jo? +otočí se zase k němu čelem a v očích jí skutečně zaplanou ohníčky+ Proto jsi jej vybral? Že se ke mně hodí? Anebo to má hlubší význam... +mezitím se taky převlékne a upraví, ale náhrdelník si ponechá na krku+ Víš, co by mně zajímalo? Všimla jsem si, jak mezi tebou a Manori proběhl v JC kanceláři jakýsi neverbální rozhovor. Co se tě to vlastně ptala? +zeptá se ho zvědavě+

(nepřejdeme plynule do časového úseku "po lovu", aby se dostali k tomu, co s Vanessou? )

[Remus Lupin]

Spíš náhoda...kameny jsou na náhrdelníku původní...rozhovor?*chvíli neví, na co naráží* Jo to...o nic nešlo...*zavrtí hlavou* je to jen něco, co jsme řešívali ještě když jsme byli spolu...neměl jsem rád, když do všeho padala po hlavě, vždycky v první linii...vím, že neumí zůstat vzadu a čekat...a to se nám teď nehodilo...*pokrčí rameny*

Když jsme u toho *navážem tedy* Vanessu máme pod zámkem. Co s ní? Přemýšlela jsi o tom?

[Styx Lupin]

Budu ho nosit pořád... takové naše poznávací znamení +pohrává si zamyšleně s kameny na náhrdelníku+ Podle čeho jsi nás vlastně od sebe s takovou jistotou rozeznal? Hrozně jsem se bála, že mně nepoznáš +ještě teď je z toho trochu vyděšená+ Taky bych to chtěla umět... dorozumět se s tebou beze slov +přistoupí k němu, kouká mu upřeně do očí a očima mu napovídá, aby ji políbil+ Nefunguje to +zasměje se po chvíli+ Vanessa... +opět zvážní+ Popravdě, nevím, co s ní uděláme. Můj původní záměr z vězení - zabít ji mě už jaksi opustil. Nedokázala bych zabít vlastní sestru, ať už si to jakkoli zaslouží. Přemýšlela jsem, že bych ji předala templářům. Byla by zaručeně bohatým zdrojem informací o nepříteli. Ale kvůli tomu, čím se stala, to teď už nelze. Drtivá většina templářů nemá ani tušení o kouzelnickém světě +pokrčí bezradně rameny+ Momentálně mně napadá jediná možnost, pokud si ji tady nechceme nechat jako vězně nadosmrti. ...Azkaban... +pohlédne na něj zkoumavě+ Nebo máš lepší nápad?

[Remus Lupin]

Ale funguje....*skloní se vtiskne ji na rty horký polibek* Vždycky tě poznám...znám tě a i když ona mohla vědět od tebe různé věci, nechovala by se jako ty, neuvažovala tak...a jak? Teď je to...jednodušší...poznal jsem ji jako vlka...nevím přesně, jak nebo proč až teď to umím...možná jsem to uměl vždycky, ale....nebo je to tím, že jsem za ni zodpovědný...ale poznal jsem ji díky vlčí stránce....a stejně tak jsem věděl, že ty jsi moje družka...*znovu ji políbí na nos* takže ani my zas tolik slov nepotřebujeme...*usměje se* Hm...v Řádu asi taky máte ještě určité skupiny mezi sebou...když jsou mezi vámi kouzelníci i mudlové...*napadne ho* Nemyslím, že bychom ji tady mohli držet věčně...a pokud ji nemůžeš předat svým lidem z Řádu, pak se asi budeme muset obrátit na kouzelnické úřady. Ale těžko ji pošlou do Azkabanu jen tak...bude třeba nějakého...slyšení...jistě, nebudou to přehánět, když jde o vlkodlaka, ale zas tak špatně si momentálně nestojíme, aby nás teď zavírali na potkání pro nic. Co jim řekneme?

[Styx Lupin]

+její smích zanikne v jeho polibku+ Vážně to funguje +uculí se mile překvapená, když se jejich rty od sebe oddělí+ Budeme si to po večerech trénovat, abychom se spolu dorozuměli jenom očima. Nikdy nevíme, kdy se nám to může hodit +mrkne na něj významně+ To mi spadl kámen ze srdce, že tě neoklamala. Od té chvíle, co se objevila, jsem měla strach, že si nás budeš plést. Ale teď už jsem klidná, vím, že mně poznáš vždycky. Stejně jako já bych poznala, kdyby se někdo chtěl vydávat za tebe +obejme ho kolem pasu+ Trochu mi dělá starosti to... jak bych to nazvala... vlčí pouto... které k ní cítíš. Co když to bude u ní stejně tak? +zamračí se, to by se jí vůbec nelíbilo+ Tvoje družka... hm, to zní mnohem významněji než „jen“ přítelkyně +uculí se a políbí ho na špičku brady+ Hm, v tom máš pravdu. Budeme muset na ministerstvu hodně vysvětlovat, co je Vanessa zač a proč nenávidí vlastní sestru. A hlavně, proč a jak se stala vlkodlakem. Sakra, to je zapeklitá situace... +kroutí zmateně hlavou, jak z toho ven+ Nemůžeme dopustit, aby tě kvůli tomu popotahovali po úřadech, anebo nedejmerlin ještě něco horšího... +nedokončí, ale Remus si nejspíš domyslí, že myslí to, aby ho taky nezavřeli za to, že ji pokousal+ Možná by opravdu bylo lepší přenechat ji Řádu... Teoreticky by to bylo možné, kdyby Vanessu měla na starosti jen určitá skupina lidí... kouzelníků, kteří by si poradili s její magií. Teď ještě o tom přesvědčit velmistra a senešaly...

[Remus Lupin]

No já se žádnému večernímu tréninku nebráním...*zasměje se* I kdyby se to hodil nemělo.*tváří se nevinně* Na to jsme myslím příliš daleko v našem vztahu, aby se mezi nás mohl jen tak někdo vetřít.*pohledí ji prsty po tváři* hm..vlčí pouto...*zamračí se* možná to ani není...pouto, jako ve smyslu něčeho speciálního s ní...ale prostě vnímám každého vlka takhle...jen jsem si to nechtěl přiznat...nebo jsem musel sám někomu tu kletbu předat, aby to plně fungovalo...*pokrčí rameny* asi nakonec bude dobře, že jsme souhlasili s tou schůzkou...třeba jeho *a je jasné, koho tím "jeho" myslí* vlk bude mít i nějaké odpovědi pro nás.*netváří se moc přesvědčeně, ale naděje tam je* to si piš, že to zní významněji...*usměje se na ni a pak si povzdychne* No rozhodně by to nešlo bez nějakých informací...záleží asi, kdo by to posuzoval, ale bez nějaké...vhodné stimulace se úředníci ani soudci netrhnou...na druhou stranu, zas takové cavyky s tím nemusí dělat, když jsou jednou přesvědčeni, vydávají jednosměrné jízdenky směr Azkaban docela rychle a efektivně. Muselo by se zařídit, aby jí nevěřili ani slovo, pak bychom jim mohli říct, co by bylo třeba...ale stejně by asi bylo lepší ji předat Řádu. Aspoň to zkusit...tedy za podmínek, že by byli ochotni a hlavně schopni držet někoho takového...Vězení je vězení...a nemám představu, jak to u vás je..*zadívá se na ni tázavě* ale za pokus by to asi stálo....

[Styx Lupin]

No však trénovat se musí pořád... aby jeden nevyšel z cviku +zadržuje smích+ Nikdy jsi mi o tom neříkal... že vnímáš takhle všechny vlky... tak proto to tvé zvláštní chování, když ses potkal s Jasonem... +dojde jí to+ Takže všichni vlci poznají neomylně svůj druh? V tom případě se trochu obávám, jak bude Vanessa reagovat na tvého vlka a navíc svého stvořitele. Nevím, jestli by nebylo pro vás lepší vyhýbat se jí, dokud ji máme tady +pohlédne na něj zkoumavě, co si o tom myslí+ Ale asi máš pravdu, že ta schůzka s vlkodlakem ze Slastí by nakonec mohla přinést užitek i nám. Mohl bys mu sem tam nenápadně položit nějakou nevinnou otázku, aniž by mu došlo, že se zkoumáte navzájem. Ty si určitě poradíš +usměje se na něj s nadějí+ To je fakt... ministerstvo by se v tom začalo šťourat a to ani jeden z nás nepotřebujeme +poznamená s obavou, že by ho mohli začít pronásledovat+ Asi bude nejrozumnější předat ji Řádu. Ostatně, kam jinam asasínský vězeň patří, než do templářského žaláře? Odtamtud nám ještě nikdy nikdo neutekl. Budeme před ní v bezpečí. Sama na to dohlédnu, aby dostala celu v té nejstřeženější části, kam se jen tak někdo nedostane +rozhodne se nakonec pro toto nejschůdnější řešení+ Důležité je, že ji máme pod zámkem... že už nám nemůže ublížit a mstít se. Konečně si po těch hrůzách z vězení a z lovu můžeme užívat zasloužený klid. Už to vážně potřebuji... my oba +šeptne tiše a položí si hlavu na jeho hruď. Zavře oči a pod víčky se jí rozkmitají děsivé okamžiky, které si prožila jen před pár hodinami, když sdílela s Vanessou jednu mysl. Remus se jí na to nezeptal a sama o tom začínat nechce, jen se víc k němu přitiskne, jakoby hledala v jeho náručí ochranu před těmi děsivými vzpomínkami+

[Remus Lupin]

Popravdě mi to nikdy nepřišlo....vždyť s žádným jiným dlakem jsem tady nepřišel do styku...*poznamená* ale je to zřejmě tak. Že poznáme svého...Jo, to bylo fakt...divný,myslím, že na mě něco zkoušel a nejsem si úplně jistý, jestli to dopadlo dobře nebo ne. Nemyslím, že by Vanessa toho nějak mohla zneužít...čeká ji první úplněk, to bude mít jiné starosti...*chvíli mlčí, ale pak mu to nedá* nevím...jestli je úplně nejlepší, nechat ji tím projít napoprvé samotnou, nemá představu...*a tady on neví, co jí JC nasadil do hlavy* aby se to celé ještě nezhoršilo...třeba by pak..byla ochotnější ke spolupráci, poskytla tvým kolegům nějaké informace. *povzdechne si* Ne že by si to po tom, co provedla, zasloužila....ale...*pokrčí rameny* Hlavně když se nedostane ven...a pokud máte takové vězení, které ji i v tomhle stavu udrží...*obejme ji pažemi, že ji úplně u sebe schová, jak je proti němu drobná* snad ano...ale...*napadne ho* když už mluvíme o mém spojení s ní, to není tak hrozné, dokud ji nemám blízko, v podstatě o nic nejde....ale co ty?*dojde mu* u vás dvou vzdálenost nerozhoduje...nerad bych, aby ti nějak...ztěžovala život...*narazí tak nevědomě na to, co se jí ted honí hlavou*