Becca: Je vidět, že se ve zbraních opravdu vyznáš +mrkne na ni významně a odloží dýku stranou+ Kde ses vlastně naučila s nimi tak dobře zacházet? Nějaký speciální učitel... anebo jen roky a roky praxe? +uculí se+
Viki: Já jsem předtím hodně tíhla k černé, na Orlíku je většina interiéru v temných barvách, včetně záchodů +uculí se+ Chtěla jsem radikální změnu a napadlo mně světlo. Hodně světla. Ten rozdíl je markantní. Na Orlíku temná noc, v našem novém domě sluneční den. A bydlet budu podle nálady. Když mi bude smutno, zalezu do hradu a když budu šťastná, budu tady, kde je plno světla, slunce a vůně +usměje se na ni+ Ty jsi odsud? +vykulí oči, že jsou skorosousedky+ Odkud přesně?
Bea: +zasměje se+ No právě, bohužel nezůstane takhle malá napořád. Ale tou pubertou jsme si prošli všichni a myslím, že jsou i horší věci. Ty jsi tolerantní a laskavá matka a určitě máš s ní spoustu trpělivosti
+mrkne na ni s úsměvem+ No přes den jsme oba v práci, takže pokud nemáme volno, tak se tady scházíme až večer. Ale je to mnohem lepší než předtím, když jsme bydleli každý ve svém. Teď spolu trávíme všechen volný čas. Doufám, že nedostaneme ponorkovou nemoc +rozesměje se, ale je na ní vidět, že je takhle šťastna+ A co ty a Kristián... kde vůbec bydlíte vy tři?
Neferet: +zahlédne ji prodírat se hosty, tak na ni mávne+ Nef, tadý...