Lov na vlčici

[Jean-Claude]

*trochu pobaveně si prohlíží rozzuřenou Vanessu, on oproti ní stojí stejně jako doposud* jestli se přiblíží blíž jak na dva metry...*poznamená...ale ničeho takového se nedočká, protože v tom momentu Vanessa zmerčí svou sestru a přehodnotí plán. Zamračí se, když to kouzlem zajiskří a najednou jsou tam dvě, v jednom chumlu. Chvíli je pozoruje, ale pak neznatelně pokrčí rameny a poodejde, opře se tam o nějaký ten kmen stromu*

[Manori]

...tak bude litovat....*dořekne to za něj. Pak taky kouká, ale dala slib, že se do toho nebude míchat, tak zůstane na svém, tuší, že si to asi sestry chtějí vyříkat po svém...ostře se nadechne vzduchu* taková byla, nebo jsi to s ní provedl ty...cítím tu zlost až sem, je úplně mimo....Jean-Claude?*otočí se, jak si prostě odejde*

No co, chérie, jen držím slib....*ozve se upír ze stínu*

Ale....*otočí se tam a zpátky, když zuřivý boj utichne a jedna z nich je nahoře* ty víš, která je která, ne? *vrhne pohled zpátky na J-C*

Oui, mohl bych to zjistit celkem přesně...*zarazí ji* je to jejich boj, tak jak chtěli. A tohle není žádný kouzelnický trik...jsou...stejné. *zadívá se na ni upřeně*

No, na mě se nekoukej...já to taky nevěděla.*rozhodí rukama Man a koukne tázavě na Beccy*

[Jean-Claude]

Hm, večer plný překvapení, že...*poznamená s pohledem upřeným na Beccy* na všech stranách...až příliš mnoho na můj vkus...*zavře na okamžik oči, jako by odpočíval*

[Remus Lupin]

*když JC Vanessu propustí a s tím spustí i štíty, kterými je chrání, na chvíli ho ta rozbitá moc všude kolem dokonale zmate, plně si uvědomí Vanessu, tím, čím je a první okamžik patří myšlence, že je třeba jí pomoc. Pak zatřepe hlavou, co ho to napadají za blbosti a vyrazí, když vidí, že se Vanessa vrhla po Styx...a pak jsou dvě, stejné...v jednom chumlu...jak spolu bojují, nedokáže rozpoznat, čí noha a ruka je která, nerozhodně míří hůlkou z jedné na druhou, až se konečně jedna vyhoupne na druhou* DOST! *doběhne až k nim se těká pohledem z jedné na druhou*

[Rebecca Altamirano]

Vypadá trochu naštvaně...+poznamená jen tak na okraj, konverazčním tónem.+ Asi ji i trochu chápu. +dodá ještě a loupne pohledem po J-C, který se tváří jak na pikniku. Sama pozorně sleduje zuřivý souboj, ale taky nijak nezasahuje. Zaměří se na obě pozorněji a po chvíli soustředění by sama dokázala poznat, která je Vanessa. Cítí v ní vlka.+ Jo, tak to jsi vystihl naprosto přesně...+potřese hlavou a když J-C zavře oči, koukne na Man a pokrčí rameny s dokonale zmateným výrazem+

[Manori]

Trochu...*odfrkne si*hmhm..myslím, že je naštvaná víc..dýl...hlouběji...nezdravě...*pokrčí rameny a vzdá to vysvětlit ten svůj pocit*...nejen, že si z ní někdo udělal psíka na provázku...*poznamená a neujde jí ten Beccyin pohled* Blázinec...není nějaké výročí nebo něco?*promne si spánky* neříkej mi, že si hodláš dát dvacet...*podívá se na JC, jak si tam tam hoví u stromu a vedle zuří bitka*

[Jean-Claude]

Ale no tak. *ozve se* chtěli jste, abych ji zavolal, tamhle je. a bez provázku.*otevře oči* ne, nehodlám si tady ustlat v mokrém listí...*přimhouří oči, až se Man ošije* ale ta mnohá překvapení mě stála víc sil, než jsem čekal, že budu potřebovat. Ochranu proti mé moci si vyžádal jen monsieur Lupin. *teď je to pro změnu on, co se na ně dívá nehezky* buďte rády, že jsem tak mírumilovný upír. V jednu chvíli jsem vás mohl dostat všechny. I tebe, lištičko...*poznamená na její odfrknutí*zbyla bys sama...a i ty v sobě neseš něco víc...poznal jsem tu část, cos nám s Asherem ukázala..ale je teď jiná....*chvili si je měří, pak zavrtí hlavou* Ale využít moc naplno a zároveň ji zastavovat, aby neublížila jiným, to si vyžaduje vysokou cenu.

[Rebecca Altamirano]

+trochu se ošije, pod tím jeho pohledem+ Vždyť já vím...a díky. +koukne na něj trochu rozpačitě+ Ale stejně se mi to vůbec nelíbí. A nechápu to. +nakrčí zamyšleně čelo+ Co by se stalo...kdybys mě od sebe neodstřihl? +zeptá se po chvíli na to, co jí vrtá hlavou nejvíc a opatrně se na něj podívá. Vlastně to ani vědět nechce, ale ta nejistota, že vlastně neví, o co opravdu šlo, je ještě horší+ Byla bych jako ona..+zadívá se na stále bojující Vanessu a Styx+ ...bez jakékoliv možnosti odporovat ti? +znovu se zadívá na J-C a snaží se nedat najevo, jak se právě toho, že by to tak mohlo být, bojí+

[Jean-Claude]

*zadívá se na Beccy* To já nevím, ma belle...nečekal jsem tak dlouho, abych to zjistil...*zalétne na okamžik pohledem k bojujícím* měl jsem?*podívá se zpátky na ni* málokterý vlk mi je schopný odporovat...bez zálohy, která by ho kryla...*zavrtí hlavou*ale ty nejsi jen nějaký vlk... jsi taky upírka a nejsi se mnou svázána přísahou...*nepatrně pokrčí rameny* popravdě...netuším.*zvedne se od stromu* ale to neznamená, že se mě musíš bát, belle...*dopoví měkce*

[Rebecca Altamirano]

Nene, to rozhodně ne. +zavrtí důrazně hlavou.+ Jsem ráda, žes nečekal. Nebo minimálně jedna moje část, byla ráda. +zamračí se+ Hmm...čeho já se ještě na starý kolena nedočkám. +povzdechne si popuzeně, jakoby tam snad byla nejstarší:D+ Já vím, že ne...+podívá se na něj a usměje se+ Já jen, že tyhle věci s přivoláváním a tak...mě vždycky znervózňovaly. +koukne na něj poočku+ U mé rasy něco takovýho funguje taky. Mezi upírem a jeho stvořitelem...a mezi Nejstaršími. A pak ta jejich politika a ty mocenský sračky...promiň. +koukne na něj omluvně+ ...bylo to prostě tak...+zavrtí hlavou, jak ani nenachází vhodný slovo+ Vím, že ty bys toho nikdy nezneužil...+a doufá, že fakt ne:D+ ...ale znervózňuje mě, že vlastně nevím, co to pro mě znamená. A proč se to objevilo teď. +povzdechne si.+ I když to vlastně asi víme, že...+dodá nakonec, protože si to dá vzápětí dohromady+