Lov na vlčici

[Styx Lupin]

+když Remus na ně zavolá, ta, co je nahoře, se vzpamatuje první, jakoby si uvědomila, že tento boj k ničemu nevede. Vyskočí na rovné nohy, ale druhá dívka je v příští vteřině taky na nohou a obe ve strehu propalují se navzájem pohledem+ Svaž ji, Remusi +rekne k nemu jedna z nich, aniz by z ni spustila zrak. Jeji sestra blyskne po ni ocima, ale drží se takticky dál od ní+ Nenech se jí zmást, Remusi +varuje ho+

(a ted bude muset Remus jako ten Jirik z pohadky o Zlatovlasce vykoumat, jak poznat tu pravou
Chtela jsem to pouzit uz v te pevnosti, ale tam to nevyslo a mne by hrozne zajimalo, co vymysli )

[Remus Lupin]

(no to by mě taky zajímalo, jak to má vyčuchat:D sváže je preventivně obě hmmm....vyčuchat...ted už to má jednodušší než v pevnosti)

*zarazí se a kouká z jedné na druhou jako na tenise.* To se mi snad zdá...*povzdechne si a chvíli se soustředí, aniž by se díval na jednu nebo na druhou, poprvé si dovolí povolit to ostražité sevření kolem sebe, které měl vybudované jako ochranu proti upírovi. Teď když k stojí před oběma sestrami, nechá svou vědomou mysl křičet jak chce a ponoří se hlouběji, tam, kde dříme jeho vlk, čekající na skutečný úplněk. Když se ho v sobě dotkne, skoro má pocit, že vidí ty žluté vlčí oči se otevřít, slyší ho zavětřit, cítí hrubou srst otírat se o kůži zevnitř. S tím, jak ho probere, obživne i pudové vnímání smečky, druhého vlkodlaka a proti tomu taky své družky*Opravdu, Vanesso? Budeš se schovávat za svou sestru a přetvařovat se, tak jako předtím? Víš, že ani minule ti to moc nevyšlo...*zvedne pohled k jedné ze sester* Myslíš, že se přede mnou můžeš schovat, potom, čím ses stala?

[Jean-Claude]

Jestli to pomůže, i mě dokáže pořád překvapit i po těch....letech. *pousměje se* tomu rozumím...hlavně pokud je jeden v pozici přivolávaného.*poznamená* to ano...to fungujeme stejně. Stvořitel své dítě, starší a silnější přivolá slabšího...to je mezi našimi upíry běžné...tohle...je pak bonus navíc, který přichází s léty a rostoucí mocí.*rozesměje se* i to je stejné...ale ty politické a mocenské...sračky, jak jsi to hezky nazvala, jsou mnohdy jediný způsob, jak udržet našince v mezích. Jakmile se upír volně pohybuje, hlavně ti mladí, čerstvě proměnění, nevíš, co se mu může honit hlavou, je nestabilní, nezkušený...proto funguje ten systém vládců a podřízených. A proto fungují i tato pouta. I tak se stane, že občas nějaký zdivočí a vymkne se kontrole. A upír, který se nemůže nebo nechce kontrolovat...to je pak zlé. To lidé neradi vidí a mají pak tendenci řešit ten problém...plošně. Samozřejmě, pokud to je naopak a špatný je ten mocnější a prostě...zneužije své moci k...*nedořekne a prohrábne si vlasy, jako by se sám snažil setřást vzpomínky* Ale tohle já opravdu nezneužívám...tedy, snažím se. *probleskne mu očima pobavení* non, vážně, snažím se se svými lidmi vycházet jinak.*odmlčí se* Na to přijdeš, ma belle, co to pro tebe bude znamenat. Oui, myslím, že je jasné, proč až nyní jsi takhle reagovala...*přikývne*

[Manori]

*po očku sleduje obě skupinky* ty se držíš hodně zpátky, že...*poznamená, jak tak J-C poslouchá* Ve Slastech, a tak vůbec...

[Rebecca Altamirano]

+se zájmem ho poslouchá, protože o tom, jak to funguje u nich nikdy nemluvili.+ Já vím, že je to vlastně dobře, když to takhle funguje. +přikývne a když zmíní zneužití moci Staršími, dojde jí, že je to asi citlivý téma.+ No já měla kliku v tom, že už po docela krátké době jsem byla schopná se od té jejich kontroly a vlivu odstřihnout. Díky své kouzelnické podstatě, tím jsem si vcelku jistá. +zatváří se spokojená sama se sebou+ No, myslím, že asi nemá moc smysl si tím lámat hlavu. A možná to není až tak úplně negativní schopnost. +pousměje se a koukne na Day a Nighta, který je pořád pozorně sledují, jakoby rozuměli každému slovu+ Myslím, že Jason a ostatní mají opravdu velký štěstí, že jsi tak...+hledá správný slovo+ ..normální, jestli to tak můžu říct. +pousměje se+ Myslím, že vlastně ani netušíme, jak mocný vlastně jsi...+konstatuje tiše a koukne z J-C na Man a pak k bojující skupince. Všimne si, že v souboji ustali a něco řeší, vycítí chvilkový zmatek Remuse, ale pak se usměje, když to tak skvěle vyřešil.+

[Vanessa]

(hih, jsem čekala, jestli to bude tetování, nebo že se třeba zeptá na něco, co znají jen oni dva, ale tohle předčilo mé očekávání. Naprosto skvělé! Takové temné... magické... tleskám! Remus je fakt hlavička! Vlčím instinktem je vždycky rozezná, aniž by musel dávat Styx kontrolní otázku pokaždé, jak se uvidí )

+jak se na ni Remus neomylně zadívá a promluví k ní, zacloumá s ní směsice zklamání a vzteku, že překazil její pečlivě připravovaný plán s výměnou, zároveň ale i skryteho obdivu nad tím, jak je spolehlivě od sebe rozeznal. Je zaražená z toho, jak mu na její sestře musí hodně záležet, když kvůli ní podstupuje všechny ty nebezpečné činy. Takovou oběť u asasínů, ani ve svém osobním životě nikdy nepoznala. Ve tváři se jí na zlomek vteřiny mihne emoce, která však okamžitě zmizí, když si uvědomí svou situaci. S despektem pohlédne na Remuse a pak na Styx a rty se jí zkroutí do pohrdavého úšklebku+ Nikdy nemůžete pochopit, proč jsem to dělala +sykne, ale v tom hlase je za maskou opovržení zřetelně cítit bolest a smutek. Má teď skvělou možnost použít jedno ze svých neverbálních kouzel a zaklít je dřív, než by vůbec stačili vytáhnout svoji hůlku, ale neudělá to. Pohlédne na oba a pak se pokusí přemístit. Když zjistí, že ji to nepustí, rozeběhne se zpátky k lesu, tam, kde se cítí nejbezpečněji+

[Styx Lupin]

+roztluče se jí srdce rozrušením, když Remus s jistotou označí Vanessu. Nechce ani pomyslet na to, co by to znamenalo, kdyby to nedokázal. Jak by to změnilo jejich život, kdyby neustále hrozilo, že by se kdykoliv a kdekoliv mohla za ni vydávat. Ten věčný strach je jeden z důvodů, proč nemůžou Vanessu nechat běhat volně po světě. Proto když zamíří k lesu, Styx neváhá ani vteřinu+ Odřízni ji cestu, Remusi +houkne na něj a když se Remus rozeběhne za ní, začne ten pravý lov. Styx nepoužije hůlku, předpokládá, že Vanessa by kletbu snadno odrazila. Rychle vytáhne z kapsy věc, pomoci které chce vlčici ulovit beze zbraně. Je to lehounká síť, podobná pavučině, utkaná z jemných vláken, protkaných stříbrem, které vlkodlaci tolik nesnáší, a měsíčním světlem (:D), podrobujícím si vlky. Hodí ji na prchající Vanessu, jako když se loví divoké zvíře, kterému lovec nechce zbraní poškodit kožešinu, dává přitom velký pozor, aby neublížila i Remusovi. Síť dopadne na Vanessu, stáhne se kolem ní jako dokonale padnoucí svěrací kazajka a uvězní ji v sobě jako mouchu v pavučině. Čím víc se z ní Vanessa snaží vyprostit, tím víc se do ní zaplétá. Po vyčerpávajícím boji nakonec zůstane ležet na zemi jako v kokonu a vztekle oddechuje. Styx k ní dojde a postaví se vítězně nad ní+ Přece sis nemyslela, že tě po tom všem necháme utéct, sestřičko +pak pohlédne k Remusovi a spokojeně se usměje, že jejich lov proběhl úspěšně a bez zranění všech+

[Manori]

No vida...*kouká, že správná osoba už je na zemi v síti a oddychne si, že se už nedočkali dalších komplikací* nehezká hračka...*nakrčí nos, jak cítí, s čím je ta síť vylepšená a je ráda, že je od toho dál*

[Remus Lupin]

*jen se na Vanessu podívá* Ne. Ani to nechci pochopit. Pak by mi tě třeba začalo být líto. A to vzhledem k tomu, co jsi byla ochotna udělat své sestře, nechci.*odpoví* třeba to jednou pochopíš....*sleduje její marný pokus o útěk, rozeběhne se, ale nezasahuje, nechá ten poslední krok Styx. Když kolem něj proletí síť, opravdu nepěkná, otřepe se. Dojde k ležícímu kokonu a Styx, ale drží si od spoutané Vanessy odstup. Lehce obejme Styx kolem pasu* Tak jsi to dokázala...*usměje se* odnesl bych ji, ale....*zadívá se na síť s nedůvěrou* nerad bych se chytil taky...

(no, něco, co ví jen oni dva mě taky napadlo, ale nějak jsem nevymyslela, jak to udělat, aby se jen Remus blbě neptal a aby to nevypadalo, že bez toho je nerozezná...a svlíkat je tam obě kvůli tetování.... ale zas by to asi bylo zajímavý)

[Jean-Claude]

Vždycky se dá najít něco, k čemu ti to třeba bude...když nic, budu tě moct najít, kdyby ses někdy ve Slastech ztratila v podzemí...*škádlí ji* och...tak normální...to je hezký kompliment, ma belle...to mi málokdo říká, že jsem normální...*zasměje se a podle toho, že se o ně ten smích opře jako živý, se dá usoudit, že se už trochu vzpamatoval* hm...*jen se na ně divá a usmívá se takovým nic neříkajícím a všeříkajícím úsměvem* To je jedna z mých lepších a praktických stránek...*pokrčí elegantně rameny a také se ohlédne* vypadá to, že lov skončil...