Noční klub, Praha

[Manori]

Dobře...ty díky, že si s náma dobrovolně jela do jámy lvové...*ušklíbne se a obejme ji* fajn, kdyby něco, víš, kde nás najdeš...*mrkne na ni*

[Noční Klub]

No, nebo se zastav někdy jen tak...*vypadne překvapivě z Karolíny, když se jí pustí*

[Postrach]

Třeba i nepracovně *pousměje se*...i když jak nás znám...*mávne rukou* Tak to se asi hned tak nepovede...

[Rebecca Altamirano]

No...až na to letadlo to vlastně ani nebylo tak strašný. +zašklebí se pobaveně a opětuje její objetí+ Jasně, to vím. +přikývne s úsměvem, pak trochu překvapeně koukne na Karolínu+ No...třeba jo. Někdy. +pousměje se slabě+ Taky tomu "nepracovnímu" statusu moc nevěřím. +uculí se pobaveně+ Každopádně by to byla příjemná změna. +zajiskří jí v očích.+ No nic, tak se tu mějte. A dávejte na sebe pozor. +dodá ještě starostlivě, usměje se a s dalším tichým prásknutím se přemístí někam do pryč:D+

[Noční Klub]

Tak jdeme...*vydají se ke Klubu, když Beccy zmizí. Za chvíli jsou tam*

Přepadová kontrola! *houkne Postrach, když projdou závěsem, až Hanako na pohovce pustí knížku*

Co to je, to nikdo nemůžete zavolat předem?*ozve se ode dveří Tomislav s válečkem v ruce. Na baru stojí naježený Kocour a prská, že ho vzbudili*

No jo...využili jsme rychlejší dopravy. *uculí se Man a odloží věci na hromadu* Sladký domov...*skácí se do křesílka*

Jo, rychlejší...ještě teď mi je, jako kdybych se napila studené rybí...*oklepe se Karolína a jde za Hanako. Ta se na ni jen pozorně zadívá*

Co to máš s vlasy?*prohrábne jí kštici*

No to se asi neptej *tváří se tak, aby ji všichni politovali*

No to se ptám, pojď, něco s tím musíme udělat...*chytí ji za ruku a jdou do patra. Na schodech potkají Tobiáše*

Ha! Uprchlík! *výskne Karolína a hupne mu kolem krku*

hmpf..*snaží se nespadnou ze schodů, ale proti vůli se musí uculit* No dobře, dobře...nezabij mě.

To já ne...běž za Man...*zatváří se jako tajný agent s teplou vodou*

Proč..to...*zamračí se a uvažuje, jestli neproved ještě něco, ztrácí přehled*

No jen běž...*postrkuje ho dolu a zůstane v mezipatře, aby měla výhled. Hanako jen na ni nechápavě kouká* Jen počkej...*špitne Karolína*

[Tobiáš]

*sejde ze schodů a ještě se furt otáčí po Karolíně, co to mělo být* Ahoj...to jste to vzali hopem...*koukne na Postracha, který se jen ušklíbne, že víc, než by mu bylo příjemné*

Ehm...prý mám jít za tebou...*zastaví se u Man, která na něj líně zamžourá s křesílka. Jak se na něj tak dívá, má čím dál děsivější pocit, založí si ruce na hrudi* Tak?

*snaží se ignorovat ty radary všude kolem, nakonec to ale nevydrží* Nechte toho, jste horší jak u předpovědi počasí...*rozhlídne se kolem, jediný Postrach vypadá, že se zabývá došlou poštou, ale čte ji až podezřele poctivě*

[Manori]

*kouká na něj nahoru* Tak...jo, to má pravdu. Něco pro tebe mám...*když vidí, jak s ním lomcujou představy, tak dodá* bomba to není, neboj...i když...*zamyslí se významně a to už vypadá, že jí Tobiáš asi z toho křesílka vysype. Tak si povzdychne, koukne na něj, pak na ty výzvědné antény okolo* Pojď...*zvedne se, zaloví v tašce pro papíry, vezme ho za paži a vede ho vedle. Když za nimi zaklapnou dveře, ozve se ve společenské místnosti sborový povzdech a pak podezřelé ticho* no...*přihmouří oči ke dveřím, ale pak podá smlouvu Tobiášovi* tohle jsem ti dovezla z Japonska. Dáreček... tedy, ani né ode mě...jen čti.*pobídne ho*

[Noční Klub]

Co to je...zas nějaká Hashimotova kulišárna? *vezme si Tobiáš od ní papír a začte se, v průběhu se mu střídají zajímavé výrazy ve tváři, až má Man strach, že ho bude křísit* To...co..no dopr-čic....tys o tom věděla?*vypadne z něj, když se sebere dost na to, aby promluvil a když mu na to jen Man zavrtí hlavou, tak si jen promne obličej v dlaních, aby se vzpamatoval* díky...*mávne papírem a pak ji obejme*

Né, mě ne...to si nech pro někoho jiného...*směje se Man, ale když se nezdá, že by ju pustil, tak ho poplácá aspoň po zádech*

Ale jo...mohlas mi to vmést přede všema...*pustí ji*

Hlavně to skovej...*kývne hlavou k papíru Man a potichu se blíží ke dveřím. Když sáhne na kliku, má pocit, že něco zaslechla, ale když otevře, nikde nikdo*

Typické...*odfrkne si stále ještě pobledlý Tobiáš* Vsaď se, že budou všichni strašně zaměstnaní...*vyjdou zpátky na chodbu*

To víš že jo...a prohraju. *ušklíbne se Man a když se vrátí do společenské místnosti, ozývá se z kuchyně třískot hrnců, pan Ho si pucuje vodní dýmku, až se mu kouří zpod ruk, Ulriška hraje s mladým Voloďou piškvorky - na novinách, i Kocour na baru vypadá, že zcepeněl už před týdnem. Postrach zrovna nese věci nahoru do pokoje, po cestě ledabyle srovná srolovaný koberec na schodech a narovná obraz, co je šejdrem, jako by se tam prohnala dvojitá vichřice a v klidu pokračuje v cestě*

Jdu ven. *oznámí Tobiáš do prostoru.*

To nebudeš jíst? *vystrčí hlavu z kuchyně Tomislav, na to, že je člověk ho slyší, takže je patrné, že do těch hrnců mydlil asi hned za dveřma*

Pozdějc, s ostatníma. *uculí se a vypadne z Klubu. Ještě má pocit, že se odněkud shora od schodů ozvalo něco jako "fuj, zas rybina u stolu..."*

[Rebecca Altamirano]

( )

[Manori]

(běžný den v Klubu )