Remusův pokoj

[Styx Lupin]

+jak jde kolem stolu, zahlédne Niu, jak krade návnadu a uculí se pod nos, ale dělá, že nic neviděla+ Šneci došli. Ale jestli ti tak chutnali, můžeme je začít chovat. Takovou malou farmu. Není nad domácí zdroje +uculuje se, utahuje si z něj trochu+ No... pekla. Mělo by to být kuře na mandlích, našla jsem na netu recept. Nevím, jak ti to bude chutnat, zase tak dobrá kuchařka nejsem. Ale snažila jsem se a to se taky počítá +zasměje se a nandá mu na talíř celé to kuře+ Co vám vlastně dávali k jídlu v nemocnici? +sedne si a začne vyzobávat z pekáče mandle+

[Remus Lupin]

Ale nééé....*snaží se tvářit nevyděšeně* zas tolik po nich netoužím, fakt. Nemusím mít každé zvířátko na zahradě....*vrtí vehementně hlavou a koutky mu cukají* hm..mělo? Vypadá to, že i je..*kouká do pekáče a pak na talíř* jako kuře to vypadá, mandle taky vidím...tak to musí chutnat...*mrkne na ni pochvalně* no, vlastně nic moc...po té narkóze jsem odpadl...k snídani bylo něco, po čem jsem radši nepátral, odkud a co to bylo...takže tohle kuře vypadá jako božská mana. *ukrojí kousek masa a ochutná* a fakt..je to moc dobré...povedlo se ti to. *usměje se na ni*

[Styx Lupin]

Přiznám se, že já je taky až tak nemusím +uculí se a pak to jídlo ochutná+ No... nato, že než jsem tě poznala, jsem vařit vůbec neuměla, tak to je opravdu k jídlu +zasměje se a pustí se do toho+ Co máš v plánu dělat po obědě, když máme to volno? Já bych navrhla tu procházku lesem, když je tak krásně. Mládež se tam taky určitě vyřádí +kývne ke zvěři+ Byl by to příjemný odpočinek, po tom, co máme za sebou... A večer bychom se zašili do sklepa relaxovat. Ale jestli máš lepší nápad... +mrkne na něj+

[Remus Lupin]

Vidíš to...ještě z tebe nakonec udělám kuchařku...*směje se pobaveně* to nezní vůbec špatně...vlastně ani nic z okolí neznám, tak bychom se mohli projít dál, než jen kolem domu...*přikývne* a ti dva jakbysmet...aspoň pak dají večer pokoj...*pořádá svou porci* s nimi bychom toho moc nenarelaxovali...*uculí se* a trocha uvolnění přijde vhod.

[Styx Lupin]

No jasně... budu všem vyprávět, žes mě naučil vařit +uculí se+ Ale popravdě, moc mně to nebaví. Jedině, když vařím pro tebe... to si dám na tom záležet. Ty umíš ale taky vařit, že? Tedy pokud ti to tenkrát, jak jsi mě pozval na Vánoce k sobě, nevařil někdo jiný +mrkne na něj potměšile+ Vlastně... tohle budou naše první doopravdy společné Vánoce +rozsvítí se jí v očích nadšením+ To je dobrý nápad. Lesy, patřící k pozemkům, nejsou sice tak rozlehlé jako na Eagle Rock, ale i tak jsou dost velké. A hluboké... a taky tajemné. A musíme utahat Romuluse a Niu. Ale hlavně, aby neutahali oni nás +rozesměje se, když si vzpomene na Wales+

[Remus Lupin]

No, to se ti bude vyjímat v životopise opravdu výborně... *směje se* No...umím...jinak bych pošel hlady za ty roky. I když taky to moc nepřeháním, komu by se chtělo vyvařovat..navíc jen pro sebe, to nikdy není ono..sebe spíš ošidíš. A ne, neměl jsem v kuchyni kuchařku ze vsi...*zavrtí hlavou* Snad tě nechytá vánoční nálada...*koukne na ni pobaveně* No, to je možná jen dobře...menší šance, že se ztratíme, nebo že nám dřív upadnou nohy...*uchechtne se a dojí* to snad ne...oni se zabaví po cestě dostatečně..snad. *koukne na ty dva*

[Styx Lupin]

No právě, pro jednoho se to nevyplatí. Pro dva už jo +přikyvuje souhlasně+ Ale zase ti stačilo se jen trochu natáhnout a už bylo co na pekáč. Ale pokud by se ti nechtělo na lov až do Walesu, zdejší lesy jsou taky plné zvěře +taky pomalu dojí, odloží talíř a otře si mastnou pusu+ Ts ts... jen aby +dobírá si ho, když zapírá tu kuchařku+ Vlastně mně to napadlo až teď, ty Vánoce. Vím, že je to ještě daleko, ale letos se na ně budu těšit obzvlášť. Jaký dárek by sis letos přál? +přisune si židli k němu a nastaví tvář sluníčku, ale ne moc, aby se nespálila, u ní je to hned+ Pokud se ztratíme, to by byla ostuda, abyste s Romulusem nenašli cestu zpátky +směje se+

[Remus Lupin]

*natáhne si nohy* Tak to jo....proti těšení se nic nemám...hm..co...překvap mě. *usměje se* hlavní dárek už stejně mám....jsme tady, oba, se zvěří...nic nám nechybí a nikdo se nás nesnaží poslat do věčných lovišť. Víc si ani nemůžu přát. *uchechtne* tak ostuda? Jakože kdo první vyčuchá cestu zpátky? ale tak snad ne..dokud nezapadne slunce není těžké najít správný směr.

[Styx Lupin]

Souhlasím, to je opravdu ten nejkrásnější dárek, že jsme spolu. Ten nic nepřekoná +přitulí se k němu, jak jí to jen židle umožňuje+ Jakože jste s Romulusem sehraní v tom vyznat se v lesích +vysvětlí, jak to myslela+ Kde vlastně budou naše zvířátka spávat... vymyslel jsi to nějak? Sice jsem jim udělala provizorní pelíšky tamhle... +ukáže k jeho pokoji+ ale nevím, na co byly zvyklé u tebe doma. Jen doufám, že nespaly s tebou v ložnici +usměje se lehce s obavou+ Nedáme jim kousek masa? Ještě tam toho zbylo dost +navrhne, když vidí, jak oba na ně upírají žadonící zraky+

[Remus Lupin]

To uvidíme, nakolik jsme sehraní...*koukne na ty dva* no dobře...*rezignuje* když jsme dojedli, tak už můžou...*koukne k pelechům* jo, klidně je tam nech...v ložnici se mnou nespí...i když to Romulus zkouší, co to jde.*uchechtne se*