Remusův pokoj

[Styx Lupin]

Neboj, ono ti zase cestou zpátky vytráví +rozesměje se, taky si ho dobírá+ To je nápad, jeden den půjdeme do Walesu sáňkovat, druhý den se tady vykoupeme v moři. A třetí proležíme v posteli s nastydnutím z těch prudkých změn teplot +culí se vesele+ Tak ty babičky nepapáš... +otočí se k němu, jak tam spolu leží a obejme ho kolem pasu+ Ty si radši pochutnáváš na mladém masíčku...? +uculuje se a v očích jí vesele blýská+ Jo... zdravý, silný, výkonný... a proto si tě musím udržovat v kondici +mrkne na něj s úsměvem+

[Remus Lupin]

To je docela možné....*směje se* no, tak to nebudeme tolik přehánět...ale rozhodně si můžeme vybrat počasí..a to se počítá. *mrkne na ni* Hm...ne, nepapám..mívají ve zvyku mít umělé klouby, zuby, vlasy...*odfrkne si* za to mladé masíčko...to je jiná...*přejede jí rukou po boku s mlsným pohledem* Si mě udržovat....hm a já ti to každý měsíc kazím, co...*polechtá ji, jak má tu ruku příhodně na boku*

[Styx Lupin]

To je vlastně fakt... můžeme si vybírat, jestli chceme zrovna teplo, nebo zimu. Nemusíme čekat do jara +směje se+ Jo to je pravda, taková babička není moc stravitelná, má křehké kosti a tuhé maso, ještě bys měl nějaké zažívací potíže +chichotá se mu do rukávu, jaké hororové téma to vedou+ Tak hlavně mně celou nesněz, aby ti ze mně taky něco zůstalo +culí se, jak na mi mlsně kouká, ale při jeho nevinné poznámce ji smích na chvilku přejde+ Ne, to ne... nekazíš mi vůbec nic... už to nikdy neříkej prosím +položí mu prst na rty a pak ho pohladí po tváři+ I muži mají přece své dny, ne? +mrkne na něj opět vesele a pak zavýskne, az se to rozlehne po lese, jak ji polechtá+ Nedělej … víš, jak jsem hrozně lechtivá +směje se nahlas a snaží se mu udržet ruku dál od těla+

[Remus Lupin]

No právě...nakonec by vlk ještě byl rád, kdyby došel nějaký myslivec a odprásknul ho. *směje se* Neboj, to já si něco nechám na potom. *mrkne na ni* Merline, to radši ani neříkej...zní to jako z té hloupé mudlovské reklamy...*ušklíbne se* Hm..to vím...*schválně laškuje dál, ale to už k nim přiběhne Romulus a cpe mezi ně hlavu, že co se to děje, že se snad perou nebo co a proč u toho tak řvou:D* Jedeš....ty zachránče jeden...*podrbe tu velkou hlavu*

[Styx Lupin]

Presne... takova rana z milosti, aby chudak dlouho netrpel +smeje se, az slzi, jak ji lehta a kdyz je od sebe odtrhne az Romulus, pohrozi mu z legrace+ Ty nam nedoprejes ani kousek soukromi +smeje se ale u toho a pohladi ho za to, jak ji prisel zachranovat+ Asi mu budeme muset poridit nejakou fenku, aby mu to nebylo lito +navrhne se smichem+ Doufam, ze nebude mit takovehle zachranovaci pudy, az se budeme spolu milovat. To abychom se pak pred nim zamykali +rozesmeje se na cely les+

[Remus Lupin]

*Romulus se vrátí na svoje místo, ale pořád je poočku sleduje, pak zívne a složí si tlamu na packy a jen po nich loupe očima* Ale né, to snad nebude nutné...*směje se* spíš se začíná nudit...měli bychom jít...*zvedne se z trávy, podá ji ruku.*

[Styx Lupin]

+docela neochotně se nechá vytáhnout a poupraví si sukni+ Svačina snědená... opravdu nejvyšší čas vrátit se +na okamžik se ještě zkoumavě zadívá přes ohradu do příšeří sousedního lesa a pak se otočí k návratu+ Půjdeme, čeká nás dlouhá cesta domů. Nebo bude lepší se přemístit, ať jsme brzy doma? +zeptá se ho+ Kde je vlastně Nia? +rozhlíží se po korunách stromů, kam se jim schovala+

[Remus Lupin]

To vlastně můžeme...tak ušetříme čas...a můžeme se ještě podívat hlouběji...*taky pohlédne k lesu dál* Nia? *zamračí se a taky se rozhlíží, pak pískne na prsty, vysoce a pronikavě, až Romulus vedle poskočí. V korunách stromů ale je ticho, nepípne ani ptáček* to je zvláštní...*rozhlíží se* Slyšíš to? *zaposlouchá se do lesa* to ticho...*Romulus přijde blíž k Remusovi se sklopenýma ušima a posadí se mu na nohu* Je to divné....*propátrává porost kolem očima, když tu vyletí ze sousedního lesa zelená šipka, profrčí kolem a chvíli to vypadá, že bude pokračovat až domů, nakonec ale přece jen zatočí a začne se v kruzích snášet dolů ke Styx a Remusovi*

[Styx Lupin]

Chceš propátrat i ten druhý les? To nám ten klid asi moc dlouho nevydrží... cítím to v kostech +zasměje se, ale taky zvědavě natahuje krk k sousedům jako žirafa+ Slyším… jen ozvěnu našich hlasů +snaží se marně zachytit nějaké zvuky lesa+ Zdá se, že i ten pes něco cítí +poznamená, když tu najednou ze sousedního lesa vylítne cosi zeleného+ To se nás někdo snaží zastrašit? +napadne ji v první chvíli, ale pak jí dojde, že šipka má svoji vlastní inteligenci, protože se vrací zpátky k nim a jak nad nimi začne kroužit, Styx neudrží pobavený smích+ Nio... ty tulačko +natáhne k ní ruku+ Kampak ses ztratila? Ukaž nám, kde jsi byla... +Nia zakníká, roztáhne křidýlka a vletí zpátky do lesa. Styx se za ní rozeběhne a jen co udělá první krok mezi stromy, les ji pohltí, jako když se nad ní zavře hladina jezera+

+rozhlédne se okouzleně kolem sebe po tom pohádkovém lese+ Remusi, pojď... je to tady úplně úžasné +volá a mává z toho lesa na něj, ale on, zdá se, jakoby by ji vůbec neviděl ani neslyšel+

[Remus Lupin]

Je to divné...něco...Nio...*kouká, jak drak udělá otočku a vnoří se zpátky do lesa a Styx za ní.* Styx? *zatřese hlavou ale najednou ji nevidí, neslyší...jen to zlověstné ticho přetrvává* počkej, Romulusi...*chytne psa za kožich a uváže si ho* žádné pobíhání samostatně...*vykročí k lesu obezřetně, čím blíž je jeho hranici, tím víc se mu do kůže opírá něco...navíc. Romulus zaštěká a snaží se ho na vodítku potáhnout dál, možná, že on je schopný Styx aspoň cítit a nechápe, proč za ní nejdou*