Kuchyně

[Neferet]

Jo s tím nemůžu jinak než souhlasit. +povzdechne si tiše, ale pousměje se na ní, když strčí plech do trouby+ Dáme si na ten salát domácí dresing? +zajímá se jestli má něco připravit nebo jestli budou zobat zeleninu jen tak+ Nechci do toho někoho dalšího zatahovat. +zavrtí hlavou podmračeně+ Nic se mi tam nestane, neboj se. +usměje se na ní konejšivě aby se o ní nebála+

[Cairo]

*usměje se na ní, ačkoliv ji to tak úplně neuklidnilo. Ale není tu proto, aby Nef derigovala život.* Hlasuju pro ten dresing, *vrátí se radši zpátky k jídlu* Já ho nikdy nedělala, tak aspoň se podívám, jak na to. *A protože brambory už jsou chvilku v troubě, rozpálí hořák a naleje na pánvičku trošku olivového oleje.* No a co ti poslové, cos zmiňovala? Nemusim se bát, že se ke mě v noci zaskočí někdo na decku červeného, že ne? *teatrálně vykulí oči a ruka jí sjede ke krku. Dlouho ale dramatický výraz neudrží a vyprskne smíchy*

[Neferet]

Tak jo. +zazubí se na ní vesele a vyndá z ledničky jogurt a na stůl postaví další potřebný věci a bylinky+ Tak podívej. To musíš takhle. +usměje se na ní a začne všechno míchat dohromady dokud nemá správnou hustotu, přidá trochu citronu, osolí a dá bylinky+ Ochutnej. +vezme trochu dresingu na lžičku+ Není to moc kyselý nebo mdlý? +zajímá se+ Cože? +zamrká trošku překvapeně, než jí dojde o čem mluví a vesele se rozesměje+ Ne neboj se, ti poslové... +zacvaká zubama vesele+ ...budou najedený a poměrně neškodný. +pousměje se+ Ale jestli chceš tak sem zrovna tihle chodit nemusí. Je víc možností. +pousměje se chápavě+

[Cairo]

*ochutná trošku dresingu a spokojeně mlaskne* páni, to je fakt dobrý *usmeje se.* Ale ne, upíři mi nevaděj, dělám si jenom legraci, *uklidňuje ji* Upíři, kočkodlaci, elfové, víla zubnička... jak je libo, *směje se a přitom naskládá čtyři plátky masa na pánev*

[Neferet]

To jsme ráda. +usměje se na ní potěšeně, že jí tak chutná+ Si si tím jistá? Není problém to nějak zařídit nebo můžou chodit jinam. +nabízí, že si může kdykoliv postěžovat+ Ale netušila jsem, že víla zubnička taky existuje. +zazubí se n aní vesele+ Co by sis k tomu dala k pití? Můžu otevřít nějakou naší lahev nebo bys raději chtěla nealko? +zajímá se+

[Cairo]

Vážně mi to nevadí, *ujistí ji* Otočí maso a nakoukne do trouby, kde už zlátnou brambory* Možná sklenička vína by nebyla špatná, akorát já vínu vůbec nerozumim, musíš něco vybrat ty. *vezme příbory a zamíří ke stolu, že prostře* Jak je tenhle ostrov vlastně velký? Bydlí tu i někdo další? *zjišťuje, zatímco připraví stůl a zamíří zpět, aby zkontrolovala maso*

[Neferet]

Dobře vyberu. +pokývne s úsměvem+ Ale popravdě už mám lahev připravenou. +zazubí se na ní naprosto nevinně a vyndá ze skříňky víno+ Říkala jsem si, že bys měla chuť na něco sladšího. +pousměje se a vyhrabe v šuplíku otvírák, aby víno otevřela+ Nikdo další tu nebydlí. +zavrtí hlavou a vyndá sklenky ze další skříňky a postaví je na linku+ Není to tu zrovna malé. Sice se můžeš zatoulat v lesích, ale vždycky dorazíš k moři, takže orientace je tady snadná. +pousměje se+ Jsou tu naprosto boží pláže. Kdybys chtěla na jedný z nich jsem nechala postavit bungalov, člověk si tam skvěle odpočine při sledování západu slunce a naslouchání šumění moře. +pousměje se+ V lesích je dokonce i zvěř a úžasný tůňky, kouzelný. +pousměje se a oběma jim nalije vína+ Tak na co si připijem? +zajímá se, když jí podá sklenku a zkontroluje brambory+

[Cairo]

Páni, máš mě přečtenou, *zasměje se* Musím se brzo vydat na průzkum, znáš mě, jsem zvědavka, co leze všude. A kdyby se mi náhodou podařilo někde zabloudit, mám to štěstí, že se můžu kdykoliv přemístit. *Sleduje, jak otevírá víno a letmo pohledem zkontroluje, jestli se jim nepálí večeře.* Ten bungalov zní taky skvěle, jendou se tam zašiju třeba na celý víkend a budu si jenom vychutnávat moře a sluníčko, ale to má čas, zatím jsem naprosto unešená z tohohle, *obšírně mávne rukou, aby poukázala na ten luxus všude kolem, na něco takového rozhodně není zvyklá. Pak od Nef převezme skleničku.* Co takhle na první krok stranou z cesty, která už nikam nevede? Možná prákrát zakopnu o kořen nebo se škrábnu o větvičku, ale dřív nebo později narazím na jinou pěšinu a kdo ví, kam ta mě zavede, *pousměje se tomu filosofování, ale tenhle příměr vážně vystihuje její situaci, její život teď byl opravdu jak rovná asfaltová cesta, která se táhne do zamlžených dálek bez čehokoliv, co by nějak narušilo tu zajetou rutinu*

[Neferet]

Jo, pár věcí si pamatuju. +zazubí se na ní vesele+ Klidně si to tu prolez od sklepení až po střechu. +zasměje se tiše+ Jo to je výhoda toho moci využívat magii. Člověk si nemusí dělat starosti s tím, jestli se ztratí nebo ne. +pousměje se a pokývá souhlasně hlavou+ Klidně na dýl jak víkend. Vážně se tu chovej jako doma. Pokud dostaneš chuť přestavit nějakej pokoj tak není problém, ale řekni mi to prosím předem. +zasměje se tiše a koukne na brambor, které raději už vyndá. mají hezkou kůrčičku+ Hele nechceš k tomu domácí tatarku? +napadne jí, když tak na ty brambory kouká+ S tím souhlasím. +usměje se na ní a pozvedne sklenku+ Na nový, a doufejme, že lepší, začátky. +usměje se na ní a přiťukne si+, aby trochu upila+ Jak to teď vlastně budeš mít s prací? Můžeš si dát úplný oddech? +zajímá se, když ze skříňky vyndá talíře, které rozloží na lince, aby si mohli nandat+

[Cairo]

Neboj, budu, *souhlasí trošku drze* já se všude celkem rychle adaptuju, *zasměje se* No jasně, tatarka zní skvěle. Tyjo, to bude hostina, jestli budeme takhle vyvařovat pořád, budu za chvilku jak soudek, máš tady někde tělocvičnu? *zjišťuje se smíchem* Nejdřív se podívám, jak můj nový pokoj vypadá, jestli je tak úžasný, jako zbytek sídla, o čemž nepochybuju, nebudou úpravy nejspíš ani třeba, *co se domu týče, pořád si připadá trošku jak v Jiříkově vidění*