Středozemě

[Okolí]

+tiše zakleje v nějaký cizím hrdelním jazyce, a je vidět, že má pořádnej vztek, ale když se na ni podívá, má oči spíš smutný, a začne jí pomáhat+ Nemůžu si na strážení vzít větší část lesa. Jeden medvěd ji neuhlídá. +pokrčí rameny, a je mu z toho smutno+ Pošlu ptáky se vzkazy. Ale ještě nikdy to nepomohlo. +zamračí se+ Vezmu k sobě víc zvířat.

[Wenai Lafayette]

+koukne na něj přestane dělat co dělá a pořádně ho obejme+ Děláš všechno co můžeš. +posepta a pohladit ho po tvář i poněkud zoufale si povzdechne a svaze ty větve svým opaskem aby je mohli táhnout+ Zkusím ti pomoct. +koukne na něj+ Pomuzu ti. Slibuju. +usměje se+ Chceš jít ještě někam?

[Okolí]

+chvilku jen tak stojí, ale pak se jí usměje do vlasů, napjatá ramena mu trochu povolí, a obejmutí jí oplatí+ Jenže to není dost. +pokrčí rameny s hořkým úsměvem+ Asi ne. Půjdeme zpátky. +zavrtí hlavou, protože nálada na procházení ho poněkud přešla+ Myslíš že... tedy, vadilo by ti, kdybych... tě zpátky odvezl? +koukne na ni nejistě+ Chci být rychle zpátky.

[Wenai Lafayette]

Beorne. +koukne na něj, taky trošku zoufale+ Jsou jich tisíce. A ty děláš, co můžeš a to je úplně úžasný. Budu ti pomáhat. +usměje se na něj a stiskne mu ruku+ Odvazel? +koukne na něj a tvář se jí roztáhne do úsměvu+ Já jsem na medvědovi nikdy nejela. +snaží se to zakrýt, ale je z toho nadšená+ Tak dobře. +přikývne a vezme i jeho koš s houbama+ Vezmu ti... ehm... kalhoty.

[Okolí]

+je z toho smutnej, ale když ho tak přesvědčuje, tak se neubrání a trochu se usměje+ Už mi pomáháš. +pohladí ji palcem po ruce+ Normálně bych ti to ani nedoporučoval. +zasměje se+ Pro dřevo se vrátím, vezmi jen ty koše. +usměje se, beze studu si svlíkne kalhoty, a podá jí je, načež se během vteřiny, jediným jakoby tekutým pohybem, promění v obrovského medvěda, a dopadne na čtyři. trochu obezřetně se po ní podívá, jestli není vyděšená, a pak se sníží víc k zemi, aby na něj mohla vylézt+

[Wenai Lafayette]

Jasně. +přikývne, vezme jeho kalhoty a vůbec nevejrá, ani trošičku ne. Složí je a dá do jednoho z košů a pak na něj vyleze a nějak se ho chytne, aby ho netahala za srst, tak se spíš drží nohama, jako na koni+ Můžem. +řekne mu a čeká, co se bude dít+

[Okolí]

+trochu pohodí zadkem, aby ji setrvačností trochu shodil na sebe, protože jí nemá jak říct, že potřebuje aby si na něj jakoby lehla aby byli aerodynamičtější a nesejmula ji nějaká větev, počká, dokud si není jistý, že nespadne, a pak se pomalu rozejde, jen aby si zvykla na ten pohyb, a na to jak plynule se mu pod kůží hýbou svaly, načež zrychlí do běhu, a vběhne mezi první stromy, plynule a s jistotou se jim vyhýbá a razí si cestu podrostem+

[Wenai Lafayette]

+cukne to s ní dopředu, tak se teda předkloní, skoro až k jeho srsti a rozjedou se. Chvíli se soustředí a pak si zvykne na rytmus jeho pohybů a když se rozběhne, neodolá a rozesměje se. Jenom trochu, ale je to boží, tak na chvíli ponoří nos do jeho srsti a jen si to užívá+

[Okolí]

+dává pozor, aby mu nespadla, a taky aby to nenarval do stromu, ale běh si užívá nejmíň stejně jako ona, hrudník mu zavibruje vnitřním smíchem, když slyší, že se jí to líbí, a trochu zrychlí, stromy se kolem nich jen míhají, listí jen poletuje, ale do ničeho nevrazí, proplete se mezi stromy, a za chvilku už je mezi větvemi vidět jejich dům+

[Wenai Lafayette]

+drží se ho jako klíště a je ráda, že neslítne a jen se drží i s těma houbama a když zastaví na dvoře, ještě ho obejme a sklouzne z něj se smíchem+ To bylo krááásný! +protáhne a dá mu pusu na čumák, protože se prostě neudrží a rozesměje se+