Středozemě

[Okolí]

+Podívá se teleti mezi nohy a usměje se+ Je to holka. +přikývne+ Nemusí to být nic složitého, jen abychom je nějak rozlišili. V očích Valar mají stejně jména, která byla jejich duším přiřazena už při stvoření. +pousměje se+ Může to být Yena. +přikývne souhlasně, a pohladí mládě po ještě trochu vlhký hlavě+ Kéž je její život požehnaný. +usměje se pro sebe+

[Wenai Lafayette]

Vážně? +koukne na něj a pak zas na krávu+ Tak to bysme jí mohli říkat tím jménem. Kdybysme ho nějak zjistili. +napadne ji a usměje se+ Ještě devětsil. +vzpomene si, vyběhne ven, chyvilku hledá mezi trávou, až z tama cosi vyškubne, kytku, donese ji do chlíva a třikrát se jí dotkne teleti na čele a tváří se u toho velmi soustředěně+

[Okolí]

Říká se to. +pousměje se+ že každá duše dostala při stvoření jméno od valar, s požehnáním Ilúvatara a je to jméno, které vystihuje její pravou podstatu. Jenže my je neznáme, a tak si na zemi dáváme jména sami. Elfové je prý někdy dokážou částečně postihnout, a proto někdy mívají jmen několik, mateřské a otcovské, přízviska... +pokrčí rameny, a je vidět, že jemu osobně to připadá poněkud marnivý+ Tak až potkáš některého z valar, můžeš se ho na to zeptat. +zasměje se, a zaujatě přihlíží, co to tam dělá, protože to je rituál, co mu nic neříká, jen se na ni tázavě podívá+

[Wenai Lafayette]

Tak jo. +přikývne+ Já se ho na to zeptám. +koukne na něj a usměje se+ No... To je zvyk. +objasní mu to+ U nás se to tak vždycky dělalo, že když se tele narodí, musíš ho bylinou devětsilnou mezi rohy třikrát dotknouti se. Takové tele pak nikdo uřknout nemůže a dost dojiti bude. +zarecituje a dá tu kytku sežrat krávě+ Co kdyby na tom něco bylo. +usměje se na něj a pohladí krávu+

[Okolí]

Asi by mě nepřekvapilo, kdybys to doopravdy udělala. +zasměje se potichu+ Jednou jsem viděl Valu, aspoň myslím. +pousměje se, a zadívá se na to malý tele+ Lesem kus odsud se prohnal Oromë na koni, následovali ho jeleni a celý les jeho přítomností ožil. +usměje se+ Ale to už je dávno. +dodá, a věnuje jí úsměv+ To je zvláštní. +přikývne+ Líbí se mi to. +usměje se na ni, a nechá tedy ty dva, aby se pořádně seznámili, vrátí se ke stolu, a poněkud vyčerpaně za něj zasedne+

[Wenai Lafayette]

+vrátí se s ním do kuchyně a koukne na něj+ Máš hlad? Něco nachystám. +usměje se a z kuchyně donese chleba a ohřeje polívku a nachystá jim misky a lžíce+ To muselo bejt krásný, vidět Oromeho. +naleje jim polívku+ Jak dlouho už tu žiješ? +zeptá se ho potom a sedne si k němu+

[Okolí]

Dal bych si. +pousměje se, a nakrají zatím ten chleba na krajíce, a trošku si ho osolí+ Bylo to jako dívat se moc dlouho do slunce. +zasměje se trochu+ Slyšel jsem o lidech, kteří spatřili Ulma, a setkal jsem se s elfy, kteří se ve Valinoru učili od Aulëho a rozmlouvali s Vardou. Mají v očích světlo, a taky smutek. +pousměje se, počká na ni a teprve pak se pustí do jídla+ Někdy si říkám, jak to můžou dopustit. +poznamená potichu, a myslí nějak obecně tohle všechno, co se děje+ Já? Velmi dlouho. +usměje se+ Nenarodil jsem se tu, ale můj dům tu stojí už spoustu let.

[Wenai Lafayette]

+poslouchá ho, dlaně pod bradou a lokty na stole, a přemýšlí o tom+ No... Je tosnadné... víceméně. Na celém svět nemůže být krásně, každá mince má totiž dvě strany. A když někde svítí slunce, tak někde zas musí pršet. +začne opatrně+ A taky si nemyslím, že existuje něco jako dobro a zlo. Je to jenom úhel pohledu a záleží na tom, kde stojíš. Ti zlí si o sobě nemyslí, že jsou zlí. Uvažují o sobě jako o těch dobrých. +utrhne si kousek krajíce chleba a namočí si ho v polívce+ Nemůžou zasáhnout, protože tu není strana, ke které by se přidali. A i kdyby to udělali, tak by to tenhle svět zničilo.

[Okolí]

Ale ano, principu rovnováhy rozumím. +přikývne+ Je mi jasné, že nemohou nechat kyvadlo vychýlit na jednu nebo druhou stranu, a že se nemohou plést do malicherných válek, které spolu rasy Středozemě vedou o majetek a území. +pokrčí rameny, a olízne lžíci+ Ale mocnost, která sama sebe nazývá spravedlivou a milosrdnou by neměla dovolit utrpení a vraždění nevinných bytostí. Zvířata, která s boji dvounožců nemají nic společného. Děti. +odmlčí se, a trhá přitom chleba na kousky+ nejsou ti, kteří stojí a mlčky přihlíží stejně na vině, jako ti kteří rozkážou? +pousměje se+

[Wenai Lafayette]

No, tak by se možná tak nazývat neměli. +ušklíbne se trochu+ Všichni s tím máme něco společnýho. Zvířata nezvířata, děti neděti. Jsme součástí tohohle světa a neseme si ho v sobě. Pokud si myslíš, že jsi dost moudrý na to, abys mohl soudit to, co někdo udělal nebo neudělal, tak tak čiň. Já se toho neodvážím. +polží zbytek toho chlaba na stůl a trochu zadumaně a zamračeně koukne ze dveří ven+