Cizí země

[Wenai Lafayette]

+vykulí na něj oči+ Ona pro něj podstoupila? Co jako ona pro něj podstoupila. Ona se nechala uspat a pak nás přiměla, abysme ho donesli. Ts! +odfrkne si naštvaně+ Se ještě uvidí, jestli jí ho dám.

[Tony Dolohov]

Podstoupila právě to uspání. Aby nezemřela dřív, než se objeví někdo, kdo jí ten krystal přinese +polemizuje+ Je tvůj. Můžeš si s ním dělat, co chceš. Ale měli bychom zjistit, čím je tak vzácný +dokouří a zvedne se+ Zkusíme to najít ve starých archivech... nebo se zeptáme +vezme batoh a vyrazí ke klášteru+

[Wenai Lafayette]

Tak proč si pro něj nezasla sama? +nenechá si to vymluvit+ No dobře. +prikyvne tedy nakonec+ uvidíme co zjistíme. +kamen schová zase do batohu a vyrazí odhodlaně po cestě ke klasteru+

[Tony Dolohov]

Na to ti bohužel neodpovím. Možná se to už brzy dozvíme. Uvidíme, v jakém stádiu se nachází probouzení tvé tety +dojdou do kláštera a jejich první cesta vede do knihovny+ Tak nevím, jak v tomto množství knih najdeme něco o kameni +kouká bezradně na ty tisíce svazků+ Co se zeptat? +zamíří k jednomu mnichovi, který tam mění dohořívající svíčku+ Ukážeme mu ten kámen? +zeptá se Wenai+

[Wenai Lafayette]

+zpoza jednoho regálu vystoupí žena, asi padesátiletá s rudými dlouhými vlasy+ Takže jste ho donesli. +usměje se na ně+ Věděla jsem, že moje praneteř bude šikovná. +natáhne k ní ruku+ Dej mi ho.

Wenai: Ha! +vykřikne a natáhne k ní ruku+ Nedám! +chytne batoh pevně do náruče+ To teda nedám. Dokud mi to nevysvětlíš. Posunuli sme se v čase, když jsme tam byli že jo? +mhouří na ni podezřívavě oči+

[Tony Dolohov]

+trhne hlavou k ženě, jak se tam znenadání objeví a ani se jim nemusí představit, hned pozná, že je z Wenaina rodu. Jak jí Wenai odmítne dát kámen, postaví se k ní (k Wenai), rozhodnut stejně jako ona krystal nedát jen tak lehce+ Doufám, že jsme se neposunuli v čase o sto let zpátky +poznamená k Wenai, poukazujíc na až moc živou tetu a pak se otočí k té ženě+ Určitě je vám jasné, že nebylo lehké kámen získat. Máme právo vědět, co je to za krystal.

[Wenai Lafayette]

ta stará: Ale jistě, že vám můžu říct k čemu je. +vezme jednu z knih a nalistuje stránku, kde je takový krystal vyobrazen+ Když ho zasadíme do vrcholu kamene, tak se z něj bude odrážet světlo tak, že bude dopadat do kruhu. +ukáže jim takový kamenný mechanismus něco jako stohenge+ A podle toho jak se paprsky lámou se počítají dny.

Wenai: +vykulí na ni oči+ Kvůli kalendáři?! My jsme riskovali život kvůli blbýmu kalendáři?! No to se mi snad zdá! +zaječí na celou knihovnu+

[Tony Dolohov]

+nahlédne na obrázek v knize a chvíli jej studuje, pak koukne na ženu+ A vy myslíte, vážená, že jsme tak hloupí, že vám tohle uvěříme? Že jste se nechala na sto let zhibernovat jenom proto, abyste pak učinila velký objev, že se dny dají taky počítat? +se sebezapřením odolá, aby si nepoklepal na čelo+ Pojď, jdeme pryč +houkne na Wenai ve snaze vyprovokovat tu ženu k tomu, aby jim prozradila víc+

[Wenai Lafayette]

ta stará: +rozesměje se, když slyší Tonyho teorie+ Ale jistě, že ne. Je to symbol, artefakt, vytržený z rukou strašlivému nepříteli.

Wenai: +už to nevydrží a skoří na ni a začne ji tlouct a pohlavkovat+ Ty blbko, to sis pro to mohla zajít sama, vždyť jsme tam málem zažvaly, ty krávo pitomá. +než ji několik mnichů od ní odtrhne, tak aspoň vrčí a mračí se na ni+ Já ti nic nedám!

[Tony Dolohov]

Nevěřím ti +oboří se na ženu+ Lžeš, jenom abys ten drahý kámen získala. Nejspíš bude hlavním důvodem tvoje chamtivost. Jenže jsi podcenila své potomky, kteří- +nestačí už dokončit větu, protože se Wenai na ni vrhne jako rozzuřená tygřice a mlátí ji hlava (ne)hlava+ Wenai! Co to děláš? +Tony k ní přiskočí dřív, než mniši a snaží se ji odtrhnout od příbuzné, i když mu to dá dost práce. Chvíli s ní sám docela urputně bojuje a až když ji trochu propleskne, aby se vzpamatovala, ji konečně zvládne:).+ Wenai! Zbláznila ses? +drží ji za ramena, když se trochu uklidní+ Co to do tebe vjelo? Vždyť jsi ji mohla i zabít.