Ježura

[Styx Lupin]

Ježura australská (Tachyglossus aculeatus)

Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Podtřída: vejcorodí (Prototheria)
Řád: ptakořitní (Monotremata)
Čeleď: ježurovití (Tachyglossidae)
Rod: ježura (Tachyglossus)

[Styx Lupin]

Popis: Ježury jsou dlouhé 40 – 45 cm, jejich čenich má délku 75 mm, mají zavalité tělo a váží zhruba od dvou do pěti kilogramů. Na konci čenichu mají ústní otvor, který nemůže být otevřen na větší šířku než 5 mm. Tělo ježury je s výjimkou spodní strany, obličejové části a končetin pokryto až 50 mm dlouhými krémovými ostny, což jsou vlastně přeměněné chlupy s převážným obsahem keratinu. Izolaci ji poskytuje kožich mezi ostny, který mění barvu od rudé až po tmavě hnědou, krátký ocas je také pokryt ostny a chlupy. Končetiny ježury jsou přizpůsobeny rychlému hrabání, jsou krátké a mají silné drápy. Ty jsou podlouhlé a stočené do oblouku, čímž umožňují čištění srsti mezi ostny. Na patě zadních nohou mají samci ježury jakousi rohovitou ostruhu.

Tělesná teplota: Ježura má nízkou tělesnou teplotu, mezi 30 – 32 °C, ale na rozdíl od ptakopyska, který neupadá do letargie nebo hibernace, může u ježury tělesná teplota klesnout až na 5 °C. Ježura nemá za horka žádný regulační mechanismus pomocí zrychleného dýchání nebo pocení a proto za těchto podmínek vyhledává jako úkryty nory, ve kterých přebývá. Na podzim a v zimě ježura vykazuje periody strnulosti nebo upadá do hlubokého zimního spánku. Kvůli nízké tělesné teplotě se ježura za horka nebo v zimě pohybuje pomalu.

Rozmnožovací ústrojí: Jako všichni ptakořitní má jediný tělní vývod pro exkrementy, moč a vajíčka, který se nazývá kloaka. Samci mají varlata umístěná uvnitř těla, nemají vnější šourek a mají velmi neobvyklý penis se čtyřmi hrbolky na špičce. Březí samici se na vnitřní straně těla vyvíjí vak, ve kterém přenáší své mládě.

Změny tvaru těla: Svalstvo ježury vykazuje množství neobvyklých aspektů. Panniculus carnosus je ohromný sval, který se nachází pouze pod kůží a pokrývá celé tělo. Stahováním různých částí tohoto svalu může ježura měnit tvar – nejcharakterističtější změna tvaru je zabalení se při ohrožení do kulového tvaru, chránícím její břicho a nastavujícím nepříteli obrannou řadu krátkých ostnů. Ježura má jednu z nejkratších mích mezi savci, probíhající pouze v délce hrudníku.

Lov: Svalstvo obličejové části, čelisti a jazyku je specializováno na sběr potravy. Jediným prostředkem ježury k chytání kořisti je její jazyk, který se může vysunout ven z ústního otvoru až na délku 180 mm. Jazyk je lepkavý a ježura tak chytá mravence a termity, kteří se na něj lepí. Vystrčený jazyk je ztužený díky rychlému průtoku krve a dovoluje ježuře pronikat jazykem do dřeva a půdy. Když je jazyk stažen, je kořist při zpětném pohybu zachycena zvláštními rohovitými destičkami na horním patře a rozdrcena. Jazyk se dokáže pohybovat velkou rychlostí a bylo naměřeno až 100 vysunutí jazyka za minutu.

Životní styl: Protože se zvíře zahrabává, má toleranci na vysoké hodnoty oxidu uhličitého ve vdechovaném vzduchu. Ucho ježury je citlivé na nízkofrekvenční zvuk, což je ideální pro vyhledávání zvuků vydávaných termity pod zemí. Kůže na čenichu je pokryta mechanickými a tepelnými receptory, které ježuře poskytují informace o okolním prostředí. Ježura má také dobře vyvinutý čich, který využívá k nalezení jedinců opačného pohlaví nebo k vyhledávání kořisti. Má též velmi citlivý oční nerv a má dokázané vizuální rozlišení a prostorovou paměť srovnatelnou s krysami. Ježura má, vzhledem k velikosti těla, značně velkou mozkovou kůru, na rozdíl od jiných savců. To je možné poznat na rychlém pohybu očí během jejího spánku.

[Styx Lupin]

Výskyt: Ježuru nalezneme v celé Austrálii, kde je nejrozšířenějším původním savcem. V Austrálii se s ježurami nejvíce setkáme v zalesněných oblastech, které jsou hojné na termity sídlící v padlých kmenech. V zemědělské krajině je nejvíce nalezneme v neprostupných houštinách, mohou se vyskytovat také na pastvinách, ve vyprahlých oblastech a v předměstích velkých měst.

Rozmnožování: Na rozdíl od ostatních savců se líhne z vajíček, velkých asi jako lískový oříšek. Samotářská ježura vyhledává svého partnera v průběhu května až září. V době páření vydávají samci i samice silný zápach. Zástup až desíti samců může sledovat volnou samici při námluvách, které mohou trvat až čtyři týdny, doba se liší podle polohy. Před pářením samec nejdříve samici očichá, věnujíce zvláštní pozornost kloace. Zvířata se páří břichem k sobě. Každé spojení má za výsledek jedno vejce, samice se páří pouze jednou za sezónu a každé spojení je úspěšné.

Březost: Trvá mezi 21 až 28 dny, během této doby samice vyhrabává noru pro mládě, která je asi 1 metr dlouhá, s rozšířeným hnízdním prostorem, který samice vyplní trávou a listím. Následně je jedno hladké a kožnaté vejce průměru 13 – 17 mm vloženo přímo do malého, ke hlavě otvorem otočeného vaku na jejím břiše. Vak se vytváří během březosti a je podobně jako u vačnatců podepřen dvěma vakovými kostmi. Deset dní po snesení se uvnitř vaku mládě vylíhne. Embryu se během vývoje ve vejci objevuje „vaječný zoubek“ za kterým se ukrývá zoubek mléčný. Vaječný zub používá k proražení skořápky a mizí brzy po vylíhnutí. Díky mléčnému zoubku dokáže sát mateřské mléko. Po vypadnutí těchto zoubků už jí žádné nenarostou.

Mláďata: Jsou kolem 1,5 cm dlouhá a váží mezi 0,3 a 0,4 gramy. Živí se mlékem, které se doslova potí v dvou tzv. mléčných polích, umístěných po stranách matčina těla (ptakořitní nemají bradavky). Způsob, jakým přijímají mláďata mléko není znám, ale bylo pozorováno, že ho přijímají během každého krmení velké množství, neboť je matky mohou zanechat samotné v noře na pět až deset dní. Mladé ježury bývají nakonec ve věku dvou až tří měsíců vypuzeny z vaku, vzhledem k růstu jejich ostnů.

Chování: Ježura žije samotářským životem a stranou od doupat s odchovanými mláďaty; nemá žádný stálý úkryt nebo hnízdiště. Nemá také žádné domovské území, ale potuluje se po velké oblasti. Ježura je typickým zvířetem, které je aktivní přes den, ale není schopna snižovat svou teplotu, protože nemá potní žlázy a nemůže funět. Proto za horkého počasí mění dobu své aktivity a stává se z ní zvíře soumračné nebo noční. Je schopna vydržet nízké teploty a během zimy v chladných oblastech svého výskytu hibernuje.

Potrava: Ježura může žít kdekoliv, kde má dostatečnou zásobu potravy, kterou nachází pomocí svého čichu. K tomu využívá čidla na špičce svého čenichu. Její potravou jsou termiti a mravenci. Vyhrabává je pomocí silných končetin, které také využívá k hrabání nory. V případě nebezpečí se také může rychle zakopat do země a vzepřít se nohama do stran, takže se ji nepodaří od země odtrhnout.

[Styx Lupin]