od Styx Lupin » 21 dub 2014 15:48
+zamyšleně přikývne+ No to máš vlastně pravdu. To bych určitě chtěla vědět, na co to potřebuješ umět a už by to pak nebylo tak úžasné překvapení. Ty jsi prostě hlavička +rozcuchá mu rozverně vlasy+ Opravdu jsem se ti líbila od první chvíle? +usměje se potěšeně, protože jí to nikdy neřekl+ Ty mně taky. Ale tos na mně určitě poznal +zasměje se pobaveně a pak se tiše zaposlouchá do jeho slov, které jí lahodí uchu jako ta nejkrásnější píseň, obzvlášť když na taková vyznání bývá Remus skoupý. Obejme ho kolem pasu a dlouze mu pohlédne do očí. Už má na jazyku slova ujištění, že o ni nikdy nepřijde, že na světě není nikdo, kvůli komu by ho opustila. Ale neřekne to. Uvědomuje si, že muž, a navíc vlk, musí mít pocit věčného soupeření o svoji družku a taky si uvědomuje, že jenom proto, že se tenkrát bál, že o ni přijde, jsou teď spolu. Proto to nevysloví nahlas, je ale dost možné, že jí to stejně vyčte z očí, jak ji už velice dobře zná+ A ty jsi ten jediný, kterého miluji a chci +šeptne s úsměvem a dlouze ho políbí na rty. Hledí mu do tváře, osvětlené měsícem, co vyšel po západu slunce a celá ta scéna, ta situace, on sám ji tak chytne za srdce, že jí málem ze rtů vyklouzne jedno tajemství. Tolik romantiky by už nejspíš neunesla:D a tak se na něj nakonec jen mile usměje+ Co bys řekl tomu, kdybychom si zaplavali v nočním moři, než se vrátíme do té naší kouzelné chaloupky? +nečeká na odpověď a rychle ze sebe začne shazovat všechno oblečení+
Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam.
Ne nám, Pane, ne nám, ale jménu svému dej slávu.
(krédo templářského řádu)