Vstupní hala

[Isaac Walker]

*Tváří v tvář jejímu pobavnému výrazu se zarazí a dojde mu, že se chová jako idiot.* Omlouvám se, *nasadí příjemnější tón a s trochu zahanbeným výrazem si prohrábne rukou vlasy.* Isaac. Isaac Walker, *představí se a natáhne ruku.* Ahoj, *přiměje se k úsměvu, ale nenápadně se rozhlíží, jestli někde nezahlédne Nef.*

[Cairo]

*Pousměje se, odlepí se od dveří a stiskne mu ruku.* Já jsem Cairo, Neferetina kamarádka. Nějakou dobu teď u ní bydlím. *Neunikne jí, jak těká očima kolem a musí se pro sebe usmát. Ať se jí ti dva dál snaží namluvit, že mezi nimi o nic nejde.* Není tady, *oznámí mu, aby mu ušetřila energii.* Už několik dní je... mimo dosah, *nenápadně to zaobalí, protože netuší, kolik toho ví.*

[Isaac Walker]

*Když mu poskytne tu informaci, kvůli které přišel, zachmuří se.* Doufám, že se nevydala zas na nějakou další sebevražednou misi, *skoro zavrčí.* Zdá se, že na ty je expert. *Žena před ním se opět opře bokem o futro a ušklíbne se.* Ne, na sebevražednou misi se nevydala. Dělá jenom svoji práci. Bohužel ta práce čas od času nepatří mezi ty úplně nejbezpečnější, ale aspoň na to neni sama, *dodá a podívá se na něj.* Půjdeš dál? Dneska by se měla vrátit, můžeš tu na ni počkat, *nabídne mu a on na chvilku zauvažuje, čím si to zasloužil, když se od začátku chová pěkně neomaleně. On by sám sebe přes práh nepustil.* Díky, ale to nebude nutný *odpoví, protože se mu rozhodně nechce tu sedět a čekat, až se madam uráčí vrátit, stačí, že ze sebe udělal blbce tou pátrací akcí, taky mohl počkat aspoň do zítřka, to už by mu ten telefon pravděpodobně zvedla.* Jenom jí vyřiď, ať mi zavolá, jo? Mám pro ni nějaký informace. *Zamaskuje to, že si připadá jako idiot, jedním ze svých typických úsměvů a kývne hlavou na pozdrav.*

[Cairo]

Nedáš si aspoň hrnek kafe, když už jsi tu? *zkouší to, když se má k odchodu. Jak to tak sleduje, dojde k názoru, že ti dva potřebují maličko popostrčit.* Aspoň kvůli mě, to ticho tady už mě ubíjí, *přemlouvá ho nenápadně, ale tahle část je pravda. A taky ho chce trošku poznat. Zdá se, že její prosebný výraz je dostatečně přesvědčivý, protože Isaac po chvilkovém zaváhání pokrčí rameny.* Proč ne, když už jsem ti sem tak vpadl, to nejmenší, co můžu udělat, je dělat ti chvíli společnost. *A blýskne po ní úsměvem.* Skvěle, *zazubí se a provede ho vnitřkem na terasu za domem.* Posaď se, hned jsem zpátky, *usměje se a zmizí v kuchyni. Pak se její hlava ještě na okamžik objeví.* Jo, a kdyby se tu objevil Caesar, nelekej se, nic ti neudělá. Pravděpodobně. *Zazubí se a jde udělat to kafe.*

[Isaac Walker]

*Musí se zasmát jejímu nadšení a nechá se odvést na terasu. Usoudí, že půl hodinka ho nezabije a hrnek kafe bodne. Navíc Cairo se zdá být celkem fajn a on se nikdy nebránil poznávání nových lidí. Přikývne a sleduje, jak mizí v domě.* Caesar? *zopakuje zmateně, ale to už je zase pryč. Pokrčí rameny a přemítá nad tím, že to její "pravděpodobně" moc povzbudivě neznělo. Posadí se do proutěného řesílka, na komažik uvažujíc, jestli ho ta věcička vůbec unese, ale zdá se, že je to bytelnější, než to vypadá. Pohodlně si natáhne nohy a zadívá se do dálky, kde mezi zelení probleskuje hladina moře.*

[Neferet]

+Caesar spal zrovna u Neferet na posteli, jeho oblíbené místo k odpočinku, když ona není doma, když k jeho uším dolehly rány, jak se někdo dobýval vstupu. tiše nesouhlasně zavrčí a složí hlavu opět na tlapy s tím, že vetřelec určitě odejde, ale jak se zdá podle hlasů nikdo neodchází ba naopak a to se mu nelíbí. s rozmrzelým zavrčením spíše steče z postele, než aby seskočil. oklepe se a vydá se zjistit, kdo ho tak neomaleně vyrušil ze spánku. ze svého úkrytu na schodech sleduje Cairo, jak mizí v kuchyni, ideální chvíle seznámit se s cizincem proto vzápětí stane ve dveřích terasy a tiše zavrčí, aby na sebe upozornil. je nedůvěřivý a nelíbí se mu, že se mu muž roztahuje na terase, kterou tak rád využívá ke slunění. projde dveřmi, jeho svaly se pod kůží zavlní a přejde před něj, aby na něj dostatečně viděl. ne příliš blízko, jen sklopí hlavu a aniž by ho přestal pozorovat zavětří a vzápětí znovu zavrčí+

[Isaac Walker]

*Div nedostane infarkt, když se v jeho zorném poli náhle objeví obrovský bílý tygr, který si ho notabene podezřívavě měří a vrčí. Po tom varování, kterého se mu dostalo, čekal kde co, ale divoku šelmu teda ne. Ruka mu podvědomě sklouzne k hůlce, ale nevytasí ji. Zvíře zatím nevypadá, že by se chystalo ke skoku a on má instinkty dostatečně vytrénované na to, aby se stihl ubránit, až to bude potřeba. Přimhouří oči a nakloní hlavu na stranu.* Ty budeš asi Caesar, *podotkne.* Cairo mi o tobě říkala. Tvrdila, že mi neublížíš, ale jak tak na tebe koukám, před takovou šelmou bych se měl mít napozoru. Jsi asi vlastně něco jako pán domu, co? Dáváš tu na ně pozor? *promlouvá k němu klidným konverzačním tónem a snaží se nedávat najevo napětí, ale úplně uvolněně se teda rozhodně necítí.*

[Neferet]

+sleduje každý jeho pohyb, každou změnu v jeho postavení a když k němu začne promlouvat nakloní hlavu trošku na stranu, jak ho poslouchá a přestane vrčet. rozumí mu, moc dobře mu rozumí a musí uznat, že se mu líbí jak s ním mluví. posadí se na zadní a zvedne přední tlapu, aby si jí olízl na znamení, že je to skutečně on. znovu se postaví a pomalu k němu zamíří, hlavu nataženou dopředu a větří, snaží se zachytit jeho vůni, která by mu o tom vetřelci řekla víc. opatrně se nosem dotkne jeho dlaně a začichá a to co ucítí se mu líbí, proto mu hned pod dlaň strčí hlavu a drcne do něj aby ho podrbal za ušima zatímco se ponoří do jeho vůně, aby ho poznal víc+

[Isaac Walker]

*Obezřetně sleduje, jak se k němu zvíře blíží, ale už v tom není ani náznak agrese, takže se trochu uvolní. Když mu očichá ruku a vzápětí se k ní přilísá, zasměje se a položí mu opatrně ruku na hlavu.* Víš, na chvíli jsem si vážně myslel, že mě sežereš, *oznámí mu.* Ale tohle je lepší, *pousměje se a podrbe ho za ušima. V tom se vrátí Cairo.* Koukám, že Caesar se vážně ukázal, *prohodí a postaví před něj hrnek kafe. Díky. Jo, ukázal. A už jsme se i trochu skamarádili *usměje se a dál se věnuje tygrovi a zdá se, že ho zvíře doslova uchvátilo.* Takže ty tu bydlíš s Nef? *zvedne k ní pohled.* Jo, *odpoví mu.* Měla jsem byt v Londýně, ale potřebovala jsem na chvilku vypadnout. Jsem tu pár týdnů a musim říct, že mi to tady docela svědčí, *zasměje se a usrkne čaje, který si připravila pro sebe.* Je tady hezky, *dodá a rohlédne se po té pohodě kolem.*

[Neferet]

+souhlasně zamručí a ufrkne si, že samozřejmě je moc dobře, že si měl myslet že ho sežere, jelikož to byl účel. ale spokojeně zamručí a sedne si vedle jeho křesla, hlavu si mu položí na klín a naprosto nevtíravě se dožaduje dalšího drbání za ušima a spokojeně přitom zavře oči, alespoň do chvíle, než se vzduch kolem nich pohne a zajiskří magií. Caesar zpozorní a vzápětí začne mlátit ocasem o podlahu, ví kdo se vrací. olízne Isaacovi ruku a vzápětí už sbíhá schody z terasy na zahradu+

+uprostřed zahrady se otevře portál velký asi jako vstupní dveře a z něj vyjde jediná postava. nevypadá příliš zdravě, vlasy pocuchané, kožené oblečení zašpiněné jako by se vyválela někde na louce v blátě a tělo mírně nahrbené únavou. jediným mávnutím ruky zavře portál a tou samou rukou si zastíní oči proti sluníčku, ale dřív než se stačí rozkoukat je u ní Caesar dožadující se pozornosti+ Caesare! +usměje se na něj Nef vesele a klekne si k němu do trávy, aby ho mohla obejmout kolem krku a podrbat za ušima+ Tak ráda tě vidím, zlato moje. +broukne, ale Caesar je podivně neklidní a kolem ní pomalu tancuje+ Copak je? Stalo se něco? +zajímá se, když za jeho pomoci vstává, musí se ho trochu přidržet, má pocit že se jí únavou začíná trochu točit hlava+