Cestou, necestou...

[Neferet]

[Isaac Walker]

*Objeví se na chodníku, kolem nich normální domy, na první pohled nic zajímavého.* Jsme v Bristolu, *oznámí jí.* O tomhle místě mi řekl jeden kolega, je to snad jediný pořádný bistro v celý anglii, *zazubí se, vezme ji za ruku a táhne ji přes ulici do nenápadného podniku. Hned jak vejdou je jasné, že jde o tipické americké bistro, což je přesně důvod, proč se mu líbí.* Maj tu ty nejúžasnější palačinky, jaký si dovedeš představit. *dovede ji k boxu a usadí se naproti ní.*

[Neferet]

+má pocit, že si snad tenhle druh přemisťování nikdy nezamiluje. ten nepříjemný tah v podbřišku, chvíle naprosté beztíže a pak pevná zem pod nohama, kterou víc jak nadšeně vítá. trochu povolí sevření, aby Isaacovi příliš nedrtila dlaň a rozhlédne se kolem+ Bristol je v Anglii? +zajímá se, aby se vzápětí z jeho další poznámky dozvěděla, že to odhadla správně. rychle s ním srovná krok a v žaludku jí zakručí, když ucítí příjemnou vůni dobré snídaně+ Americké bistro. Proč mě to vůbec nepřekvapuje? +zazubí se na něj vesele a usadí se+ Opravdu? Tak to abych je ochutnala, protože já mam hodně dobrou představivost. +zavlní obočím a v očích jí vesele zajiskří+

[Isaac Walker]

No já nevim, já se v Anglii nevyznám, ale tvrdili mi, že je, *zasměje se a pokrčí rameny.* Doporučuju nějaký s ovocem a se šlehačkou a s javorovym sirupem. A nebo pokud nemáš chuť na sladký, maj tu výborný míchaný vajíčka se slaninou, *sturčně jí předestře nabídku. V tu chvíli přijde servírka a její oči neomylně spočinou na něm.* Ahoj, co si dáte? *zavrká se sladkým úsměvem, koketně zamává řasami a nakloní se nad stůl, aby mu předvedla dekolt v blůzce rozepnuté jak jen to jde, aby to ještě nebylo společensky neúnosné.*

[Neferet]

Tak to jim budeme muset věřit, jelikož místní zeměpis není zrovna něco, co mi jde dobře. +zasměje se a natáhne se po jídelním lístku, co mají na stole+ Hmn... zní to oboje víc jak lákavě. +pokývá souhlasně hlavou, ruce si položí na stůl a nastaví jídelníček tak, aby si Isaac mohl přečíst druhou stranu. chce se ho zeptat co má vyhlídnuté on, ale to už se k nim přišine servírka a div jí oči nevypadnou z důlků, jak na Isaaca zírá a prsa z podprsenky, když se tak naklání. oči jí nevědomky trochu ztmavnou, když je přimhouří, rozhodně se jí líbí, že Isaacovi věnuje žena takovou pozornost, zejména když v jejím hlase zaznamená koketní podton+ Když už se ptáte... +protáhne a sladce se na servírku usměje, až moc sladce a hluboko v jejím pohledu hraje jiskra, která říká "drž ruce u těla nebo ti je zpřerážím, tenhle je můj"+ ...dám si palačinky s jahodama a šlehačkou a k tomu vychlazený jablečný džus. +nadiktuje jí svojí objednávku+

[Isaac Walker]

*Servírku samozřejmě zaregistruje, ale jak je zaměřený na Nef, ještě než se k dívce otočí, aby si objednal, neunikne mu, jak Neferetin výraz potemní. Střelí pohledem k servírce, letmo zaznamená, co všechno na něj takříkajíc vybalila, a zaměří pozornost zpátky k Nef, jejíž oči slibují vražednou pomstu, jestli se slečna o něco i jen pokusí. Stejně tak její tón, když si objednává, nenechá nikoho na pochybách, o co tady jde. Musí si skousnout ret, aby pobaveně nevyprsknul.* Já si dám vajíčka se slaninou a palačinky s boruvkama a pomerančovej džus. A kafe. *Zatímco objednvá, nespouští pohled z Neferetiny tváře. Servírka se pod tíhou jejího pohledu i jeho nezájmu zarazí a dotčeně našpulí rty.* Jistě, *pronese upjatě a odkráčí pryč. Isaac se nakloní nad stůl a podepře si bradu rukou. Přimhouří oči.* Snad nežárlíš, divoženko? *zajímá se s vláčným úsměvem.*

[Neferet]

+skutečně si dá záležet na tom, aby neverbálně ženu varovala, a to natolik, že si plně neuvědomí jak jí Isaac po celou dobu přítomnoti servírky sleduje dokud k němu nestočí pohled ve chvíli kdy na ní promluví. musí zamrkat, aby odtrhla varovný pohled od servírčiných vzdalujících se zad a stočila ho k Isaacovi+ Já? Ale vůbec ne, to se ti jen muselo zdát. +vydechne najednou poněkud nesvá z vlastního chování a to natolik, že si roztěkaně prohrábne vlasy a zase si je uhladí, než se donutí v klidu položit ruce na stůl. tak úplně nechápe tu potřebu si tak říkajíc označkovat svoje území+ Ale takový výstřihy by měli zakázat. Divím se, že jí ty prsa nevypadla z podprsenky. +zamručí, ale jakmile je servírka z dohledu výraz její tváře nabude toho uvolněného výrazu s jemný úsměvem na rtech+ A navíc přeci nemůžu dovolit, aby mi tě odloudila nějaká servírka. Přišla bych pak o to slibovaný překvapení. +zazubí se na něj snažíc se odvést pozornost k tajemství od vlastní žárlivosti+

[Isaac Walker]

Jo to měli, jeden by se mohl leknout, *souhlasí s ní pobaveně. To její rádoby klidné divadílko jí samozřejmě nezbaští.* Neboj, to by se jí nepovedlo, já se jen tak nedám, *uklidňuje ji, pohled stále upřený do jejích očí. Najednou je nějak hlubší, intenzivnější.* To jenom proti bludičkám jsem bezbranej, *zakření se na ni. Volnou ruku přiblíží k její, která stále leží na stole, a ukazováčkem jí zlehka kreslí na hřbet dlaně nepravidelné obrazce.* Tak co myslíš že budem dneska dělat? *zajímá se, zvědavej, jaké varianty se jí asi honí hlavou.*

[Neferet]

+snaží se udržet vážnou tvář, ale když se na ní tak pobaveně kouká a má tak pěknou poznámku, chtě nechtě se musí rozesmát. zejména když si představí scénu ve kterého servírce vypadne ňadro z trička a Isaac leknutím a výkřikem vyběhne z místnosti+ Tak to je dobře... +hlesne tichounce, tak trochu nesměle pod intenzitou jeho pohledu v jehož hloubce se začíná pomalu utápět+ No... +protáhne a jen krátce těkne pohledem k jeho prstům bloudícím jí po hřbetu ruky, ten jediný dotek v ní vyvolává příjemný pocit bezpečí a důvěry+ ...napadla mě horská tůra. +vypadne z ní bez pořádného rozmýšlení, jak jí myšlenky vteřinku bloudí trochu jinde+ Díky kalhotám a pohodlným botám. +dodá rychle vysvětlení+ Ale taky bychom mohli jít hrát basket nebo si udělat denní kempink v lese... +začne ze sebe sypat jeden návrh za druhým+

[Isaac Walker]

*Takřka neznatelně se pousměje nad tím, jak najedou vypadá nesměle a plaše. Je to roztomilý protiklad k tý její obvyklý síle a nezávislosti. Přidá k jejich spojeným rukám svojí druhou, nadzvedne její dlaň a položí si ji do svý a tou první pokračuje v předchozí činnosti. Jak poslouchá její teorie, jeho úsměv se rozšiřuje víc a víc.* Vedle jak ta jedle, *zavrtí nakonec pobaveně hlavou.* Asi se budeš muset nechat překvapit, *pokrčí rameny, čímž dá najevo, že jí to vážně neprozradí. V tu chvíli se vrátí servírka, s nosem nahoru před ně naskládá snídani a zas nakvašeně odkráčí. Celou dobu se kouše do rtu a hned jak je slečna z doslechu, vyprskne smíchy.* Teda, ta asi neni zvyklá, že by z někdo nebyl celej pryč, *poznamená a vezme do ruky vidličku.*