Cestou, necestou...

[Neferet]

+polibek mu oplatí jen trošku nesoustředěně, protože jí mysl skáče od jednoho nového vjemu ke druhému, než jí jeho blízkost opět pohltí+ Dobře, tak jo. +souhlasí s ním se širokým nadšeným úsměvem+ Cukrovou vatu? +nakloní hlavu trochu tázavě na stranu, zřejmě jí takový pojem nic neříká. nenechá se dvakrát pobízet a natěšeně se zařadí do fronty. opře se mu zády o hrudník a ruce položí na jeho, zatímco tvář zvedá nahoru k obrovskému monstru horské dráhy+ Ne, nikdy. +přizná se po chvíli trochu rozpačitě+ Už jsem o takových místech něco málo slyšela. Viděla jsem dokonce nějaký dokument, ale ještě jsme neměla příležitost to obhlídnout osobně. +pootočí hlavu a pousměje se na něj, než stočí zrak zpět k horské dráze před nimi. sleduje jak se lidé v podivném voze řítí po dráze, tu chvíli vzhůru nohama, do výše a pak strmě dolů a čím blíž se ocitají pokladně tím míň si je jistá výběrem. těžce zapoliká, když sleduje jak se vozík vrhne do prudkých smyček a zatáček+ Ehmn... a ty jsi u na něčem takovém byl? +zeptá se maskujíc svojí náhlou nervozitu a nejistotu+

[Isaac Walker]

Jo, *přikývne* je to růžový, lepkavý a nechutně sladký, to musíš ochutnat. K pouti to patří. *Cítí, jak se mu v náručí napíná.* Nemusíme tam chodit, jestli nechceš, *narhne trošku nepřesvědčivě.* Ale je to zábava, vážně, *zazubí se a kmitne k ní postranním pohledem. A snad aby ji přivedl na jiné myšlenky, začne zvolna vyprávět.* Když jsem byl kluk, máma nějakej čas prodávala u stánku na podobný pouti. Bylo to poslední léto předtím, než od nás odešla, *dodá, sám ani neví proč, a jak ji drží kolem pasu, nepřítomně si pohrává s jejíma prstama. *To léto jsem tam byl pečenej vařenej, uchvacovala mě ta atmosféra, ten mumraj, hluk, vůně... *neslyšně se zasměje a jeho dech rozevlaje pár vlasů u jejího ucha.* Tehdy jsem snil o tom, že si jednou koupim kolotoč a budu s nim jezdit po světě, věřila bys tomu? *pobaveně nad svým mladším já zakroutí hlavou.* Jednou jsem na zemi našel několik lístků, víš, takový ty co jsou spojený do dlouhýho pruhu a u každý atrakce jeden utrhneš a odevzdáš. Bylo jich celkem dost, ten někdo, do je ztratil, pak musel pěkně nadávat, ale co naděláš. Tenkrát jsem se přecpal cukrovou vatou a vlezl snad na každou atrakci. Bylo mi děsně zle, ale víš co? Bylo mi to jedno. Byl to nejlepší den v mym životě. *Odmlčí se, na chvíli ztracený v myšlenkách.* Doma mi máma řekla, že ji vyhodili. Ten den jsme měli k večeři sendviče s burákovym máslem a já věděl, že za pár dní bude luxus i to. Seděl jsem nad tím svým, žaludek se mi bouřil po všech těch blbostech, co jsem stláskal, a až tehdy mě napadlo, že jsem ty lístky mohl zkusit prodat. Z těch peněz bysme měli co jíst nejmíň čtrnáct dní. V tu chvíli jsem si připadal jako ten nejsobečtější zmetek na celym světě, *přizná tiše, dost možná o tom může mluvit jenom proto, že k němu stojí zády a nevidí mu do tváře.* Od tý doby jsem na pouti nebyl. Napřed nebyly peníze a pak příležitost. Ale jo, na horský dráze jsem jednou jel, *dokončí nakonec to, proč jí to vlastně vypráví.*

[Neferet]

Tak jo, rozhodne si dáme cukrovou vatu. +zazubí se na něj vesele+ Kdybych nechtěla jsem už na míle daleko. +usměje se na něj, i když poněkud nejistě+ Jen, že... podívej se na to jak se to točí a ta rychlost. Nemůžeme vyletět? +obávám se nějaké vážné závady na trati. zpozorní, když jí začne vyprávět. nakloní hlavu mírně na stranu, zvolna postupujíc ve frontě blíž a blíž ke vstupu do atrakce. naslouchá jeho hlasu představujíc si ho před sebou jako veselýho kluka, malýho rošťáka co chce poznat svět. nad tou představou se musí pousmát. úsměv jí však rychle zmizí z tváře, když místo šťastného konce přijde něco tak krutého pro malého chlapce. její první pocitem je lítost, lítost nad tím jaké dětství musel být, jelikož až teď jí pomalu dochází, že to v životě neměl vůbec lehké a její vlastní špatné vzpomínky jí přijdou tak malicherné. ale po první vlně lítosti přijde obdiv, obdiv nad tím v koho dokázal vyrůst a dospět, i když ho zná jen pár dní, něco ji říká, že je mužem, který je v dnešní době vzácný+ Byl jsi malej kluk, který si chtěl užít dětství. Na tom není nic špatnýho. +zavrtí nad tím mírně hlavou, pousměje se a jemně ho pohladí po pažích+ Víš co? +otočí se mu v náručí čelem k němu, když na ně přijde řada+ Tenhle den si pořádně užijem. Půjdem na každou atrakci, prolezem každej kout a sníme tolik cukrový vaty kolik jen budem moc. Ale jestli se s náma ta dráha utrhne a zabije nás, tak tě vlastnoručně vzkřísím, užiju si s tebou poslední číslo a pak tě zabiju už jen proto abych pomstila vlastní smrt, protože to byl tvůj nápad na tu atrakci jít. +píchne ho prstem jemně do hrudi a vesele se na něj usměje zatímco na něj upírá pohled, ve kterém se mísí trocha smutku a hodně obdivu spolu s jiskrou nezbednosti a veselí, jelikož je rozhodnutá alespoň tenhle den ho donutit zapomenout na minulost, aby si plně vychutnal přítomnost+

[Isaac Walker]

Nevyletíme, maj to vychytaný, neboj, *povzbudivě se na ni usměje.* Jenže já nebyl normální dítě z normální rodiny, na bezstarostný dětství jsem tak nějak ztratil nárok už ve chvíli, kdy jsem se narodil, *prohlásí věcně, bez stopy lítosti nebo hněvu.* Měl jsem prostě víc myslet na mámu a Emily, to je všechno. *Odmlčí se a pak mu v očích vesele blýskne.* Ale ten den byl parádní, to se musí nechat, *zazubí se.* Máš pravdu, dnešek si užijem za všechny ty dny, kdy jsme jako děti nemohli, *popadne ji pod pažemi a zvedne nahoru a se smíchem se s ní zatočí prákrát dokola, než je přeruší netrpělivé odkašlání chlápka, co hlídá u dráhy. Postaví ji na zem, na zřízence vesele mrkne a už ji táhne k vozýčku a pomůže jí nastoupit. Oba je přikurtuje do popruhů a maličko se k ní nakloní.* Jestli nás to zabije, milerád se nechám vzkřísit třeba na dvě kola, *zapřede jí u ucha a v tu chvíli se dráha rozjede a pomalu nabírá na rychlosti.*

[Neferet]

Bez chyb bychom se nikdy nemohli poučit. +pokrčí zlehka a rameny a pak raději nechá toho filozofování a minulosti a vesele se na něj usměje+ Přesně. +vyjekne, když jí zničeho nic popadne a zvedne do vzduchu, načež se vesele rozesměje, když se s ní zatočí kolem dokola. na chlápka u vstupu jen nevrle koukne, když je tak nehezky vyruší, ale svojí znovu objevenou dobrou náladu si vzít nenechá, alespoň do chvíle, než se posadí do sedačky vozíku. několikrát nervozně překontroluje, jestli vše pevně drží a na venek se snaží tvářit jako hrdina roku+ No, tak teď nevim v co mam doufat. +zasměje se při jeho poznámce hned potom co těžce polkne a zavrtí se na sedadle. zkoprní, když se s nimi vozík pomalu rozjede a zlehka nabírá rychlost, takže má čas se uklidnit+ To není tak zlý. +hlesne, když pomalu vyjíždí na vrcholek prvního kopečku dráhy, kde se na chvíli zastaví aby se mohli pokochat tou výškou která na ně čeká+ Tak ne. +polkne a ve vteřině se s nimi zřítí vozík dolů, nabírajíc čím dál větší a větší rychlost. chvíli tápe rukama kolem sebe jak neví čeho se dřív držet a křičí spolu s ostatníma. nejdřív leknutím, ale po chvíli jí tělo zaplaví adrenalin, který jí dovolí si jízdu čím dál tím víc užívat+

[Isaac Walker]

Doufej v tu spoustu kol, co nás ještě čeká, jestli přežijeme, *poradí jí, když se rozjíždějí. Odmítá ječet jak holka, až tak daleko v tom užívání si zajít nehodlá, ale hlasitě se směje, těžko říct, jestli potěšením z jízdy nebo v reakci na její poznámky. Jemně vyprostí jednu její ruku, kteoru svírá popruhy, a chytne ji do dlaně. Drží ji pevně, skoro jí drtí ruku, jako by jí dával něco, na co se může soustředit, kdyby se moc bála. A nebo možná jenom proto, že se mu líbí se jí dotýkat. Když zrovna nevisí hlavou dolů, občas na ni po očku mrkne, ale zdá se, že si jízdu užívá stejně jako on.*

[Neferet]

Dobrý nápad. +souhlasí hned vesele a musí zavrtět hlavou, aby vyhnala z hlavy všechny představy, které se jí vyrojí v mysli. vděčně a pevně sevře v dlani jeho ruku a na krátko k němu stočí pohled a usměje se na něj. ten pevný dotyk jeho dlaně uklidní zárodek strachu, který rostl stejně tak rychle jako rychlost vozíku+ Proboha jen ať nezůstanem vyset hlavou dolů. +vydechne, když se řítí ke smyčkám a vzápětí se s ní svět otáčí vzhůru nohama a zpět, ale směje a chvílema kříčí spolu s ostatníma dámama ve vozem. ale i přes to jak moc si to začala užívat jí spadne kámen ze srdce, když se jízda uchýlí ke konci a oni nakonec zastaví na místě odkud vyjeli+ Proboha... +vydechne oči navrch hlavy, ale pohled plný veselí a radosti+ ...to bylo naprosto úžasný! +zazubí se na něj vesele ani za boha by nepřiznala že se chvílema bála a ruce se jí z toho zážitku trochu třesou+

[Isaac Walker]

*S širokým úsměvem se na ni podívá, tváře ještě zčervenalé od větru a vzrušení z jízdy.* Dobrý? *zeptá se a pohledem jí přejíždí po tváři, jak dopředu kontroluje to, co mu odpoví. Jednu její ruku doteď svírá ve své a tak může cítit, jak se její dlaň drobně chvěje, ale nemůže říct, jestli je to adrenalinem, nebo strachem.* Ukaž, pomůžu ti, *nakloní se přes ni a obratně ji vysvobodí ze změti popruhů a přezek, protože s třesoucíma se rukama by s tím asi měla problém. Pak se vymotá sám, vyleze z vozýku a gentlemansky jí nabídne pomoc v podobě natažené ruky.* Tak kam teď, princezno? *zeptá se s tím svým úsměvem.* Půjdem si dát tu cukrovou vatu? Není ti špatně?

[Neferet]

Jo, naprosto. +usměje se na něj vesele a souhlasně pokývá hlavou. pomalu uvolní sevření kterým svírá jeho dlaň, ale nepouští se ho a jen sleduje jeho usměvavou tvář, podvědomě si jí vrývajíc do paměti+ Děkuju. +vydechne ještě trochu roztřeseně, když se jí jme pomoc ze všech těch popruhů za který byla během jízdy opravdu vděčná, zejména když zrovna visela hlavou dolů+ Tak jo uznávám, maj to vymakaný. +zazubí se na něj vesele, když sklouzne ze sedadla a nechá si pomoc z vozíčku. jednak proto, že se jí poněkud motá hlava a jednak proto, že se ho prostě jen ráda dotýká+ A aby bylo jasno... vůbec jsem se nebála. +zatváří se jako by právě skolila obra, ale v očích jí hrají veselé plamínky. opatrně vyleze ven a jakmile má příležitost přitiskne se k němu a použije ho jako záchytný bod, jemně zlehka ho políbí a obejme na chvíli kolem krku+ Kamkoliv kde se se mnou nebude točit svět. +zasměje se tiše+ Ovšem ale cukrová vata zní dobře. +pokývá souhlasně hlavou a zkoumavě si při jeho dotyku zakrouží dlaní po břiše+ Je mi fajn. Trošku se všechno houpe ze strany ze stranu, ale to za chvilku přejde. +ujistí ho rychle, aby si nedělal starosti+

[Isaac Walker]

*usměje se na ni zpátky.* Musej mít, jinak by jim z toho lidi padali dolu a to by jaksi neprospívalo podnikání, *zasměje se.* Jistěže ne, *souhlasí měkce a taktně zamlčí fakt, že ho ještě teď bolí ruka, jak mu ji svírala. Nebo možná proto, že nechce být za bábovku, co nic nevydrží. A už vůbec ne před ní. Jak se k němu přitulí, sevře ji v náručí a vyjde vstříc jejímu polibku, přitom ji jemně odmanévruje o pár kroků dál, aby nepřekáželi, a chvíli ji jen tak drží.* To přejde, *ujistí ji a když se zdá, že se pevně udrží na nohou, vtiskne jí ještě jeden polibek a odvede jí ke stánku s cukrovou vatou. Koupí každému jednu a tu její jí podá.* Na, zkus to, *pobídne ji.* Ale nelekni se, fakt je to děsně sladký, *zasměje se, prstama kousek utrhne a strčí ho do úst a nato se přes jeho ret mihne špička jazyka, aby polapila kousíček, co tam ulpěl.*