Cestou, necestou...

[Neferet]

Na tom něco bude. +zasměje se vesele a spokojeně pokývá hlavou, když jí odsouhlasí, že se rozhodně nebála. s tichým povzdechem se k němu přitulí a na chvilku zavře oči, aby dala vlastnímu tělu šanci vyrovnat všechno to točení a vysení hlavou dolů a přinutila tak svět přestat se pohupovat. neochotně se od něj odtáhne, aby mohli vyrazit za další zábavou, ale drží se blízko něj a po cestě ke stánku se zaujatě rozhlíží kolem v očích opět ten nadšený lesk+ Já mám ráda sladký, náhodou. +zazubí se na něj vesele, když si od něj vezme cukrovou vatu a chvíli jí zaujatě prohlíží, než si kousek utrhne, jak opakuje jeho počínání při kterém ho pozorně pozoruje. jeho prsty jak utrhnou kousek růžový hmoty, jeho rty, když si cukrovou vatu strčí do úst a jeho jazyk, když si rty olízne. musí několikrát zamrkat, aby se vzpamatovala a zahnala nepatřičné myšlenky a pocity které v ní pohled na jeho rty vyvolávají a hlavně konečně pohnula rukou, která jaksi při té malé podívané zůstala stát na půl cesty k jejím rtům+ Hmn... +zamručí, když si strčí kousek vaty do úst a zaujatě ho rozžvýká+ ...fakt hodně sladký. +souhlasí s ním vesele, ale to už si trhá další kousek+ Ale je to moc dobrý, jen to trochu víc lepí. +zamává na něj opatlanými prsty na důkaz svých slov+

[Isaac Walker]

To já taky, ale tohle je sladký až moc, *zasměje se a olíže si prsty.* Hlavně to nepřežeň, ať ti pak neni špatně, ono se to nezdá, ale tahle potvora umí bejt pěkně zrádná, *mrkne na ni, ale sám se svojí radou moc neřídí a z jeho porce vaty už zbývá sotva půlka. Jak uzobává, vydá se pomalým krokem dál mezi atrakce, přičemž si ji hlídá, aby se mu neztratila. Po jedné straně zahlédne zámek hrůzy.* Bojíš se strašidel? *střelí po ní postranním pohledem a líně se usmívá, strčí do pusy poslední kousek vaty a hodí tyčku do koše.* Pojď, *popadne ji za ruku a táhne ji k zámku. Jak ji chytne, pěkně se k sobě přilepí, jak jsou oba zapatlaní od vaty.* Tak, a teď už se mě nezbavíš, *blýskne po ní odzbrojujícím úsměvem, když stanou před vchodem do strašidelného hradu.*

[Neferet]

Neboj, dám na sebe pozor. +zazubí se na něj rty opatlaný od vaty a zdá se, že jí opravdu chutná, jelikož v ní vata mizí přímo magickou rychlostí. zamíří s Isaacem mezi atrakce a při každém kroku se zaujatě rozhlíží kolem a jakmile jí něco zaujme víc otáčí se za tím kolem dokola dokud není donucená otočit se zpět a koukat zase před sebe na cestu+ Já? No dovol... +odfrkne si na znamení, že ona se rozhodně ničeho nebojí, vesele se na něj zazubí a olízne tyčku od zbytku vaty+ Proč se ptáš? +zeptá se o něco obezřetněji, když jí vezme za ruku a zamíří k divný polorozpadlý budově+ Ne, že bych něco takovýho měla v dohledných hodinách v plánu. +zavrní s podmanivým pohledem, než stočí pozornost k budově před nima+ Strašidelný zámek? Vážně? Říkala jsem ti, kde jsem vyrůstala, že jo. +zazubí se na něj vesele v očích nevyřčené pobídnutí, aby jí vyvedl z omylu, že se nebude bát+

[Isaac Walker]

*Sleduje ji s bezmála něžným výrazem v očích, jak se tam rozhlíží, celá uchvácená, a v duchu se dme pýchou, jak to hezky vymyslel.* O tom nepochybuju, *ujistí ji a usměje se, když mu řekne, že se ho zbavovat nechce.* To je dobře, já taky ne, *přitáhne si jejich dlaně ke rtům a políbí ji na hřbet ruky. Pak mu nějako zpětně dojde, co p řesně to říkala.* V dohledných hodinách? *zkoumavě se na ni zadívá.* A potom jo? *ptá se na oko vážně, ale v očích mu hraje. Když se zmíní o svém domově, zakření se.* Nojo, vlastně. Vlci, upíři, čarodějové... to tam budeš jako doma, *dobírá si ji se smíchem, zatímco procházejí vchdem a ocitnou se v tmavé chodbičce a hned na to v první místnosti s černými zdmi, pár hadry visícími kolem a nepříliš zdařilou figurínou mrtvoly s kudlou v břiše.* To jako fakt? *zakroutí nad tím hlavou a prohlíží si umělé pavučiny. Na jedné z nich visí pavouk a když do něj cvrkne prstem, jen se roztočí kolem své osy a pak se chvíli kýve sem a tam.* Tak to je teda vážně děsivý, *uchechtne se.*

[Neferet]

+přicourne se k němu blíž, zvedne k němu nahoru tvář a vesele se na něj usměje+ Musím myslet na zadní vrátka. Navíc nechci abys nabyl dojmu, že si tě chci natrvalo přivázat k posteli. Ještě by ses toho mohl chytnout a přivázat se do ní sám. +zasměje se vesele, oči plné hravých plamínků říkajících že by jí ani tolik nevadilo mít ho přivázanýho v posteli+ Ale hmn... myslím, že bych těch pár hodin mohla přehodnotit na víc jak pár dní. Co myslíš? +zavrní tiše, když se natáhne pro polibek+ No dovol. U mě doma to tak nesmrdí. +nakrčí nesouhlasně noc ale vesele na něj zakření, když vejdou dovnitř kde poněkud nejistě koukne na plastikovou imitaci mrtvoly+ Jestli je tohle vrchol místního strašidelného umění, tak to abych tě někdy seznámila s Mariusem. +uchechtne se tiše. pomalu ale zamíří do vedlejší místnosti, odkud k ní doléhají tiché skřeky+ Slyšíš to? +zašeptá tiše jak tomu chce dodat trochu hororového nádechu, když pomalu odsune rukou stranu těžký závěs oddělující je od druhé místnosti. v tu chvíli se kolem ní ozve skřek, jako by někdo někoho stahoval zaživa a všechny světla se zničeho nic rozblikají, něco v rohu místnosti se pohne, do nosu jí uhodí pach zvlhlé zeminy a všechny ty vjemy nečekaně zaútočí na její zvýšené smysly. zahltí je, vykolejí jí až si na chvíli není jistá tím co se kolem ní děje. srdce se jí roztluče šílenou rychlostí, dech se jí zrychlí a zkrátí, jak podvědomě během vteřiny přejde do obranného modu+ Pozor! +vykřikne, když se na ně ze stínů něco vrhne, má jen pár vteřin rozhodnout se, ví že je to jen hra, ale její smysli křičí "a co když ne?", prudce strčí Isaaca za sebe a ve volné ruce se jí zhmotní dýka, ostří se mihne vzduchem, zazáří v blikajícím světle a vzápětí se po zemi kutálí plastiková hlava upíra a vedle ní se válí tělo které místo svalů tvoří dráty a místo krve jiskří elektřina+ Ehmn... +vypadne z ní velmi inteligentně, když místo krve jí před očima zajiskří elektrické jiskry+ ...hups... +rychle zacouvá zpět do první místnosti a stočí pohled k pavoukovi, do kterého před chvíli Isaac šťouchal prstem+ ...ale ten pavouk je opravdu vyvedený. +hlesne tiše provinile a poněkud vykolejeně+

[Isaac Walker]

U nikoho doma to takhle nesmrdí, lidi totiž běžně doma nemaj voskový figurýny navlečený do zatuchlejch kostýmů a začouzený umělym kouřem, *zasměje se a následuje ji do další místnosti. Ve chvíli, kdy vykřikne, lekne se spíš jí, než toho, co na ně vyskočí ze tmy, protože čeká, že něco takovýho přijde. Ani nevytahuje hůlku, ví, že nebezpečí nehrozí, natáhne se po ní, aby si ji strhnul do náruče a uklidnil ji, ale ona je rychlejší. Uskočí mu, jak útočí na toho upíra, nebo co to je, a než ji stihne zastavit, figurína leží na zemi a stoupají z ní droblé obláčky kouře. Následuje ji zptáky do první místosti a starostlivě na ni kouká, jestli ten strašák nespustil nějaký dávný trauma, ale když prohodí tu poznámku o pavoukovi, kousne se do rtu, aby se nesmál.* A ty máš koukám vyvedený reflexy, *utrousí pobaveně.* V pohodě? *zeptá se a zkoumavě si ji prohlídne, ale vypadá to, že to vážně byl jenom léty vycvičený pud. Chvíli ji pozoruje a pak vytáhne hůlku a potutelně se usměje. Nakloní se těsně k ní, ztiší hlas do spikleneckýho šepotu.* Schválně, kdo jich sejme víc! *A vyrazí se smíchem pryč, cestou opíše hůlkou oblouk a zařídí, aby si všichni včetně obsluhy mysleli, že je atrakce dočasně mimo provoz.*

[Neferet]

No aby ses jednou nedivil. Umim si představit kdejaký úchylky. +zazubí se na něj vesele. pozorně si prohlíží pavoučka a dělá jako by vůbec nezmasakrovala nebohou figurínu+ Léta tréninku. +pokrčí výmluvně rameny a upře na něj nešťastnej pohled. smutná z toho, že dělá takovou ostudu. překvapeně zamrká, když se k ní tak spiklenecky nakloní+ Cože? +vypadne z ní nechápavě, než jí vzápětí dojde o čem to mluví. vesele se rozesměje, úlevně a rozradostněně+ Tak dobře, ale musíš mi toho prvního počítat!. +křikne za ním, než se rozeběhne místností, v dlaních sevře dýku a vpadne do vedlejší místnosti+ Jen doufám, že umíš prohrávat, protože si rozhodně nenechám ujít výhru. +zazubí se na něj vesele, když se vrhne na prvního strašáka, co jí padne do oka+ Apropo... jaká je výhra? +koukne na něj na chvíli zmateně, že si vymyslel soutěž, ale nevymyslel odměnu pro vítěze+

[Isaac Walker]

*V další místnosti je první a než ho stihne doběhnout, smete zdařilým Bombardo hned dva potvoráky naráz.* No to teda ani náhodou! *prohlásí rezolutně.* Ten byl ještě před vyhlášením, takže se nepočítá, na to hezky rychle zase zapomeň. *Rozhodně jí to nehodlá nijak ulehčit. Otočí se na patě a čoudícího rádobyohnivého mužíka utopí v aguamenti, až ten chudák jenom zabublá a zhasne. Její otázka ho zarazí v průletu další chodbou, div to v zatáčce nenapere do zdi.* Výhra? *na okamžik vypadá úplně vykolejeně, ale pak ho něco napadne.* Hm, tak co třeba tohle. Poražený splní vítězovi jednu jakoukoliv fantazii. Za předpokladu, že to nebude nic extrémního, životu nebezpečnýho nebo takovýho, do čeho by sám od sebe absolutně nešel, *přidá radši hned pravidla.* Sakra, *zakleje, protože ona mezitím podle využije situace a profičí kolem něj a to znamená, že má náskok.* Ale toho upíra ti počítat nebudu! *houkne za ní ještě, aby bylo jasný, že o tom nehodlá diskutovat.*

[Neferet]

Proč ne? Vždyť mám děsnou nevýhodu! +houkne za ním se smíchem, když mu pod rukou pošle proud energie, který před ním smete zobie, která vypadá nepěkně hladově a jakmile uvidí v Isaacově počínání zaváhání, proklouzne kolem něj přičemž ho stihne plácnout po zadku a druhou rukou s dýkou podřízne krk nejbližší příšerce+ Jistě, že výhra. Bez ní by to byla menší zábava. +zazubí se na něj při průletu a už uhání před ním- trochu změní taktiku a v dlani se jí zhmotní jedna dýka po druhé, jak se jimi začne strefovat do strašidelných figurín, hezky mezi oči+ Hmn.. +zarazí se v půli kroku a otočí se k němu čelem, tak aby ho donutila na chvíli zastavit+ ...beru. +souhlasí s ním a na potvrzení sázky ho políbí, dlaní mu sklouzne po boku na zadek a děsně nenápadně sejme strašáka nad jejich hlavou+ To už abych vymýšlela, co mi budeš muset splnit. +zazubí se na něj vesele, když se od něj odlepí a než se stačí vzpamatovat opět nabere náskok+

[Isaac Walker]

Nevýhodu? *vykulí oči a sešle další kouzlo.* Vždyť máš dýky a magii a ještě navíc ji můžeš sesílat oběma rukama, já mám jenom jednu hůlku, tak mi povídej něco o nevýhodě, *ušklíbne se a jak před ním zastaví, zabrzdí div né smykem, aby do ní nenalít. Nechá se políbit, sám se zapojí, ale nenechá se strhnout vášní. Nenápadně pootočí zápěstí ruky, kterou jí omotal kolem pasu, a vyšle další kouzlo, po kterém se tři podivní skřeti rozletí do oblaku třísek. Uchechtne se do jejích rtů, je to takový hezky samolibý zvuk. Zlehka ji kousne do spodního rtu, ale to už se mu vymaní a rozběhne se dál. Rozběhne se za ní a přes rameno sejme ještě jednu mrchu, kterou ona ve tmě přehlídla.* Neříkej hop, dokud nepřeskočíš, *poučí ji se smíchem a přidá aby ji dohnal.*