Ložnice

[Remus Lupin]

*vrtí se pod ní, snaží se jí co nejvíc vyjít vstříc, dostat se do ní co nejvíc, s ohněm v očích sleduje její hru, ale když se přestane ovládat, strhne i jeho, vyvlékne se z pout/košilky, aby ji neroztrhl, a chytne se pevněji rámu postele. Za chvílí se i on svíjí v prudkém vyvrcholení, po kterém na okamžik nevnímá vůbec nic, jen se snaží dýchat*

[Styx Lupin]

+padne vyčerpaná orgasmem vedle něj a snaží se zklidnit dech i rozbušené srdce. Po chvíli, když se její tělo opět srovná, pohlédne mu do tváře, z očí jí sálá láska a oddanost+ Miluji tě... jako nikdy nikoho +pošeptá a dotkne se jemně jeho rtů svými+ Je t'aime +usměje se na něj a v očích jí blýskne šibalský nápad+ Co kdybych tě začala učit francouzsky?

[Remus Lupin]

A já miluju tebe...*opětuje polibek a pak ji ještě políbí lehce na čelo* hm...tohle znám. *usměje se a zopakuje to* akorát ten přízvuk...to vůbec ale není špatný nápad...měl bych vědět aspoň něco, když už tady bydlíme...*nakrčí čelo a uvelebí se pohodlnějí* tak..co první lekce?

[Styx Lupin]

+jeho vyznani ji zahreje v srdci, o to silneji, kdyz tato slova od nej neslysi tak casto+ Ten tvuj francouzsky prizvuk je hrozne roztomily +rozesmeje se pobavene+ Prvni lekce... ted? Tak...proc ne +posadi se oproti nemu do tureckeho sedu, zatvari se jako prisna ucitelka a snazi se nesmat+ Zacneme asi nejdriv tim, s cim se tady budes setkavat denne, a to pozdravy. Dobre rano se rekne Bonjour. Dobry den Bonne journee, dobry vecer Bonsoir +pocka, az to po ni Remus zopakuje a pripadne opravi jeho prizvuk+ Rozloucis se pozdravem Au revoir a az pujdeme vecer spat, reknu ti Bonne nuit mon amour +polibi ho s usmevem+ Prosim se rekne S`il vous plait a dekuji Merci. A tohle budes taky casto potrebovat. J`ai fam. Mam hlad +rozesmeje se vesele+ To by pro zacatek snad stacilo, at te neodradim hned na prvni lekci +uculi se+ A za domaci ukol to budes hezky nahlas procvicovat.

(psala jsem to zpameti, takze omlouvam se za pripadne chyby;))

[Remus Lupin]

*snaží se to po ní opakovat co nejpřesněji, ale stejně to asi bude vtipný...* no...snad si to zapamatuju...*uculí se* a teď, když už jsme se dost naváleli v posteli a i se něco naučili...co ta procházka do města?*mrkne na ni*

[Styx Lupin]

No to se musíš hezky naučit, jinak dostaneš "H", nebo dokonce "T". A to by byla pro bývalého učitele pěkná ostuda +pohrozí mu se smíchem+ Jasně, přejdeme ke druhému bodu programu. Procházka městem a oběd +zvedne se dost neochotně z postele, dá si sprchu a jde se obléct a trochu zkulturnit+

(budeme psát i to město, nebo to přeskočíme rovnou do Walesu?)

[Remus Lupin]

Hm...to by bylo asi moje první v životě*směje se a taky se vyhrabe z peřin a dá se do pořádku. Počká na ni dole v hale a pak společně vyjdou do nedělního dopoledne*

(asi bych i skočila...?)

[Styx Lupin]

(to jsem chtěla slyšet;))

+když je hotová, seběhne dolů, chytne se Remuse a vyjdou si spolu do města na oběd. Po krátké odpolední procházce městem se staví doma pro zvěř, zabezpečí dům a přemístí se do Walesu, takže dále v Remus House+

[Styx Lupin]

+probudí ji příchod Remuse ze Siriusova mejdanu, jak Remus začne systematicky narážet do nábytku při marných pokusech trefit do postele+ Lásko, jsi to ty? +zeptá se rozespale a rozsvítí+ Jak jsi se bavil? +stačí jí však jediný pohled na něj, aby poznala, že určitě skvěle, ani jí nemusí odpovídat, ne že by byl toho vůbec schopen+ No potěšmerlin +vyprskne tlumeně smíchy, vstane a nasměřuje ho do pelíšku, aby si neublížil+ To musela být pořádná jízda +poznamená pobaveně, uloží ho do peřin, přikryje, k posteli mu připraví kýbl a na stolek sklenici vody, prášek na bolení hlavy a lektvar proti kocovině. Pak ho něžně políbí na netečnou tvář a nechá ho vyspat se z opice+

[Remus Lupin]

*dojde dom, což je samotné zázrak...chvíli se pravda motá v zahradě a objímá pomerančovník, kterému tam skoro hodinu něco vypravuje...když ho rozklepe zima, vleze do domu...dvakrát se ztratí, na schodech usne a až když se z nich skulí, když se chce otočit na druhý bok, dojde nahoru do ložnice, kde si pro změnu chce ustlat ve skříni, což mu moc nejde. KDyž Styx rozsvítí, má v tu ránu pocit, že bud umře, nebo se pobleje, hodlá jí říct, aby sakra zhasla, ale nevyjde z něj nic smysluplného a ani ten langoš, za což se musí v duchu poplácat po rameni. Spokojeně se nechá složit do postele, kde v podstatě upadne do bezvědomí. Leží tam tak celý den, ani se nehne, jen občasné zvednutí hrudi prozrazuje, že ještě nenatáhl brka*