Zahrady a les

[Locke Lamora]

+dívá se okolo, na ni, hladí ji palcem po ruce, a moc se mu líbí tam s ní být a procházet se, trochu se na ni usmívá a je mu hezky+ Jo. +přikývne, a v hlavě mu proběhne pár vzpomínek, pod kterýma se musí uculit. pomalu tam dojdou, a Locke si klekne, aby z tý dlaždice otřel listí a větvičky,a odkryl ji na světlo+

[Wenai Lafayette]

+jde s ním až k nahrobku a sleduje jak ho čistí. Jak se nad ním sklani tak se nakloní natáhne se a prohrabne mu jemné vlasy. Nechá si je propadat mezi prsty jak jsou jemby a jak se mu lesknou v tom podzimním slunci. Koukne na něj a usměje se. Jemné ho ch tne za rameno a přitáhne si ho k sobě a polibi+

[Locke Lamora]

+pečlivě odhrne všechno co tam nepatří a odtrhá plevel po kraji, a když na něj sáhne, překvapeně se na ni otočí, usměje se, natáhne se k ní a přitiskne rty na její, naléhavějc než předtím, a dlouze jí líbá, sevře ji v pase, jenom jemně, ale chce ji tak držet u sebe, a trochu se mu z její vůně točí hlava+

[Wenai Lafayette]

+oplaci mu polibky stejně nalrhave jako on a drží si ho u sebe. Za ramena a sem tam mu vklouzne prsty do vlasů. Oči má zavrevy a vnímá ho jenom ostatnima smyslama. A je ji s ním děsně hezky a taky mu to řekne+ Locke. +posepta a usměj se na něj+ Tohle je.moc hezky.

[Locke Lamora]

+pohladi ji něžně v pase a rukama ji trochu vystoupa na žebra a palcema ji tam krouží, polívky ji oplaci hluboce a dychtivě+ ty jsi moc hezká. +usměje se hezky, oči mu trochu svítí a ani za nic by ji nepustil, diva se na ni jak ji to sluší, a nejrdsi by tu chvilku ptotahnul fo nekonečna+

[Wenai Lafayette]

+uculí se a trochu se mu houpá v náručí+ To říkáš vždycky, Locke. Ne že bych s tím nesouhlasila. +uculí se na něj a koukne na něj, jak se mu slunce leskne ve vlasech a jaký má zelený oči a jak je vůbec celej boží a tak spokojeně se usměje a pevne ho obejme, že chviličku se ani nemůže nadechnout+

[Locke Lamora]

No, to bude tím, že to je vždycky pravda. +pokrčí rameny, jako že to se nedá nic dělat, že jo, trochu hekne, když ho stiskne, ale usměje se a obejme ji taky, tak pevně jak to jde, aby jí nepolámal žebra, schová jí nos do vlasů a je jenom ji drží a stojí s ní, dokud to bude chtít, a ještě i chvilku potom+

[Wenai Lafayette]

+objímá ho a usmívá se a u toho a je přespokojená. Pak ho pustí, usměje se na něj a rozhlídne se kolem, po ruinách opatství. Koukne taky na desku, pak na něj, tak trochu tázavě, jestli jako jo, nebo jako ne, nebo co a pousměje se+

[Locke Lamora]

+pomalu uvolní stisk a nechá ji jít, ale pořád se za ní dívá, jak je v tom podzimním světle moc pěkná, a je mu hezky, když ví, že je jeho, teda možná. kouká na ni, jak neví, trochu sklopí hlavu, pač kdyby to bylo na něm, tak na to vlítnou už v lese, ale usměje se, a kupodivu mu ani není smutno. chytneji za ruku a vydá se s ní dál, kde byl kdysi oltář, a kouká po zbytkách oken+

[Wenai Lafayette]

+drží se ho za ruku a brozdá se s ním trávou a sice kouká kolem, ale moc to tam nevnímá. To spíš jeho a fakt, ale fakt neví, jak to udělat a jestli vůbec a je z tohho poněkud roztržitá. Neví pořádně jak začít, tak ho k sobě prostě přitiskne a políbí ho na půli cesty k oltáři+