+on si rozhodně připadá pořád nesmírně vtipnej
+
+pokračuje v tom přesně daným průvodu o třech lidech nahoru, a pach krve je brzo tak silný že ho cítí i on, všudypřítomný smrad s kovovým podtónem, a čím víc se blíží k místu činu, tím víc má pocit, že mu zalézá až do pórů. mlčky si natáhne rukavice a vstoupí dovnitř za ní. všimne si oblečení v hale, a moc dobře si uvědomuje co to znamená, ale nic neřekne, a sevře rty trochu pevněji. jelikož je poněkud vyšší než ona, nic mu neblokuje výhled přes její hlavu, výhled do obývacího pokoje. prohlídne si zacákanou stěnu, lehce nakloní hlavu na stranu, skoro jakoby obdivoval umělecký dílo, ale ve skutečnosti si představuje kde a jak musely oběti stát, aby to vytvořilo něco takhle monstrózního. podívá se na rozflákanou lampu na zemi a potlačí touhu postavit ji kam patří, a do mozku se mu jeden za druhým vytlačují obrazy jako sbírka diapozitivů. vlhký rudý stopy v koberci, které zůstávají za jejíma botama. lesknoucí se cáry masa, napůl odervané z pažní kosti. žebra, co se dají spočítat pohledem, a bělostně září mezi zbytky čehosi, co možná kdysi bylo člověk. krev všude kolem, krev na všem, co kdysi patřilo do obýváku jako vyloupnutýho z televizní reklamy, před hodinou ještě bez poskvrny. nic neřekne, jen se dívá okolo, a v hlavě se mu začíná vytvářet cosi na způsob policejní zprávy. jeho mozek automaticky vypustí všechny emocionální konotace a začne katalogizovat, aby se zaměstnal. Skloní se k pozůstatkům těla a prohlídne si rány; vlastně celý ten pozůstatek je jedna velká otevřená rána. o kus dál si všimne odhozeného pahýlu končetiny, podle všeho oddělené jen čirou silou. na chvíli zadrží dech, i když mrtvola je ještě čerstvá, napadne ho že kdyby se masa dotkl, ještě by bylo teplé, ale neudělá to. vztyčí se, a snaží se vytěsnit ten matně vlhký pocit, jakoby se krev vypařovala do vzduchu a on ji vdechoval s každým nádechem, plní mu plicní sklípky a ulpívá mu pod víčky.
Je jí moc. napadne ho bezděčně,
tohle není pět litrů krve. proběhne mu hlavou, i když moc dobře ví, že ty kabáty v chodbě byly dva. beze slova překročí kus lýtka a přejde k místu kam teď civí Becca. skloní se k drobnému tělíčku, skoro masochisticky se podívá přímo do malého obličeje, do prázdných očí, tak blízko aby viděl, co všechno jí chybí, a obličej se mu ani nepohne. prozkoumá i její rány, a pak se přinutí vstát. ještě se rozhlídne po celém pokoji, možná zkoumá, zda tam ještě něco chybí, možná se jen chce ujistit, že na nic nezapomněli. vyjde za nimi ven, a rutinním pohybem si sundá rukavice a rovnou vytáhne cigarety+ rozhodně nic lidského. +poznamená, a zapíchne do nich obou pichlavý pohled, jako by je vyzýval, aby něco namítli, skoro jako by se chtěl pohádat, a tohle mohl být jeho ultimátní argument na stříbrným podnose+ pochybuju, že si odnáší jejich střeva na vánoční dekorace. něco se tu krmí. +protáhne, s lehce pohrdavým důrazem na první slovo+ cokoliv tam bylo neodešlo tudy. +rozhlídne se po chodbě, která není zrovna čistá, ale rozhodně je od krve+ je to metodická práce. +dodá, spíš přemýšlí nahlas než že by s nimi chtěl něco sdílet+ tolik útoků a všechny s dětmi, musí tu bejt klíč. ten sráč si je nějak vybírá, a přemýšlí u toho. kdyby šlo jen o potravu, prostě by sežral někoho na ulici. +odmlčí se na chvilku a potáhne si z cigarety+ jak časté jsou ty vraždy? s jakým časovým odstupem? +koukne na policajta tázavě+ musíme v tom najít nějakej opakující se vzorec. a zjistit, kolik času zbývá do příští vraždy. +rozhodne tak trochu za ně+ můžeš přísahat, že to není někdo z vás? +pozvedne lehce obočí, když se dívá Gabrielovi přímo do očí+
I'll wrap my hands around your neck so tight...
...with love.