Někde v Turecku

[Styx Lupin]

Že bych ho taky znala z televize? (z Hry o trůny? ) +zasměje se+ Ne, myslím, že je to někdo mně blízký, proto se mi o něm tak často zdá +konstatuje+ To je dost pravděpodobné. Akorát nechápu, proč tam mám jeho vlas a ne fotku +pokrčí bezradně rameny+
Už jsem se rozhodla. Zkusím to +odpoví Hakimovi, když překoná počáteční nedůvěru, přece jen je to intimní zásah do jejího soukromí+ Můžeme začít hned, jestli chceš.

[Asiyah]

To je ale dobře, máš nějaký záchytný bod, od kterého se můžeš odlepit. +usměje se na ni a má za ni fakt radost+ Možná se milujete tajně. +napadne Asiyah hnedka, a jen kouká, jak se ti dva hned domluvili. chce tiše namítnout něco o odpočinku, ale když vidí Hakimův výraz, radši nic neříká+
Dobře. +přikývne Hakim souhlasně, a nedokáže utajit zaujetí, protože takový experiment se mu hned tak nepoštěstí+ Půjdeme do tvého pokoje. +rozhodne se, protože je to pro ni prostředí, na něž je u nich nejvíce zvyklá a nebude se tam cítit tak nepříjemně+ lehni si na postel a zavři oči +řekně pro začátek, a přitáhne si židli k čelu postele, Asiyah se tiše posadí na zem+

[Styx Lupin]

+samotnou ji trochu překvapí, že Hakim bez váhání souhlasí, asi se bojí, že by si to do večera rozmyslela , ale když vidí tu jeho chuť do experimentu, odebere se za ním do svého pokoje. Je hodně nervózní. Přestože touží vědět, kdo je a odkud přišla, zároveň se bojí, co se o sobě dozví. Sny o neznámém muži nejsou zdaleka jediné, co jí plní hlavu. O snech, ve kterých bojuje se zbraní v ruce Asiyah pochopitelně nic neřekla. Možná to vůbec nic neznamená, ale nechce riskovat, ze ji Asiyah s Hakimem vyženou, pokud se dozví o ni něco, co je proti jejich přesvědčení. Touha dozvědět se pravdu přesto zvítězí. Podle Hakimovych pokynů si lehne na postel a s důvěrou, ale i špetkou strachu, zavře oči+

[Abdul-Hakim]

+kuje železo dokud je žhavý , kromě profesionálního zájmu by taky docela rád věděl, koho má vlastně pod střechou. chvilku počká, aby se uvolnila, a pak na ni začne pomalu mluvit. Hlas má hluboký a melodický, a před každou větou se na chviličku zastaví, aby jí dal čas si to představit, a také aby si připravil další slova dopředu než je vysloví a nerušil ji lámanou francouzštinou+Uvolni se. Neexistuje nic než můj hlas.+začne potichu+ Představ si krásnou, rozkvetlou zahradu. Je plná tvých oblíbených květin, cítíš jejich vůni, dotek okvětních plátků v prstech. +pokračuje tiše, monotónně+ Je to zahrada stvořená jen pro tebe, jsi tam v bezpečí. Je to oáza klidu. +vykládá+ Skrz zahradu vede cesta, mezi stromy a keře. Vydej se po té cestě, hlouběji do zahrady. +přikáže jí nevtíravě, a zaujatě pozoruje její výraz+ nic ti tam nehrozí, jsi v bezpečí. +zopakuje+ jdi po té cestě, pod nohama cítíš kamínky, a dojdi ke dveřím. vidíš je? jsou to vyřezávané dveře se zlatou klikou, a za nimi je krásná vzpomínka. Vejdi. +řekne tiše+ Co vidíš? +zeptá se po chvilce+

[Styx Lupin]

+chvíli jí trvá, než se uvolní, ale pak se soustředí na jeho hlas. Představuje si tu rozkvetlou zahradu se záplavou fialových květů. Sama neví, proč ji napadla zrovna levandule, ale téměř cítí její pronikavou vůni, když se nadechne. Hakimův monotónní hlas ji trochu uspává, pomalu upadá do jakéhosi polosnění, polobdění (netuším, co člověk prožívá při hypnóze, takže improvizuji). Přejde po fialovém koberci až ke dveřím na konci cesty a zastaví se u dveří. Sáhne na kliku a vejde dovnitř. Musí si zastínit oči rukou před tou oslepující bělostí, co se z té temnoty najednou kolem ní rozzářila+ Vidím krásný, velký dům. Uvnitř je všechno bílé, tolik bílé pohromadě... Je tady spousta pokojů, zaplavených sluncem a květinami +popisuje to, jakoby se tím domem procházela+ Z jednoho okna je vidět velká okrasná zahrada s palmami, pomerančovníky a záhony levandule, kam jen oko dohlédne. Z dalšího je nádherný výhled na moře +oči má pevně zavřené, jakoby se bála, že se jí ta krásná vidina rozplyne, když je otevře, a na rtech se jí usadí úsměv+

[Abdul-Hakim]

+občas jí alespoň letmo kontroluje životní funkce, a když promluví, Asiyah tiše vydechne, jako by snad ani nečekala, že to zabere, a už jí to v hlavě šrotuje, na co by ta krajina mohla jenom poukazovat+
Dobře. +přikývne Hakim (však já si to taky vymejšlím )+ soustřeď se na ten dům. Je to pozitivní, šťastné místo. Jsi tam v bezpečí. +zopakuje, aby nezačala panikařit+ Komu ten dům patří? +zeptá se po chvilce uvažování+ Víš, kdo v něm žije? +zajímá se+ můžeš se tam procházet, z místnosti do místnosti, pokud tě něco neupoutá. Vidíš nějaké mapy? +zkouší co ho napadne+

[Styx Lupin]

+ani jí to nemusí přikazovat, cítí se v tom domě přirozeně šťastná a bezpečná, jakoby to místo znala od nepaměti+ Je to můj dům a mého přítele +odpoví bez přemýšlení na otázku+ Žijeme tady spolu +to by Hakim koukal, kdyby řekla, že i s drakem + Ve Francii +upřesní místo, jak se jí ptá na mapu+

[Abdul-Hakim]

+Asiyah se pro sebe usměje, když slyší že má přítele, protože to odhadly správně+ Dobře. +přikývne Hakim znovu+ Jak se tvůj přítel jmenuje? Znáš svoje jméno? +zkouší to, aby se měli od čeho odpíchnout při hledání její identity a domova, a na další členy domácnosti se radši nevyptává, protože to by ji asi nechali zapsat do nějakýho blázince + Vybavuješ si, kde pracuješ? +zeptá se, a je připravený ji vytáhnout z hypnózy ven, kdyby narazila na špatnou vzpomínku+

[Styx Lupin]

Jmenuje se Remus. A já jsem Styx +nezaváhá ani na okamžik při odpovědi. Ovšem při další otázce na její práci se na chvíli zarazí+ Pracuji... +dělá jí najednou velké potíže odpovědět. I v podvědomí má zakódováno utajení svého poslání a proto odmítá odpovědět. Víčka se jí začnou chvět, jakoby se snažila probudit ze zlého snu a hruď se jí začne prudce zvedat a klesat, jak její tělo negativně reaguje na průběh experimentu+

[Abdul-Hakim]

Styx. +zašeptá Asiyah úplně potichu, aby to jméno nezapomněla, má pro ni trochu cizokrajný nádech a přízvuk, tak si ho podrží na jazyku, ale jak sebou trochu škubne, vyděšeně se na otce podívá+ Poslouchej můj hlas. +promluví na ni Hakim trochu hlasitěji+ jsi v bezpečí. +zopakuje+ vrať se k těm dveřím. až do nich vstoupíš budeš zase tady, ve své posteli. pak napočítám do tří, a až řeknu tři, otevřeš oči a probudíš se. +řekne tiše, ale neústupně+ jedna. dvě. tři. +napočítá svým hlubokým, autoritativním hlasem, a doufá, že se probudí v pořádku+