Bucuresti, Romania

[Gabriel]

Jsou tu krysodlaci, leopardi a hyeny. To jsou největší smečky. Pak jsou to skupiny samotářských zvířat, který smečky netvoří. Asi čtyři medvědi a tři tygři. Vlkodlaci mají své území téměř stokilometrů od města. +dodá po chvíli, jakoby čekla, že se na další vlky stejně zeptají.+ A zdejším upírům pořád šéfuje Velcan. +zadívá se na Beccu tázavě, jakoby se chtěl ujistit, že má v plánu to, co ho právě napadlo+

První vražda se stala před měsícem a půl. +vloží se do toho detektiv+ Vždycky nejmíň dvě oběti. Ale zatím jsme neobjevili nic, co by je spojovalo. +pokrčí bezvýchodně rameny+

+Gabriel stočí pohled na Jadea a jeho výraz potemní+ Jsem si naprosto jistý, že to nikdo z mé smečky není. Mohl bych pochybovat, ale poslední čtyři oběti byli mí vlci. A my nemáme kanibalský sklony. +pak potřese hlavou, jakoby odháněl nepříjemné myšlenky a vstane ze schodů+

[Rebecca Altamirano]

+poslouchá ho a když uslyší Velcanovo jméno, podrážděně si povzdechne+ No tak to fakt ráda slyším. +ušklíbne se, ale když uvidí Gabrielův výraz, kterým šlehne po Jadovi, podvědomě se napřímí, jakoby čekala, že po něm snad skočí. Když nic takovýho naštěstí neudělá, uvolní se, ale přesto stále dobře vnímá určitou míru napětí.+ Fajn, vzhledem ke skutečnostem, bysme se měli pohnout. Jdeme pro ty papíry a pak bych se ráda jela ubytovat. Dneska v noci už Velcana navštívit nestihneme, ale stejně si chci nejdřív projít záznamy o vraždách. +konstatuje, zatímco scházejí dolů po schodech. Venku zamíří k detektivovu autu a ten jim předá složku, podobající se tloušťkou spíš historickému románu. S díky si ji vezme, rozloučí se s detektivem, který nasedne a odjede. Gabriel pohlédne na Beccu a pak na Jadea+ Kdyby se cokoliv dělo, dám vám vědět. +poněkud odměřeně jim kývne, nastoupí do svého auta a odfrčí. Becca si povzdechne a zamíří k "jejich" autu.+ Tohle bude dlouhá noc. +konstatuje při pohledu na objemnou složku v ruce. Hodí ji na zadní sedadlo, nastoupí a když se usadí a připoutá i Jade, vyrazí najít nějaký to ubytování+

[Jade]

To sice jo, ale ještě jsem neviděl člověka, co by odtrhal jinýmu člověku maso od kostí zubama. +poznamená, a je v tom jenom stín uštěpačnosti. Poslouchá detektiva, Beccu i Gabriela, a když vyjmenovává všechny ty dlačí smečky, na tváři se mu usadí lehce znechucenej výraz ve stylu "co tu kurva dělám". už už chce odseknout něco jako že nemusí mí všechny svoje prašivý psy pod kontrolou, nicméně to co řekne o zaujme mnohem víc+ Zabíjí to i vás? +svraští obočí trochu znepokojeně+ předpokládám že i středně dementní vlk se dokáže bránit, když mu jde o život. takže ten zmrd musí bejt ještě mnohem silnější. +přejede si zamyšleně prstem po rtech, pak zahodí vajgl a přikývne, protože ani on není příznivcem velkýho otálení. nastoupí do auta , připoutá se, a sáhne dozadu, aby si cestou prolistoval pár stránek tý zprávy. nemá potřebu se nějak zvlášť vybavovat, a je si poměrně jistej, že ani ona netouží po společenský konverzaci, takže jedou v tichu, co k oboustrannýmu podivu ani není moc nepřátelský+ Tady ne. +poznamená s úšklebkem, když zvedne oči a uvidí blikající neony nějakýho neurčitýho motelu+ špatná... zkušenost. +dodá sarkasticky, ale další hotel mu připadá docela slušnej, koukne na ni jestli má námitky, a počká až zaparkuje na kraji ulice. Vezme si zezadu svoje věci, na ni nečeká, a s poměrně společenským výrazem vejde na recepci+
Vítejte! +usměje se na ně recepční, drobná mladá blondýnka, a když za ním vstoupí Becca, úsměv jí poněkud sklouzne z tváře+ Novomanželské apartmá je volné. +sdělí jim rozmrzele+

[Rebecca Altamirano]

Jo, ale nepoužilo to jenom zuby. Ruce a nohy byly utrhaný v kloubech, ne rozdrcený. A to samé hrudníky, otevřelo je to rukama. +nakrčí zamyšleně čelo, jak přemítá, co všechno by tyhle parametry splňovalo. Když Jade použije slovní obrat "středně dementní vlk", střelí po něm varovným pohledem a zároveň kontroluje i Gabriela. Má vcelku přesný tušení, že tohle se dřív nebo později ošklivě zvrtne a z toho neustálýho napětí jí už začíná bolet celé tělo.+

+jak tak projíždějí nočním městem, ve kterém život proudí v úplně stejném tempu jako ve dne, je za ticho v autě docela vděčná. V duchu pořád dokola prochází místo činu, probírá si jednotlivé obrázky jako soubor diapozitivů, jeden za druhým od začátku do konce a zase zpátky. Když se Jade po chvíli ozve, podívá se do zpětného zrcátka, co to bylo za motel a rty jí zvlní pobavený úšklebek.+ Jo, tomu bych i věřila. +Nakonec před jedním hotelem zastaví, kupodivu se fakt i shodnou:D Jednu tašku si hodí přes rameno, zbylé vezme do ruky, zamkne auto a vejde za Jadem. Když si všimne výrazu recepční, jak se na Jadea usmívá, aby jí vzápětí ten úsměv zamrznul přímo na rtech, má co dělat, aby udržela vážnou tvář. Zmínka o manželském apartmá tu urputnou snahu skoro pošle do kytek definitivně. Nakoec se ale ovládne a věnuje jí neutrální úsměv+ Myslím, že dva pokoje proti sobě budou naprosto vyhovující. +uvede ten jejich vztah na pravou míru a podívá se po očku na Jadea, docela litujíc, že neviděla jeho výraz, když jim recepční automaticky nabídla manželské apartmá+

[Jade]

+zamyšleně přikývne, ani se nepozastaví nad tím kdy pro ně přestalo být divný spolu souhlasit, a přemýšlí, jestli ví o něčem natolik brutálním, silnějším než jsou místní dlaci, ale pořád dostatečně inteligentním, aby se to dokázalo omezovat jen na jednotlivé, poměrně strukturované útoky.
Když požádá recepční o dva pokoje, nic k tomu neřekne, jen po ní střelí lehce pobaveným pohledem, který napůl říká Škoda a napůl mírně provokativním Bojíš se? Vezme si svoji kartu od pokoje a Becce podá tu její, natáhne se, aby zmáčkl tlačítko výtahu, a než přijede, opře se o recepční pult a chvilku věnuje dívce svoji nedělenou pozornost. pár dobře zvolených slov, dvojsmyslných narážek, tu a tam gesto, letmý dotek nebo dva; skoro jako by to byl někdo úplně jiný, hlas má najednou posazený níž, do příjemnější polohy, pořád zní provokativně, ale tak nějak jinak, jeho výraz a postoj říkají sex co tě vystřelí z ponožek, ale už ne jestli vedle mě usneš, nemusíš se vzbudit. Dívá se na ni tím svým trochu predátořím způsobem, jako by se jí dotýkal očima, a rozhodně nijak cudně. Jeho úsměv je pořád tak trochu dravčí, drží si ten nádech čehosi zakázanýho, lákavě špatnýho, někoho kdo neříká všechno; a recepční se trochu hihňá a tváře jí zrůžoví, nejspíš se jí už hodně dlouho nestalo, že by s ní v tom zapadlým hotelu někdo flirtoval. Jen minuta, možná dvě, než výtah cinkne a dveře se otevřou, Jade jí věnuje poslední úsměv a nastoupí do kabiny, a tváří se úplně normálně, lehce přezíravě a trochu znuděně+ Chci si projít ty složky. Za dvacet minut u tebe? +navrhne na chodbě mezi pokoji, má pocit že nutně potřebuje sprchu a objednat flašku něčeho vysokoprocentního, poněvadž nepochybuje že panák by bodnul oběma+

[Rebecca Altamirano]

+na ty jeho provokativný pohledy pro jistotu nereaguje, vezme si svoji kartu a zdvořile, ale důrazně odmítne nabídku hotelového nosiče, že jí vezme tašky. Přesune se k výtahu a opře se o zeď, se zájmem sledujíc to jeho flirtovací představení. Nechtíc musí tu jeho vybroušenou taktiku skoro obdivovat, ale když vidí odezvu u slečny recpeční, trochu se ušlíbne a přemýšlí, co by asi slečna říkala na to, kdyby věděla, že by ji se stejnou lehkostí, se kterou jí právě teď svádí, podřízl krk. To ji přinutí zamyslet se nad tím, proč ho krucinál vůbec na tenhle výlet brala a rozhodne se radši tu otázku odložit na jindy Když konečně přijede výtah, nastoupí, počká na Jadea a stiskne tlačítko příslušného patra+ V noci můžeš očekávat hosta s láhví šampusu, jahodama a šlehačkou. +konstatuje s mírně pobaveným úšklebkem+ Fajn. +přikývne prostě, otevře svůj pokoj a zapadne do něj.+

+rutinně si ho celý projde, najde případné únikové východy, podívá se, jak jsou vysoko, zkontroluje jestli je pokoj štěnic-prostý a když je s výsledkem spokojená, zamíří do koupelny. Rychle se osprchuje a když je hotová, hodí na sebe pohodlné volné, černé ninja-kalhoty a černé tričko, ke jednomu z pohodlných křesel přetáhne stolek, Five-seveN si položí na dosah ruky a otevře složku s prvním případem+

[Jade]

+opírá se o stěnu výtahu, a s lehce samolibým úsměvem se na ni dívá+ Chceš se snad přidat? +zvedne trochu obočí, a oči mu pobaveně blýsknou+ i když... +sklouzne po ní pohledem, zavadí očima o výstřih, a zvedne jeden koutek+ neřekl bych, že zrovna jahody a šlehačka jsou tvůj styl. +vrátí se pohledem k jejímu obličeji, a nakloní hlavu na stranu, jako by ho v tu chvíli nic nezajímalo víc, než co je její styl. když se rozdělí, bez emocí nejdřív prohlídne dispozice svýho pokoje, vyhlídne z okna, klasicky ho proskenuje, a je mu jasný, že ona dělá za dvojíma dveřma totéž. vleze do sprchy, dopřeje si pár minut horký vody, a pak se převleče, do obyčejnýho trička a černých džín. sundá si část svojí stříbrný zbroje, ovšem rozhodně ne všechno, jelikož je paranoik, za pas si zastrčí zbraň. na to akorát dorazí pokojová služba, takže vezme svůj talíř se sendviči k večeři, láhev whisky a cigára, a zaklepe na její dveře+

[Rebecca Altamirano]

Ani ne, díky. +ušklíbne se a na ten jeho zkoumavý pohled, kterým jí sjede jen zlehka zvedne obočí+ No, to nejsou. +pousměje se stylem "můžeš hádat"+

+Když se ozve zaklepání, je si vcelku jistá kdo to je, přesto ze stolku vezme zbraň a jde otevřít. Drží ji podél těla, takže na první pohled z otevřených dveří vidět není. Otevře, nechá ho vejít a zase za ním zavře. Zamíří do pokoje, zvedne složku z křesla, sedne si a mávne k druhému křeslu+ Nech si chutnat. +popřeje mu zdvořile, kupodivu bez nějakých sarkastických podtónů, přestože tuší, že on si žádné rýpavé komentáře ujít nenechá. Skoro na chvíli zalituje, že ona "povečeřela" ještě než přišel:D+

[Jade]

+automaticky stojí mimo prostor dveří, krytý futry, ne že by snad čekal že po něm hned začne střílet, ale zároveň to nemůže ani stoprocentně vyloučit pokývne na pozdrav a vejde, krátce si místnost prohlídne a posadí se do křesla. natáhne si bosé nohy, a svoji zbraň položí pěkně na stolek naproti její, jako by jí připomínal, že tu hru můžou hrát oba, sendviče si opře o opěrku křesla a oběma jim nalije na dva prsty whiskey, nějak má dojem, že to po tom zážitku oba potřebujou+ taky bys měla někoho zakousnout, ať nám příště nesežereš důkazy. +uculí se tím svým jednokoutkovým způsobem, než si dá první sousto, podá si jinou složku, a prolistuje ji+ Dobře. +přikývne po pár minutách, a přitáhne si papír, občas nahlídne do složek, a začne vypisovat jména obětí a jejich nejpodstatnější charakteristiky metodicky pod sebe, aby dokázali rychle určit, jestli mají něco společného, třeba aspoň věk, a vždycky vedle zakreslí červenou tečku do mapy města na místě vraždy. ne že by předpokládal, že z těch teček pospojuje pentagram nebo něco, ale říká si, že se třeba podaří zúžit to na nějakou oblast+ něco neobvyklého? +zeptá se, aniž by k ní zvedl oči+

[Rebecca Altamirano]

Neprovokuj, nebo zakousnu tebe. +prohodí nevzrušeně, aniž by zvedla oči od papírů, koutky jí ale stejně zrádně cuknou+ Hmm, jo. Vlastně bych řekla, že dost zásadní věc. +zvedne jednu z fotek z první vraždy. To co vidí, se naprosto liší od masakru, který viděli na posledním místě činu. Tady je místnost nějakého sklepení, oltář, pentagram, staré runy, všechno zjevně psané krví oběti, ležící uprostřed kruhu. Jiná krev ale kolem není, přestože oběť zjevně prošla mučením.+ Rituální vražda. Tímhle někdo tu věc přivolal. Takže hledáme buď čaroděje, nebo minimálně někoho s okultními schopnostmi. +sklopí pohled k papírům+ Buď si někdo jen vybral špatnou zábavu a vymklo se mu to z ruk...+pohlédne na fotky z jiného místa činu+ ...a nebo to vyvolal záměrně. Ale nemá dost sil k tomu, aby to ovládl a nasměroval jen tam, kam chtěl. Trochu přehnaný způsob pomsty, ale...+pokrčí rameny+ Možná, že už to ale ovládl. +dodá po chvíli zamyšleně+. Gabrielovi lidi to začalo vraždit až teď. Co když to ale byl původní plán. Zlikvidovat lugaru. +přivře oči a zadívá se z okna na noční město+ Gabriel říkal, že vlkdolaci mají území téměř sto kilometrů od města. Možná jejich alfa zatoužil ovládnout město. Vlkodlačí smečky často mají svého čaroděje, vargamora. Lugaru ne, nedůvěřují kouzelníkům, špatné zkušenosti z minulosti, kdy kouzelníci často lugaru využívali pro své rituály nebo je měli jako "hlídací" psy. +neříká to proto, že by si myslela, že to snad neví, ale spíš nahlas přemýšlí, rozvíjí teorii. Nakonec ztichne a zadívá se na něj, očekávajíc jeho názor a úhel pohledu. V tu chvíli si uvědomí, že ho už nebere tak docela jako nepřítele, ale spíš ho respektuje jako někoho, kdo je na stejné straně barikády. Což ji moc nepotěší, protože to znamená, že kdyby ho musela zabít, bude jí to asi i líto:D+