Bar - balkon

[Styx Lupin]

+vrátí se za bar, ještě celá rozrušená+ To byl fakt adrenalin... jestli mě tady za to někdo nesežere nebo nezakousne +prozradí tiše Vanesse, ale už se tomu uvolněně zasměje+ Když mi to tak prošlo... nechceš taky něco zkusit v rámci úkolu? +mrkne na ni provokativně+

[Amon]

+Zrovna si tam skočil na panáka, když Styx křepčila na poodiu+ No teda....ta se minula povoláním! +zakroutí hlavou a jelikož mu vyzvání mobil, tak si to jde vzít ven a pak zamíří ke Gringottům+

[Robert]

jistě, že můžete...tedy, pokud možno tak, abych pak nedostal kolík. *usměje se šířeji, až problesknou zoubky. Vzápětí se nad ní skloní, lehce jí poodhrne pramen vlasů z hrdla a pak ji jemně, ale rozhodně vezme za bradu tak, aby se na něj musela podívat* nebude to bolet...leda byste si to přála.*dodá, ale to už ji vábí modrozelená hlubina jeho očí...ten pohled ji drží v sevření stejně, jako si ji fyzicky chytí volnou rukou a zlehka jí škádlivě okousne krk* to byla generálka, jestli si to nerozmyslíte...*zapřede jí u ucha a sice neumí ty hrátky s hlasem jako JC, ale stejně je to dobrý hlas, sytý a svádivý. Je tak naprosto zřetelné, kdo je jeho stvořitelem. Ale zároveň je v upírovi něco překvapivě uklidňujícího. Když nic nenamítá, přitiskne rty na hrdlo tam, kde cítí zřetelně uhánět tep. Ve vteřině proniknou silné zuby tenkou kůží a zaryjí se jí do hrdla. Vteřinu pradávného, pudového, podprahové děsu přelije vlna touhy, obalí je jako druhý oděv, otírá se zevnitř kůže na místech, kde by to nemělo být možné...s každou kapkou, kterou Vici odevzdá, se do ní na oplátku opírá ten opojný pocit, dovádí, svádí a napíná svaly po celém těle. Přesto nepřestane vnímat ani Roberta, který se k ní tiskne, drží ji pevně v náručí, ještě chvíli potom, kdy povolí stisk zubů. Odtáhne se od jejího hrdla a s tím opadne i ten opojný pocit, který ale nevymizí úplně, zůstane tam, jako temný příslib toho, co by mohlo být, kdyby...* V pořádku? *zeptá se tiše, oči mu září vnitřním světlem a působí nyní mnohem živěji, více lidsky než když se u ní objevil, jeho objetí hřeje teplem, které si vzal od ní*

(heh, no je fakt, že dokud nemá kožich, tak by mohl okusovat i Jason:D)

Jason:*mhouří oči na bar, co že kdo že jim to tam obsluhuje a naschvál si sedne a nechá si nalít panáka a pozoruje dění okolo*

[Victoria]

Já mám rozumnýho muže. +zazubí se, trochu jí zatrne, když ty zuby vidí takhle zblízka, ale ne zas tak moc aby vycouvala. Ani ji nemusí moc nutit se na něj dívat, pač na něj se dívá moc hezky, a jak je u něj děsně moc blízko, chce poznamenat něco vtipnýho na odlehčení atmosféry, která jaksi houstne, takovým tím provokativním způsobem. nicméně všechny potenciálně humorný myšlenky se jí rozplynou jako pára nad hrncem, nadechne se, aby mu řekla, že jí trocha bolesti nevadí, ale jaksi to nestihne, a nádech se změní v zalapání po dechu, když ucítí jeho dotek, mnohem intenzivnějc, než by mělo být možný. proti vlastní vůli se trochu zachvěje, skoro neznatelně, ale je jí jasný že on to cítí+ uhehm. +odvětí inteligentně, jeho hlas ji hladí až uvnitř v kostech a v hlavě má úplně vymeteno, kromě zcela zřetelnýho pocitu že úplně celá pulsuje v rytmu svýho splašenýho tepu. na zlomek vteřiny si uvědomí, že má nad sebou vlastně predátora, srdce jí poskočí v podvědomé snaze se uklidnit a nepřilákat pozornost, což ho paradoxně jen víc rozbuší; ale pak jí jeho špičáky proniknou kůží, na půl sekundy to ostře zabolí, a pak všechno zmizí pod vlnou něčeho neuvěřitelně silnýho, a zůstane jen základní animální imperativ, dát, odevzdat se, chtít, vybuchnout, až má pocit, že to její tělo a mysl nemůžou všechno pojmout. Instinktivně se k němu přitiskne, teda spíš je fakt ráda, že ji drží, protože jí lehce měknou kolena, a že je po všem si uvědomí až se zpožděním několika úderů srdce. zamrká, trochu omámeně, a vrátí se do reality, aspoň tak, nakolik je toho schopná; cítí, jak se jí ten zvláštní pocit usazuje v nejhlubší, nejskrytější vrstvě vědomí, a zahýbe konečky prstů, aby z nich vyhnala tu podivně paralyzující lehkost+ Mhm. +přikývne bezděčně, aniž by úplně registrovala otázku, zkrátka jí přijde ohromně správný souhlasit se vším co řekne, už proto, že ten boží hlas by určitě nic špatnýho neříkal+ můžu si tě nechat? +zeptá se pak mírně zasněně, a nějak se ho nechce pustit+

(to může úplně klidně )

[Styx Lupin]

Jason:*mhouří oči na bar, co že kdo že jim to tam obsluhuje a naschvál si sedne a nechá si nalít panáka a pozoruje dění okolo*

+když si tam Jason přisedne k baru, kývne na něj s úsměvem a pokrčí rameny, že no co, brigáda, a rychle a ochotně mu nalije panáka, aby to tam u baru nevázlo+

[Rebecca Altamirano]

+když to tam taky hezky ožilo, nedá jí to a taky zas jednou doleze do práce:D+ No tedy, tady jeden chvíli není (:D) a už máme nový zaměstnance. A upíři nám vlčí...+neomylně blýskne pohledem po Robertovi a lehce mimózně se culící Vicki. Je jí ale jasný, že nic nelegálního nedělají, tak se jen pousměje+ No tak mi sem slečno barmanko pošlete dvojitýho Jacka. +mrkne na Styx a otočí se na Jasona+ A co ty, vlčku. Taky bys něco zakousnul? Nebo někoho? +zamrká na něj vesele+

[Styx Lupin]

Ahoj +pozdraví Beccu, když si sedne k baru a jen se uculí, jak si u ní objedná a nalije jí Jacka podle jejího přání+

[Jason]

Beccy: jáá?*dělá velké modré nevinné oči, ale koutky ho prozrazujou* jen tady tak jako..odpočívám*vezme si sklenku a oblaží Styx širokým úsměvem*

[Robert]

*klidně ji obejme kolem pasu* klidně můžeš... *rozesměje se sytým smíchem a přetrhne tak trochu tu atmosféru, která ji obaluje a odděluje od reality*akorát nevím, co na to tvůj rozumný muž. *tím, jak si od ní vypůjčil trochu té vzácné tekutiny, hřeje teď jako normální živý člověk, i vypadá tak nějak víc jako člověk a míň jako mramorová socha a pomrkává na ni spokojeně zářivýma očima*

[Styx Lupin]

+točí se kolem baru, už se tam cítí pomalu jako doma a dokonce začíná uvažovat, že by si s JC domluvila občasnou brigádu:D, a mezi naléváním sleduje na pódiu Wenain úžasný výstup+