Recepce

[Styx Lupin]

+zrovna vystoupí z výtahu do haly, když spatří u recepce Remuse. Využije příležitost prohodit s ním pár slov, doma se teď spíš jenom míjejí, jak je Remus hodně zaneprázdněný+ Ahoj +radši ho nepolíbí, jak jsou na úřední půdě a všude kamery+ Práce a zase jenom práce? +povzdechne si, když vidí ten štos papírů v jeho ruce+

[Remus Lupin]

*až sebou cukne, když na něj promluví, jak tam málem usíná* no jo...resty.*zatváří se omluvně* nějak to nezvládám, promiň. A tady se taky nepřetrhnou.*zavrčí a plácne papíry o desku recepce* to se tady nezmění asi nikdy...*opře se bokem o pult a rozhlíží se* nebo jsi tady měla pracovní zátah? Že tady nikdo není?*přihmouří na ni oči, v kterých mu pobaveně blýskne, teď by asi sám šel pár těch úředníků přidusit*

[Styx Lupin]

+ona se naopak moc vesele netváří+ Ne. Byla jsem sem předvolaná, abych podala vysvětlení k mému nedávnému pobytu mezi mudly. Kdybys nebyl pořád tak zaneprázdněný, řekla bych ti o tom doma +poznamená s výčitkou v hlase, výslech, který před chvílí absolvovala, jí na dobré naladě nepřidal+ To jsem si už všimla, že to nezvládáš +pronese s obavami+ Poslední dobou tě skoro vůbec nevídám. Nejenom že mám strach o tvoje zdraví, ale pro samou práci mě taky pěkně zanedbáváš +vytkne mu, co jí dost vadí, jak je teď celá napruzená+ Měl bys s tím začít něco dělat.

[Remus Lupin]

Promiň, ale já se nezdržuju mimo domov dobrovolně. Musím dodělat, co jsem zameškal. Mimo jiné i díky době, kdy jsi ztratila paměť. *přestane se tvářit pobaveně* Jak často a v jakém nebezpečí jsi v ...obou svých zaměstnáních*ztiší hlas, co kdyby náhodou*...a předhazuju ti to snad? Vím, že to k tobě patříl... ale očekávat, že budu sedět doma a čekat jen až se vrátíš z jedné ze svých akcí...nebo se nevrátíš vůbec... to prostě nebudu. Mám vlastní práci, vlastní povinnosti. Nevím, co tě má co Ministerstvo předvolávat, co je jim po tom, kde jsi byla a jestli jsi kontaktu s mudly. A mrzí mě, jestli ti dělají nějaké potíže. Tady ti ale jsem platný, jak mrtvýmu zimník, vzhledem k mému statusu a škatulce, ve které jsem.*promne si kořen nosu* Ale tohle není fér, Styx. A vědělas moc dobře, že teď prostě nebudu mít nějakou dobu čas. Víš, že mě můžeš kdykoliv vytrhnout od čehokoliv, když je to nutné a děje se něco, co bych měl vědět, nebo když můžu pomoct. A vždycky jsem přišel a pomohl, když jsem věděl, že se něco děje. *sebere papíry z recepčního pultu* Nevím, co ti k tomu mám víc říct. *má se k odchodu*

[Styx Lupin]

+má pocit, že zase toho tolik neřekla, aby ho tak popudila, chtěla jenom trochu jeho pozornosti, ale pozorně si ho vyslechne, ostatně jako vždycky+ Vím, že při tom vyslýchání bys mi nebyl nic platný, ale pomohlo by mi, kdybys mě teď trochu podpořil +jak se Remus má k odchodu, aniž by něco vyřešili, chytne ho za ruku a zatáhne ho do opuštěné recepce, aby se tam nedohadovali na veřejnosti+ Ale já mám k tomu co říct. Dělám si jenom o tebe starosti, Remusi... na tom snad není nic špatného +podráždění plynule vystřídají obavy+ Kromě toho... +kouká mu do očí+ potřebuji tě mít u sebe. Právě teď... v tuto chvíli +odpoví plaše, jak je z toho výslechu ještě trochu rozklepaná a do hlasu se jí vkrade i stesk+

[Remus Lupin]

*jen se stihne rozhlídnout, jestli někde nejde recepční, než skončí na recepci* ale to víš, že tě podpořím...*přitáhne si ji k sobě, aby jí viděl do tváře* vždycky. *a jak ji má blízko sebe, může v jejím obličeji vidět věškeré ty pochody, které se v ní odehrávají* nemáš vůbec proč. Všechno je v pořádku....a bude v pořádku. *přitiskne ji k sobě, jak cítí, že se pod jeho rukama rozrušením chvěje a hladí ji po zádech a vtiskává letmé polibky do vlasů* jsem tady...a nikam nepůjdu, dokud neřekneš....

[Styx Lupin]

Dobře, věřím ti, že je všechno v pořádku. Kdybych ti ale mohla s něčím pomoct, abys neměl toho tolik, stačí říct +položí si hlavu na jeho hruď, vnímá jeho blízkost, jeho konejšivé dlaně a polibky ve vlasech a všechny starosti z ní rázem opadnou+ Ano, chci, abys byl tady se mnou, prosím +jediné, po čem teď touží je, aby ji ochránil od všeho a od všech. Postaví se na špičky, aby dosáhla k jeho rtům a přitiskne se k nim svými. Nejdřív jenom letmo, pak ale bezděčně nevinný polibek prohloubí a popustí otěže své touze+ Chci tě...moc.

[Remus Lupin]

*přestane řešit, kvůli čeho že to vlastně tam přišel a kde jsou...poslední myšlenky, se mu rozprchnou v hlavě poté, co ji zaslechne šeptat* to ti můžu splnit...*zachraptí a přitiskne ji tam ke zdi. Jak se polibky prohlubují a nabírají na vášní, putuje horečnatě a dychtivě rukama pod jejímu šaty, tiskne ji k sobě a drsně jí okusuje rty, krk, drtí ji svým tělem proti zdi a jak se k ní tlačí, může jasně cítit, jak moc chce on ji*

[Styx Lupin]

+vydechne, když ji přitiskne ke zdi a chvilku se oddává jeho mazlení a nebrání se tomu, přestože si uvědomuje, že tam může každou chvíli někdo vejít, ale potřebuje ho mít blízko sebe. Kouše se do rtu, aby se neprojevovala nahlas, jak se jí tam Remus vášnivě zmocňuje a na okamžik přestane sledovat dveře a poddá se té slasti+

[Remus Lupin]

*ničím se nezdržuje a bere si ji dravě, chtivě, ale tak, aby přece jen nedělali nějaký extra rachot. Ale taky on zapomene, kde že to vůbec jsou, vnímá pouze ji, její vášní rozpálené tělo, kterým mu vychází vstříc....a recepční mezitím dorazí k pultu, ale naštěstí neleze do kanclu, ale zůstane vepředu u pultu....to už se ale mezitím Remus dostává na hranu, kdy se ještě může udržet, pohybuje se v ní čím dál naléhavěji, až nakonec strne ve vrcholné křeči. Tiskne svou tvář k ní, do záplavy světlých vlasů, rty sevřené. V tichosti, ale o to intenzivněji prožívá slast z blízkosti milované osoby*