Bucuresti, Romania

[Jade]

+trochu se o kouzelníka opře, aby mu nezačal podklesávat v kolenou a udržel ho ve vzpřímené poloze u stěny, noří se hluboko do mágovy mysli a provrtává se hlouběji a hlouběji až k tomu hořícímu magickému jádru. Cítí, jak čaroděje opouští poslední zbytky naparazitovaný moci, ale pořád je jí tam dost, a chce útočit, bránit tělo, ke kterému patří. Jeho fyzická ruka upustí dýku na zem a stočí ji do pěsti; prsty má ověšené svou obvyklou výbavou stříbra, jen tak pro jistotu, že, a na ukazováku mu se mu třpytí v kovu zasazený krevel. pomalu tu pěst vtiskne mágovi někam na solar, ale ne silou, spíš vemlouvavě, současně postupuje k magickému zdroji uvnitř kouzelníkovi duše. Ze rtů mu splyne pár tichých slov, nebo si je možná jen pomyslí, a je v tom tak ponořený, že je slyší i na hlas; je to ten druh slov, co si stačí přečíst jednou a pamatovat navždy, a i když přísaháte, že je nikdy nevyslovíte, žhnou vám na okraji mysli, vždycky přítomné jako kamínek v bodě, jako neodbytný nutkání se podrbat, jako zbytek čokolády na okraji periferního vidění, slova co se vynoří hned s nádechem, sama se derou na jazyk. Krevel v jeho prstenu se rozzáří, ale světlo nevydává, spíš jako by ho pohlcoval, a stejně je skrytý někde kus pod mágovým srdcem, jako by se prožíral dovnitř skrz jeho kůži. slova v cizím jazyce mu víří myslí, i kouzelníkovou myslí, točí se pořád rychleji a zběsileji, ve víru, který začne kouzelníkovo magické jádro vysávat jako brčko. Z venku není vidět víc než dva muži zaklesnutí jeden do druhého, ale pak se čarodějova tvář začne vizuálně jakoby smrskávat, stahovat a svrašťovat, nejdřív to vypadá jako optická iluze, ale pak je to čím dál zřetelnější. Trvá to jen pár vteřin, nebo možná celé dny, Jade čas nevnímá, cítí jen příval moci, zachytává ji a ukládá v sobě a bere si víc, víc a víc, víc než se dá snést. matně cítí čarodějovo slabé zasténání, ale nepřestává, dokud jeho magické jádro není vyhaslé a bolestivě prázdné, jako vychladlá půlka postele ustlaná pro někoho milovanýho. Zašeptá poslední slovo a spojení mezi nimi se přeruší, krevel pomalu zhasne, a Jade zamrká, aby si zvyknul na vlastní hlavu. ještě chvilku se mu dívá do očí a vteřinu nebo dvě se triumfálně pase na tom, co vidí v těch čarodějových a svojí absolutní vládě nad jeho životem, vzal mu magii, a vezme mu víc. pak vytáhne odněkud druhou dýku, a plynulým pohybem zápěstí mu podřízne hrdlo. Vystříkne krev, a trochu ho zaprasí, ale Jade to ani nevnímá; pustí mágovo tělo a nechá ho se sesunout podél zdi, bez možnosti se vyléčit kouzelník brzo natáhne bačkory, bude to trvat jen pár minut, ale zato hodně nepříjemnejch minut dušení se vlastní krví. Otočí se od těla svraštělýho jako sušená švestka pryč; je plnej nečekaný energie, někde hluboko ale cítí vlastní únavu na pokraji vyčerpání. Podívá se na Beccu, a koutkem rtů se pobaveně ušklíbne+ Freestyle s mačetou? +pozvedne obočí a vytáhne tu svou+ To je rande podle mýho. +uchechtne se pochmurně, a s nelibostí si démona prohlíží+

[Rebecca Altamirano]

+se zájmem pozoruje Jadeovo sólo, ale koutkem oka stále kontroluje démona a když se zadívá na Syr, postaví se mezi ně a probodne ho tvrdým pohledem+ Na to ani nemysli. +zavrtí pomalu hlavou a pak se podívá na Syr, která se konečně probrala.+ Moc se nehýbej, nejspíš máš zlámaných pár kostí. +upozorní ji jakoby o nic moc nešlo a trochu se pousměje, aby to nevyznělo tak studeně, jak to znělo i jí samotné. Pak ale znovu věnuje pozornost Jadeovi. Nemůže popřít, že to, co vidí ji docela fascinuje, ale nepřiznala by to ani na mučidlech:D Když je ta show u konce a Jade se k ní otočí, na sobě čerstvě prolitou krev nepřítele, sjede ho významným pohledem a v očích jí zablýskne+ Ani já si nestěžuju. +ušklíbne se v podobném stylu a zadívá se na démona+ Neber si to osobně, vím že za tohle všechno tak docela nemůžeš, ale...+pokrčí rameny+ Běhat po světě tě nemůžem nechat. A domácí mazlíčky už mám. +s tím se bleskově pohne a zaútočí, prudce sekne shora šikmo dolů a usekne mu levou ruku v půlce předloktí. Démon vztekle, bolestně zařve a vrhne se do útoku. S Jadem jsou ale dokonale sehraní, jakoby spolu měli v boji dlouhé roky praxe, vzájemně se kryjí a nepřekážejí jeden druhému a je jasné, že démon nemá nejmenší šanci. Se vzteklým zavrčením se přikrčí a skočí, letí vzduchem jako klubko svalů, drápů a zubů. Becca se rozběhne, využije setrvačnosti a prolétne pod démonem, mačetu vrazí do těla nad sebou a ta ho rozpáře od hrudi až po břicho. Odporné provazce vnitřností a krve ji celou zlijí, ale zdá se, že i démon toho má plný zuby a mele z posledního+

[Syriana Spinnel]

Dívám se na scénu před sebou, a připadám si jako v nějakém šíleném béčkovém hororu i když béčkové označení asi není to pravé ořechové, protože tohle horor je. S velkým H. Mám zaděláno na zástup nočních můr do konce života, ale když mě skropí kapky horké krve, s toho zasraného zkurveného a teď už dokonale chcípajícího kouzelníka, spadne mi někde z okolí srdce kámen velikosti malé skály. Je to pryč. Skoro. S pocitem zadostiučinění a s naprosto ledovým, netečným pohledem sleduji, jak se mu na krku dělají malinké bublinky a poslouchám jak chrčí, jak se dusí, a nehne se ve mě ani nerv. Nic. Prázdno. Je konec. Tak už chcípni ty parchante, říkám si v duchu. Chcípni. Zvednu pohled k Becs, která ke mě mluví No nekecej, bych si nevšimla odvětím jí, ale tak nějak to postrádá tén veselý tón, který by to mít mělo. To co následuje pak, je živá noční můra. Fredy Krůgr je oproti těm dvěma hodný hošánek. Nejradši bych s jekem utekla, ale jelikož jsem tak trochu dolámá, snažím se jen nezavazet, abych nezatřepala sandálama v okamžiku, kdy už je skoro po všem. Nicméně ti dva jsou jako dokonalé duo tančící smrtící tanec. Dva psychopati na rande. Bezva. Odporně páchnoucí tekutiny a věci mi zalijí holé nohy a z toho smradu se mi sevře žaludek, ale jak nemám co bych vyzvracela jsou to jenom hnusný bolestivý křeče, který jen stupňují ty zlomeniny. Je po všem Jsem moc ráda, že se bavíte děcka, ale mohly bysme odsud vypadnout? Zadívám se z jednoho nočního běsu na druhý a uplně cítím jak jsem v obličejí bílá a jo, poněkud se klepu hrůzou

[Jade]

+postaví se vedle Beccy, a démona si prohlíží s výrazem někoho, kdo právě šlápnul do něčeho fakt hnusnýho+ ne, klidně si to ber osobně. +ujistí ho konverzačně+ vlastně hodně, hodně osobně. +dodá, a protočí si mačetu mezi prstama. Ohledně tandemovýho boje s upírkou má z Egypta poměrně bohatý zkušenosti, z kterejch teď může těžit; ví jak se ten druhej pohybuje, jak útočí, kde si můžou nechat odkrytej bok a kde se klidit z cesty, jestli nechtějí přijít o vlastní úd. S gustem odsekne démonovi paži skoro u ramene, zbraň má tak ostrou, že by možná projela i dál, a když se ten parchant najednou octne o pár kilo hnusu lehčí, využije momentu překvapení k dekapitaci. rozmáchne se, švihne zbraní v hladkým oblouku a démonova hnusná olysalá hlava se octne o pár metrů dál než jeho krk, a najednou je ticho. Místnost naplňuje akorát jejich trojitej, přerývanej dech, a rostoucí puch hniloby. chviličku jen tak stojí, dívá se do rohu na tu hlavu a prudce oddychuje, pak to ze sebe setřese, skloní se a otře se mačetu o kouzelníkův plášť, teprve teď zkontroluje, jestli mág vlastně fakt skápnul. Zastrčí zbraň zpátky do pouzdra, a koukne na ty dvě+ Tohle je tvoje představa sexy ohozu? +ušklíbne se tím svým protivným pobaveným způsobem, jak tak kouká na Beccu válející se ve střevech, a obecně mu trochu dost rychle otrnulo, na to kolikrát málem umřel+ Budeme to tu muset zapálit. +poznamená, vracejíc se zpátky do svýho objektivního módu, když shledá, že i zrzka je naživu, a koukne na Beccy se zvednutým obočím, jestli si nemyslí, že je možná na čase je představit+

[Rebecca Altamirano]

A já jsem ráda, že jsi neztratila smysl pro humor. +zašklebí se, ale to, jak se klepe a je bílá jí rozhodně neujde, prostě se trochu snaží odlehčit situaci a ukázat, že nezešílela úplně a netrhá teď na potkání všechno, co jí přijde do cesty+ Něco se ti na něm snad nezdá? +zavrtí nevěřícně hlavou a mezi prsty vezme štítivě kraj trička, které jí začíná přisychat ke kůži+ No dobře, možná to není úplně ono ani pro mě. +ušklíbne se+ Jo, to budeme. Teď ale ještě drobnost. +přejde k Syr, klekne si k ní a zlehka jí přejede rukou nad tělem, aby odhalila všechny zlomeniny a i jiná případná zranění.+ Zahojím ti to, fakt nestojím o to, aby ti teď nějaká zasraná zlomená kost propíchla plíci. V lepším případě. Drž a ani se nehni. +poručí a postupně jí magií vyléčí zranění. Nejde to tak rychle, jak by to zvládla při plné síle, ale i tak je za deset minut hotovo. Pomůže Syr vstát a dojde s ní k Jadovi. Podpírá ji, kdyby náhodou šla k zemi+ Tak aby bylo učiněno zadost dobrému vychování. Syriano, Jade. Jade, Syriana. +nepovažuje za nutný to nějak upřesňovat, všechno zásadní je celkem zřejmý. Syr je bývalka Gabriela, na kterou je nasraná jeho budoucí bývalka a Jade je psychopat. Sexy psychopat, ale to je bezvýznamná a lehce ignorovatelná skutečnost:D+

[Syriana Spinnel]

Jen se na Becs ušklíbnu, nad tím rozkazovačným tónem, halt já a příkazy, to nejde nějak dohromady, ale fakt se držím, abych sebou netřásla. Jakmile se tělo začne hojit, odeznívá i bolest, zůstávají jen nepatrná tupě citlivá místa, kde všude byla zranění. Tělem se mi rozlévá teplo. Příjemné teplo. Postavím se na nohy, oh příliš rychle, hlava se zamotá a před očima se zatmí, ale dobrý, ustojím to, snad i za pomoci Becs. Přesto přese všechno co se tu odehrálo, se snažím stát a jít sama. Konečně mám možnost si toho chlapa prohlídnout pořádně. Nadzvednu obočí, jak zkoumám od zhlavy po patu jeho zevnějšek a pozvednu koutek v úšklebku Sorry, ale pukrle ti právě teď asi nevyseknu. pokrčím lehce omluvně rameny a zadívám se mu do očí. V těch mých může číst vděk, jo, vděk za záchranu života. Pak tam ale něco zahlídnu a zrak odkloním jinam. Na mrtvolu toho bastarda. Becs, dej mi zbraň. Pronesu to ledově a nastavím ruku. Upírka se na mě sice chvilku dívá, jako jestli se chystám zabít sebe nebo je, ale nakonec mi půjčí na malou chvilku svého mazlíka. Přejdu těch pár kroků, a je mi uplně fuk, že se matlám bosýma nohama neskutečným sajratem. Stoupnu si nad ně a chvilku se dívám na tu zrůdu. Napřáhnu paži, která se lehce zachvěje, ale pak se ustálí a vypálím mu postupně celej zásobník do xichtu, ze kterýho zbyde jen kaše. Rány se sklepem neskutečně ozývají, ale je mi to jedno, no tak třeba ohluchnu. Jsem ochvístaná mozkokaší, úštěpky lebeční kosti mi sem tam utkví ve vlasech a na obličeji mám cákance krve. Otočím se a vrátím k těm dvěma. Beze slova dám Rebecce Glocka zpátky do ruky a jdu pryč. Postupně vyšlapávám schod za schodem a snažím se udržet tělo v chodu. Je mi zima a mám hlad Nemáš náhodou cigáro? Zeptám se Jedea, protože pro retko bych vraždila. Dva roky absťák, je dva roky absťák

[Jade]

+nakloní hlavu na stranu, a obhlídne to oprasený tričko způsobem kterej beze slov říká, že bez něj by to bylo rozhodně zlepšení. pak protočí oči, protože to je další zdržení, a léčit by mohla dost dobře i v autě, zatím vyčaruje pár galonů benzínu a začne to tam polívat, aby to dobře hořelo. Léčitelství mezi jeho silný stránky nepatří, nemá v plánu se jim do toho montovat, a když má hotovo, opře se zadkem ležérně o katafalk, a cvakáním nehtů o kámen dává najevo, že jí to trvá+ Hm. +přimhouří oči, a prohlíží si zrzku, co se jen tak tak drží na nohou; jemu jasný, že je za tím i nějaká historka, protože jen tak pro někoho by tam nedělali takovýhle extempore, ale to může ostatně zjistit pozdějc. Usměje se tím svým samolibým jednokoutkovým úsměvem, co není ani tak úsměv jako spíš úšklebek, skoro jako kdyby věděl i to, co Becca nevyslovila . objímat se na seznámení nehodlá, pokrytectví nemá ve zvyku a ona sama nejspíš dobře ví, že byl ochotnej nechat ji tu umřít, a to víc než jednou+ připomenu ti ho příště. +poznamená pobaveně, a jejímu pohledu neuhne, zadívá se jí do očí, jak on to umí, jako kdyby věděl víc než přiznává, víc než by jí bylo příjemný, a viděl jí až do žaludku; o nitrozpyt se ale nepokouší. Pak mu v očích něco varovně zableskne, a za tím zábleskem se zvedne stín čehosi, co není tak úplně jeho. Na tu prosbu pozvedne obočí, a jakmile mu dojde, co má v plánu, zvedne kolem sebe rychlej štít, protože odražený kulky nejsou jeho preferovanej způsob smrti. trochu zamrká, jak mu ten hluk zaútočí na bubínky, ale neřekne nic, osobní pomsta je něco čemu moc dobře rozumí+ Jedná krásnější než druhá. +protáhne trochu sarkasticky, jak na ně tak kouká, obě opatlaný od hlavy až k patě tělesnýma ostatkama, věnuje poslední pohled rozházeným tělům na zemi, koukne na Beccy a vydá se za Syrianou po schodech. Fleky od zaschlý krve na kobercích ho najednou vůbec neberou, vyjde ze dveří ven, a naplní si plíce nočním vzduchem+ Mám. +odvětí, a opře se o zábradlí na verandě. chvilku se jen tak arogantně polovičatě usmívá, jestli jako poprosí, ale pak sáhne do zadní kapsy u kalhot a vyndá krabičku svejch hřebíčkovejch Djarumek, jednu jí nabídne, a druhou si strčí do pusy sám, a přistrčí krabku i Beccy, jestli chce. špičkou hůlky všem připálí, ale opatrně, aby to tam nevylítlo do vzduchu dřív než budou dost daleko, natáhne do plic trochu pomalý smrti, a s požitkem vyfoukne+

[Rebecca Altamirano]

+nad tím všeříkajícím pohledem jen protočí oči a na zdržení mu sere, protože už nemají kam spěchat, případ vyřešen dřív, než čekala. Ani cvakáním nehtů se nenechá znervóznit. Přihlíží tomu jejich pohledovýmu přetlačování a když ji Syr požádá o zbraň, po chvíli váhání jí ji podá a pozoruje tu malou osobní vendetu. Poměrně pozdě jí napadne, že se nedověděli žádné informace ohledně dalších účastníků na tomhle kapitálním průseru.+ Miss Horror, těší nás. +vycení na něj svoje zoubky a v obličeji pokrytém cákanci krve a zaschlými kusy tkáně to vypadá věru efektně. Když konečně vypadnou z toho domu hrůzy, zhluboka se nadechne chladivého nočního vzduchu a pak se zadívá na Jadea+ A čistě náhodou, když se procházel hlavou toho debila, nenašel jsi tam nějaké užitečné informace? Jako třeba jestli to opravdu zpunktoval ten, koho mám na mysli? A nebo kdo další do toho byl zapletenej? +zvedne tázavě obočí, cigáro tentokrát s díky odmítne, opře se o auto a vyčkávavě se na něj zadívá+

[Syriana Spinnel]

Vidina nikotinu mi zvedne náladu a tak čekám, jako jestli se teda podělí, když myšlenka byla jasná, za ucho si ju strkat nebudu, že jo. Jakmile se Jade uvolí podělit a dokonce mi i připálí, šluknu a téměř ihned v zápětí se neskutečně rozkašlu. Kur-va Vydechnu mezi ataky kašle, ale hned je to v cajku a další potáhnutí už je v pohodě. Labužnicky si vychutnávám pomyslný hřebíček do rakve a nad tou myšlenkou se musím začít poněkud vyšinutě chechtat. Dívám se do tmy domu a jen tak jedním uchem poslouchám rozpravu těch dvou. Ještě než stihne Jade cokoliv říct, tak se na Beccu podívám, jen tak mimochodem si vytáhnu z vlasů kousek kosti, chvilku si ho prohlížím a pak odhodím pryč. Celkem přesně ti můžu říct, kdo za tím stojí. To si jako jedna z mála pamatuju, páč ta čubka si mě sem tam přišla zkontrolovat, aby se přesvědčila že dostatečně... poslední slova spolknu a pohled mi ztvrdne Zabiju ji, Beccy. Přísahám že si z ní udělám předložku do koupelny ušklíbnu se a venkovní chlad mě obklopuje, ale necítím zimu. V tuhle chvíli necítím kromě neskutečné touhy vraždit vůbec nic Ale dodám po chvilce důkaz na to nemám procedím skrze zatnuté zuby
Zatopíme si!? zeptám se zas poněkud šíleně a zakřením se. Vyfouknu poslední proužek dýmu a léty nacvičeným gestem vrknu vajgla do domu, která splane jak pochodeň

[Jade]

+poklidně pokuřuje, a nevypadá to, že by měl bejt traumatizovanej nedávnejma událostma, občas odklepne někam do keřů, a dává si pozor, aby nehodil žhavej popel na cestičku z benzínu, co za sebou trousil+ Dej si pozor, upírko, nějak ti ta fasáda hodnýho holky sjíždí. +ušklíbne se pobaveně, když tak cení zuby ohozená mozkomíšním mokem+ Čistě náhodou jo, vědělas, že ten blbec snídal každý ráno čtvrt kola uleželýho sýra s ušlechtilou plísní? +protáhne lehce sarkasticky, a zavrtí hlavou, jak kdyby to byla naprosto šokující informace, postrčí si cigaretu do koutku a chytne je každou za jednu dlaň, nijak něžně, a přitiskne si jejich prsty ke spánkům, jednu na každopu stranu. nepustí je dovnitř k sobě, to ani náhodou, ale dovolí jim prohlídnout si jednu specifickou vzpomínku, kterou si od kouzelníka přisvojil, vezme ji jako pohyblivou fotografii a vystrčí ji před hradby svejch mentálních obran. Nejdřív je to jen obrázek, ten hnusnej sráč sedí u stolu v nějakým podniku hodně pochybný pověsti a čeká; ale pak se rozpohybuje jako lehce zamlžený video. je to klasickej bukurešťskej pajzl nejhrubšího zrna, takže excentricky vyhlížejícímu týpkovi tam nikdo nevěnuje pozornost; nikdo kromě postavy která právě vstoupila. Kabát ji trochu deformuje, ale pořád je jasný, že pod pláštěm je štíhlá, vysoká osoba, s náznakem prsou na těch správnejch místech. na hlavě má kapucu, aby jí nebylo vidět do tváře, ale v tomhle prostředí si stejně každej radši hledí svýho. Postava se rychle rozhlídne a zamíří k mágovi, beze slova se usadí naproti němu, a teprve v přítmí rohového stolu si kapucu sundá, a odhalí tak známou tvář; známou pro ně dvě, Jade ten obličej pozná jen díky fotce která byla připíchnutá k Siennině složce. Nechá přehrát vzpomínku až dokonce, celý jejich rozhovor včetně té části, kde žena detailně popisuje co po kouzelníkovi chce, a na koho se má zaměřit, i tu část, kde dává mágovi papírek se Syrianinou adresou. video skončí samo, rozmlží se, když žena vstane od stolu a zamíří pryč, a na poslední vteřinu než je pustí stěna jeho ochran na jednom místě zprůsvitní a odhalí záblesk čehosi, provokace, možná vzpomínky, myšlenky, představy; dvou nahých těl propletených ve víru vášně, nehtů vtisklých do kůže, kapka potu třpytící se na sametově hebký pokožce, jen půl vteřiny a ne víc - možná mu to uteklo, ale podle toho jak samolibě se tváří asi spíš ne. odtáhne si jejich prsty od spánků a pustí je+ stačí ti to jako důkaz? +pozvedne obočí+ velice rád to prašivcovi ukážu osobně. +roztáhne rty do úšklebku, a oči se mu trochu zalesknou. připojí svýho dokouřenýho špačka k démonímu barbeque a odlepí se od zábradlí, protože začíná bejt vcelku teplo+ Vypadneme. +pronese, a není to otázka, dojde k autu, a tentokrát míří přímo na místo řidiče, dobře viděl, v jakým byla Becca stavu, a nehodlá se nechat zabít+