Noční klub, Praha

[Manori]

No jo...úplná přírodní víla.*cukne koutky* ale chápu to, jeden je pak mezi tím betonem takový...nesvůj. Ono se nakonec něco objeví. *kývne a opře se do křesla*hm...*mírně se zamračí a povzdychne si* na to by ti asi líp odpověděl Postrach, ale ten nám taky asi nic moc smysluplného hned tak nepoví.*promne si spánky* ale co ho znám, tak jsem to...ho..takhle neviděla. Takhle...od doby, co byl poprvé ve Stínu a žluťásci ho pak dávali dokupy, tak jejich doktor říkal něco o tom, že tohle by mohl být důvod, proč to zvládl, mít ho na sobě, vícekrát.....koneckonců i Karolína...ta taky byla chvíli...mimo. *dořekne, když se ujistí, že nejsou nikdo kolem a naznačí rukou o kolečko víc* Ale spíš jsem myslela, že to tenkrát prostě byl nějaký...psychický šok nebo tak něco...něco momentálního. O rodině Tobiáše toho moc nevím, jen to, že ho donesli do Klubu jako mimino po autonehodě rodičů. Takže jestli k tomu má nějaké genetické dispozice, to nezjistíme. Karolína je jeho nevlastní sestra a s ní je to..no spíš o tom, co si prožila. Ale myslím, že nikdo ho takhle neviděl. *zavrtí hlavou* popravdě se docela bojím, co bude dál...tys někdy něco takového viděla? Myslím...našince, který by byl schizofrenik? *koukne na ni*

[Rebecca Altamirano]

+pozorně, beze slova ji poslouchá a když skončí, povzdechne si+ Teda, ten Stín musí být ještě horší, než jsem si myslela. Když k tomu potřebuješ někoho dalšího uvnitř sebe. +potřese hlavou a radši si to moc nepředstavuje.+ Bohužel, vídala jsem to častěji, než by mi bylo milý. +povzdechne si a zadívá se na chvílí jakoby někam do dálky+ Jak víš, dřív jsem lovila různé druhy nadpřirozených, kteří se vymkli kontrole, často to byli upíři, kterým prostě přeskočilo. Byli mezi nimi jak nově přeměnění, tak i dost starý kousky. Na druhou stranu, nevím, co přesně jim bylo, v duševních chorobách se vyznám jen zběžně, jako samostudent, nebo jak to nazvat. A navíc to byli i úplně jiné rasy upírů. +pokrčí rameny a zamyslí se, než znovu promluví+ Popravdě mi tohle přišlo možná jako disociativní porucha osobnosti. To jsem vídala při svý práci často. U obětí. A taky jsem to viděla krátce po mé přeměně. +potřese hlavou nad těma ne zrovna veselýma vzpomínkama+

[Manori]

No, nikdo pořádně neví, jak má Stín fungovat nebo ne. Postrach ho mít na sobě může, zřejmě to má co dělat s tím, jak jsme ještě odlišní od ostatních tady...ale i tak, pokaždé, když ho sundá...*trochu se oklepe při té vzpomínce* přijde mi, že musí docela dlouho hledat sám sebe. Do toho by mě asi nikdo nedostal. *zavrtí rozhodně hlavou a vyslechne ji* možná máš pravdu, vlastně to dává smysl...*zamyslí se nad tím , co Beccy z pozorování vyvodila* To by znamenalo, že by se z toho mohl dostat...nebo alespoň na předchozí úroveň.*odmlčí se* Musí být vyděšený. *pronese do tíživého ticha* možná...bys mu mohla pomoci víc, než my ostatní. Pan Ho je skvělý, ale pochybuju, že by měl takové zkušenosti zrovna s tímhle a z první ruky...a Hanako. No, její specialita je spíš opačná než terapeutické sezení. *ušklíbne se*

[Rebecca Altamirano]

Jo, s tím můžu jenom souhlasit. +oklepe se taky+ Myslím, že mohl. To rozštěpení není tak zlý, jak jsem už viděla dřív. Má jen jednu další osobnost. Ta se dá s tou hlavní propojit. Viděla jsem i případy rozštěpení do desítek osobností. A to se dost možná neukázaly všechny. +potřese hlavou+ Jo, to musí. Pravděpodobně si nepamatuje, co se dělo, když byla u vedení ta druhá osobnost. Pomůžu ráda, jak jen budu moct, pokud nebude pan Ho proti. +přikývne souhlasně. Je vidět, že má ze zmíněného pána velký respekt:D+ Jo, její specializaci asi potřebovat nebudem. +pousměje se slabě. Pak ji něco napadne+ A co Kocour? On nezkoušel Tobiáše vyléčit? +podívá se na ni zvědavě, ví, že Kocour nějaké takové schopnosti má+

[Manori]

*jen ji tiše poslouchá* tak snad jich není víc...hm. Tak já to dojdu panu Ho říct, ale myslím, že by nemusel nic namítat. I když s tím jeho "orientálním" výrazem jeden nikdy neví, na čem je. *ušklíbne se* Kocour...už dával Tobiáše dohromady, myslím, že mu zachránil krk pro jedné epizodě. Ale asi tohle zrovna...nevím, možná, dokud to nezpůsobuje nějaký problém, tak to Kocour nechá tak. Až když tě to ohrožuje...Beztak je teď na ošetřovně s nimi. Bude toho mít plné packy.*a zrovna z ošetřovny vyklouzne pan Ho, tak se zvedne a jde mu nastínit, co vymyslely. Číňan se chvíli tváří vážně, pak mírně překvapeně povytáhne obočí a na okamžik zalétne k Beccy pohledem, ale pak nasadí neproniknutelný výraz. Z jeho gest a mimiky fakt moc ke čtení není. Nakonec úsporně kývne a odpochoduje* Tak už jsou na tom líp. *vrátí se zpátky* a pan Ho souhlasí. Musíme tohle nějak zažehnat. Až budou provozuschopní *kývne bradou k ošetřovně* máme toho ještě dost na práci.

[Rebecca Altamirano]

Hmm, zatím neohrožuje...+podotkne zamyšleně, protože z toho přímého setkání neměla pocit, že by ta osobnost byla tak docela neškodná. Když se otevřou dveře ošetřovny, vzhlédne a s napětím se snaží vyčíst s neproniknutelného výrazu malého Číňana něco víc, což je samozřejmě bez úspěchu+ To je dobře. +trochu se uvolní, ani si neuvědomila, že byla celou dobu napjatá jako struna+ Asi bysme si taky měly trochu odpočinout. Merlinví, co nám další dny přinesou. +zavěští si pochmurně a zaklapne notes+ Jo, taky mám ten dojem. Ta sebranka ještě rozhodně neřekla poslední slovo. Bohužel. +povzdechne si nespokojeně+

[Rebecca Altamirano]

- malá vsuvka -
+když jim pan Ho povolí návštěvu marodů, vejde na ošetřovnu a krátce se usměje na Postracha. Pak se podívá na Tobiáše a zamíří k němu. Přitáhne si židli k posteli a ustaraně si ho prohlíží.+ Jak se cítíš? +zeptá se nakonec, krátce sklopí pohled k balíčku, který drží v ruce a podá mu ho+ Něco jsem ti přinesla. +usměje se na něj měkkce+ Všechno nejlepší k narozkám.

[Tobiáš]

(lach, no jo:) 10.6.)

*Postrach jí kývne a pak zavře oči, a tváří se, že tam vůbec jako není a když je, že už stejně nudou zkameněl, takže si s ním nemusí dělat starosti....zato Tobiáš překvapeně zamrká* jééé...víla! Přišlas mě vysvobodit? *zachřestí kapačkou* je to tady hrůza! *zatváří se, ale pak se s mírným úšklebkem posadí rovněji* ale jo, jde to. Myslím, že nás nakonec Ho pustí, přestává ho bavit do nás rýpat. A nás to taky už moc nebaví. I když, tamhle kamenná zosobněná trpělivost...*mávne Postrachovým směrem* Co...to..už jsme tady tak dlouho? *kouká chvíli docela slušně vyjeveně* teda...děkuju...*převezme si balíček a prohlíží si obsah* to jsem tedy musel být hodnej upír... na to všecko...*volnou rukou si ji přitáhne k polibku* děkuju....jak to, že víš, kdy mám narozky?*zauvažuje pak s úsměvem*

[Rebecca Altamirano]

No jo, víla. Nejspíš zubnička. +uculí se trochu zubatě+ No původně jsem tě chtěla unýst, ale nevím, jestli by mi pak pan Ho nevyprášil kůži. +zašklebí se pobaveně+ Fakt? Tak to je dobře, tuhle věc totiž fakt nemám ráda. +zamračí se n a ošklivou kapačku:D+ Mhmm...nemáš zač. +zavrní, když si ji přitáhne k polibku a usměje se+ Jak? To sis myslel, že předemnou takhle zásadní informaci zatajíš? +uculí se tajemně+ A navíc, ty taky víš, kdy je mám, tak je jasný, že nesmím zůstat pozadu. +zasměje se+

[Tobiáš]

Zubnička néé...ještě bych potřeboval protézu...dovedeš si mě představit u zubaře? *směje se, až se z toho ušklíbne a promne si bok*nooo...*koukne směrem k laborce* no že se vůbec ptám...tady na to, jak strašně tajný jsme, mám pocit, že skoro můžem inzerovat na hlaváku...*uchechtne se* ale to je pravda. Je to fér, abys to taky věděla...akorát já neoplývám nijak zajímavými čísly. Tedy, co se týče narozenin, samozřejmě. *pokýve důležitě hlavou*