Kdesi v Británii

[Styx Lupin]

(dorazí určitě... a kdy - to záleží, jak se to tam zvrtne;))

+postřehne pohyb za zády, ale nedá na sobě znát, že o nich ví, jenom její ruka se nepostřehnutelně posune na dosah hůlky a ostražitost vystupňuje na maximum. To, že ji obklíčili, nevěstí nic dobrého, ale co mohla čekat od té bandy ničemů. Na tu jeho poznámku, jestli nikomu nic neřekla, nezareaguje, no alespoň už ví, odkud přichází ten hlas a logicky předpokládá, že ten tady tomu velí+ Zkuste mu ublížit a můžete se rozloučit s výkupným +varuje ho před nedodržením dohody a pak se jí zatají dech, když kouzelník odhalí identitu vězně+ Remusi! +vydechne a jen silou vůle se k němu nerozeběhne, zůstává pořád na místě u pytle s penězi a nedovolí si polevit v bdělosti+ Jsi v pořádku? +potřebuje zjistit, v jakém je Remus stavu+ Pojď sem ke mně, prosím... +požádá ho a mezitím se snaží zjistit, kolik je tam kouzelníků a taky by ráda věděla, jestli se tam dá přemísťovat;)+

[Remus Lupin]

Ale... my bychom přece žádnému kouzelníkovi neublížili...*uchechtne se a sleduje, jak se Styx drží silou vůle na místě, skoro jako by ona byla na jevišti a on divák* no tak jdi...*docela nešetrně do něj dloubne, vypadá náhle, jako by ho už to celé nudilo, a chtěl mi tu obchodní záležitost z krku. Remus se vydá poněkud nejistým krokem ke Styx, hlavu skloněnou, dává pozor pod nohy, jako by ho každé zaškobrtnutí mohlo stát mnoho sil. Dva z pochopů, kteří stojí na stranách se také přiblíží a nutí tak Styx ustupovat spolu s Remusem, od pytle peněz....nooo, to nevím, jestli a jak se odtamtud přemístit... *

[Styx Lupin]

Kdo vůbec jste? +sykne opovrženě na toho, co tomu šéfuje, i když nepředpokládá, že by jí to řekli, ale moc ráda by to věděla a pak na okamžik soustředí pozornost na Remuse a jeho vrávoravou chůzi a když vidí, v jakém je zuboženém stavu, vejde do ní vztek+ Co jste mu udělali, vy mizerové? +zavrčí jako rozzuřená lvice a natáhne ruku k Remusovi, pomůže mu postavit se za ni a pak se k nim opět otočí+ Neodpouštím nikomu, kdo ublíží mému druhovi +stojí na místě a ani náhodou se nenechá vytlačit dál od peněz+ Zapomněla jsem vám říct... +bleskově sáhne po hůlce a mávnutím nechá výkupné jednoduše zmizet+ ...že s únosci a teroristy nevyjednávám! +švihne dvakrát bleskově zápěstím a v rychlém sledu vyšlehnou z její hůlky dva paprsky, které pošlou ty dva, co se k ní blíží, do bezvědomí k zemi+ Dej mi ruku! +zvolá na Remuse a když jej pevně drží, dotkne se jednoho z ležících mužů a pokusí se s nimi přemístit pryč+

[Remus Lupin]

Ti, co ví, co se sluší a patří...*ušklíbne se. Remus se přesune za Styx. Když zmizí výkupné, mají už i ostatní v rukách hůlky, paradoxně ale nikdo nevyšle žádnou kletbu, v té době, co se dva z nich poroučejí k zemi. Remus ji chytne za ruku....a pak, jak je za ní, jí druhou vyrazí hůlku z ruky a chytí ji dlaní pod krkem* není třeba, my jsme si na tebe udělali domácí úkol, lásko...*teď, když promluví, je to hlas cizí, rozhodně nepatří Remusovi...nachýlený nejistý postoj zmizí a nahradí ho ocelové sevření* Výborně...*skoro zavýskne radostí ten zmetek vepředu, narovná se, jak se předtím klidil z dosahu případných kleteb, oprašuje si kabát* snad sis nemyslela, že ti ho jen tak vrátíme... i kdybys donesla ty pytle tři...*jde uličkou k nim a zbývající se postarají o své kolegy a dál hlídají okolí*

[Styx Lupin]

Samozvaní soudci? +poznamená s pohrdáním a když ji najednou sevře Remusova ruka pod krkem a slyší ten cizí hlas, pochopí, že na ni ti parchanti nalíčili past. Chvíli zápasí v hraném pokusu vysvobodit se, ve skutečnosti testuje svého soupeře+ O co vám tedy jde, když ne o prachy? +nechápe, co v tom případě tady ona vůbec pohledává+ Zbabělci... +opovrženě se rozhlédne kolem sebe, přitom nenápadně zjišťuje, kolik jich tam je+ ...taková přesila na jednu průměrnou čarodějku +šest, pomyslí si (snad počítá dobře:)). Dva na zemi, vyřazeni z provozu. Dva další za jejími zády. Mnoholičný Remus nebezpečně blízko za ní. Ne nebezpečně pro ni. A jejich šéf, rázující si k ní, přímo lákavě na mušce+ Bojíš se si to se mnou rozdat sám? +provokuje a získává čas vymyslet plán, jak se z tohoto srabu dostat. Když se ti dva zezadu začnou starat o své zpacifikované kolegy, pootočí hlavu ke svému vězniteli a potichu mu řekne+ Jestlipak víš, kdo mě učí bojovat? +využije své jediné momentální výhody, kterou v této téměř bezvýchodné situaci má a kterou jí Postrach vtloukal do hlavy při výcviku, a to její drobné postavy, díky které ji o skoro třicet centimetrů vyšší - jelikož má teď Remusovu postavu - muž za jejími zády svírá sice železně, ale pouze horní část jejích paží, protože se k ní asi těžko tak hluboko ohnul:D Obě ruce má tudíž volné a proto bleskově hmátne pravou rukou po dýce v pouzdře na stehně, v duchu děkuje Merlinovi, že ji zapomněli odzbrojit, sevře pevně rukojeť a prudce, vší silou, jakou jí jen omezený pohyb dovoluje, vrazí muži dýku hluboko do stehna. Když postižený bolestí na vteřinu povolí sevření, okamžitě toho využije a vysmekne se mu z tlap hbitě jako úhoř+ Remus by to věděl +uskočí z ostrého kuželu světla do tmy a připraví zbytek party o jejich výhodu, tichým Acciem si přivolá k sobě svoji zapadlou hůlku+

[Remus Lupin]

*falešný Remus, který jí drží pod krkem, jen stačí povytáhnout obočí, proč by měl vědět, kdo ji učí bojovat, ale to už stačí jen překvapeně vyheknout, a skutečně nemá šanci ji lapit, je mrštná jak lasička. Vzápětí mu projede nohou ostrá bolest...i přes to vyšle naslepo kletbu, tam, kde spíš vycítil než že viděl, Styx zmizla* Bacha! Nenechte ji utéct! *zařve jejich velitel a v zlomku sekundy, než Styx překročí hranici světla a stínu, se to tam začne hemžit kletbama...prach a části zteřelého vybavení lítají vzduchem...pak nastane ticho, jak všichni vyčkávají...pak zhasne světlo a celý areál se ponoří do temnoty, kterou osvětlují jen hvězdy a měsíc zvenku...stará budova sténá a skřípe, jako by byla živá, ale jinak se nezdá, že by tam někdo byl...její protivníci ale nezahálejí a pročesávají systematicky sál divadla*

Ale no tak...to nebylo moudré...jakpak chceš nyní získat svého vlčího přítele zpět? *ozve se znovu ten kouzelník, ale tentokrát se jeho hlas odráží od vybydlených stěn, takže se špatně určuje, kde vlastně stojí...*

[Styx Lupin]

+jen co skočí do stínu, vrhne se před sprškou kleteb k zemi a doufá, že nikoho z těch mizerů nenapadne mířit níž. Zatímco nad ní křižují barevné blesky, rozhlíží se ve tmě po úkrytu. Když vše utichne, jen tu a tam se ozve zvuk, jak spadne na zem kus rozbité věci, nebo zavrže sedadlo, v podřepu rychle přeběhne do výklenku ve zdi. Než zhasne světlo, ještě zahlédne, že nepravý Remus krvácí z rány na stehně. Na okamžik má nutkání seslat mu kletbu z milosti, jak ho má tak hezky na ráně, ale paprsek by prozradil, kde se skrývá+ Pokud se o svého kolegu rychle nepostaráte, nejspíš vám tady brzy vykrvácí +zavolá ze tmy provokativně. Dva kouzelníci v bezvědomí, třetí zraněný. Takže zbývají už jenom tři. Docela slušné skóre. Když se vše ponoří do tmy, stoupne její šance zmizet. Jenže bez Remuse odsud neodejde. Bohužel ale neví, kde ho vězní a jak na tom je+ Dobře, dobře...co tedy ode mne chcete? +snaží se vzbudit dojem, že je ochotná vyjednávat. Její hlas rezonuje uličkami mezi sedadly, takže se může skrývat v páté řadě, ale klidně tak i v desáté. Přitisknuta zády ke zdi se pomalu posouvá podél ní, pátrá ve tmě po jakémkoliv stínu či pohybu a natahuje uši po sebemenším zvuku+

+potichoučku jako lvice se přikrade k postavě, kterou hledala a zapíchne jí zezadu mezi žebra hrot hůlky+ Nehýbej se, pokud netoužíš mít tunel skrz naskrz hrudním košem +zavrčí do ticha varovně+ Teď přikaž svým mužům, aby odložili zbraně a postavili se doprostřed pódia +pobídne ho hůlkou bolestivě do žeber+ A pak mě zaveď k vězni. A tentokrát už žádné podrazy!

[Remus Lupin]

Chtěli jsme tě vidět...jestli opravdu přijdeš... si pro něj. *zazní opovržlivě* peníze se hodí, ale taky jsme - --*dál se nedostane, protože se mu zaryje hůlka do zad, ztuhne* chceš vězně zpět? No dobře...*kývne na ostatní, aby tedy vylezli, zároveň se pohne kupředu....a jak stojí na tom prohnilém místě a jsou blízko u sebe, pod jejich vahou se podlaha propadne, takže v mžiku padají někam do spodních pater, s praskotem dřeva a trháním látky. Když tvrdě dopadnou, jsou zase od sebe, mezi nimi suť...a ti nahoře mezitím povolají posily* tak dost hraní...skončíme to...*zavrčí, když se vyhrabe zpod desek a to už se sem blíží přivolaní kouzelníci, tentokrát ve větším počtu a připravení bojovat naplno*

[Styx Lupin]

(ten chlap se mi líbí čím dál víc škoda, že ho budu muset zabít )

+dopadne bolestivě kamsi do sklepení, až jí to na chvíli vyrazí dech a chvilku jí trvá, než se kašlajíc vyhrabe z té suti. Jak se mračno prachu trochu usadí, zahlédne, jak se k ní ze všech stran blíží další a další kouzelníci. Trochu kulhajíc se postaví na nohy a začne se smát+ To sis povolal takovou bojovou posilu na jednu jedinou smrtijedku? Jaká to čest! +pronese pobaveně k jejich veliteli+ Ano... hra skončila +bleskově zaujme bojový postoj a s hůlkou v napřažené ruce odhodlaně vyčkává na skupinu bojechtivých čarodějů, ignoruje přitom bolest v levém kotníku+ Prvního, který po mně sešle kletbu, zabiju +poznamená k nim varovně, jakoby tomu odvážlivci chtěla dát poslední šanci přežít. Je jí nad slunce jasnější, že stihne skolit pouze toho prvního, protože ostatní jí už další šanci vyslat kletbu nedají. Je však odhodlaná nedat jim svoji kůži lacino. Jedno je jí ale jasné od začátku: nechtějí ji zabít, protože kdyby chtěli, už by to dávno udělali, nehledě na to, že by to zvládl velitel i sám a nezavolal by si na pomoc tuhle popravčí četu+ Tak kterého z vás už omrzel život? +drží je v šachu, prodlužuje čas, protože pořád doufá, že Amon našel u ní doma přenášedlo a brzy sem vtrhne, aby tady udělal pořádek+

[Chris Devon]

+Nahoře v sále, kde se začínají houfovat posily se tak jako někde zezádu ozve povzdych+ No kurva... +kterýmu pravděpodobně nikdo nevěnuje žádnou pozornost. Dokonce ani tichýmu kovovýmu zvuku šroubování nikdo nenaslouchá. Ovšem když to dvakrát docela nahlas cvakne - a kouzelníci znalí mudlovských zbraní můžou zřetelně v tom tichu před bouří rozeznat zvuk nabíjení pistole a následně to třikrát "hvízdne", přičemž souběžně se zvukem padnou tři do přesně trefení k zemi, to už musí jejich pozornost upoutat docela určitě.
Jerry v duchu zalituje, že musí opustit tuhle k míření skvělou pozici, ale není sebevrah, a tak se co nejtiššeji přemístí jinam, odkud bohužel už tak skvělej výhled nemá.+