Bucuresti, Romania

[Rebecca Altamirano]

+přestože si původně myslela, že už spát nepůjde, prospí celý den a dost možná by zaspala i větší část noci, kdyby jí nevzbudilo klepání na dveře.+ Nikdo tady není. +houkne rozespale a schová hlavu pod polštář+ "Pokojová služba, madam. Neseme vám..snídani." +ozve se zpoza dveří a je to právě to krátké zaváhání, které ji probudí. Vyhrabe se z postele, v rychlosti na sebe hodí volné černé kalhoty a tričko a otevře dveře tak jak je, rozcuchaná, ještě trochu rozespalá a vypadající tak lidsky, že víc by to nedokázal ani ten nejmudlovatější mudla:D.+ Ale já jsem si nic neobje...+začne, ale jak jí padne do oka láhev Jacka, dojde jí, kdo za tou snídaní do postele stojí:D+ Tak díky. +shrábne flašku z vozíku, zdvořile se z pokojovou službou rozloučí a chystá se zapadnout zpátky do pokoje, pořád víceméně odhodlaná, strávit v něm zbývající necelé dva dny do té "slávy" na Sianinu počest+

[Syriana Spinnel]

Nooo +řeknu rozvážně+ já jsem s tím počítala, asi bych byla ještě větší cvok, než jsem, kdybych si myslela, že budu spát jak nemluvně. Ale, že ty máš nastavený nějaký radar na moje noční můry +pokrčím rameny, jakože jak já to mám asi vědět + Ale vždyť já tě přece nenutím vstávat +začnu se smát, tomu jeho pohledu, který jasně říká, jo je to moc+ Hele, není problém, pokud teda nehostíš po ránu celou smečku? +zvedne obočí v otázce+ nachystám vám takový hody, že se půl dne nebudete moct hýbat +ušklíbnu se+ Takže k náklonnosti jo? Zajímavé, zajímavé +poklepu si prstem na rty+ třeba mě pak nebudou chtít sežrat, když kvůli mně přijdou o alfu. Hej! Ale jsem si jistá, že bych tu kuchyň… +sleduju jak si hbitě natahuje tepláky+… našla. +Dořeknu už jenom+ Nebo ji snad schováváš? +Následně jdu jeho příkladu a ze stejné skříně si vytáhnu téměř totožné tepláky+ Co kdybych se náhodou zohla pro misku +uchechtnu se, a hbitě si je natáhnu na sebe. No dost fest na mě plandají, ale co se dá dělat. Načež se nechám odvést do kuchyně. Pardon. Královny kuchyní.+ No Merline! +vydechnu+ to je snad vývařovna pro armádu ne? +rozhlížím se po těch metrech čtverečních naleštěného chromu, několika sporácích, mikrovlnkách, dřezích a myčkách+ Ehm.. +znovu na něj kouknu+ ale nemám to vařit pro celou smečku, že ne? +jakože to bych asi chcípla. Pak, odhodlaná postavit se výzvě se vrhnu do práce+ Tak pojď, jdem na to +za tlapu ho dotáhnu před spíž velikosti pokoje+ budeš mi dělat nákupní košík +joo děsně se začínám bavit, a skládám mu do náručí mouku, olej, cukr, tvaroh, čokolády, salámy, sýry, vajíčka a tak vůbec všechno, až ho pomalu není vidět+ To by mohlo stačit +pokývnu uznale hlavou a přesunem se k pultu+ Tak, já vařím, ty pomáháš +a hned mu pichnu do ruky mísu plnou ingrediencí a metlu do ruky+ míchej, prý je to dobrý na bicáky +uculím se a sama začnu tvořit, až jsem poprášená od mouky, jak od sněhu. Po nějaké době plné ochutnávání je na stole nachystáno několik bábovek, závinů s tvarohem, makem, taky závin na slano, hemenexy a míchaná vajíčka+ Jo jo, vypadá to dobře +stoupnu si vedle Gabriela, který na to kouká. Vytáhnu se na špičky a zašeptám mu do ucha…+ ale nádobí neumývám jasný? +pak se tam začnou pomalu trousit lidi ze smečky+ Nechte si chutnat vlku, já si půjdu dát vanu a budu doufat, že máš taky nějak stejně obrovskou knihovnu, jako máš kuchyň. Máš? +zeptám se a vyčkávavě si ho prohlížím, jak se mu ve vlasech odráží zlatavá zář ze slunka vycházejícího výš a výš, které se sem krade okny. A za plán dnešního dne si stanovuji válet se v posteli a číst. Joo nuda. Moje druhý jméno+

[Jade]

+posnídá něco málo k večeři, přehodí přes sebe koženou bundu, a přidá pár svejch nejosvědčenějších hraček, jenom na lehkej večer ve městě, do zadní kapsy si strčí kartu od pokoje, a vyrazí z hotelu. novýho recepčního si nevšímá, vydá se rovnou směrem do centra, ostražitě, ale na svý poměry docela uvolněně. tváří se dostatečně nepřístupně, aby ho nikdo neotravoval, cestou si vyhlídne klub a zapadne tam; nejdřív teda zkontroluje, jestli to není nějakej upíří sexclub posadí se na baru, objedná si pro změnu vodku; pak jen tak vytáhne mobil, a nechá becce zprávu v hlasovce+ Slunce už zapadlo, můžeš vylízt z rakve. +protáhne pobaveně místo pozdravu+ až ti začne lízt krkem upíjet se osamotě, jsem v tom baru na hlavní. +nadiktuje jí adresu a kývne na barmanku, když mu donese tu vodku+ mají vynikající česnekovej chleba. vem si na sebe něco nepraktickýho... +poznamená tím tónem, kterej dovede slabším povahám rozechvět morek v kostech+ a možná za tebe i zaplatím. +dodá ve svým obvyklým špičkovacím duchu, a zavěsí, zapálí si cigáro, opře se zády o stěnu, a pozoruje dění+

[Gabriel]

Na tvoje noční můry ani ne. Ale na tebe jo. +pokrčí rameny a na chvíli se na ni upřeně zadívá. Pak se usměje se a zavrtí hlavou+ Ne, jen pět nejvýše postavených. Tři muži, dvě ženy. +upřesní počet strávníků+ A ne, nebudou tě chtít sežrat. Pokud chtějí zůstat naživu. +oči mu na okamžik ztvrdnou a získá ten alfa-výraz, kterým dokáže během pěti vteřin spacifikovat i toho nejdivočejšího vlka. Pak se zas trochu ušklíbne a alfa-pohled je pryč+ Neschovávám, ale je to tady trochu jak v bludišti. +pozoruje ji, jak si natáhne tepláky a zatváří se nespokojeně.+ Jestli tady někdo potřebuje pořádně vykrmit, tak ty. +ucedí a přísně na ni koukne, ale nechá toho, rozhodnutý na její jídelníček osobně dohlédnout+ Klidně mi můžeš říkat Gabrieli. +cukne pobaveně koutky na toho "Merlina"+ No, něco na ten způsob. Občas se tu pořádaly večírky, na kterých se sešlo i dvěstě vlků, takže je potřeba dostatečný zázemí. +vysvětlí a pokrčí rameny+ Ne, dneska fakt postačí jen zhruba pro šest, sedm lidí. +zavrtí hlavou a nechá ze sebe udělat nákupní košík, nebo spíš soumara. Když konečně doválčí je tam toho opravdu jak pro menší armádu. Přejede to dlouhým pohledem a pak se zadívá na Syr.+ Tak jo, myslím, že si tě nechám. +pokýve vážně hlavou, jakoby snad prošla nějakým testem:D Pak mu v očích pobaveně zablýskne a trochu se skloní, aby k němu líp dosáhla+ Ne, neumýváš. To se neboj. A knihovnu mám, mohla bys být spokojená. +pousměje se a když se začnou scházet členové smečky, zadívá se na ně. Každý krátce nakloní hlavu na stranu a odhalí linii hrdla. Kdyby šlo o formální záležitost, museli by ještě pokleknout na jedno koleno, ale to teď není ten případ a tak stačí jen neformální vyjádření úcty svému alfovi. Jak postupně přicházejí, každý ohromeně chvíli zírá na ty hory jídla a každému se pak na rtech usadí spokojený, široký úsměv.+ Až se vykoupeš, přijď se nasnídat. +podívá se na Syr a tón nepřipouští žádnou diskuzi.+

[Rebecca Altamirano]

+zaleze zpátky do pokoje, láhev Jacka chová téměř něžně v náručí. Nalije si do poloviny sklenice a zbytek dolije krví, kterou si přivezla do zásoby a po včerejší dávce Velcanovi krve jí chutná nějak mdle, hořce a uměle. Zašklebí se, odloží sklenici na stůl a zamíří do sprchy, kde stráví nejmíň půl hodiny vyplácáváním teplé vody. Když už má pocit, že se nejspíš rozpustí, vypne vodu, vyleze ven a osuší se měkkým hotelovým ručníkem, vlasy si vysuší kouzlem a vejde zpátky do ložnice. Všimne si, že má v hlasové schránce zprávu a když se ozve ten jeho arogantní hlas, ztuhne a potlačí zavrčení, které jí zarezonuje v hrudi. Zle se na mobil zamračí, až je s podivem, že chudák hrůzou nezaleze pod postel a chvíli docela vážně uvažuje o tom, že bude prostě předstírat, že žádnou zprávu nedostala. Nakonec si ale sebekriticky přizná, že sedět na zadku a nic nedělat nikdy dlouho nevydržela a v rychlosti naťuká odpověď: "Díky za snídani do postele. Tvá laskavost mě zcela odzbrojila. B.". Shodí ze sebe ručník, do kterého byla zamotaná a chvíli si prohlíží jizvu ve tvaru "V" na svých zádech, která už vypadá spíš jako týden stará, než necelý den. Po chvíli váhání na sebe natáhne těsné, černé bokové džíny, tak nízké, že musí být jasné na první pohled, že spodní prádlo se pod ně už nevejde:P Místo podtpatků zvolí oblíbené, těžké boty s ocelovou špičkou. Oblékne si svoji luxusní černou, krajkovou podprsenkou a přes ni černý celokrajkový top s hlubokým výstřihem do "V", přes který prosvítá její kůže, ne tak extrémně bledá, jak by se na upírku slušelo, spíš s lehkým zlatavým nádechem, který prozrazuje její exotický původ a který nikdy nevybledne. Krajka je hustší pouze na prsou, přesto podprsenka lehce prosvítá, stejně tak je rozeznatelná i jizva uprostřed zad. Dlouhé rukávy naopak kryjí zjizvená předloktí, přestože jsou také krajkové. Vlasy si vyčeše do vysokého, ležérního uzlu, sepnutého třemi stříbrně vypadajícími jehlicemi, které ale stříbrné nejsou, za to to ale mohou být smrtící zbraně. Jeden pramen si nechá volně splývat kolem tváře. Stejně jako včera se nalíčí a nakonec na strategická místa umístí několik kapek oblíbeného parfému s vůní tureckých růží a konvalinek. Okamžik se pozoruje v zrcadle a napadne ji, že vypadá trochu jako závislačka, patřící Velcanovi. Kousnutí na krku a "Véčko" na zádech tu představu jen přiživují. Jako sladkou tečku k pasu upevní pozdro s Five-seveN, na stehno nůž, nebo spíš něco mezi dýkou a mačetou http://www.ianatkinson.net/photosets/blades/jackal1.jpg a do boty ještě menší tlačnou dýku, majíc na paměti, že noční Bucurešť může přinést mnohá překvapení, málokdy ale příjemná. Na chvíli zauvažuje, jestli to trochu nepřehnala, ale nakonec jen na svůj odraz pokrčí rameny a ušklíbne se.+ Příšery a psychopati se jdou bavit. Zachraň se kdo můžeš. +zadeklamuje dramaticky, natáhne si koženého křiváka a vyjde z pokoje+

+když prochází recepcí, neujde jí jak recepčnímu spadla brada téměř na zem a neodpustí si, aby nepřejela provokativním, trochu dravčím pohledem. Zrychlený tep jí dostatečn uspokojí a s elegancí predátora vyjde do noci. Velmi dobře vnímá kradmé pohledy, které ji stíhají, nikdo si ale nedovolí ji zastavit, nebo jen navázat oční kontakt. Po chvíli dojde k příslušnému podniku a bez váhání vejde dovnitř. Trvá jí jen okamžik, než v šeru a cigaretovém dýmu odhalí Jadea a zamíří k němu. Natočí si židli tak, aby ani ona nemusela sedět zády do místnosti, sundá si bundu a pověsí ji na opěradlo. Krátce se rozhlédne kolem, automaticky vyhodnocuje míru potencionálních problémů a pak stočí pohled na Jadea, v očích jí září jiskřičky smíchu+ Dobrý ráno. Vyhajaný do růžova? +zdá se, že ona je až neslušně dobře naložená. Když se u nich zastaví barmanka, zadívá se na ni, lehce hodnotícím pohledem, ale ne ve smyslu jídla, je to spíš pohled, který by jí měl věnovat spíš chlap. S trochu neslušným podtónem, ale stále zdvořilý+ Láhev Jacka, prosím. +usměje se mile a pak už znovu věnuje svoji pozornost psychopatovi vedle sebe:D+

(kruci, zas takovej román, já na to seru )

[Jade]

+je mu jasný, že to je minimálně fifty fifty, možná spíš sixty forty, že nedorazí, takže pro sichr zatím trochu načne barmanku, nic závaznýho, jen pár výměn ve stylu "líbí se mi tvůj zadek a vsadím se, že nejlíp by vypadal v mým klíně", a když mu dojde smska, pobaveně se pro sebe ušklíbne. Chvilku otáčí mobil v prstech a zvažuje odpověď, ale usoudí, že on už se vyjadřoval dost, možná na jeho vkus až trochu moc. nicméně když se objeví ve dveřích, rty se mu roztáhnou do poněkud samolibýho úšklebku, přece jenom je zaháčkovaná, ležérně se opře do židle a jen mlčky pozoruje, jak se blíží. když si svleče bundu, přejede ji jednoznačně hodnotícím pohledem, koneckonců nemá sebemenší důvod cokoliv jakkoliv maskovat. přimhouří oči, v polopřítmí baru se zalesknou, trochu pobaveně, trochu něčím, co už dřív viděla žhnout; pozná výzvu, když ji vidí+ tobě nějak otrnulo. +poznamená s úšklebkem, jejího pohledu na barmanku si všimne, a tohle je rozhodně sentiment, kterej sdílí+ roztomilej podnik. +protáhne, a pozoruje přitom, jak se dívce houpou boky v barmanský zástěře, očima sklouzne na beccu a sotva znatelně zvedne obočí, jako by říkal "to jako myslíš, že s nárazníkem třetího těla by nám to šlo líp?", a je to vtip jenom napůl, i když ještě že nevyslovenej, nejspíš by se oba snažili před tím druhým předvíst, a chudák barmanka by to nepřežila + mohl bych ti prostřelit hlavu přímo na baru, a nikdo by nehnul ani brvou. +dodá, a podle toho, jak se tváří, se zdá, že to je podnik podle jeho gusta; nicméně pro toho, kdo dokáže číst v nuancích jeho sarkasticky pobavenýho tónu, to může bejt i celkem slušný Ahoj, objedná si dalšího panáka, a poklepe filtrem cigarety o stůl+ myslíš, že budeme tu vlčí čubku muset odpravit hnedka na místě, nebo dostanem trochu kreativního prostoru? +zvedne koutek v trochu zvrhlým úšklebku, holt lugaru nemůže člověk beztrestně mučit denně, je potřeba si to vychutnat +

[Syriana Spinnel]

Myslíš, že si mě necháš? +zavrtím ve smíchu hlavou+ a co když nebudu chtít? +směji se teď už nahlas+ budem to muset ještě probrat. +postupně se podívám důkladně každému z příchozích do očí, a hledám sebemenší náznak nesympatií, avšak vidím jen roztlemené úškleby lačnící po jídle. Zase se vrátím pohledem ke Gabrielovi. Scvaknu paty k sobě, a zasalutuju+ Rozkaz šéfe! +koutky mi cukají tak, až hrozí, že mě bude fakt bolet huběnka+ A zachraň mi prosím jeden hemenex a kousek tvarohového koláče +mrknu na něj ještě a odebéřu se zpět do apartmánu. Kupodivu zabloudím jen jednou, to jsem špatně zahnula.V pokoji je božský klid. Otevřu velikánské okno, a nechám čerství ranní skoroletní vzduch proudit do pokoje, ptáci řvou…. Prostě idyla. V momentě se topím ve horké vaně, naplněné až po okraj pěnou. A moje zmučené tělo se začíná ozývat, jak je voda prohřívá. Najednou jsem děsně unavená. Ale utopit se v lázni po tom všem, to by se jeden zasmál. Vylezu ven, hodím na sebe župan, co tam má Gabriel a projdu se po pokoji, když si všimnu dveří, kterých jsem si před tím nevšimla. Dilema, zda mám, či nemám, trvá opravdu jen vteřinu. Říkal jako doma, tak budiž. Otevřu a v němém úžasu zůstanu stát s pusou dokořán. Pak když se vzpamatuji se mi na tváři rozlije velikánský spokojený úsměv a vejdu dovnitř. Osobní knihovna jeho chlupatosti. No to se na to podívám. Rozsvítím nenápadná tlumená světla a cítím se jako v nebi. Pomalu procházím kolem regálů s knihami a dotýkám se jich konečky prstů, až jednu z nich vytáhnu. Dracula od Brama Stokera. Klasika. Natáhnu se na divan a začtu se. Jak jinak, že se zapomenu. Na nějaké jídlo, kdo by na to myslel? Z ponurého hradu hraběte mě vytáhne až tlumené odkašlání+ jejda! +skoro vyletím metr nad divan, jak jsem se lekla. A pak se zamračím s pohledem na velké stojací hodiny+ ehm, čas na snídani asi vypršel?


Děsně se omlouvám, že až tak pozdě, je toho teď moc. Zabijte mě někdo

[Rebecca Altamirano]

+Když barmanka přinese její objednávku, nalije si do poloviny sklenky a dalších hříšných pohledů už ji radši ušetří:D Opře se lokty o stůl a znovu přejede pohledem po lokále. Zachytí přitom pár pohledů jejím směrem a v zádech cítí další, jak všichni nenápadně zírají na jizvu, prosvítající pod černou krajkou.+ Spíš tobě, než mě. Obzvlášť dnes. V tuhle chvíli mi tohle město v podstatě patří. +usměje se velmi spokojeně. Není v tom kupodivu žádná provokace, prostě jen konstatování faktu, že by na ni teď zaútočil opravdu jen dokonalý cvok. Nebo Jade, dobře:D+ No, to v tuhle chvíli netuším. Asi dost záleží v jakým rozpoložení bude Gabriel. A taky jak se madam-bývalá-alfa bude chovat. +pokrčí neurčitě rameny, ale pak na něj pohlédne se zábleskem v očích, který si s tím jeho moc nezadá+ Nicméně bude to pravděpodobně uprostřed lesa, než se promění, věřím, že doběhnou daleko. Je to v jejím vlastním zájmu, jednak si zachovat aspoň zbytek cti tím, že prokáže určité sebeovládání a jednak opravdu zoufale nechce dostat se nám do ruky. +usměje se poněkud tygřím způsobem, lehce zakrouží obsahem sklenky načež do sebe sklenky obrátí. Pak ji položí na stůl a trochu se předkloní, se zájmem studujíc jeho tvář.+ Už jsi o tom kreativním prostoru přemýšlel...hlouběji? +hlas jí zazněl v poslední větě lehce chraptivě, jakoby se ptala spíš na něco neslušného a hříšného; a vlastně se na to ptala:D; nezvratný důkaz, že ona nejspíš už trochu přemýšlela+

[Gabriel]

Když nebudeš, přivážu si tě k posteli. +odvětí bez zaváhání a tváří se smrtelně vážně, jen jiskřičky smíchu v očích mu to trochu kazí+ Zachráním, i vlastním tělem. +zazubí se na ni potom a když odejde, sedne si ke stolu a po něm si sednou i ostatní. Chvíli bezeslova snídají, pak se ale Gabriel zadívá na svého Betu+ Možná tušíte, že po tomhle se ve smečce mnohé změní. Je na čase udělat pár změn a je mi jasné, že ne všichni budou souhlasit a změny vítat. +přjede pohledem postupně každého z nich. Všichni tři muži kývnou, u žen vidí krátké zaváhání, ale pod tíhou jeho pohledu nakonec kývnou i ony.+ Pokud si nejste jistí svou loajalitou ke mně a ke smečce, dávám vám možnost odejít, bez jakýchokoliv následků. Ta možnost je ale pouze teď a jediná. Žádná další v budoucnu nebude. +odmlčí se a ticho je přímo hmatatelné. Pak se zvedne žena s kaštanově hnědými vlasy a světle modrýma očima se zadívá Gabrielovi do očí+

"Tuším, jaké změny, nebo spíš změnu máš na mysli a nemůžu souhlasit. K tobě bych byla loajální vždycky, k ní ale ne. Možná bych to zprvu nedávala najevo, ale ty bys to poznal a poznala by to i ona. A já mám svoji hlavu ráda tam, kde je." +otočí se a zamíří ke dveřím, kde se ještě zastaví a ohlédne se+ "Není lugaru. Není jedna z nás a neví, jaká jsou pravidla. Vždyť jsi to viděl. Dívala se do očí všem z nás a to ne jen chvíli. Všichni víme, že pro nás to znamená výzvu. Víš to i ty. Nereagovali jsme jen z úcty k tobě a z pocitu viny vůči ní. Respektuju ji za to, čím si prošla a přežila. Ale nemůžu ji nikdy respektovat a přijmout jako svou alfu a tvou družku. A takových nás bude víc. Mysli na to, Alfo." +s tím krátce kývne ostatním u stolu a potichu vyjde z domu, nasedne na motorku a odjede+

+u stolu se rozhostí ticho, které začíná být nepříjemné, čím déle trvá+ Vím, že má z velké části pravdu. Ale nehodlám si dál nechat nařizovat, s kým můžu žít a s kým ne. Podívejte, kam to všechno dospělo! Musím nechat zabít svou družku svou vlastní smečkou. A nebo umučit dvěma psychopaty! (kdyby ho slyšeli:D) +praští pěstí do stolu, až talíře nadskočí+ Takže žádná družka jen na sedm let. Vlci tvoří páry na celý život, nemám pravdu? Takže myslím, že je nejvyšší čas se od našich příbuzných přiučit něčemu pozitivnímu. +řekne už klidným hlasem a zadívá se na každého zvlášť.+

"Myslím, že je to dobrá změna. Bude trvat, než si všichni zvyknou, ale zvyknou si. Vím to. Jsi dobrý alfa a nevěřím, že ve smečce by v tuhle chvíli byl někdo, kdo by mohl být lepší než ty. +ozve se Beta. Pak se trochu pousměje a v očích mu pobaveně blýskne+ A rozhodně tam není takový cvok, aby tě vyzval. +všichni u stolu se zasmějí a napjatá atmosféra se jako mávnutím kouzelného proutku uvolní. V klidu dojí a když všichni odjedou, umyje nádobí, pak vezme snídani a zamíří do svých pokojů. Když uvidí pootevřené dveře do knihovny, pobaveně se usměje, odloží jídlo na stolek, opře se o futra a se založenýma rukama sleduje, jak je zabořená do jeho pohodlného křesla, rudé vlasy ještě trochu mokré a zabraná do čtení nevnímá nic kolem sebe. Tiše si odkašle a její explozivní reakce ho nemálo pobaví+ Vypršel. +přikývne souhlasně+ Ale abys neřekla, že jsem zlý vlk, co moří půvabné ženy hladem, donesl jsem ti objednávku až pod nosánek. +píchne prstem do obýváku+ Protože pokud si vzpomínám, slíbil jsem ti, že na tvoje stravování osobně dohlédnu. +připomene jí s nevinným úsměvem+

[Syriana Spinnel]

+Téměř láskyplně knihu odložím na příruční stolek a téměř plavně se zvednu+ ale já si vůbec nemyslím, že bys mě mohl zkusit mučit hlady, možná nějak jinak, ale hlady určitě ne. +Pronesu dvojsmyslně a ano, přesně tak jsem to myslela. Pak poslušna jeho nevyřčenému příkazu zamířím do obýváku, za neskutečně lákavou vůní snídaně. Zavrčí mi v břichu, jako by tam žil vetřelec+ A budeš se na mě jenom koukat, nebo mě budeš i krmit, abys měl jistotu že jsem dozajista syta? Hlavně do mě necpi bůček a nějaký vnitřnosti, protože jak si pamatuju, tak ty já děsně nerada. +Nakrčím nos, jen nad tou představou, načež usednu ke stolu a začnu dlabat+
Číšníku, prosím, vyřiďte kuchaři mé díky +zahuhlám s plnou pusou a když mám po nějaké době plný břich, jsem neskutečně spokojená+
Řekni, co bys dělal +opřu se pohodlně na sedačce+ co bys dělal, v normálně běžný den? Kdybys měl chuť mohli bysme se třeba projít, +zadívám se z okna+ opravdu toužím zase vidět krásné modré nebe, a cítit slunce +otočím pohled od okna zpět na něj a tak zvláštně se usmívám. Jak člověku dojde, že mu chybí takové obyčejné maličkosti, jako je slunce.+ A kdybys mě pozval někam na zmrzlinu, tak bych ti třeba uvařila na revanč večeři +mrknu na něj svůdně+ Ale klidně půjdu do zahrady sama, třeba nepotkám žádného zlého vlka, jako ta trubka Karkulka. +rozesměju se a konečně je mi opravdu dobře, pokojně+