Bucuresti, Romania

[Gabriel]

+jak tak Jadea poslouchá, v hrudi mu začne rezonovat hluboké vrčení a oči mu vzteky žhnou. Drží se ale na místě a nepohne se, i když mu v tom brání pouze Syrianino drobné tělo, tisknoucí se k němu. Za žádných okolností by jí nikdy neublížil, takže prostě sebere veškeré své sebovládání a zůstane stát.+ Zmiz odtud a opravdu ze srdce doufám, že se mýmu městu už budeš opravdu vyhýbat. +zavrčí hlasem poznameným vztekem+ A ty faktury mi klidně pošli. +dodá ještě s jízlivým úšklebkem a pak s notnou dávkou uspokojení sleduje, jak odjíždějí+

[Jade]

+protahovat to nehodlá, cítí to napětí ve vzduchu, a tohle není ten vlk, pro kterýho si přišel, takže nastoupí na spolujezdce, a během připoutání se pro sebe ušklíbne+ faktury. lidi jsou neuvěřitelně nekreativní, pokud jde o splátky. +zavrtí hlavou, a sleduje jak se Syr a Gabriel zmenšujou ve zpětným zrcátku+ prosím tě uvolni se, řeckořímskej zápas nemám v plánu. +koukne úkosem na Beccy, a rty se mu pobaveně zkroutí+ nehodlám tu občůrávat jeho patníky. +dodá s úšklebkem nad vlastním vtipem+ nicméně nepopírám že to rozhodně bylo zklamání. +poklepe prsty o palubku, pak vytáhne cigáro a zapálí si+ nemyslím si, že by ji fakt poslal tu čubku zabít. +protáhne konverzačně, a vyfoukne kouř+ to je na alfu trochu moc machiavelistický. ale tipuju, že přinejmenším tušil, jak to dopadne. +ušklíbne se trochu+

[Syriana Spinnel]

Jasně kotě, +mrkne na Beccy a vydoluje pro ni i malej úsměv vděčnosti. No ale pak... Má dojem, že se někde poblíž asi rozpadá a tříští skála, protože to burácení sílí a sílí... ne, to není skála, jen nasranej vlk. Má dojem, že kdyby se pohla byť i jen o milimetr, tak by bylo zle a tak stojí jak solnej sloup, respektive pidi nárazník a je neskutečně se jí odlehne, když se za těmi dvěmi zvedne oblak prachu.+ No do hajzlu +vydechne a teď už čelem se přitiskne ke Gabrielovi, který má pořád sytě žluté očka.+ Gabrieli? +a přejede mu dlaní po tváři a zadívá se do těch reflektorů.+ Nechceš... nechceš se jít vybít... proběhnout? +Pátrá mu ve tváři.+ počkala bych tu, kdybys to potřeboval. +dodá vážně a při tom ji v duchu pořád pálí jedna otázka, na kterou fakt není vhodná příležitost... to té mrše fakt budou strojit pohřeb?+

[Rebecca Altamirano]

Jsem úplně v pohodě. +zavrčí a střelí po něm pohledem, kterej bohužel mluví o opaku a znovu upře pohled na silnici+ Vážně? +zvedne překvapeně obočí na to "občůrávání" a znovu si dovolí krátký pohled na něj+ To teda nevím, z čeho jsem získala dojem přesně opačný. +ušklíbne se+ Jo, o tom mi chvíli povídej. Takhle snadný to mít neměla. Kdyby ji aspoň sama podřízla. Nebo tak něco. +povzdechne si toužebně. Ještěže se ovládla a neřekla to před Syr, Gabrielem a Willem. Třeba by s ní už nechtěl nikdo kamarádit:D+ Ale ne, taky si to nemyslím. Prostě se to tak nějak...sešlo. A možná to tušil. Nebo tajně doufal. Přece jen ji znal spoustu let... +odmlčí se+ Ale pokud na tu čubu někde narazím, má to sečtený. +myslí samozřejmě Rinu. Zablýskne jí pomstychtivě v očích a zjevně se tou myšlenkou v duchu opájí, protože jí rty zvlní slabý úsměv a napětí, které jí sedělo ve svalech trochu poleví+ Ovšem já zas nemůžu popřít, že se docela těším domů. I když...+dodá neurčitě a loupne po něm pohledem, takže je jasné, na co naráží. Dluhy:D+

[Gabriel]

+chvilku mu opravdu trvá, než umlčí vlka, který toužil rozsápat někomu krk. Ideálně někomu dost konkrétnímu. Nakoenc se ale přece jen ovládne a vrčení utichne. Zhluboka se nadechne a podívá se na Syr.+ Ne, to je dobrý. Pojedeme domů. +hlas mu ještě trochu skřípe pozůstatkem vrčení. Podívá se na Willa, ani nemusí nic říkat a ten jen přikývne.+ Postarám se o to. +řekne Will, krátce kývne Syr na rozloučenou a zamíří do vězení.+
Tak pojď. Půjdeme. +přitiskne ji k sobě a zamíří k autu.+

[Syriana Spinnel]

Dobře zlato +opře si čelo o jeho hrudník a je ráda, že budou spolu, po tomhle šíleném večeru si nepřeje nic jiného, než aby ji celou noc držel v náručí.+ Měj se Wille. +odpoví mu kývnutí.+ Budu řídit. +Sdělí mu nekompromisně a z kapse vyloví klíčky od auta. I když se jí ruce mírně chvějí, tak je na tom furt asi líp.+ takže... +prolomí ticho, když už oba sedí v autě. Nastartuje a rozjede se zpátky kudy přijeli.+ změny v zavedených tradicích? +zeptá se a opatrně na něj koukne.+

[Jade]

vypadáš trochu v tenzi. +poznámená s podtónem smíchu v hlase, a naopak vypadá, že se výborně baví+ tyhle macho typy jsou zábavný, jen se o ně otřeš a už se jim ježí chlupy. +ušklíbne se pobaveně, a úšklebek se ještě rozšíří, když tak vyjádří svý přání+ tohle asi taky nebylo úplně příjemný. +podotkne, a nějak se mu nepodaří zakrejt naději v hlase+ možná rozhodím sítě... +zamyšleně si poklepe prstem na spodní ret, a přemýšlí odkud začít, když chce hledat čubu v kupce světa+ bude ti to chybět. +uchechtne se vědoucně, a odklepne popel z okýnka, střelí po ní pohledem, ale dělá že nevííí, jen ať se smažíííí +

[Gabriel]

+kupodivu ani neprotestuje proti tomu, že chce řídit, což samo o sobě vypovídá o mnohém. Nastoupí a neříká nic, těžko říct na co myslí nebo co cítí, pečlivě své pocity skrývá. Když se po chvíli Syr ozve s otázkou kterou očekával, povzdechne si a krátce na ni pohlédne+ Jo. Už žádný podřizování svýho života smečce a nesmyslným tradicím. I ten poslední vlk ve smečce si může vybrat partnerku - nebo partnera, když na to přijde - podle sebe. Takže nevidím důvod, proč by Alfa měl být vyjímkou. +prohlásí s určitým neústupným tónem v hlase.+ Měl jsem to udělt už dávno. +poznamená trochu nepřítomně, jakoby jen sám pro sebe a znvou se odmlčí+

[Syriana Spinnel]

+Naštěstí nejeli opravdu moc daleko a tak cesta uběhne celkem rychle. A i přesto měla Syr co dělat aby se jí hlava neustále nestáčela na Gabriela.+ No... +řekne po chvilce, když už nějaký čas stojí a ani jednomu se nějak nechce z auta.+ Já určitě protestovat nebudu +posuměje se na něj a položí svou ruku na jeho stehno a natočí se víc k němu.+ Ale jsi si tím fakt jistej totiž... +a nějak neví, jak dál pokračovat. Je jasný, že ne všichni vlci ve smečce sdílejí jeho názory na stopro, ale nechce nijak zpochybňovat nebo nahlodávat jeho rozhodnutí. Přesně neurčitě neví, jak si jeho poslední slova vyložit a tak nad tím potichu přemýšlí.+ Vypadá to... +řekne nakonec.+ že nás čeká spousta práce +a na to nás dá docela důraz.+ I když ti nemůžu slíbit, že mě občas nebudeš chtít zakousnout, nebo tak, to víš asi nejlíp sám +usměje se na něj teď už o poznání víc.+ Pojďme domů hm?

[Rebecca Altamirano]

Jo, všimla jsem si. +ušklíbne se na ty matcho typy, ale kdoví jestli myslí zrovna Gabriela:D+ Ne, není to příjemný, ale je to rychlý. V tomhle množství ne dýl než deset vteřin. +osvětlí mu účinky stříbra na lugaru. To jeho vědoucí konstatování nechá chvíli bez odezvy, ale když zatáčí k hotelovému parkovišti, rezignovaně si pozvdechne.+ Jo, asi bude. Přinejmenším po nějaké době. +trochu se pousměje a zbytek radši nekomentuje, přesně podle hesla "pokud to budu ignorovat dost důkladně, tak to zmizí:D+ Tak jdem, domov volá. +vystoupí a zamíří do hotelu+