Pokoj vlevo nahoře

[Wenai Lafayette]

Zase je nametená, jak zákon káže.... +ozve se v pokoji a k tomu sbor přizvukujících hlasů+
Co? +sedne si na posteli a rozhlédne se po pokoji, nikde nikdo, ale zachvíli se zavlní závěs kolem postele a začnou tam přicházet lidi, muži a pár žen, Amyas, Ještěrena, Richard, Nath, Christa, Katy, Kim.... Jsou tam všichni a Wenai na ně jen zmateně zírá. Vstane z postele a přijde k Amyasovi, usměje se na něj+ Přišel jsi. +natáhne ruku a dotkne se ho, ale on zmizí, Wenai je z toho zmatená a dotkne se ještě pár lidí, ale ty taky zmizí, co to... dotýká se jednoho po druhým, pomalu, rychle, snaží se aby nezmizeli, ale oni stejně zmizí, nakonec tam zbude jenom Lamora+ Dotkni se mě. +řekne mu pomalu+

[Locke Lamora]

+sedí rozvalenej na nějaký komodě a postupně pozoruje, jak jedna postava za druhou mizí+ S potěšením, Kůstko. +věnuje jí křivý úsměv, seskočí ze skříně, zastaví se proti ní, natáhne ruku a zatahá ji za pramen zrzavých vlasů+ Stačí? +koukne na ni+ Nebo ještě? +prstem jí sjede na na tvář a zvedne jí bradu+

[Wenai Lafayette]

+usměje se na něj a uleví se mu, že nezmizel+ Ráda tě vidím, pane parchante. +přikývne+ Jestli se nebojíš, že zmizíš. +pobídne ho+ Dlouho jsme se neviděli.

[Locke Lamora]

+taky se na ni usměje a prsty lehce bloudí po rysech jejího obličeje+ Nezmizím, čestný zlodějský! +zazubí se+ To jo, zasraně dlouho. +souhlasí a trochu posmutní+ Proč jsem tady, Wenai? +zeptá se tiše+

[Wenai Lafayette]

+usměje se na něj a z jejího pokoje je najednou kajuta lodi, ale zůstal v ní všechen nábytek+ Asi proto, že mi chybíš. +navrhne nějakou možnost a pohladí ho po tváři+ Nebuď smutný, Locke. +nevydrží to a obejme ho+

[Locke Lamora]

To není špatný! +rozhlídne se po kajutě a oči mu spokojeně zajiskří+ Skoro jako doma. +zazubí se+ Já jsem král zlodějů, na ty se těžko zapomíná. +vypne hruď a culí se u toho+ Nejsem. Jsem rád, že tě vidím, křehule. +usměje se na ni, pevně ji k sobě přitiskne a v tu ránu má plnou pusu zrzavejch vlasů+

[Wenai Lafayette]

+lehne si na postel+ Můžu tě něcím pohostit, králi zlodějů? +usměje se a když pokyne rukou, tak tam přijdou spoře oděný otrokyně a samý zrzky, Wenai se zamračí a radši je rychle odežene, když tam nechají nějaký to ovoce a podívá se na něj+ Když jsme se poprvé milovali, tak jsi byl nesmělý. A mě se to strašně líbilo.

[Locke Lamora]

Teda takhle mě můžeš hostit třeba každej den. +zazubí se a očumuje ty polonahý fešandy+ A ty ses děsně líbila mně, a já to nechtěl zmrvit. +přikývne, jakože si to pamatuje, a rozvalí se k ní na postel+ Někdy na to myslím, když mám noční hlídku na palubě. +zvedne k ní oči a trochu provinile se usměje, jako by si nebyl jistej, jestli má po takový době právo jí takový věci říkat+

[Wenai Lafayette]

Vážně? +usměje se na něj a trochu se k němu nakloní+ A jenom na to myslíš? Nebo s tím i něco děláš? +položí mu ruku na rameno a sklouzne mu po paži, když se ho dotýká, tak se jí dech zadrhává v hrdle, napůl strachem, že zmizí a napůl vzrušením+ Lamoro... proč mě nemiluješ? +napůl smutně a napůl zamračeně se na něj podívá, ale odpověď ani neočekává+

[Locke Lamora]

Chceš vyprávět sprostý historky? +usměje se křivě a blýskne mu v očích+ Někdy s tím i něco dělám. +přisvědčí a potutelně se uculí, když se ho zeptá, vyhne se jejímu pohledu, vezme ji za ruku, kterou ho hladí a přitiskne si ji ke rtům+ Protože jsem na blondýnky. +odpoví jí vážným tónem, střelí po ní pobaveným pohledem zpoza řas a aby se vyhnul odpovědi, lehce polaská jemnou kůži na hřbetu její ruky jazykem+