Suterén - Vishous / Rhage / Butch

[Vishous]

+zvedne obočí a zkoumavě si ho prohlédne, snažíc se odhadnout, jestli si z ní prostě zas utahuje, nebo v tom má hledat nějaký další významy+ Nejsem zlatá rybka, přání moc plnit neumím. +pousměje se trochu a odlepíš se od zdi, o kterou se doteď opírala. Všimne si krátkého, podivného výrazu, který mu přelétl přes tvář; byl ale tak prchavý, že přesvědčí sama sebe, že se jít o jen zdálo.+ Jsi nesmírně pohostinný...+ušklíbne se nakonec a potřese pobaveně hlavou; na okamžik pocítí nejistotu, jestli nedělá chybu; vždyť ho pořád vůbec nezná a ten neurčitý, znepokojivý pocit, který z něj od začátku má, rozhodně nezmizel. Jen se jí daří vcelku úspěšně ho ignorovat...+ Tak vypadneme...+a přemístí se přímo před dveře jeho pokoje+

To víš, maminka mě vychovala, abych byl hodný chlapeček +začne se řehnit. A pak jen zamrká, když zmizí. Těch několik vteřin, kdy se v podobě atomů přemisťuje domů, může jen hádat jestli tam bude, nebo ne. Kdyby si měl vsadit, řekl by že jo, protože mu prostě nezapadá do vůbec žádných škatulek a to víc, je pro něj zajímavá.+
Ahoj +Zjeví se vedle ní a nakloní se aby odemknul. Vypne alarm a doširoka otevře dveře, ale zůstane stát ve futrech, takže jestli chce B dovnitř, bude muset kolem něj.+ Vítej v doupěti +Vůlí rozžehne jen pár světel. Pokoj je prosycený vůní tureckého tabáku, a silnou mužskou vůní. Ale jinak, až na pár časáků sports illustrated, popelníku a skleniček je tam v celku uklizeno. No dobře, postel není ustlaná.+

[Rebecca Altamirano]

+čeká opřená o zeď vedle dveří; jeho přeprava je očividně trochu pomalejší, než přemisťování+ Nazdárek...+zvedne k němu oči a usměje se jedním koutkem. Sleduje, jak zůstane stát ve dveřích a přivře oči. Pak se odlepí od zdi a projde kolem do pokoje; přestože by mohla projít, aniž by se ho dotkla, nenamáhá se s tím. Bokem se o něj otře, ale tváří se, jakoby nic, že to byla prostě náhoda. Rozhlédne se, jen aby zjistila, že se tam víceméně nic nezměnilo; vůně, kterou je prosycený celý pokoj, už mezitím stihla zařadit jako čistě jeho vlastní, specifickou a nezaměnitelnou.+ Pěkný doupátko...+konstatuje a s pobaveným úšklebkem spočine pohledem na černým fleku na koberci.+

[Vishous]

Pár vteřin, taky naděláš:) +Jen ten pouhý letmý dotek způsobí, že ho zabrní tesáky a v kalhotách se mu sevře podbřišek.... už tak dlouho neměl ženskou. A to je co říct sakra. Vejde za ní a nalije jim oběma panáka. Podá jí ho a pokřiveně se usměje.+ Sprcha je tvoje, dáma první +vpíjí se jí do očí.+ A neostýchej se, klidně si odlož, jako doma +zhodí ze sebe bundu a i všechny zbraně uloží tam, kam patří. Přece jenom tu nejhorší zbraň nosí pořád sebou.+ Hele já to zkoušel vydrhnout fakt, ale někde se stala chyba, savo ani ariel na to nezabírají, a našeho Fritze sem nedostanu +pokrčí ledabyle rameny, že při nejhorším koupí nový koberec.+

[Rebecca Altamirano]

+vezme si skleničku a půlku do sebe hned kopne. Bundu hodí přes jedno křeslo, dopije skleničku a položí ji na stolek.+ Vřelé díky... +usměje se jedním koutkem a jeho pohled opětuje+ Nedělej si s tím starosti, mě jen baví do tebe kvůli tomu rýpat. +zazubí se ještě ve dveřích do koupelny, nevinně na něj zamrká a zavře za sebou. Pak ze sebe rychle shodí oblečení a vstoupí pod proud horké vody. Cítí jak jí uvolňuje ztuhlý svaly a odplavuje napětí a hlavně ten děsnej bezdušáckem smard.+

[Vishous]

+Sleduje ji pohledem jako když orel sleduje myšku na poli a každou chvilku se na ni chystá střemhlav vrhnout. Zahrává si s ním. Kopne panáka a jak se zavřou dveře do koupelny, tak ještě jednoho. Pak uslyší vodu a představuje si jak kapky sklouzávají po její medové kůži, do všech úžlabin a zákoní.+ Zatraceně... +ucedí skrze zuby, zhodí ze sebe oblečení a popadne čisté ručníky. Chytne kliku a rozmýšlí se jen vteřinu, jestli vejít, nebo ne...+ To jsem já, nestřílej... +vzal si její poznámku o zbraních v koupelně docela k srdci. A vejde, v tom samém okamžiku nechá myšlenkou zhasnout světlo a tak je jen osvětlený tlumenou září z pokoje.+ Nesu ti čisté ručníky, +promluví hlasem, který mu klesnul do dunivých hlubin a naplňuje celou místnost koupelny.+ Dovol mi abych tě umyl... +pronese a zase je o kousek blíž k ní, a i ve tmě hltavě pohlíží na její tělo.+

[Rebecca Altamirano]

+cítí v zádech jeho pohled a poprvé ji napadne, jestli nezašla trochu moc daleko. Pak to ale pustí z hlavy a užívá si horkou vodu a přinutí se nemyslet vůbec na nic. Když ale uslyší tiché cvaknutí, jak se dveře otevřely, celá ztuhne. Je jí jasné, že to může jedině on a to je jediný důvod, proč nechá pistoli tam, kde je. Zhasnutí světel ji překvapí, ale nevadí ji. Světlo z pokoje poskytuje jejím očím dost světla, aby bez problémů viděla. Pootočí hlavu a uvidí obrys jeho mohutné postavy proti světlu pronikajícímu dovnitř z pokoje. Když se ozve jeho hlas, který jí přímo fyzicky sjede po těle a zanechá za sebou horké jehličky vzrušení, ale i mrazivý dotek nebezpečí. Dobře ví, co to znamená, není první, kdo v ní dokáže zahrát právě na tuhle zcela specifickou strunu. Ach bohové, proč musí vždycky narazit na někoho takovýho; zeptá se poněkud zoufale v duchu sama sebe a její podvědomí jí okamžitě odpoví: protože je přitahuješ. Odpovídají na tu temnotu, kterou vyzařuješ. Vědí to....+ Díky...+vydechne a sleduje, jak se blíží; jako predátor, ale zároveň s jistou opatrností, jakoby si opravdu nebyl jistý, jestli ho nezastřelí. A přestože ji okamžitě napadne asi stotřicetosm důvodů, proč je tohle hodně špatný nápad, vzápětí jí ten potměšilý hlásek v hlavě našeptá zákeřnou otázku: A proč sakra ne? Jo...a proč ne? Žije skoro jako jeptiška...Do háje, vždyť už si ani nevzpomíná, kdy si naposled pořádně užila. A tak všech těch stotřicetosm důvodů prostě vypudí z hlavy a zadívá se mu do očí+ Dovolím...+zašeptá hlasem položeným mnohem níž, než obvykle a duhovky jí po okrajích nepatrně zezlátnou.+

[Vishous]

+Svaly pod kůží mu hrají nepostřehnutelnou etudu, jak se přemáhá aby okamžitě nevlítl pod tu horkou vodu a nevzal si ji opřenou a sténající o kachličky, hluboko v ní... Ne dost. To stačí. Už jen ty myšlenky uvedly do pozoru jisté části jeho těla, které se teď tyčí pomalu až k jeho pupku, dychtící, připravené vyrazit na zteč.+ Nemáš zač +a pak se mu po tváři rozlije úsměv, jako šklíba když vidí myšku co se právě chytla do pastičky. Dvěma dlouhými kroky je u ní a horká voda ho celého smáčí a je to sakra příjemný pocit. Pod kůží mu brní vzrušení a těch pár metrů čtverečních, kde jsou teď spolu lapeni tomu dodává ještě kapičku koření. Nejdřív jenom chvilku stojí a nechá se opláchnout a pak hmátne ruko a přitáhne si ji. Dlaň položenu na plochém bříšku, její křivka zad opřená o rozložitý mužský hrudník.+ Děkuji +skloní se a zapřede jí ta slova do ucha a špičkou ho olízne. Pak klesne na kolena a i tak má hlavu přibližně ve výšce jejího břicha, jen se natáhnout a olíznout ztvrdlou bradavku. Nechá ruce pomalu sklouznout, okopírovat to malé perfektně stavěné tělo. Na okamžik se musí zastavit a nabrat dech, protože je vážně kousek od toho aby se přestal ovládat. Popadne kostku mýdla, pořádně ji namydlí a pak zvedne pravé chodidlo. Laská a mazlí se s kůží a prsty a vyjede výš, na lýtko, koleno, kde ji pohladí pod ohybem. Jeho mokré vlasy ji pošimrají na podbřišku, jak se sklání k nohám. Pak to samé zopakuje s druhou nohou stejně pečlivě a pomalu. Zůstane klečet, ruce, těsně pod jejím zadečkem a pak.... položí svou tvář do horkého hladkého klína a silně se nadechne. Proboha... hlava se mu skoro zatočí z té nádherné ženské vůně. V dlaních sevře pevné půlky a vtiskne svůj obličej přesně tam, kde ho chce mít. Tváří v tvář jejímu vábícímu klínu.+

[Rebecca Altamirano]

+když vejde za ní a ucítí ho těsně za sebou, ví že už není cesty zpět; a hlavně to ani nemá v plánu. Opře se o to tvrdé tělo za sebou, cítí horkost, sálající z něj i přes horkou vodu, zcela zřetelně; jeho poděkování a dotek jazyka jí vyšlou horký plamen vzrušení do celého těla a ze rtů jí unikně první, tichý povzdech. Když před ní klesne na kolena a sjede rukama po jejím těle, přivře slastně oči, které už planou tím zlatým ohněm; přejede mu bříšky prstů zlehka po tváři, do vlasů a vzadu po krku pokračuje plynule na ramena a kopíruje ty tvrdé pletence svalů a jen z té kontrolované, brutální síly pod svýma rukama se slabě zachvěje po celém těle. Jeho doteky jí vypalují do kůže žhavé stopy vzrušení a cítí, jak ji začíná touhou brnět kůže, jakoby se jí snad chtěla odplazit z těla. Tiše zavrní rozkoší, když ji začne umývat, jeho ruce jí kloužou po těle, přímo ji uctívají. Neví, co přesně čekala, ale tohle rozhodně ne; začíná mít pocit, že se začíná tříštit na tisíce kousíčků, a když zaboří obličej do jejího klína, musí se opřít o mokré kachlíčky, protože kolena má náhle jako z rosolu. Zaboří mu ruku do vlasů a sevře v pěsti hrst černých pramenů. Zakloní hlavu a zcela pod nadvládou chtíče a touhy se trochu rozkročí+ Prosím...+zasténá do ticha, rušeného jen kapkami vody, tříštícími se o jejich rozpálená těla a jejich těžkým, zrychleným dechem; druhou rukou mu sjede na záda, kam jen dosáhne a když se vrací zpět, zanechají za sebou její nehty narudlé škrábance+

[Vishous]

+Uvnitř vněj všechno křičí spokojeností, nad vzdechy, které splývají upírce ze rtů. Ještě se dorazí od kachliček aby se roztříštili o jeho kůži. Nic víc nepotřeboval slyšet. Krátká bolest z drásajících nehtů ho posune ještě kousek dál, v blaženém příslibu potěšení. Hlasitě zavrčí a přehodí si jednu hýždi přes rameno, tak ji celou podepře a má ještě lepší přístup k tomu, co chce poznat ze všeho nejvíc. Dlaní jí putuje přes bříško až k ňadru, kde sevře prsty kolem bradavky a mírně ji štípne. V tu stejnou chvíli přitiskne své horké rty na rty jejího pohlaví. Jazykem si proklestí cestu až do samého nitra a konečně už ji poprvé ochutná. Tak sladká, tak horká, tak mokrá. Pro něj. Zapřede. Ano vážně zapřede. A pustí se do toho pěkně zhurta. Líže a tahá, saje a drtí její pohlaví polibky a jazykem. Sám je z toho pekelně vzrušený, tesáky má skoro až do půl brady a musí se kontrolovat aby jí neublížil. Naprosto zřetelně slyší jak se jí dech zrychluj. Prsty si pohrává s ňadry, bradavkami, hladí je, tiskne, pak zas štípne, vždycky pěkně zcela nečekaně. Druhou ruko usvírá kulatý zadeček a tlačí klín ještě víc proti obličeji. Ve slabinách mu silně pulzuje a je na kraji už jen z toho vědomí, že jí působí rozkoš. Ale za nic na světě by nepřestal.+

[Rebecca Altamirano]

+ostře se nadechne, když ji štípne, ale ta krátká bolest se okamžitě přetaví do žhavé rozkoše, která horkým šípem zamíří přímo do středu jejího vzrušení. Prohne se v zádech a prudce sebou trhne, když právě na to místo zaútočí svými ústy. Hlasitě zasténá a zatne mu nehty do ramenou, jak se potřebuje něčeho zachytit, protože se celá chvěje pod jeho rukama a těmi dobyvačnými útoky. Cítí, že tohle dlouho nevydrží, ale chce přitom mnohem víc; pak náhle zcela bez varování to napětí povolí a divoké vyvrcholení jí otřese celým tělem a v se zasténáním vykřikne jeho jméno. Nehty mu zaryje do svalů na zádech tak silně, až se objeví drobné kapky krve, které hned zmizí v proudu vody a na okamžik ji zbarví do růžova. Celá se třese doznívajícím orgasmem, oči zavřené a víčka příliš těžká na to, aby je dokázala otevřít; ví jistě, že kdyby ji nedržel, dávno by klesla na zem, protože se jí všechny svaly v těle rozpustily v rozkoši a chtíči. Ztěžka oddechuje, ale ví, že tohle rozhodně není konec. Na rtech jí zahraje slabý úsměv, pomalu otevře oči a podívá se na něj dolů+ Pořád tě chci... +vydechne hlasem ochrapětlým výkřiky, které z ní vynutil+ ...udělej se ve mě. +zašeptá a nehty mu znovu přejede po škrábancích, které mu vyrobila před chvílí+