Syriana´s reborn

[Rebecca Altamirano]

(heh, to je vtipný, až teď mi došlo, že B. používá stříbrný náboje i dýky, i když jí stříbro taky nedělá dobře:D ale asi jí vadí spíš přímý kontakt a tomu se při výměně zásobníku i manipulaci s dýkou dá asi v pohodě zabránit:D)
Jenom si posluž. +uculí se a mávne k tomu arzenálu+ No, zrovna tady žádnou nemám. Ale mobil by mohl stačit ne? +koukne na ni+
+přemístí se taky a ta spousta krve ji znovu překvapí; vážně zázrak, že to přežila. Nechá se vést Syr, nos má sice taky lepší než lidi, ale na vlkodlaka rozhodně nemá. Zaměří se místo toho stopy, které zanechal viditelné okem; polámané větvičky, stopy v blátě, zachycené chlupy v křoví. Postupně se tak dopracují do podstatně horší části města, se spoustou opuštěných budov, starých továrních hal a dalších ideálních úkrytů.+

[Syriana Spinnel]

Jasně, mobil je fajn. +nasadí lehký běh a je naprosto unešená, jakou radost z toho pohybu má. Běh dostal naprosto jinej rozměr ve smyslu toho slova. Na okamžik se zastaví, zakloní hlavu a zavře oči. Naslouchá a vnímá všemi ostatními smysly, než jen zrakem. Zase se otočí doprava a ukáže B beze slov na starou tiskárnu. Lehce vykročí, našlapuje jenom na špičky a vklouzne do vnitř, do tmavých prostor prvního patra. V okamžiku, kdy se zadívá na schody k nim dolehne tiché mužské zasténání. Přenechá vedení B, vytasí magnum a tiše ji následuje. Nikoho jinýho, krom teda krys co tam pobíhají naprosto všude, tam necítí.+

[Rebecca Altamirano]

+drží se kousek za Syr, všechny smysly zostřené na maximum, aby mohla okamžitě zasáhnout, kdyby po nich něco skočilo. Potichu vejde za ní do staré budovy a tiché zasténání okamžitě registruje. Kývne Syr a jde první, všimne si stop v prachu na zemi a jde na jistotu. Pak bleskově vpadne do zdemolovaného pokoje, zbraň namířenou na muže zhrouceného v protějším rohu; je očividně docela vážně zraněný, místnost naplňuje silný pach spáleného masa a vlasů, nebo srsti. Přesto ale stihne bleskurychle vyrazit proti nim, s hlubokým, temným vrčením; pak se najednou promění, ale jenom částečně; vytáhne se do výšky, obroste srstí, ale ne úplně, jen na některých místech; ruce se mu změní v tlapy, které mají ale stále lidský tvar, jen jsou opatřené deseticenitmetrovými drápy. Hlava se trochu zdeformuje a protáhne a v tlamě se zablýsknou ostré zuby. Stojí před nimi hybrid, napůl člověk, napůl vlk+ Kurvadrát! +zavrčí Becca a vystřelí; dvě stříbrné kulky najdou svůj cíl, jedna v břiše, druhá ve stehně; třetí zlehka škrábne jeho bok; zamíří mu přímo na srdce+ Ani se nehni, nebo ti do srdce našiju celý zásobník. +samozřejmě ví, že ho ještě nemůže zabít, to ale on vědět nepotřebuje+ Syr? +nedovolí si, ohlédnout se, ale nepochybuje, že je kámoška připravená na show+

[Syriana Spinnel]

+Drží se za B a vystoupá nehlučně nahoru, i když nemá moc smysl se maskovat, protože když ona cítí jeho, tak on na tuty cítí je. Nakoukne dovnitř a po tváři se jí rozlije široký úsměv, jeho utrpení jí dělá neskutečně velkou radost. Nijak se z jeho útoku nevzrušuje, naprosto a bez obav důvěřu svému osobnímu katovi, že ho dostatečně zpacifikuje, pak ale překvapením vyvalí oči, na tu meziformu. Dívá se na něj a je to prostě něco mezi člověkem, a vlkem, i když i v této meziformě je vidět, jak má spálené maso až na kost, na některých místech. Jestli pak to umím taky? napadne ji, protože tomuhle se říká eso v rukávu. Musí to později rozhodně zjistit. Uši ji naplní vztí a skučení raněného a rozzuřeného vzířete/člověka. Vystoupí z poza Beccy a na tváři krutý úsměv.+ Neměl by ses tak opalovat na sluníčku, kocoure, neprospívá to tvý srsti. +Přitáhne si starou zaprášenou židli a sedne si na ni, v dostatečné vzdálenosti od něj. Pak se malinko nakloní k němu+. Pamatuješ si mě? +zeptá se, a vytáhne mobil.+ Dám ti vybrat, povíš mi, kdo tě na mě poslal, a já tě nejdřív zabiju a pak až ti odřežu hlavu, nebo mi neodpovíš, pak tě tedy bude tady moje kolegyně mučit, dokud nám nevysypeš co chci vědět, pak ti začnu odřezávat hlavu ještě zaživa. Slyšela jsem, že to docela bolí +prohodí konverzačním tónem.+

[Rebecca Altamirano]

+ostražitě sleduje každou, i nejmenší podezřelou reakci z jeho strany, připravená okamžitě do něj nasypat další stříbro. Poslouchá Syr a vycení na něj zuby v celkem děsivé parodii na úsměv+ A věř mi, že si to užiju...+ušklíbne se studeně+

+když chlap uvidí Syr, oči se mu rozšíří+ To není možný...+z jeho zdeformované tlamy zní ta slova podivně, hlas má vrčivý a hluboký, ale rozumět mu je dobře; a pak mu do očí vstoupí rezignace a porážka. Ví, že z tohodle už živý nevyjde a i kdyby se mu nějak povedlo utéct, našla by si ho ta, která si ho na tuhle práci najala. Vlčí znaky se pomalu vpijí zpátky do jeho těla a k zemi klesne znovu nahý chlap, smířený s osudem+ Poslala mě Raven, družka alfy amerických lugaru. +řekne naprosto zřetelně, vědom si toho, že jeho doznání nahrává+ A stejně jsem už mrtvý, až by se dověděla, že nejen nejsi mrtvá, ale dal jsem ti proti nim tu nejlepší zbraň...+zhluboka se nadechne, ví že je z ní teď to, co on. Jen nechápe, jak se to mohlo stát tak rychle, neměla by s proměnit hned po napadení. Kdyby to tak bylo, přežila by napadení dlakem většina obětí. Krátce střelí pohledem po té druhé, jestli s tím nemá něco společného; to je už ale jedno. Tiše zasténá bolestí, cítí jak se mu stříbro vpaluje hlouběji do těla a ve tváři začíná šednout. I krev, která vytéká z ran je našedlá a na popáleninách je zřejmé, že se už nehojí+

+Beccu ani moc nepřekvapí, že to radši vzdal. Vybrat si lehčí smrt v téhle situaci nepovažuje za zbabělost, jako spíš za vítězství zdravého rozumu nad zbytečným hrdinstvím. Otočí se na Syr a zvedne obočí+ Máš ještě nějaký otázky? +nakonec je to její "druhový" otec, tak by možná bylo fajn pár věcí si objasnit+

[Syriana Spinnel]

Ne hošku, to je prostě realita +pokývá soucitně hlavou, jako by jí ho snad mohlo být líto... což není.+ Vypadá to, že jsi až po uši ve sračkách. +Na přiznání nic neříká, nechce být slyšet na videu, ale hned jak dořekne, že to byla Raven, tak video stopne. Co chtěla apotřebovala už má. Nic víc tam být nemusí. Hlavně ne to, že ji snad přeměnil, to si totiž nechává jako největší eso v rukávu.+ Díváš se špatným směrem hochu, +dupne nohou, aby se věnoval zas jí a ne B.+ Já jsem tady, a ještě jsem neskončila. +odpoví tím tak i na Beccyinu otázku. Sama vidí následky těch stříbrných kulek, musí si pohnout jestli chce ještě něco vědět...+ Takže, tohle, co jsi teď předvedl, napůl vlk, napůl zvíře nebo co to sakra bylo, umí všichni z tvého druhu? +už chtěla říct vrhu, ale vůbec se jí to nelíbilo.+ Odpověz mi, a já tě ušetřím další bolesti... vidíš ten rozdíl? tys tak laskavý nebyl, když jsi mi rval tělo, jako cáry papíru, takže si toho važ.

[Rebecca Altamirano]

+podívá se znovu na Syr a trochu zamrká, protože se mu začíná trochu rozostřovat vidění+ Bojová meziforma. +vysvětlí jak se tomu říká+ Jenom ti nejmocnější. Alfy vždycky, většinou je mají i nejpovedenější a dokáží mluvit téměř bez problémů. Líp než já. +upřesní to a pak rozkašle. Chvilku mu trvá, než se uklidní a když si otře pusu, je krev na ruce šedivá; dochází jim čas rychleji, než myslely+ Umí si proměnit jen některou část těla, zvětšit drápy podle potřeby. Je to prostě válečný tuning. +ušklíbne se+ Ale většinou trvá několik let, než se to naučí+ Sorry, nebylo to osobní. +pokrčí rameny na tu její poslední větu a trochu se ušklíbne. Možná jí chce vyprovokovat, aby ho konečně zabila+

[Syriana Spinnel]

Bojová meziforma +všechno si to ukládá do paměti, rozhodnutá, že ona ji prostě musí zvládnout, protože by se jí to moc a moc hodilo.+ Dalo by se předpokládat, že když ji umíš ty, budu ji umět i já? možná časem? +zeptá se ještě na poslední věc a když vlk jen tak neurčitě pokrčí rameny, dojde jí trpělivost. A jemu zjevně čas.+ Mno, má vendeta bude bohužel velmi osobní. +Vstane, odloží židli bokem a přejde k němu.+ Vybrali ti špatnou oběť +řekne mu už jenom a pak se vní všechno vzedme a Syr uchopí jeho hlavu do dlaní a mocným škubnutím mu zlomí vaz.Škoda plýtvat kulkami, když stejně zjevně umíral. Vezme si kudlu - nebo spíš malou mačetu co pobrala u B...+ Jdi na bok kočko, asi to bude trochu stříkat +a stěmi slovy mu prořízne hrdlo, od ucha k uchu, takový nový úsměv. Krev jí smáčí od krku přes hrudník. Ale to Syr ani nezpomalí, tlačí ostří hlouběji, až přeřeže hltan a narazí na míchu a páteř, přidá na síle a pak už hlava visí jen na zbytku kůže, než se zcela uvolní. Zbytek těla se zhroutí na zem, a když se Syr znovu narovná, drží hlavu bývalého vlkodlaka za vlasy. Celá zaneřáděná od krve a na tváři v celku nepříčetný výraz, ale úsměv přes celý obličej.+ Myslím, že můžeme jít domů +koukne na B, co ona na to.+

[Rebecca Altamirano]

+pozoruje jak si to s ním Syr vyříká, výraz neutrální a když ji požádá, aby kousek uhnula, jen se pobaveně ušklíbne a kousek ustoupí. Dívá se mu, jak odděluje hlavu od těla a když se k ní otočí, celá od krve, s celkem dost vyšinutým výrazm ve tváři, zvedne obočí a namíří na ni prst+ Jestli tě takhle uvidí Payne, nejsem si jistá, že jí fakt definitivně nepřepne. Sice mě v akci taky viděla, ale tohle...+mávne k ní rukou+ No nic, jdeme. Doufám, že máš doma velký mrazák, protože já fakt ne. +ušklíbne se sarkasticky; pak přistoupí k tělu, zlehka nad ním mávne rukou a to okamžitě vzplane, zářivě modrým plamenem. Za pár minut je na podlaze jen hromádka prachu, kterou vítr prohánějící se budovou hned rozfouká+ Tak vypadneme. +otočí se a zamíří ven z budovy+

[Syriana Spinnel]

+Protočí oči+.. Přece nejsem takový cvok, abych takhle lezla před malou holku. Jsem přece cool vlkodlačí teta. +zavrtí hlavou.+ Půjdu k sobě, do apartmánu v hotelu, mrazák tam mám myslím dostatečně veliký a nechci ti zas zasvinit obývák. +Sleduje to její uklízení.+ Miluju kouzla +vydechne jako by říkala srdcryvné vyznání lásky.+ Stejně potřebuju začít balit, čeká mě dost náročných pár dní a pak stěhování z hotelu, definitivně. +Hodlá udělat tlustou čáru za minulostí, to znamená i oodstěhovat se pryč z apartmánu, který patřil jí a Viktorovi.+ Díky kotě +mrkne na ni, protože si fakt váží všeho, co pro ni dělá.+