Pracovna a kancelář

[Gabriel]

[Gabriel]

+z ložnice zamíří do své kanceláře a vejde dovnitř. Tam už čeká Devin a jeho Beta - vysoký, šlachovitý, s tváří neprozrazující žádné pocity. Na rozdíl od Alfa-páru nemá indiánské rysy, vypadá spíš jako klasický kovboj, tmavě plavé vlasy, světle modré oči; na sobě košili a kožené kalhoty. Dokonce i kovbojské boty. K dokonalosti chybí jen klobouk stažený hluboko do očí. Will stojí vedle Gabrielova křesla. Zamíří ke svému stolu, otočí se k Devinovi a pokyne mu, aby si sedl. Will zůstane stát za ním, stejně jako Devinův zástupce.+
Takže...+začne Gabriel a zadívá se mu do očí+ Co přesně je důvodem k tomu, že jste podnikly tak dlouhou cestu?

[Smečka]

+chvilku si ho bezeslova měří pohledem, pak se pousměje se opře se do křesla+ Doneslo se za oceán, že alfa evropské smečky přišel o družku. +v tmavých očích mu potměšile blýskne. Samozřejmě se jim doneslo i to, že nešlo o žádnou politováníhodnou nehodu+ Chtěli jsme vyjádřit svou upřímnou soustrast a zároveň navázat přátelské vztahy. +konstatuje klidně+
A samozřejmě také víme, že v blízké době proběhnou souboje o uvolněné místo tvé družky. +rty mu zkřivý vlčí úsměv+
G: Jenže to místo není volné. Mám družku. Svázal jsem se. +odttuší studeně a cítí, jak mu tuhnou svaly na šijí+
D: Ano, všimli jsme si. +ohrne ret+ Člověk. Nevídané. Musím říct, že tvá odvaha postavit se proti všem zvykům a tradicím mi do jisté míry imponuje. A vlastně nemám ani to nejmenší proti tomu, aby se i ona bojů zúčastnila.
G: +zřetelně cítí, jak Will za jeho zády ztuhne+ To věřím, že nejsi proti. Dokonalý způsob, jak se jí zbavit že? +ohrne rty v úsměvu, který je spíš výhružným náznakem zavrčení, než úsměvem+
D: to asi nemůžu popřít, ano. +usměje se studeně+
G: Pokud trváte na Syrianině účasti, musí se souboje o dva týdny odložit. Má bohužel nějaké své záležitosti, které musí obstarat. +schválně si dá delší lhůtu, než je deset dní výměny, aby dal Syr možnost ještě trochu trénovat, i když je mu jasné, že její šance jsou prakticky nulové. Myšlenka předání smečky Willovi začíná nabývat mnohem reálnějších obrysů+
D: S tím nemám problém. Aspoň se my všichni lépe poznáme. Moje dcera se na setkání s tebou velmi těšila.
G: +ach bohové, Syr měla pravdu. Budou mu tu holku cpát do postele+ I já ji rád poznám...+přinutí se k úsměvu a potlačí zavrčení, které mu stoupá hrdlem+
D: Dobře. Takže jsme domluveni. Ode dneška za dva týdny začnou souboje místo tvé družky. +zvedne se, kývne mu a vyjde z kanceláře+

[Gabriel]

+unaveně se opře v křesle a zavře oči. Takhle vyčerpaný, psychicky a emocionálně, ještě za celý život nebyl a to už má za sebou pár pěkně mizerných etap.+
Naprosto nejzkurvenějších deset dní, v celý historii zkurvených dní. +zavrčí temně a rukama si přejede obličej, jakoby tím všechno mohl smazat. Pípnutí mobilu mu oznámí novou příchozí zprávu. Natáhne se pro něj a přečte si ji. Srdce se mu sevře a žaludek stáhne do bolestihvého uzlu, přesto poslední věta vyloudí slabý úsměv na jeho rtech. Rychle nacvaká odpověď:+ "Stačí říct a doletím si pro tebe. P.S. Tys mě chyběla víc, Zrzko. G."

[Syriana Spinnel]

+Ráno se probudí ještě v Dublinu v apartmánu a přečte si smsku a začne jednat. Rychle se obleče, vyndá "dárek" z mrazáku a uloží ho do velké dárkové krabice. Přiloží k tomu flashdisk s videem a odepíšu Gabrielovi.+
Dávám přednost lepší přepravě
+Odešle to, tak tři minuty počká.... děsně dlouhé tři minuty, během kterých se docela náročným kouzlem zahalí tak, aby nešel vycítit její "spolubydlící", který neustále dřímá pod povrchem a už jen z vědomí, že půjdou za svým chlapem přešlapuje uvnitř ní jak tygr v kleci. Pak se přemístí Gabrielovi rovnou do kanceláře, na ložnici si netroufne, možná ze strachu, co by v ní mohla najít.+
Překvapení +prohodí s úsměvem na tváři, jak se tam tak objeví. A má co dělat, aby se na něj nevrhla, ať už jako člověk, nebo jako vlk, který vycítil vlčího alfa samce a nejradši by si k němu rozběhl na poznávání, oňufání a něco mnohem víc +

[Gabriel]

+nechápavě se na zprávu zamračí, ale než se nad tím stihne hlouběji zamyslet, ozve se prásknutí. Mobil mu vypadne z ruky a nadskočí na židli, jakoby ho bodl sršeň. Když ale uvidí, kdo se to tam objevil, šokovaně na ni zůstane zírat.+ Co tady...jak...+vypadá, jakoby mu v kanceláři přistáli marťani:D. Pomalu objede stůl zadívá se jí do očí+ Vrátila se ti magie...+vydechne a široce se usměje. Pak ji najednou popadne do náručí a hladově ji políbí, jakoby ji snad chtěl pozřít úplně celou+ Strašně jsi mi chyběla..nikdy už mě na tak dlouho neopouštěj, jasné? +ukryje tvář na jejím krku a zhluboka vdechne její vůni. Všimne si, že je trochu jiná, ale přisoudí to tomu, že se jí vrátila magie.+ Jak se to stalo? +je samozřejmě zvědavý jak opice:D+

[Syriana Spinnel]

+Po tváři se jí rozlije široký úsměv, jak je z toho G totálně vykolejený. Slov není potřeba, Syr proto jen přikývne.+ Ano vrátila +a díky bohu, že z toho má vlk radost, nebo by ji kleplo. Jen zavískne, z toho nečekaného útoku, ale polibky mu stejně hladově vrací. Tak děsně moc jí chyběl.+ Nemáš ani tušení, jak jsi mi chyběl ty +pátravě se mu podívá do očí a vidí všechnu tu únavu, ani se neptá, jak zlé to bylo, je to na něm prostě vidět.+ Nikdy, máš smůlu, už se mě nikdy nezbavíš. +odpoví a zní to skoro jako přísaha.+ Ty tak krásně voníš +a teď ta slova dostávají naprosto jiný rozměr významu.+ Myslím, že by sis měl asi sednout, než ti odpovím, protože hrozí, že tě klepne +myslí to smrtelně vážně, a taky pozamyká zámky, aby na ni nemohl hned vlítnout.+ Podívej se na tohle +Vytáhne z kapsy mobil a přehraje mu doznavačné video.+ Vrátila se mi magie, protože jsem málem umřela... zase +zkousne si ret a pak se na něj podívá, trochu se strachem v očích, jak bude reagovat na následující atomovku...+ jsem... no ... totiž +souká to ze sebe, má fakt strach jestli ji kvůli tomu třeba neopustí.+ Vypadá to, že s tebou budu běhat při měsíčku +kouká na něj bezelstně a zranitelně. Jeho další slova rozhodnou o mnohém z jejich potencionální budoucnosti.+

[Gabriel]

S tím jsem ochotný se nějak vyrovnat. +pousměje se, když mu oznámí, že se jí už nezbaví.+ Co tím myslíš? +zvážní, když mu řekne, aby si sedl a zamračí se, ale vezme si mobil. Celé si to poslechne a je dokonale tichý a nehybný, až se zdá, že tam naprosto zkameněl. Nakonec pomalu vzhlédne k ní, oči zářící bledě žlutým ohněm, slibujícím dlouhou a bolestivou smrt+ Málem jsi umřel...+opakuje po ní velice tiše, dutým hlasem a v hrudi mu zarezonuje hluboké, temné zavrčení. Je tak zcela soustředěný na hrůzu z toho, že mohla být mrtvá, na vztek, že na ni někdo poslal nájemného vraha, že skoro přeslechne poslední větu.+ Co jsi to...+rozšíří se mu zorničky a prudce si ji přitáhne k sobě; přitiskne znovu nos k jejímu krku a zhluboka se nadechne+ Ježíšikriste...+vydechne do její kůže a stiskne ji tak pevně, že kdyby ještě byla člověk, nejspíš by jí zlomil nejmíň jedno žebro+ Jakto, že už ses proměnila? Nebyl ještě úplněk...+a pak ztuhne, protože nosem zavadí o něco, co tam předtím rozhodně nebylo. Odtáhne se kousek a odhrne tričko trochu dolů. Zůstane zírat na zjizvenou a stále ještě růžovou tkáň, svědčící o tom, jak moc čerstvé to zranění je. Postupuje dál, až odhalí celou jizvu. Potrhal ji jako kus masa. Klíční kost byla určitě rozdrcená, chybělo málo, aby jí ukousnul celou ruku. Pomalu k ní zvedne oči a zadívá se jí do tváře, oči naplněné syrovým strachem, ale i touhou zabíjet.+ Za tohle zaplatí...+zavrčí temně, dívajíc se jí hluoboko do modrých očí+

[Syriana Spinnel]

V tom případě to mnohé ulehčuje a můžu ti s klidem v duši oznámit, že mám sbaleno a jsem připravená ti okupovat byt +Sedne si na ten jeho přepychová stůl, a dál jen nehybně sleduje, jak se její v tuhle chvíli mírumilovný vlk mění na vzteky rozpálenou bestii, až na to její vlastní vlk reaguje a nejraději by se pře jeho hněvem někam schoval.+ Jo, chyběl asi takový +naznačí prsty, kde není žádná mezera+ kousek. +Když si ji přitáhne a začne očmuchávat tak zcela shodí to maskovací kouzlo a dopřeje mu celou pravdu, napnutá jak struna, očekávající zavržení... Objetí jež následuje v ní rozmetá všechny myšlenky na to, že by ji snad mohl zavrhnout. Sesype se mu v náručí jak hadrová panenka a slzy úlevy jí stoupnou do očí+. Tak hrozně jsem se bála, že už mě nebudeš chtít... +Pak sklopí pohled bokem, ví jak rozmasakrovné tělo teď má, to rameno už tak prostě zůstane napořád a opravdu to není krásný pohled. Dost na tom, že se snažila vyhýbat zrcadlům, je to tam a nic s tím nenadělá.+ Přežila jsem jenom díky Rebecce, která mě stihla zavčas najít a vytáhla ze mě pomocí Day a Nighta vlka, díky tomu, že jse se proměnila takřka okamžitě, tady teď stojím. +Vysvětlí mu to a oči jí zaplanou ohněm pomsty, který v ní hoří jak obrovksá hranice.+ Pojď něco ti ukážu... +vezme ho za ruku a odvede ho k té dárkové krabici.+ Jestli jsi myslel tohohle +odklopí víko, kde se skví hlava jejího "taťky"+ tak jsem si to moc užila, ale jestli myslíš ji... tak to budeme muset probrat. Ráda bych jí totiž tento dar předala. Což mě vede k tomu, co se tu sakra dělo, že vypadáš jako by tě přejel parní válec a několikrát zacouval tam a zpátky? +Pátravě sleduje každý rys jeho tváře a pak si zkousne ret..+ Řekni mi... +kouše a kouše, až ucítí krev na jazyku.+ budeš mě ještě chtít když teď... +však ví. Je to sice povrchní otázka, ale pro holku, která se před čtyřiadvaceti hodinami přeměnila do chlupů a zdobí ji spleť nehezkých jizev docela zásadní.+

[Gabriel]

Co to říkáš? Proč bych tě neměl chtít....+tiskne ji k sobě, objímá ji, jakoby ji už nikdy nechtěl pustit+ Becca..cože udělala? +nevěřícně se na ni zadívá, tomu prostě nedokáže uvěřit, ale nejspíš to bude pravda. Jinak by tu určitě nebyla+ Tohle by ale neměla dokázat....+potřese hlavou a tuhle otázku nechá na jindy, jsou jiné priority+ Hmmm..jo, toho taky. +zadívá se se zájmem do krabice a pocítí hluboké uspokojení, že se pomstila sama. Jeho malá, nebezpečná vlčice. Spokojeně zavrčí, jak i jeho vlk je velmi potěšen.+ To je skvělý nápad, myslím, že veliký dárek bude už jen to, že jsi tady. +zablýskne mu zlomyslně v očích. Nemůže se dočkat, až jim to všechno dá sežrat i s úroky+ Tady? No, trochu jako zákopová válka se slovy, tancováním ve vlčí etiketě, ohýbání zákonů a tiché doufání, že to jedna strana posere a druhá bude mít možnost roztrhat ji na kusy. +shrne to velmi stručně se zlým úšklebkem na tváři+ Hele...Syr...+zvedne jí prstem tvář, aby jí viděl do očí+ Jsi nádherná. Vždycky jsi byla a vždycky budeš. A i kdyby jsi ty jizvy měla přes obličej, nikdy bych tě neodkopnul. Jsem vlk. A vlci neodsuzují a neoškliví si jizvy utržené v boji. +pohladí jí po tváři a dívá se jí hluboko do očí+ Naše jizvy jsou známkou toho, že nás zranili, ale nerozbili. Miluju tě a miluju i každou tvoji jizvu. +skloní se a zlehka se dotkne rty jizvy na klíční kosti+ Takže už o tom nechci nikdy slyšet ani slovo, dobře? +usměje se na ni něžně a políbí ji na rty+