Ceremoniální místo smečky

[Gabriel]

+po přemístění ji ještě chytí za ruku a zastaví ji a zadívá se jí do očí+ Nikdy se na tebe nebudu dívat jinak. Jen aby bylo jasno. +pousměje se; pak se zhluboka nadechne a přikývne. Nic necítí+ Tak vzhůru do jámy lvové. Nebo spíš vlčí. +ušklíbne se a společně zamíří na shromaždiště, kde je už všechno přpravené. Upřostřed rozlehlého prostranství je přiravená aréna, kolem níž jsou i stupňovité tribuny, aby všichni dobře viděli na dění uvnitř. Gabriel a americký alfa-pár mají místa mimo ostatní; spolu s nimi tam jsou už jen jejich Beta-vlci. Všichni zúčastnění se sejdou uprostřed arény, kde už jsou i američani, připraveni na první losování.+
+Gabriel se od Syr oddělí a zamíří k místu, kde už sedí Devin se svou družkou. Aniž by jí věnoval jediný pohled, podívá se hned na Devina a krátce mu kývne a sedne si vedle; upřeně se zadívá Syr, jejíž rudá hříva v tom hloučku doslova září a v tu chvíli to na něj zcela dolehne. Může o ni přijít. Můžou ji zabít a než by stihl zasáhnout, mohlo by se jim to i povést. Pevně sevře opěrky svého křesla a čelist mu ztuhne+

[Syriana Spinnel]

To je prima vědět +naposled ho políbí než se vydají do jámy vlčí. Zaxichtí se a když se od ní u tribuny odpojí jen stiskne ruce v pěst a vydá se k hloučku žen, zjevně jejich soupeřek, protože mezi nimi uvidí miss America. S ledově klidným výrazem se k nim připojí a dívá se tak všeobecně na nikoho a na nic. Ale při tom sjede nenápadně jeden obličej vedle druhého. Některé z nich potkala, některé častěji, a asi se dvěmi ještě neměla tu čest. V hlavě jí naskočí pohotovostní mód a začne jednu po druhé hodnotit, přičemž sezná, bohužel, že Lorelei, je na tom z nich všech asi nejlíp. Sakra. Proč by to pro jednou mělo být jednoduché že. Přemýšlí, koho jí los vytáhne jako první a znovu se podívá po těch tvářích a pak zalétne pohledem k tribuně, kde sedí alfové. Okamžik se zastaví na Raven, která má na oko klidný výraz, ale když se setká s jejím pohledem, tak ta maska na okamžik sklouzne, a za hradbou vzteku, je tam možná k zahlídnutí kapka strachu. Ale je to hned pryč. Pokračuje pohledem dál, obhlídne tribuny plné lidí, a je jí jasné, že ji povzbuzovat davy asi nebudou. Ušklíbne se tomu trochu a zkontroluje, jestli nemá rozvázané tkaničky. Páč to by byla děsně blbá smrt, kvůli zakopnutí o vlastní hnáty.+

[Smečka]

+když se k nim Syr připojí, atmosféra přímo hmatatelně zhoustne. Zjevně z ní všichni Gabriela neomylně cítí a skoro ihned tam zaplane pár naštvaných, vlčích očí, v různých odstínech žluté. Na Lorelei se ovšem dívají skoro stejně nepřátelsky, žádná zjevně nestojí o to, aby jim šéfovala cizinka. Pak se objeví David s černým, sametovým sáčkem.+ Teď si každá vylosujete svoji první soupeřku. Uvnitř je deset černých a deset bílých míčků. Bojovat bude vždy bílá s černou. +podívá se kolem, aby si byl jistý, že všechny pochopily+ Dnes dva souboje, zítra další dva...a tak dále+pokračuje dál+ Vítězka každého postoupí do dalšího kola, takže pátý den budeme mít deset postupujících. Pak bude další losování. +znovu se odmlčí+ Pokud se někdo rozhodne odstoupit, může. Její soupeřka pak postupuje automaticky, bez boje. +ušklíbne se, to by si samozřejmě přála každá z nich+ Je všechno jasné? +přehlédne je ostrým pohledem a pak je postupně obejde, aby si mohli vylosovat barvu+ Zatím svůj los neukazujte. +varuje je a když je sáček prázdný, postaví se do prostřed kruhu+ Můžete ukázat své losy! +zvolá zvučně a všechny natáhnou dopředu rozevřenou dlaň s barevným míčkem, velikosti golfového.+ Postavte se každá proti soupeřce s opačnou barvou míčku. +poručí a utvoří dvě řady proti sobě+ To jak jste se postavily, určuje pořadí, jak budete bojovat. +ukáže na první dvě+ Vy bojujete dnes. +pak pohlédne k alfům+ Jsme připraveni.

+Gabriel a Devin všechno pečlivě sledují a když je pořadí i dvojice určené, Gabriel vstane a přehlédne těch dvacet mladých žen pohledem+ Souboje jsou tímto zahájeny. +jeho hlas se zřetelně a mocně rozlehne celou arénou. Všechny, kromě první dvojice opustí arénu a odeberou se sledovat souboj za hrazení; je to skvělá příležtost, jak ostatní soupeřky trochu poznat+

[Syriana Spinnel]

+Vůbec nic si nedělá z nepřátelské atmosféry, vždyť si jdou po krku, jasný že to nebude přátelské přivítání. Ale když přijde Dave, jen na něj po očku mrkne, že ho ráda vidí. Pečlivě poslouchá pravidla, a v duchu se modlí za to, aby měla Lorelei balonek jinačí barvy, aspoň by byla šance, že to vyřídí brzo. Sáhne do sametového sáčku, a sevře ruku v pěst kolem balonku. Dá si ji za záda a trochu se jí začíná zmocňovat adrenalin. Když Dave dá povel, napřáhne ji dopředu a ukáže, černá. Rychle koukne kolem a sakra! Lorelei je taky černá, takže během prvních pěti dní na sebe nenarazí. Himlhergot! to je jak naschvál doprčic. Jen pevněj sevře čelist. Jak mají utvořit řady, všimne si té laskavosti místních žen, že jí milerády přenechají místo v první řadě. Hezké, očividně se jí chcou zbavit co nejdřív. Teď už se podívá na soupeřku důkladněji. Vyšší minimálně o hlavu a půl. Tělo hranaté a téměř mužské. Samý sval. No pěkné.
Protože mají dovoleno vyzbrojit se dýkama, které jsou tam vyskládané na stolku se sametově černým potahem neváhá ani minutu. Spoléhala se na to. Koutek úst jí povyjede nahoru a když Dave oznámí že jde první, ani se nediví. Aspoň si to odbude hned první den, a třeba někdo odstoupí. Naposledy si dovolí zalétnout pohledem ke Gabrielovi a pak už se soustředí jen na to, co má přijít.

S hlavou hrdě vztyčenou proklouzne mezi provazy do arény a stoupne si do jednoho rohu. V poslední chvíli se rozhodne a sundá si tričko a boty, takže je tam jenom v té sportovní podprsence a všichni, kteří teď upírají pohled do arény můžou vidět, jak měla zmasakrované rameno. Doufá, že to všichni uvidí, a doufá, že toho bude chtít její soupeřka využít. Taky je to vzkaz pro Raven, že je v hajzlu. Potěžká v ruce dýku a popustí uzdu svojemu šílenství. Nechá se jím zahalit, jako pláštěm a celá napružená čeká.... Jakmile Dave zvolá začátek boje, nečeká. Ostatně to její protivnice také ne. Ta se na ni rozběhne, a jak Syr čekala, míří na její pravou stranu. Syr neváhá ani minutu, rozběhne se proti ní, a jen pár vteřin před tím, než by se dostala té druhé na dosah velkých pracek se vhrne skluzem k zemi a jen nepostřehnutelně trhne ruku - v které má dýku. Přetne kolení šlachu své soupeřky a ještě ve skluzu se otočí na břicho. Na ruku jí kápne kapka krve z ostří a z druhé strany se ozve bolestný řev. Teď už ji ale nepodcení a když se k Syr přibližuje, využije svou rychlost, kterou léta zná a naznačí výpad na rameno, ale brutální silou kopne zrzku do stehna. Té tělem projede bolest jak kdyby ji kopnul býk. Díky tomu, že vyřadila té druhé jednu nohu, má výhodu. Rychle se sebere a než ji stihnou sevřít ocelové pěsti a roztrhnout vejpůl vykopne praští vší silou pěstí s jílcem do čéšky poraněné nohy, která slyšitelně křupne. Přitom ale jí vlčice vyrazí nůž z ruky a ten spadne mimo arénu. A sakra, pomyslí si Syr, ale než to stihne domyslet, dostane na Solar plexus pěknou nakládačku. Musí se z pod ní dostat dřív, než jí vymlátí i poslední zbytky vzduchu z těla, podaří se jí skulit se bokem, a než se stihne druhá otočit, skočí jí na záda a vykloubí jí ruku. Dvě končetiny vyřazené a bolestný řev se rozléhá po aréně. Ale to nestačí, ta druhá je pořád rozhodnutá bojovat a během mrknutí oka se přemění do své vlčí podoby. Kulhá, ale to jí nebrání na Syr cenit zuby v smrtelném úsměvu a vrčet vztekle. Syr se na okamžik zastaví a upře na ni soustředěný pohled. Bez nože je to v prdeli. Dřív, než si to vůbec uvědomí, její tělo zareaguje samo. Začne se měnit, ale ne tak, jak u Becs v bytě, jen ruce se jí prodlouží, pekelně to bolí, ale když se na ně znovu podívá, má místo prstů dlouhé vražedně ostré drápy. Na tváři se jí rozlije úsměv. Zjevně dost mocné geny. A pak už se do sebe pustí. Vlk skočí a zrzku zasáhnou drápy a kolem jedné paže se jí sevřou vlčí zuby a morda škubne ze strany na stranu, to už do ní ale Syr ponoří levou ruku až skoro po zápěstí a trhne jí nahoru. Stisk na ruce povolí, ale ne natolik, aby ji pustila. Spadnou na zem, velké vlčí tělo se válí po drobném ženském a přitom ji zalévá teplá hustá krev a ještě něco jiného. Syr loktem odstrkuje mordu, chňapající jí teď po hrdle a tváři a druhou rukou ji praští do čenichu tak, až vlk zaskučí. Až v té chvíli si možná uvědomí, že něco není v pořádku. Té chvilky zrzka využije a zkopne ji ze sebe. Když se postaví, vypadá jak Uma Thurman po té, co vyřídila 88. Klekne si vedle vlka, který se snaží krvavým čenichem nacpat vnitřnosti zpět a přesto, že ji bolí a pálí celé tělo od kousanců a škrábanců uvědomí si, že ji nechce zabít. Do očí jí stoupnou slzy, když prudkým máchnutím protne kožich a přelomí jí vaz. Jednu jedinou slzu nechá zkoulet po tvářích. Pak si stoupne, už opět jako obyčejná žena a podívá se k alfa tribuně, s mrtvým vlkem u svých nohou.+

[Gabriel]

+když zjistí, že jde Syr na řadu jako první, neví jestli má být rád nebo začít mlátit hlavou do něčeho tvrdého. Nakonec ale usoudí, že je to lepší; aspoň bude mít následujích pět dní čas na odpočinek a léčení zranění. Protože je jasné, že těm se určitě nevyhne. Pevně stiskne čelist a upřeně sleduje dění v aréně, jen několik metrů od něj. Je tak blízko, že hned ucítí krev a rty mu zvlní spokojený úsměv, že není její. Chvíli to vypadá, že to bude až příliš jednostranná záležitost, ale pak se misky vah nepříjemně převáží na druhou stranu. Obě jsou zraněné, ale ještě není konec, ani náhodou. V té chvíli se promění a ví, že teď už půjde o všechno. Přemítá, jestli se Syr promění taky, vzápětí se ale stane něco, co nečekal ani on, ani nikdo z přítomných. Tedy on to čekal, ale v trochu jiné, kompletnější podobě. Její tělo zůstává stále lidské, ale ruce se změní ve vražedné nástroje. Dobrý-bože. Celá aréna ztichne, jakoby z ní někdo vysál veškerý vzduch, pohyb, život. Po celý zbytek boje, který už rozhodně vypadá velice jednoznačně, je naprosté hrobové ticho. Přelétne pohledem tribuny, všichni sedí jako zařezaní a zírají na to, co mají přímo před očima, ale nemůžou tomu uvěřit. Zadívá se i na výrazy alfa-páru po své levé ruce a rty mu zvlní zlomyslný úšklebek.+ To jsi asi v plánu neměla, co? +prohodí úplně tiše k Raven a v očích mu zle zablýskne. Devinův zuřivý pohled odrazí jen mírně zdviženým obočím a znovu se zadívá do arény. Je už v podstatě po všem. Neujde mu Syrianin výraz před tím, než zasadí poslední ránu a ví, že tohle ji změní možná víc, než genetické změny v jejím těle. Když jí tělo s dutým žuchnutím dopadne k nohám, je dalších několik vteřin stále hrobové ticho. Málokdo tušil, že by někdo mohl i zemřít, většinou se to nestávalo. A teď věděl, naprosto jistě, že každá její další soupeřka, která s ní bude bojovat, se Syrianu pokusí zabít. Pomalu se zvedne a zadívá se přímo na Syr.+ Vítězkou prvního souboje je Syriana! +vyhlásí oficiální výsledek zvučným hlasem a na okamžik se jí zadívá přímo do očí, jakoby jí chtěl bezeslov sdělit všechno to, co cítí.+

[Syriana Spinnel]

+Je si vědoma toho, jak je tam přímo mrtvolné ticho, vlastně si vybaví, že už nějakou chvíli tam panuje takové ticho. To po chvíli, kdzž Gabriel vyhlásí vítězku, tedy ji, protne nářek staršího páru. Syr k nim stočí pohled, a vidí dva smutkem zlomené členy smečky. Zjevně rodiče poražené ženy. Bože ušetři mě. Povzdechne si, je to děsně hrozný pocit, že jste jim zabili dítě přímo před očima. Syr udělá to jedin, co jí přijde správné. Klesne na koleno, podebere rukama dosud vlčí tělo, které se ještě nepřeměnilo zpět, vlastně ani neví, jestli se přemění zpět, a pak pevným krokem vyjde z arény. Dave jí podrží provazy, aby mohla prolézt. Ani se na něj nepodívá. Pokračuje k těm dvěma a když před nimi stane znovu si klekne a s hlavou vztyčenou se na ně podívá. přičemž natáhne ruce s tělem k nim.+ Je mi líto vaší ztráty +pronese zvučným hlasem, až se odráží přes celé shromaždiště. Předá mrtvou její rodině a vstane.+ Kdybych pro vás mohla něco udělat... +dodá ještě, ale co k tomu ještě říct víc. Jen jim uctivě pokývne a vydá se sednout si na tribunu. Kde sedí sama. Ale je jí to jedno. Level 1 splněn. Cítí na sobě desítky očí, ale zajímají ji jen jedny. Jejího muže. Rychle k němu zalétne pohledem... a nskutečně se jí uleví.+

[Smečka]

+strnulé ticho se protahuje, nabírá skoro fyzickou podobu a když Syr vezme do náruče nehybné vlčí tělo, všichni zadrží dech a sleduje její počínání. Zdrcení rodiče ji pozorují očima plnýma žalu, ale i s určitou míru překvapení. Neřeknou nic, po celou dobu, ale když se Syr otočí a zamíří pryč, chytí ji žena za ruku a zadrží ji+ Alfa musí být nelítostný, je to nezbytnou součástí jeho postavení. Ale jen ten skutečně silný je schopný i laskavosti a soucitu. +jemně ji stiskne ruku a věnuje jí smutný úsměv+ A ty máš dostatek všeho. +celá aréna jakoby současně vydechla; všichni si uvědomují, že to zní, jakoby ji už uznala jako svoji alfu; pustí ji a spolu se svým druhem si kleknou k tělu jejich dcery a přestanou vnímat své okolí+ Vaše dcera zemřela v čestném boji, náleží jí veškerá úcta celé smečky. +ozve se Gabriel ze svého místa, sledujíc celou tu scénu. Cítí tak obrovskou hrdost, až má co dělat, aby své emoce dostal plně pod kontrolu. Později. Až budou sami. Vzápětí se vedle něj ozve uštěpačné uchechtnuí.+ Skutečně zemřela ve férovém boji? Nikdy jsem o ničem takovém, co tu předvedla, neslyšel. Co když to byl nějaký kouzelnický trik? +možná kecá a možná taky ne, přesvědčivý je ale dostatenčně; Devin vstane a jeho hlas se nese celým prostranstvím, jako vítr roznášející smrtící nákazu; nákazu zloby a záště.+ Ať se promění úplně a někdo se přesvědčí, že je její vlčice skutečná, ne jen podlá iluze. +probodne Syr pohledem a rty mu zvlní zlý úsměv+ Dnes při obědě jsem z ní vlka necítil. Nevěřím, že jím je. +znovu si sedne, zjevně spokojený sám se sebou a ušklíbne se na Gabriela; ten jeho pohled klidně opětuje, je ale vidět, že těsně pod povrchem žhne zuřivost a vztek a kdyby jí dovolil dostat se ven, znovu poteče krev+ Snažíš se zbytečně. Bylo to v souladu s pravidly. Ale jak je libo. +ušklíbne se a pak se zadívá na Syr+ Syriano, můžeš smečce předvést svou vlčici? +záměrně to řekne tak, aby to vypadalo, že on už ji viděl+

[Syriana Spinnel]

+Na ženin proslov může jen přikývnout, protože v krku se jí utvoří podivný knedlík, ale nesmí si dovolit dát to najevo. Sedí ponořená sama do sebe, a dění kolem k ní doléhá jako z dálky. Je to za ní. Zvládla to, přežila svůj první boj a dýchá dál. Bolestně cítí, jak jí hrudník nabírá nafialovělé barvy zhmožděnin, jak ji pálí škrábance a prokousnutý sval na paži. A jediné po čem zatouží místo toho, sledovat další boj, je horká van. Pak prudce zvedne hlavu s poněkud zaraženým výrazem, který se vzápětí přemění do plamínků doutnajícího vzteku. Jak si kurva jenom dovoluje....? v hrudi se jí vzkypí tiché hluboké zavrčení, hrozící vyplavat na povrch. Na pár vteřin se jí oči rozšíří... strachem... obavou? ježiši... ještě se vědomě nepřeměnila, jak to má vůbec spustit, co když to pak neovládne, jak si představuje to zkontrolování... tohle všechno jí sviští hlavou, když se možná trochu toporně postaví, pěsti zaťaté aniž by si to uvědomila. Musí něco říct. Všichni se na ni dívají.+ Jak si přeješ +hlas má možná trochu skřípavý, to jak drtí stoličky. Pomalu sejde z tribuny a s každým krokem si vybavuje detaily své první přeměny, jak z ní B vytáhla vlka... jak cítila hutný vlhký pach půdy v lese... jehličí... po kůži jí přeběhne nepatrné zatetelení. Stoupne si před alfa tribunu a okamžik se dívá do očí Gabrielovi. Cítí pod povrchem jeho kůže zvíře číhající pod ním. Jak tam přešlapuje nervozní a toužící se prodrat ven, roztrhat hrdlo těm vedle... Syr zavře oči a vybaví si, jaké to bylo přoběhnout se imaginárním lesem. Jak svobodně se cítila... Po pár vteřinách se vzduch kolem ní začne tetelit a když se proměna rozběhne, srazí ji na kolena ochromující bolest a pak z ní vytryskne množství čiré tekutiny, když se lidské tělo mnohem rychleji než posledně přerodí do toho vlčího. Nad hromádkou šatstva stojí ohromná silná vlčice, s načervenalým kožichem a netrpělivě přešlápne na tlapkách. Zvedne čumák k alfa páru a odhrne pysky v děsivém vlčím úsměvu a zavrčí až se to rozlehne po celé aréně. Udělá jen a pak i druhý krok k nim, když se ten lesk v jejích očích zmírní, jak se vlády ujme Syr uvnitř a zastaví ji. Ale má neskonalou chuť skočit tam po nich a roztrhat je na kusy.+

[Gabriel]

+celá aréna znovu ztichne, jen doufá, že to nebude ticho před bouří. Sleduji, jak se zvedne a zastaví se před tribunou. Vidí to napětí v jejím těle, v každém svalu. Vztek a zuřivost v očích. Ale absolutně jí věří, ví že to dokáže. Zachytí její pohled a dívá se jí přímo do očí. Neujde mu, jak se vzduch kolem ní trochu tetelí, jako horko nad rozpálenou silnicí. Je to skoro jakoby to prožíval s ní, když padne na kolena, zkroucená bolestí, pevně sevře čelist a oči mu zazáří zlatem, ale neuhne pohledem, sleduje to celé, stejně jako všichni ostatní. A pak náhle, rychleji, než by považoval za možné, před nimi stojí mohutná vlčice; mnohem větší než jsou ve vlčí podobě jejich ženy, menší než jeho vlk, ale ne o moc. Pak si ale uvědomí, že za těma očima není nic, co by ten vztek ovládalo. Cítí, jak oba alfové po jeho boku doslova zkameněli, téměř srostli se židlemi, na kterých sedí, když k nim vlčice udělala dva výhružné kroky a vzduch se rozechvěl jejím vrčením. Skoro se už začal těšit na to, až jim rozerve hrdla, spolu s ní, ale vlčice se náhle zastaví, jak ji Syr dostala pod kontrolu. Pořád vidí tu touhu po jejich krvi, ale není už tak syrová a zvířecí jako ještě před chvílí. Spíš chladná a ovládaná. Rty mu zvlní spokojený, hrdý úsměv a pak kývne a z dvau se oddělí Dave a gamma vlk američanů a zamíří k Syr. Oba jdou velmi opatrně, obezřetně, velmi dobře si vědomi její velikosti. Když dojdou asi na metr od ní, zastaví se a zhluboka se nadechnou. Okamžik je ticho a pak vzhlédnou k alfům a přikývnou. Je skutečná. Žádný trik. A v tu chvíli tribuny vybuchnou, není to ale vztek a zloba, ale jásot. Vyhrála, je jednou z nich a vyhrála čestně. Pohlédne Syr přímo do očí a usměje se, hrdý a šťastný, že tuhle zkoušku mají zdá se úspěšně za sebou+

[Syriana Spinnel]

+Všechny pachy okolních členů smečky na ni dotírají a vraží do ní v takové síle, že to její vlčici ponouká si trochu zablbnout. Ale nenechá ji tím strhnout. Jen trochu švihne ocasem, jak je celá netrpělivá. Zakmitá ušime a prudce otočí hlavu k dvoum vlkům, kteří se k ní blíží. Zase se jí nakrčí pysky v zavrčení, ale už není tak výhrůžné spíš jako by říkala tomu američanovi "sáhni na mě a ukousnu ti koule". Najednou jí smysly zahltí neskutečný rámus jak lidi povykují a Syr uvnitř vlka se spokojeně ušklíbne. Vlk se ještě koukne na Gabriela a pak pomalu, aby všem dala najevo, že nikam neutíká, odejde z arény k blízké provizorní šatně. Zaleze si tam do nejzazšího koutku sprchy, kde se v další neskutečné bolesti přemění zpět. Zůstane tam na několik chvil zhroucená, sotva popadající dech, třesoucí se po celém těle neskutečnou námahou. Se zasténáním, které jí unikne ze rtů se postaví a podívá se na sebe. To nejhorší jí proměna vyléčila, ale přesto jí zůstává dost modřin na těle. Pustí na sebe proud horké vody a pak si obleče erární teplákovku. Vrátí se zpátky na tribunu ke sledování druhého zápasu dne.+