Altaïr

[Altair]

+tržnice se pomalu začíná plnit prodejci i nakupujícími. Altair je chvíli sleduje a pak v jedné zapadlé uličce sleze dolů ze střechy, nenápadně splyne s davem a zaposlouchá se do rozhovorů. Snaží se zachytit jediné slovo. Jméno své oběti. Všimne si tří kupců. Mluví tiše, ale používají přitom divoká gesta. Altair se k nim nepozorovaně přiblíží a zaslechne, jak jeden z nich pronese to jméno. Tamír. Otočen zády k nim chvíli tiše poslouchá, muž mluví o nějakém nezákonném obchodu. Když se muži po chvíli rozejdou, Altair sleduje toho, který mluvil o Tamírovi. Drží se za ním v bezpečné vzdálenosti, dodržujíc jednu z asasínských zásad vždycky mít mezi sebou a cílem něco, aby nebyl viděn, kdyby se ohlédl+

[Altair]

+ocitne se v tmavé prázdné uličce, tak úzké, že se na něj tlačí hliněné zdi, nejspíš nějaká zkratka. Altair se ohlédne, jestli jsou v uličce sami a pak se dá do pohybu. Vyrazí rychlými kroky vpřed, chytí muže za rameno, otočí ho tváří k sobě a vrazí mu prsty pod hrudní koš. Muž se zlomí v pase, doklopýtá ke zdi a lapá po dechu, otvírá ústa jako ryba na suchu. Altair se opět rozhlédne, aby se ujistil, že okolo nejsou žádní svědci, pak přistoupí blíž k muži, otočí se na jedné noze a nakopne ho do krku. Muž spadne neohrabaně na zem, drží si krk a válí se v prachu. Asasín se jen usměje a opět vykročí k němu+

[Altair]

+dřepne si k muži, svíjejícímu se v prachu a vrazí mu koleno do břicha. Uspokojí ho, když muž vyrazí štěknutí, plné bolesti+ Zdá se, že toho víš hodně o Tamírovi. Kde bych ho našel?
Nic nevím... říkal jsem jenom to, co jsem slyšel +zasténá muž+ Nic víc.
Škoda... v tom případě nemám důvod nechat tě žít, když mi nemáš co nabídnout +asasín zatne pěst a rozežene se paží k úderu+
Počkat! Počkat! +muž zvedne třesoucí se ruku+ Něco přece jenom vím...
+Altair uvolní pěst+ Pokračuj!
Dnes po setmění se bude konat na tržišti schůzka, při které má Tamír probrat důležitý obchod. Prý to bude největší obchod, jaký kdy uzavřel. Týká se prodeje zbraní +prozradí bledý strachy+

[Altair]

To je všechno? Pak nastal čas, aby sis odpočinul +ozve se tiché cvaknutí a v hrdle oběti zanikne výkřik, když mu ústa přikryje asasínova ruka. Altair vrazí muži čepel pod hrudní koš a drží ho v objetí, dokud se cuká. Smrt přijde rychle. Altair oběť pak položí na dlažbu a vstane. Schová čepel, tělo odtáhne za hromadu páchnoucích sudů, ještě se rozhlédne, jestli je nikdo neviděl a pak opustí uličku+

[Altair]

+krátce před setměním se vydá zpátky na tržiště. Místo, kde se má konat schůzka ani nemusí hledat, dovede ho k němu hlasitý křik a dav čumilů. Nad klečícím třesoucím se mužem se tyčí podle oblečení velice bohatý muž, se dvěma osobními strážci za zády. Altair vykročí podél davu a nespouští dění z očí+

Nesplnil jsi úkol a to znamená, že já jsem zklamal zákazníka +vyštěkne Tamír na klečícího starce+
Potřebuji více času. Mí muži pracují dnem i nocí, ale váš zákazník žádá příliš +hájí se muž+
Jenže já potřebuji ty zbraně hned! Jak chceš tento problém vyřešit? +odsekne Tamír+
Udělal jsem všechno, co jsem mohl.... žádáte příliš +zalomí muž rukama a obrátí oči k davu, u kterého hledá pomoc. Žádné se ale od nich nedočká, přihlížející se tváří bezvýrazně a dělají, že nic nevidí+
Ty se opovažuješ mě urážet? +Tamír vytasí dýku a její čepel se zaleskne ve světle lucerny.
+starci unikne z hrdla vyděšený zvuk a klesne na kolena, prosebně zvedajíc sepnuté ruce+ Mír, Tamíre. Nechtěl jsem se tě dotknout.
Pak jsi měl držet jazyk za zuby! +zavrčí Tamír+

+Altairovi je ze všech zle. Ze supů, kteří přihlíží s prázdnými tvářemi, ze strážců tržiště se založenými pažemi, kteří koukají radši jinam, ale nejvíc ze samotného Tamíra+

[Altair]

+Altair zahlédne v Tamírových očích krvelačnost a přesně ví, co se stane. Nemůže ale tomu zabránit, aniž by se prozradil. A opravdu, Tamír sekne po muži dýkou a jeho tunika se zbortí krví. Muž dosedne na paty a zoufale vykřikne+ Dost!
Dost? +vysmívá se mu Tamír+ Sotva jsem začal +vykročí vpřed, vrazí muži dýku hluboko do břicha a povalí ho na zem+ Přišel jsi na moje tržiště... +bodne+ ...postavil ses mi +opět bodne+ A odvážil ses mě urazit +bodne počtvrté, stařec pořád ječí bolestí. Po chvíli jeho křik náhle utne a zbyde z něj jen zbitá, krvavá mrtvola, roztažená na zemi, s hlavou v podivném úhlu. Jeden ze strážců přistoupí, aby tělo odnesl+ Ne! +vykřikne Tamír+ Nech ho tady +otočí se k davu+ Ať je to lekce pro každého, kdo by mi chtěl odporovat.
+diváci se rozejdou po svém, jakoby se nic nestalo a tělo mrtvého začne očichávat toulavý pes. Tamír za doprovodu dvou strážců zamíří pryč z tržiště do vedlejší uličky+

+a to je příležitost pro asasína+

[Altair]

+rozevře zaťaté pěsti, dlouze a pomalu vydechne a dá svému vzteku cíl. Lehce skloní hlavu, tvář skryje pod kápí a pronásleduje uličkou Tamíra, kterému každý radši ze strachu uskakuje z cesty. Celý trh se Tamíra tak bojí, že jeho muži poleví v bdělosti a zastaví se u jednoho stánku. Tamír kousek dál opět děsí další svoji oběť. Altair rychle využije situace a postaví se strategicky mezi něj a jeho strážce. Napne se a cítí odpor mechanismu čepele na malíčku. Upře pohled na Tamíra, který je k němu otočen zády. Přišla jeho chvíle+

[Altair]

+přikročí k Tamírovi, zmáčkne pružinu a čepel na zápěstí vyskočí z pouzdra. Jednou paží ho chytí zezadu, druhou mu vrazí zbraň hluboko do těla. Tamír vyrazí přidušený zvuk, ale nevykřikne. Oběť se mu chvíli třese v náručí, pak ochabne. Altair zahlédne vykulené oči zděšeného stánkaře a čeká, že spustí poplach, ten se ale otočí a rychle zmizí ve svém obchůdku a zamkne dveře. Položí Tamíra pomalu na zem mezi dva stánky a z dohledu stráží, které si pořád ničeho nevšimly+

[Altair]

+Tamír pomalu otevře oči+ Za tohle zaplatíš, asasíne +zachroptí, z koutku rtu mu vytéká tenká stružka krve+ Ty a všichni tví lidé.
+Altair se pousměje+ Zdá se, že teď platíš ty, příteli. Už nebudeš dál těžit z utrpení. Mír s tebou +dívá se umírajícímu do očí a sleduje, jak z nich vyprchává život+
+Tamír vyrazí z hrdla mělký smích, při kterém mu z úst vytryskne chuchvalec krve+ Máš mě za ubohého obchodníka se zbraněmi, asasíne? Jsem jenom jeden díl skládačky. Brzy poznáš ostatní +vydechne namáhavě+
Už se nemohu dočkat, až zabiju i je +ušklíbne se sebevědomě Altair+
Taková pýcha... +zachrčí Tamír+ ...zničí tě, chlapče... +jeho oči, upřeně hledící na Altaira, najednou vyhasnou+
+Assassin mu zatlačí prsty oči+ Lidé musí umírat, aby se věci mohly měnit +dodá tiše, pak vytáhne z šatů sokolí pero, smočí jej v Tamírově krvi, naposled pohlédne na strážce, kteří se pořád hlasitě dohadují u stánku a zmizí v davu jako duch. Je už hodně daleko, když se za ním spustí křik+

[Altair]

+vyšplhá po vysoké zdi sanatoria, zvaného lidmi v okolí Špitál hrůzy, až na střechu, přikrčí se a rozhlédne. Přesně jak očekával, po vnitřním ochozu se prochází stráž, která tu a tam pohlédne na nádvoří, ale hlavně se dívá přes střechy, jestli někdo přes ně neutíká ven. Altair trpělivě vyčkává skryt, až se stráž pustí po žebříku dolů, pak seskočí na ochoz a vyhlédne z něj na nádvoří. Vidí několik skupinek lidí, pohybujících se kolem. Mnichů, ozbrojených stráží, lidí v bílých pláštích, civilistů, a taky podivných bytostí, patrně pacientů, bosých a jen v dlouhých košilích, bezcílně se potácejících sem a tam, ve tvářích prázdné výrazy, oči skelné+