Obývací pokoj

[Rebecca Altamirano]

+tlumeně k ní doléhají povědomé hlasy, ale na to, aby otevřela oči prostě nedokáže sebrat dost sil. Cítí vůni dřeva hořícího v krbu a další povědomé vůně a uvědomí si, že je nejspíš ve Skotsku. Pak se přidá další vůně - čerstvá krev. Zvláštně povědomá a přesto jiná. A už jí pár kapek sklouzne na jazyk a na rty. Pomalu pohne rty a namáhavě polkne. Hrdlo ji stále bolí, ale kvůli tomuhlle je ochotná vydržet mnohem víc. Zvedne zkrvavené ruce a s tlumeným zvukem, který zní jako něco mezi zavrčením a zasténáním, chytí Syr za předloktí a zakousne se jí do zápěstí. Začne pít se zoufalstvím člověka uprostřed pouště a vypadá, že v blízké době nemíní přestat. Náhle otevře oči, hořící tím zlatým ohněm, který ale vzápětí pohasne a duhovky téměř zčernají. A s tím, kdo se skrz ně dívá, se ještě nikdo z nich nezná. Jen zřídka ji Becca pouštěla ven a když ano, vždycky ji měla pod kontrolou. To se ale změnilo. Teď je volná a na ten řetěz se vrátit nehodlá. Sevře jí ruku ještě pevněji a vypadá to, že jestli ji nepřinutí Syr pustit, vycucne ji do sucha. V tu chvíli se k pohovce protlačí Day a Night, každý z jedné strany přitisknou čenichy těsně k její tváře a Night poté dunivě, varovně zavrčí a jemně, ale důrazně sevře Beccyinu ruku v mohutných čelistech, jakoby ji chtěl varovat, že pokud Syr nepustí, tak ji ukousne. Celou dobu upírá své bledě zlaté oči do jejích téměř černých, jakoby si velmi dobře uvědomoval, že tohle není tak docela jeho paní. A po chvíli sevření kolem Syrianina zápěstí opravdu povolí...a Becca se začne smát, tím cizím, chladným, rozpustilým smíchem, jakoby se neskutečně skvěle bavila.+ Fakt se mi tady líbí! Zase přijdu, nebojte. +ozve se ten "někdo" hlasem, který zní jako Beccy, ale určitým podivným způsobem úplně jinak. Hned na to Becca zamrká a oči jí znovu zaplanou jantarem.+ Bože můj, nenávidím ji...+zašeptá zdánlivě nesouvisle, ale všichni nejspíš hned pochopí, co tím myslela.+ Nighte, jsem zpátky...+zachraptí a jemně ho pohladí po hlavě. Černý vlk poněkud váhavě pustí její předloktí, které stále svíral a kousek couvne. Day ale zůstane těsně u ní, jakoby na ni chtěla dávat pozor+

[Dean]

+vejde do dveří hned za Payne, a protože je o kus vyšší než ona, vidí jí přes vršek hlavy celou scénu jak na dlani. Bože. To vypadají všichni Vishousovi kámoši jako že s mateřským mlíkem cucali taky proteinový shaky? napadne ho matně, ale je to jen záblesk. Pak se Rhageovi dostaví další vlna nevolnosti. Všude je krev a ten humus... ale to je taky krev, dojde mu.Jenže čí? Všichni vypadají děsně, ale upírka teda zdaleka nejhůř. Není... určitě není po ní, to by do ní zrzka tak necedila žílu, usoudí. Fuj, poznamená si pro sebe, a je to reakce tak nějak na všechno, včetně Rhageovy melodický sonáty pro žaludek a kýbl. Pohledem proskenuje V. obličej, aby věděl, na co se připravit; vypadá v prdeli, hodně v prdeli, ale ne zlomeně. Upírka má ještě šanci to přežít, usoudí z toho, a samotnýho ho překvapí bodnutí úlevy, kterou pocítí. Přijít o rodiče pro něj bylo krušný, ale vidět to na vlastní oči, bejt u toho, to si absolutně nedovede představit a Payne by to nikdy v životě nepřál. Palcem pohladí Payne po hřbetu ruky a trochu se na ni usměje, vypadá to bledě, ale bude to dobrý, určitě... a pak se upírka pohne. První asi vteřinu to vnímá jako dobrý znamení... zhruba než se zahryzne. Zvuk prokousnutý kůže následuje mlasknutí, zvuk sání, kterej mu přejede po kůži jak dotek smrtky, až se podvědomě otřese, tichý zavrčení, který rozhodně nezní lidsky; ale nejhorší jsou ty její oči, prokrista. Vidí je jen zdálky, ale přesto si je jistej, že na ně nezapomene. Všechny svaly v těle mu ztuhnou, a jediná reakce, kterou ze sebe dokáže v tu chvíli vykřesat, je půl krok dopředu, kterým dostane Payne aspoň trochu za sebe. Monstrum, projede mu hlavou, a ta myšlenka ho na chvíli totálně paralyzuje. To co se tam krmí na Syrianě má do lidskosti daleko asi zhruba tak jako on do Van Damma. Pak ucítí dotek teplý srsti na prstech, když se kolem něj protáhne vlk, a to ho trochu probere. Ruka mu sama od sebe sjede k boku, kde má zbraň, doprdele, nemá nabito stříbrnýma, prostě si myslel, že tohle už mají za sebou. To by se Jadeovi nestalo, napadne ho vztekle, ale tak co, i normální kulka upíra trochu zpomalí, aspoň čirým zákonem fyziky a nárazu. A krom toho má na sobě jeden nebo dva stříbrný nože. Prolítne mu to hlavou asi tak během vteřiny a půl, která totálně rozloží veškerej charakterovej posun, kterej v týhle oblasti v posledních měsících prodělal. Jeho prsty okolo Payniných jsou totálně studený, do hajzlu, Payne... nemůže ji střelit před Payninýma očima, to prostě nemůže. Dojde mu to přesně v tu chvíli, když se Beccy krvavý rty odlepí od zdroje a on si uvědomí, že posledních pár vteřin nedýchal. Jenže pak se to začne smát. Ježiši. Totálně jí přeskočilo, proletí mu hlavou. Ne že by upírčině charakteru dvakrát fandil i předtím, ale tohle...+ Pojď. +vydechne tiše směrem k Payne+ Je naživu, vidíš. Počkáme vedle. +vymáčkne ze sebe chraplavě, protože v krku má tak sucho, jako už dlouho ne. Zatahá ji za ruku směrem ke dveřím, vedle bude nejspíš kuchyně. Potřebuje v klidu myslet, a to tady fakt nedokáže+

[Syriana Spinnel]

+Sleduje každou kapku krve, která jí spadne do úst a taky vidí jak se konečně svaly na krku pohnou a Beccy polkne. To že v sobě našla sílu zvednou ruky - mezi náma neskutečně ledové ruky, chytnouji za zápěstí a přitáhnout si je ke rtům, bere jako dobrý znamení. Jen do chvíle, než se do ní s dravčí zuřivostí zakousne. Syr hlasitě kňouravě zasténá, nečekala, že to bude tak šíleně bolet. Pokud si dobře pamatuje, tak jí kdysi Rebecca osobně říkala, že svým kousnutím dokáže druhýmu naodit neskutečnou rozkoš, tohle je ale uplnej opak. Je to... jo, je to mučivá, pomalá bolest, která skoro až pálí, stoupá jí od zápěstí nahoru. Syr na chvilku zadoufá, když zahlídne tu zlatou, že je to všechno v cajku, ale pak ty oči zčernají.+ No kurva +vydechne jenom a zkusí ruku vyškubnout, ale ani to s ní nehne, není to tak dlouho co si dávali na jedné party páku, ale teď jako by B měla ještě větší sílu. Cítí jak se jí začíná zmocňovat závrať a vhlavě tepe takový podivný dunivý zvuk. Jo to bude ozvěna svého vlastního srdce, který se pomalu zpomaluje.+ Už dost +vydechne namáhavě, jako by běhala celej den po lese, ve tváři už tak bledé začíná být ještě bledší, až má skoro stejnou nebarvu jako Rhage. Bože má pocit že ji hoří tělo, a při tom jí vyrazil neskutečně ledový pot. Přichodivší vlci jí dodají trochu síly a naštěstí se pak Beccy, nebo to co je tam místo ní pustí.+ Co ty jsi zač? +šeptne a sveze se na zem, protože si vzala tý krve fakt hodně. Před očima jí naskakujou černý kolečka. Což nezabrání tomu, aby jí vstali chloupky na krku z toho smíchu. A pak je to pryč a ozve se její stará známá kámoška.+ Beccy +vydrápe se i přes závrať nahoru na sedačku a mumlá jedno episkey za druhým a zastavuje upírce krvácející rány. Ruce jí bolí od námahy, všecko ji bolí, ale když konečně přestanou rány krvácet, ví, že bude dobře. Podívá se na Rhage, kterej furt blije, chytne prvního skřítka co se namane a řekne mu, aby donesl co nejvíc minerálky a alcaseltzeru, pak si dovolí na chvilku omdlít.+

[Vishous]

+Když ho zrzka prakticky vyhodí, nepěkně se na ni zašklebí. Měl by jí dá svou krev, měl by.... Sakra jo, měl by popadnout poldu a dát ho do cajku aby byl co k čemu co nejdřív.+ Jdeme. +Vypadnou z už tak přeplněné místnosti do nejbližšího pokoje s postelí. Bleskově ze sebe stáhne triko, z Butche košili - jo, nebyl prostě schopnej se košilí vzdát ani do boje. Opatrně jej položí na postel. Leží na posteli. Spolu. Vishous ulehl a objal Butche a celé jeho tělo tlumeně září. Butch je k bratrovi přitisknutý, dýchá pomalu. Vishousova léčivá síla pracuje. Je to poznat, protože pach bezduchých slábne. Něžně pohladí poldu po zádech a rameni, kde má díru po kulce. Trvá to nějakou chvíli. Když pach už téměř není cítit a Butch úlevně vydechne a jeho dech se prohloubí, V vstane. Natáhne si rukavici, a jen tak bez trika se vrátí zpátky do obýváku. Právě včas na creepy proměnu jeho leelan. Nezmůže se ani na slovo a je to pryč. Zamračí se ještě víc než obvykle ale jde hned k ní.+ Čau kotě, jak je. +Koukne na ni svejma diamantovýma očima, vlastně ji skoro rentgenuje. Vlastně je to pěkně debilní otázka. Ale má už trochu lepší barvu a nekrvácí. Chtěl by jí říct tolik věcí, ale nějak mu to nejde přes rty.+ Umyju tě. +Vypotí ze sebe jenom. Když si všimne, že zrzka je mimo.+ Do prdele, tys ji uplně vycucla. +zvedne ji ze země, a kouká kam s ní.+ Na Hollywoode +posadí ji k němu, kterej zrovna teď neblije.+ dohlídni na ni. +A dál už si jí nevšímá, i když asi nejspíš ještěkrvácí z tý hnusný rozšklebený rány na zápěstí., která ne a ne se zatáhnout.+

[Payne]

+sleduje tu scénu před sebou a na chvíli zapomene na všechno kolem. Vnímá jen Beccu a Syr, která se jí snaží přimět, aby se napila. Když se konečně pohne, ze srdce jí spadne obrovský balvan, aby jí vzápětí spadlo srdce až do žaludku. Ztěžka polkne, ale ani se nepohne, ani když se ozve ten cizí smích a hlas, který se sice ozývá z Beccyiných úst, ale ona to není. Ví, co se asi stalo, sama té tenké hranici šílenství byla nejméně jednou velice blízko, ale vždycky znovu dokázala od té propasti couvnout. Becca ji zjevně překročila a ona rozhodně neměla v plánu hodit ji kvůli tomu přes palubu. Pořád má v oběhu polovinu stříbrnýho dolu a žádný zranění se nezačalo regenerovat ani když se napila. Když ji pak Deana sevře pevněji a pokusí se ji dostat za sebe, trochu překvapeně na něj koukne a jeho výraz se jí vůbec nelíbí. Uvědomí si, že brát ho sem bylo hloupý, pořádně hloupý, ale vzít zpátky to už nemůže. Nadechne se, aby mu řekla, že ona tady zůstane, ale pak jí dojde, že nechce jít pryč kvůli ní, ale kvůli sobě. A tak zase pusu zavře a jen souhlasně přikývne. Ještě se krátce ohlédne, ale uvědomuje si, že pro nikoho z nich a tím míň pro Beccu, nic v tuhle chvíli udělat nemůže. A tak se otočí a zamíří zpátky nahoru; nejde ale do svého pokoje, ale zabočí na druhou stranu, kde jsou dveře na terasu, která vznikla na střeše jedné z menších, přilehlých budov. Je tam pohodlný zahradní nábytek, vystlaný měkkými polštářky a lucerny zářící teplým, žlutým světlem. Beze slova dojde k okraji, opře se lokty o studené kameny a zadívá se přes temné pozemky ke zvlněným pahorkům Highlands a ještě temnější hladině jezera Duich, které odráží úzký srpek měsíce, visící na obloze. Byla by to úžasně romantická atmosféra a prostředí...nebýt toho dramatu uvnitř.+

[Rebecca Altamirano]

+když jí Syrianina krev doputuje až do žaludku, trochu se jí uleví, ale zároveň s tím si uvědomí, co udělala a vyděsí se+ Syr...?! +snaží se najtí kamarádku a když ji nikde nevidí, začne mírně panikařit. Vzápětí se zase objeví vedle ní a tak se uklidní+ Promiň, nechtěla jsem...+kousne se do rtu a do očí jí vstoupí slzy bezmoci. Na kůži jí brní magie, jak Syr zastavuje krvácení a v tu chvíli si uvědomí, jak moc ji pořád všechno bolí. Zavře pevn oči a snaží se tu bolest zatlačit někam do pozadí, moc se jí to ale nedaří, je jí příliš a je moc intenzivní a rozmanitá.+ To stačí, musíš si odpočinou. Najez se...+ale je to jakoby mluvila do skály. A ani ona zatím opravdu nemá dost síly, aby ji k něčemu donutila. Všeho je prostě trochu moc a tak zavře oči a soustředí se jen na to, aby zůstala při vědomí, má strach, že jestli znovu omdlí, vrátí se Ona. Pak si uvědomí, že nikde nevidí Vishouse, i když ho slyšela, před tím, určitě jo. Znovu otevře oči, právě ve chvíli, kdy se u ní objeví. Je tak ráda, že ho vidí, nedokáže ze sebe dostat ani slovo. A pak řekne, že Syr skoro vycucla a bodnutí viny je tak silné, až sebou trhne.+ Jo, já vím, ale...to jsem nebyla já. +dostane ze sebe sevřeným hrdlem a jako pitomá výmluva to zní i jí samotný+ Nechtěla jsem...+zašeptá jenom a zní tak unaveně, zoufale a vyděšeně, že by z toho pukla soucitem i skála+

[Dean]

+trochu ho překvapí, že fakt jde, tak napůl čekal, že ji bude muset táhnout za nohu přes chodby. Následuje ji kam chce ona, přece jenom to tam zná líp a jemu je vcelku fuk, kam půjdou. Na terase ho pohladí chladnej skotskej vzduch, což mu pomůže se dát trochu dohromady. Mozek mu jede na plný obrátky, přejde celou terasu tam a zpátky, sedne si na sedačku a zase vstane; očividně má rychlokurz emocionálního zakrnění i svoje limity+ Payne. +zamumlá pak, přejde k ní a pohladí ji zezadu po ramenou+ Mrzí mě to. +řekne tiše. Musí to pro ni bejt strašný, říká si v duchu. Takže on musí v tuhle chvíli jednat za ně oba. Krok jedna, dostat se co nejdál od tohohle bordelu+ Musíme vypadnout. +řekne tiše, očividně už ví o supersmyslech celýho osazenstva+ Já vím, že k Jadeovi nechceš! +zvedne ruce na obranu, pač je mu jasný, že začne protestovat+ Mám… zdědil jsem nějaký peníze. Seženu bydlení. Neříkám napořád, ale tohle… +máchne rukou směrem k obýváku+ to očividně není po kontrolou, a ty a já jsme oproti nim sakra křehký. +ušklíbne se trochu a obrní se proti její reakci, která jak tuší nebude nic moc+

[Rhage]

+po několika hrozných minutách, kdy se nemůže skoro ani nadechnout, to nejhorší poleví a konečně si může trochu odpočinout a začít vnímat okolí. Pozoruje Beccu na druhé straně pohovky a vůbec se mu to nelíbí. Pak ale vedle něj přistane zrzka, která vypadá doslova průsvitně.+ Ježíši, tohle je fakt zkurveně posraná noc. +přitáhne ji k sobě a když vidí to rozervaný zápěstí, skloní se k ní a aniž by uvažoval o tom, co dělá, nebo co to může udělat s ním, přitiskne rty na ránu a jemně, opatrně po ní přejede jazykem, aby ji zavřel. Trochu její krve polkne a má pocit, že mu vletěla do žil jako láva. Skoro okamžitě se mu udělalo ještě líp a on na ni naprosto nevěřícně zůstal zírat. Uvědomoval si, ale že v tuhle chvíli si rozhodně víc vzít nemůže a tak zavolal na jednoho ze skřítků, kteří tiše a nenápadně pobíhali kolem a vyžádal si od něj obvazy. Pečlivě jí ránu zavázal a pak ji přikryl druhou polovinou deky, kterou měl přehozenou přes sebe+

[Payne]

+vnímá jak za ní nervózně pochoduje po terase a tuší, co přijde, ještě před tím, než dojde k ní. Je úplně zticha, nehybně zírá na jezero, ještě několik minut po tom, co Dean domluví. Pak se pomalu otočí a zadívá se mu do očí a v těch jeho vidí, jak moc jím otřáslo to, co viděl. Taky ji to vyděsilo, ale je si jistá, naprosto věří tomu, že to Becca dostane pod kontrolu+ Nikam nejdu. +řekne pak úplně klidně a smrtelně vážně+ Ona to zvládne, dostane ji zase pod kontrolu. +očividně nemá problém přiznat, že Beccyinu duši už neobývá jen jedna osobnost+ Byla tam vždycky víš, už jsem ji jednou viděla. V Sýrii, když mě zachránila. +trochu se té vzpomínce usměje, i když veselá není. Ale pro ni znamená začátek jejího nového života a proto ji považuje za šťastnou vzpomínku+ Má v krvi tolik stříbra, že každý jiný upír by byl dávno mrtvý. A kolik znáš lidí, kteří by přežili takový zranění? Takový mučení, který trvá hodiny a ty nemůžeš nic, jen to přijmout a snažit se přežít? +upřeně ho pozoruje, nevadí jí, že Beccu odsoudil, narozdíl od ní, ji nezná, uvědomuje si, že ji vždycky bral hlavně jako krvelačnou příšeru, který není možný věřit.+ Nehodlám ji opustit při prvním menším problému. To prostě nemůžu. Promiň. +pokrčí lehce rameny a znovu se zadívá na jezero, očividně k tématu jakéhokoliv odchodu už nemá co říct+

(chudáák )

[Dean]

Payne, tohle ale není menší problém. +koukne na ni vážně a silou vůle se přinutí se uklidnit, potřebuje bejt klidnej, aby ho vnímala+ Já vím, že si myslíš, že ji nenávidím, ale… není to pravda. Nemám ji rád. +zašklebí se, a na chvilku vypadá na svejch šestnáct+ Nemám ji rád, ani trochu, ale je to tvoje rodina, a to je důležitý. +natáhne ruku a dotkne se jejich prstů+ Je mi jasný, že to nebyla procházka růžovým sadem, ale ty sama přece věříš, že se z toho dostane. A až to přijde, já budu první, kdo tě sem za ní přemístí. Nechci tě od ní oddělit navždycky. +koukne na ni naléhavě, aby pochopila, jak hrozně moc se o ni bojí+ Momentálně je skutečnost taková, že to pod kontrolou absolutně nemá. Zrzka je její nejlepší kamarádka, a sama jsi to viděla. +rozhodí rukama+ Jenže když ztratí kontrolu a vrhne se na někoho z nich, oni to přežijou, ale ty jseš… tobě zlomí vaz během vteřiny. +trochu se mu zadrhne hlas, a poprvé je slyšet, že je fakt zoufalej. Chvilku mlčí, a pak tiše promluví, ale nedívá se na ni, pač si uvědomuje, že to je trochu pod pás+ A co myslíš, že by pro tebe chtěla ona? +zamumlá+ Jak myslíš, že by jí bylo, až by se probrala z toho… tohohle, nad tvým mrtvým tělem, hm? Myslíš, že by ji to nezlomilo? +koukne na ni konečně+ A já, já tě- +zarazí se, ale jen na chvilku+ chci jen chránit. A než něco řekneš, já dobře vím, že ochraňovat nepotřebuješ, tak to vím moc dobře, ale tohle je moc velký sousto pro nás oba. +kousne se do rtu+ A nemůžu přijít i o tebe. +dodá tiše+